Léto se chýlí k závěru a dává nám to pocítit i příroda. Věřme, že se i v září ohřejeme a že sucho už bude menší. Ještě předtím, než se konec prázdnin stane realitou, máme tu pro vás poslední letošní díl našeho seriálu TOP5. Pokud jde o výzkum komet, nemůžeme si pochopitelně klást za cíl podrobně se jím zabývat od dávné minulosti až po současnost. Řekli jsme si ale, že by bylo určitě zajímavé se podívat alespoň na ty komety, jejichž jádra byla fotografována kosmickými sondami. Historie tohoto výzkumu nesahá příliš do minulosti. Konkrétně do roku 1986, kdy byla zkoumána slavná Halleyova kometa. Poslední kometu máme také ještě v živé paměti díky sondě Rosetta a modulu Philae. Méně bulvární název dnešního dílu by tedy asi měl být Výzkum komet kosmickými sondami. Pojďme se tedy pokochat kometami pod drobnohledem kosmických sond.

Kosmické sondy až doposud prozkoumaly a vyfotografovaly šest kometárních jader. V první řadě bude tedy fér si přiznat, že vybírat nejlepší pětku z šesti prostudovaných komet, to by byla těžká volba. Kterou kometu vynechat? Nakonec snad bude nejlepší, když se tedy podíváme na úplně všechny a seřadíme si to, jako obvykle, podle subjektivního pohledu autora.

Úvodem dovolte ještě drobné okénko z nomenklatury. Komety jsou totiž zvláštní tím, že mohou být pojmenovány po svém objeviteli. Proto se v názvech zde zmiňovaných komet setkáme s významnými pozorovateli komet, kteří měli to štěstí, že danou kometu spatřili, a hlavně její objev ohlásili, jako první. Výjimku zde tvoří dvě, které stojí na začátku seznamu krátkoperiodických komet. Nesou totiž jména dvou vynikajících astronomů – Edmunda Halleye (kometa 1P) a Johana Franze Enckeho (2P). Krátkoperiodické komety mají tedy před jménem písmeno P a pořadové číslo. Třetí taková kometa se však rozpadla. Proto kometu Biela najdeme jako 3D (ztracené nebo rozpadlé komety). Setník posádky pevnosti Josefov Wilhelm von Biela si komety všiml až jako třetí, ale jméno této kometě už zůstalo. A další komety v pořadí už opravdu nesou jména objevitelů.

5) 81P/Wild 2 a 19P/Borrelly

Po úvodním okénku je již zcela jasné, že komety, na které padla první volba, objevili pánové Paul Wild (ze Švýcarska) a Alphonse Louis Nicolas Borrelly (z Francie).

Kometa 19P byla objevena z Marseille 28. 12. 1904. Pro nás je důležité, že kometu navštívila sonda Deep Space 1. Její mise byla zajímavá především tím, že testovala nové technologie, mezi kterými vyniká použití iontového pohonu a autonomní navigace. Sonda odstartovala 24. října 1998 pomocí rakety Delta II a jejím hlavním cílem se měla stát planetka (9969) Braille. Krátce po startu byly problémy s pohonem i navigací, ale ty se poté podařilo vyřešit a průlet kolem planetky proběhl bez problémů.

29. července 1999 tak skončila primární mise, ale jak víme, to nejlepší ještě mělo přijít. Jenže v listopadu 1999 náhle selhal detektor hvězd, který pomáhal určovat orientaci sondy v prostoru. To by znamenalo konec mise, jenže odborníci z NASA dokázali přijít s náhradním řešením pomocí palubní kamery a díky této unikátní záchranné operaci na dálku tak mise probíhala dál. Kvůli dočasným problémům s navigací však sonda nemohla zamířit ke kometě 107P/Wilson–Harrington. Naštěstí se jako vhodný cíl ukázala 19P/Borrelly.

21. září 2001 konečně proběhl blízký průlet kolem jádra komety. Sonda minula jádro komety ve vzdálenosti přibližně 2200 km a přežila to bez úhony. Kometa zřejmě nebyla příliš aktivní a žádný z výtrysků nemířil do okolí sondy. Sonda pořídila detailní snímky jádra a od doby návštěvy komety Halleyovy sondou Giotto šlo o další podobně detailní snímky komety vůbec. Podle snímků dnes víme, že kometa Borelly má jádro velmi protáhlého tvaru délky asi 10 km.

