Před půl rokem informovali manažeři NASA o novém datu startovní připravenosti k misi EM-1 „nejdříve ve druhé polovině prosince 2019“. Současně upozornili na rizika budoucích problémů, spojená s tím, že se práce na mnoha systémech dělají poprvé. Největší rizika byla spojena s výrobou motorové sekce centrálního stupně rakety SLS a servisního modulu kosmické lodi Orion. Potenciál těchto rizik byl přepočten na čtyř- až šestiměsíční skluz. S tím, jak práce postupují, byl tento potenciál snížen na tři až čtyři měsíce. Z důvodů integrovaného plánování prací však NASA stále považuje za vhodné cílit k formálnímu termínu startu mezi 16. a 25. prosincem 2019. V závěru minulého tradičního souhrnu příprav na nepilotovaný let Orionu na vysokou oběžnou dráhu Měsíce a zpět byl přidán nový oddíl, věnovaný popisu prací plánovaných na rok 2019. Tento oddíl je nyní z důvodu úspory místa vynechán. Místo něj bude představen předběžný harmonogram příprav na misi EM-2, při které se na oblet Měsíce vydá Orion s posádkou.
Nosná raketa SLS
Zdroj: https://c1.staticflickr.com/
Z budovy Rotation Processing & Surge Facility (RPSF) v Kennedyho vesmírném středisku (KSC) byly do sekce HB4 montážní budovy VAB přepraveny dva spodní segmenty neletového inertního Pathfinderu vzletového stupně SRB. Sestavování Pathfinderu je prováděno v rámci zkoušek pozemních zařízení a výcviku personálu. Dokončené letové palivové segmenty SRB pro EM-1 zůstávají uskladněny v Orbital ATK v Promontory v Utahu. Jejich železniční přeprava do budovy RPSF v KSC je plánována na listopad. V zařízeních Orbital ATK nyní probíhá plnění paliva do segmentů SRB pro pilotovaný let EM-2.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
7. března byl z továrny Michoud Assembly Facility (MAF, New Orleans) dopraven člunem Pegasus do Marshallova střediska vesmírných letů (MSFC, Huntsville) kvalifikační exemplář intertanku centrálního stupně SLS. Strukturální testy mají probíhat na stanovišti v budově 4619 od září do prosince. V MAF pokračuje příprava obou kvalifikačních nádrží centrálního stupně rakety SLS, určených ke strukturálním testům v MSFC. Kvalifikační nádrž na kapalný vodík má být dopravena do MSFC v srpnu – září, kvalifikační nádrž na kapalný kyslík v září – listopadu.
Díly pro letový centrální stupeň CS-1, vyráběné v MAF, budou popsány v pořadí od horních ke spodním. Horní díl forward skirt je hotový včetně aplikace tepelně izolační pěny. V dubnu má být dokončena instalace avioniky – řídicích počítačů, navigačních a komunikačních boxů a kabeláže.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Do nádrže centrálního stupně na kapalný kyslík byly v průběhu prvního čtvrtletí instalovány senzory. Dalším krokem bude přesun do budovy 131, kde bude v buňce P provedena aplikace základové barvy a v buňce N tepelně izolační pěny. Všechny tyto práce budou provedeny ve vodorovné poloze. Po instalaci dalších senzorů bude nádrž v jedné ze dvou integračních buněk v budově 110 spojena ve svislé poloze pomocí přírubových šroubů s díly forward skirt a intertank do tzv. přední sestavy. Po sešroubování budou příruby pokryty ručně rozprašovanou pěnou.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Intertank je hotový včetně aplikace tepelně izolační pěny. Nyní je vybavován vnitřními systémy – kabeláží, řídicími systémy pro distribuci elektřiny, sestavou gyroskopů, prvky avioniky a počítači pro sběr dat ze senzorů v nádržích, pro telemetrii a ovládání kamer. Instalace mají být dokončeny v dubnu.
Nádrž na kapalný vodík byla po provedených testech těsnosti převezena v lednu z budovy 451 zpět do budovy 103. Zde proběhla inspekce svarů pro porovnání jejich stavu před a po zkoušce těsnosti. Po překlopení do svislé polohy byla nádrž v buňce E budovy 110 umyta vodou zevnitř i z vnějšku, a poté vysušena. V polovině února byla přesunuta do sousední buňky D, kde byla aplikována základová barva v místech, která budou po instalaci manipulačních prstenců pro budoucí přesuny nedostupná.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Následně byla vodíková nádrž překlopena do vodorovné polohy, a nyní probíhá instalace senzorů. Poté nádrž vyčká, než bude v budově 131 aplikována základová barva a tepelně izolační pěna na kyslíkovou nádrž, aby následně prošla stejným procesem. V budově 103 bude následovat instalace dalších senzorů a příprava na instalaci potrubí.
Nejkritičtějším a nejkomplikovanějším prvkem centrálního stupně CS-1 je motorová sekce. V problémech s integrací jejích vnitřních prvků se naplňují rizika, o kterých mluvili manažeři NASA před půl rokem. Řeč je o ventilech pro distribuci kapalného vodíku a kyslíku z pozemních zásobníků do nádrží centrálního stupně během tankování na rampě, a z nádrží do čtyř motorů, dále o kryogenním potrubí, napájecích a datových kabelech, hydraulických systémech vektorování tahu pro naklánění motorů, řídicích jednotkách avioniky, elektronických boxech, gyroskopech a jednotkách pro sběr dat. Termín dokončení motorové sekce se odkládá z května na srpen. Naopak dobře jde instalace korkové izolace na vnější stěnu válcovité motorové sekce. Po dokončení všech prací bude motorová sekce v budově 110 spojena ve svislé poloze s vodíkovou nádrží do tzv. zadní sestavy.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Finální integrace obou sestav bude provedena v horizontální poloze v budově 103. Nakonec budou na centrální stupeň připojeny