Ani druhá mise, o které ještě musíme ztratit kus řeči, nebyla něčím jen tak obyčejným. Vždyť ji provedla sonda Stardust a jak již název napovídá, jejím úkolem bylo mimo jiné posbírat prach z meziplanetárního prostoru i z komety a dopravit jej zpátky na Zemi.

Start se uskutečnil 7. února 1999 pomocí rakety Delta II a tak mají tyto dvě mise i leccos společného, jak v přibližně stejné době jejich realizace, tak nosné rakety. Protože setkávací rychlost s prachovými částicemi byla značná, bylo potřeba je zachytit co nejšetrněji. K tomu sloužil lapač z aerogelu. Sonda tedy nejprve uskutečnila tři oblety kolem Slunce, během nichž sbírala částice meziplanetární hmoty. 9. listopadu 2000 se přepnula do nouzového režimu po zásahu vysokoenergetických částic po výronu ze Slunce. Provoz sondy se naštěstí podařilo obnovit. V lednu 2001 se díky gravitačnímu manévru u Země dostala na dráhu k planetce (5535) Annefrank a kometě Wild 2.

2. listopadu 2002 proletěla kolem planetky a pořídila její detailní záběry. Průlet kolem jádra komety Wild 2 přišel na řadu až 2. ledna 2004. Kometu objevil Paul Wild pomocí Schmidtovy komory v Zimmerwaldu ve Švýcarsku. Protože předtím už nesla jeho jméno kometa 63P/Wild, najdeme tuto kometu 81P v seznamech jako Wild 2. Pro zajímavost dodejme, že Wild objevil ještě komety 86P a 116P a s nimi ještě tři dlouhoperiodické. Kometa Wild 2 prodělala v září 1974 průlet jen 1 mil. km od Jupiteru, což zkrátilo její oběžnou dobu ze 43 na 6 roků a učinilo z ní objekt bohaté rodiny Jupiterových komet.

Sonda Stardust se přiblížila k jádru komety na 236 km. Kromě sběru prachu pomocí aerogelu bylo prováděno snímkování. Fotografie byly opravdu mimořádně detailní a dnes bychom řekli, že kometa velmi připomíná detailně prozkoumanou kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Velikostně to také sedí. Průměr jádra 81P je asi 5 km a hlavní rozdíl a v té době i celkem překvapivý, byl jeho spíše kulový vzhled. Jádra komet, která byla snímána jsou jinak dost nepravidelná a protáhlá. Sonda proletěla třemi prachovými výtrysky a 12 částic dokázalo prorazit ochranný štít.

Sběr částic dopadl dobře a tak mohlo přistávací pouzdro zdárně sestoupit 15. ledna 2006. Pouzdro bylo šťastně sebráno v Utahu v USA a mohlo začít vyhodnocení nasbíraného materiálu. Sonda však ještě mezitím neskončila, protože provedla úhybný manévr, Zemi se vyhnula a podařilo se ji nasměrovat k další kometě.

4) 9P/Tempel 1

Podle čísla je zřejmé, že v tomto případě jde o nejdéle známou kometu na našem seznamu. Objevil ji Ernst Wilhelm Leberecht Tempel (častěji Wilhelm Tempel) 3. dubna 1867 z Marseille. I v tomto případě jde o kometu Jupiterovy rodiny s oběžnou dobou 5,5 roku. Od roku 1879 do 1967 však byla ztracena, protože se změnila její dráha přiblížením k Jupiteru. Tato kometa je jediná, kterou zkoumaly dvě různé kosmické sondy.

Mise Deep Impact už podle svého názvu byla skutečně ambiciózní. Cílem bylo udeřit do jejího povrchu pomocí měděného projektilu a poté zkoumat materiál výbuchem uvolněný. Sonda startovala pomocí rakety Delta II 12. ledna 2005 a již 4. července téhož roku došlo ke srážce projektilu o hmotnosti 100 kg s kometou. Impaktor samozřejmě nesl i komunikační přístroje a kameru a celkem kromě mědi obsahoval z jedné čtvrtiny hliník. Obecně šlo o to, aby ve spektru uvolněného materiálu mohlo být ignorováno něco, co je na kometách zřejmě málo běžné a tím bezpochyby měď je.

Impaktor snímal a vysílal až do času 3 sekundy před dopadem. Při explozi odpovídající asi pěti tunám dynamitu se uvolnil velký oblak prachu a kometa zjasnila asi šestinásobně. Vše bylo podrobně snímáno sondou, která mezitím trochu zpomalila a měla tak dobrý výhled. Kometu bedlivě sledovaly i pozemské observatoře.

Ukázalo se, pro mnohé překvapivě, že kometa obsahovala mnohem více prachu a méně ledu. Materiál, který se uvolnil, byl hodně jemný (spíše jako sádra, než písek). Horniny obsahující sodík, křemík a hořčík signalizovaly vznik za přítomnosti vody. Pozorování rovněž odhalila, že kometa je ze tří čtvrtin spíše prázdným prostorem, než horninou.

Protože vzniklý kráter po dopadu se sondě Deep Impact nepodařilo pozorovat, bylo rozhodnuto o další návštěvě komety. Tu uskutečnila nám již dobře známá sonda Stardust 15. února 2011. Od několikanásobné návštěvy komety Halleyovy v roce 1986 šlo o další kometu zkoumanou více sondami. V tomto případě ale poprvé s odstupem času. Sonda Stardust tedy v rámci mise NExT (New Exploration of Tempel 1) odhalila kráter o rozměru 100 metrů s hloubkou 30 metrů a další změny na povrchu.

3) 103P/Hartley 2

Kometu objevil 15. března 1986 Malcolm Hartley jako svou druhou krátkoperiodickou kometu z observatoře Siding Spring v Austrálii. Jde o nejmenší z dosud navštívených komet. Jádro má lehce přes dva kilometry a hodně protáhlý tvar.

Blízký průlet kolem jádra uskutečnila sonda Deep Impact 4. listopadu 2010 v rámci mise EPOXI (zkratka spojila dva úkoly nové mise sondy – Extrasolar Planet Observation and Characterization, tedy EPOCh a Deep Impact Extended Investigation, DIXI). Původně se uvažovalo, že sonda proletí kolem komety 85P/Boethin, ale nakonec byla jako cíl určena kometa Hartleyova.

Kometa se v době průletu sondy zároveň poměrně dost přiblížila i k Zemi a byla tak pohodlně pozorovatelná na naší obloze. Jádro komety se jeví velmi fotogenicky. Má tvar burského oříšku a jak ukázala analýza spektra, na jejích koncích převažuje led CO₂, zatímco na krku je spíše vodní led. Kometa uvolňovala množství výtrysků hmoty a na animacích snímků byly patrné i shluky, jakoby kolem jádra chumelilo.

Výzkum ukázal, že podle těžkého vodíku ve vodním ledu a podle zastoupení ledů oxidu uhličitého a uhelnatého se zdá, že krátkoperiodické komety vznikaly v teplejším prostředí, než dlouhoperiodické. Faktem ovšem je, že to je dost omezený vzorek materiálu a také další navštívená kometa například ukázala, že tyto komety třeba ani nemusely být zdrojem vody na Zemi.

2) 67P/Čurjumov-Gerasimenko(vá)

Mise Rosetta-Philae by za normálních okolností měla číslo jedna, ale ono je to vlastně jedno, protože její význam je pro naše současné vnímání komet stejný, jako byl výzkum Halleyovy komety. Je naprosto fascinující, že se vůbec podařilo zařídit misi, která dokázala nejen přiletět ke kometě, ale dokonce ji po dlouhou dobu i obíhat. Pokus o vysazení přistávacího modulu, to už byl jen skvělý bonus navíc.

Kometa 67P podle všech indicií pochází z Kuiperova pásu za dráhou Neptunu a gravitací Jupiteru byla přiřazena do jeho bohaté rodiny komet. Objevili ji astronomové ukrajinského původu Klym Ivanovyč Čurjumov a Světlana Ivanovna Gerasimenková. Jako datum objevu najdeme 20. září 1969, ale jak to u objevů bývá, někdy trvá, než se podaří objevený objekt definitivně potvrdit a určit jeho dráhu. V tomto případě Světlana Gerasimenková pořídila z Kazašské Almaty fotografie oblohy za účelem nalézt kometu 32P/Comas Solà. Klym Čurjumov si poté v rohu pořízené fotografie všiml kometárního objektu. Po návratu na Ukrajinu se ke snímku vrátil a objekt, považovaný za kometu 32P, nakonec určil jako novou, dosud neznámou kometu.

Mise Rosetta byla už dlouho zvažovaným projektem Evropské vesmírné agentury, ale jak víme, k její realizaci došlo až v novém tisíciletí. Je ironií osudu, že Rosetta nakonec letěla k jiné, menší kometě, než bylo plánováno. Původním cílem sondy byla kometa 46P/Wirtanen. Start se měl uskutečnit v lednu 2003, ale měsíc před plánovaným startem došlo k havárii rakety Ariane 5, stejné nosné rakety, která měla vynést do vesmíru i Rosettu. Start sondy byl proto pozastaven do vyšetření příčin havárie. Po skončení vyšetřování však už kometa a Země nebyly ve vzájemně vhodné poloze, proto se v květnu 2003 přistoupilo k náhradnímu řešení a cíl byl změněn na kometu 67P.

Start se uskutečnil 2. března 2004 pomocí rakety Ariane 5 a sonda poté musela prodělat desetiletou pouť vesmírem, než se dostala k cíli. Hlavním důvodem bylo právě to, že sonda musela nabrat podobnou rychlost, jakou má kometa na své oběžné dráze, aby bylo vůbec možné se v jejím slabém gravitačním poli zachytit. I tak byla Rosetta doslova napěchována palivem a dalo by se s nadsázkou říci, žen to byla létající cisterna s obřími solárními panely a nějakými těmi vědeckými přístroji (paliva bylo 2212 litrů a panely měřily 32 metrů).

Po dvou průletech kolem Země a jednom kolem Marsu byla Rosetta urychlena na cestu k planetce (2867) Šteins. Toto těleso tvaru vybroušeného diamantu nasnímala v září 2008 a pokračovala v letu zpět k Zemi. Její gravitace ji opět nakopla na cestu k dalšímu asteroidu. Tím byla obří planetka č. 21 Lutetia. No a konečně na jaře 2014 začal přibližovací manévr ke kometě.

Jakmile se z několika pixelů stalo jádro komety, s úžasem mohl celý svět sledovat její bipolární charakter, kdy dva laloky byly spolu spojeny krčkem a připomínalo to tělo kačenky. Další příběh je už našim čtenářům známý. Došlo k usazení Rosetty na oběžnou dráhu kolem komety (spíše pomocí řízeného oběhu, protože gravitace komety je opravdu slabá). Pak se snímalo jádro a vybíralo místo přistání Philae, aby 12. listopadu nastal ten úžasný okamžik, kdy se přistávací modul dotkl povrchu komety. Událost jsme tehdy přenášeli v textovém online přenosu, který byl první opravdovou zatěžkávací zkouškou našeho portálu. Přistání Philae bylo jedním z nejúchvatnějších dobrodružství v historii kosmonautiky, jak zmínil v jednom z dílů seriálu TOP5 Dušan Majer.

I když se záhy ukázalo, že Philae nezůstal v plánované oblasti a uskočil úplně jinam, lze to považovat za úspěch. Modul koneckonců, i když zaklíněn kdesi pod strmým útesem, vysílal dál, dokud nevyplýtval energii z baterií, a v rámci možností provedl i výzkum přímo z povrchu. Pak se odmlčel a už se jen chvilku ozval po několika měsících, když se trochu dobily jeho baterie. Při jednom z posledních pokusů o jeho nalezení jej nasnímala sonda Rosetta. Máme tedy přesnou představu, odkud svá měření a fotografie poslal.

Jak jistě víte, mise Rosetty skončila neméně spektakulárně, když 30. září 2016 dosedla na povrch komety. Tím byla sice zničena, ale její data, nasbíraná po dobu více než dvou let v okolí komety s námi budou žít dál. Už jsme se zmiňovali, že kometa nás například překvapila tím, že složení jejího vodního ledu, z pohledu měření poměru těžkého vodíku (deuteria a tritia), naznačilo, že tento led není stejný, jako voda, kterou běžně nacházíme na Zemi. To znamená, že minimálně komety podobné 67P nejsou tím, kdo vodu na Zemi dopravil a naše pozornost se musí upřít k jiným kometám a planetkám mezi Marsem a Jupiterem.

1) Halleyova kometa

A jsme u cíle. Náš výběr na nejlepší misi nakonec padnul na flotilu k Halleyově kometě. Přeci jenom šlo tehdy jednak o největší akci v dějinách výzkumu komet a taky první detailní snímky jádra komety. Na cestu se tehdy vydala pětice sond Giotto, Vega 1 a 2, Suisei a Sakigake a vzdálenější průlet provedla ještě ICE (International Cometary Explorer).

Znáte symbol vánoční komety nad Betlémem? Není vyloučeno, že za něj může Giotto di Bondone. Ten pozoroval v roce 1301 Halleyovu kometu při jednom z jejích návratů a fascinován jejím zjevem nakreslil známý obraz s hvězdou nad Betlémem v podobě komety na obrazu Pocta králi. Právě po něm Evropská vesmírná agentura nazvala svoji sondu určenou k blízkému průletu kolem jádra Halleyovy komety při jejím posledním návratu na jaře 1986.

Zajímavé je, že i na misi Giotto uvažovala ESA spolupracovat s NASA, ovšem stejně jako v případě Rosetty, americká strana z projektu vycouvala. Místo toho plánovala pozorování z paluby raketoplánu z nízké oběžné dráhy kolem Země. Ovšem jak víme, po havárii raketoplánu Challenger i z těchto plánů sešlo.

Přesto nešlo o zcela oddělený projekt. Vědci celého světa tehdy spojili své síly a sdíleli navzájem svá data. ESA například využila toho, že kolem komety nejprve proletěly sovětské Vegy, které určily přesněji polohu jádra a toho pak využila Giotto k plánování těsného průletu kolem komety. Vzhledem k velkému přiblížení se očekávalo, že Giotto nepřežije průlet v důsledku intenzivního bombardování prachovými částicemi z jádra komety.

Sonda odstartovala 2. července 1985 pomocí rakety Ariane 1 a zamířila rovnou ke kometě. Tu minula v rekordní vzdálenosti 596 km 14. března 1986. Při průletu dostala sonda Giotto opravdu zabrat a jeden prachový projektil zničil i kameru. Naštěstí až poté, co stihla kometu nasnímat. Šlo o mimořádný úspěch a díky sondě máme také na tu dobu velmi detailní snímky jádra komety. Jádro komety je i přes jeho velkou aktivitu relativně malé. Je protáhlého tvaru o rozměrech 15×8×8 km.

Zajímavostí je, že sonda byla poté uvedena do hibernace a z ní byla v roce 1990 jako první sonda v historii při průletu kolem Země ještě jednou aktivována a zamířila ke kometě 26P/Grigg-Skjellerupp. Provedla průlet 200 km od komety, ale už jen měřila okolní prostředí. Byl to tehdy první těsný průlet kolem dvou komet.

Velmi zajímavé byly i sovětské mise Vega (Veněra-Gallej). Podrobně jsme je připomněli v článku o Výzkumu Venuše. Jejich význam pro zpřesnění polohy jádra komety jsme již zmínili, ale měly i úspěch v podobě pěkných snímků jádra komety, byť z větší dálky. Na misi se podíleli i Francouzi a úspěch zaznamenali i českoslovenští inženýři, kteří zkonstruovali otočnou platformu pro kamery. Sondy startovaly už v prosinci 1984 (pomocí rakety Proton), protože jejich cílem byl i podrobný průzkum Venuše včetně balónů vypuštěných do její atmosféry.

Vega 1 proletěla kolem jádra komety nejblíže 8889 km dne 6. března. Zřejmě v důsledku většího výskytu prachu v jejím směru, nebyly její snímky tak dobré. Vega 2 provedla nejbližší průlet 9. března ve vzdálenosti 8030 km a její snímky byly kvalitnější. Ostatně obrázek jádra komety v úvodu článku, pocházející právě z této sondy, zřejmě předčí i jinak fascinující snímky Giotta.

Japonské sondy Suisei (v japonštině Kometa) a Sakigake (Průzkumník), se vydaly na cestu v srpnu respektive lednu 1985. Vynesla je méně známá raketa Mu-3S-II. Suisei nesla přístroj na měření slunečního větru a pro někoho možná překvapivě CCD detektor UV záření (v tomto období nebylo ještě běžné používat digitální CCD čipy, ale to neplatilo o firmách Kodak nebo Sony, které již nabízely digitální kamery a fotoaparáty). Suisei minula kometu nejblíže ve vzdálenosti 151 000 km dne 6. března 1986 a to na straně směrem ke Slunci.

Sakigake na rozdíl od sesterské sondy nenesla digitální kameru. ke kometě se přiblížila 11. března 1986 na 7 miliónů km. Škoda, že sondě nezbylo palivo, protože jinak by v roce 1998 navštívila ještě kometu 21P/Giacobini-Zinner (tu, která byla v létě 2018 nejdostupnější amatérskému pozorovateli i běžným velkým triedrem).

Byla to úžasná doba, když byla v akci „Halleyina armáda“, jak se sondám ke kometě přezdívá. Škoda, že se tato zajímavá kometa zdržuje většinu času v dálavách Sluneční soustavy a nejbližší návrat připadá až na rok 2061. Jak se kometa předvede? Bude to další nádherný návrat, jako například v roce 1910? Nebo to bude slabší, jako v roce 1986? Kam se do té doby posunou naše představy o kometách? Kolik jich navštíví kosmické sondy. Doufejme, že do další kampaně při dalším návratu Halleyovy komety se dočkáme mnoha zajímavých misí.

Výzkum komet shrnul nejen náš TOP5, ale také seriál Once upon a time ve své milé, odlehčené, animované podobě.

Náš prázdninový seriál se pro letošek dostal ke svému závěru. Bylo nám potěšením vám společnými silami zpestřit léto a podle ohlasů snad můžeme říct, že to byla zábava pro nás, i pro vás. Protože bez čtenářů by to prostě nebylo k ničemu. Věřme, že seriálu TOP5 není konec, a že se s dalšími díly setkáme opět za rok. Ještě jednou bychom vám všichni z redakce Kosmonautixu chtěli poděkovat za vaše podnětné i milé komentáře a budeme rádi za vaši přízeň i v dalších měsících a letech.

Zdroje informací:
https://www.jpl.nasa.gov/missions/deep-space-1-ds1/
https://en.wikipedia.org/wiki/Deep_Space_1
https://stardust.jpl.nasa.gov/home/index.html
https://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/details.php?id=PIA13943
http://www.ifa.hawaii.edu/UHNAI/outreach/papers/DISSR_Yeomans2.pdf
https://www.nasa.gov/mission_pages/deepimpact/main/index.html
https://www.jpl.nasa.gov/missions/deep-impact-epoxi/
http://sci.esa.int/rosetta/
http://www.planetary.org/blogs/emily-lakdawalla/2014/08040805-rosetta.html
https://www.drewexmachina.com/2016/03/06/the-missions-to-comet-halley/
https://kosmonautix.cz/2016/06/vyzkum-venuse-6-dil/
http://sci.esa.int/giotto/

Zdroje obrázků:
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/9-small-bodies/2014/20140804_comets_sc_0-000-020_2014_2.png
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/z_changeover/borrelly_ds1.png
https://stardust.jpl.nasa.gov/highres/1097899fig3.jpg
https://en.wikipedia.org/wiki/Tempel_1#/media/File:Deep_Impact_HRI.jpeg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a8/StardustTemple1.jpg
https://astrobiology.nasa.gov/uploads/filer_public_thumbnails/filer_public/fc/c2/fcc22f39-4a82-4ecc-83bc-843c1736f311/hero_hartley2.jpg__1240x510_q85_crop_subject_location-620%2C254_subsampling-2.jpg
http://discovermagazine.com/~/media/Images/Zen%20Photo/C/Comet%20103P%20Hartley%202/2040.jpg
https://twitter.com/drstuclark/status/532257507478360064
http://assets.natgeotv.com/Shows/39013.jpg
https://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2015/07/comet_on_24_june_2015_navcam/15508404-1-eng-GB/Comet_on_24_June_2015_NavCam_node_full_image_2.jpg
http://sci.esa.int/science-e-media/img/ef/Giotto_HMC_Halley.jpg
https://www.windows2universe.org/comets/images/halley_environment.gif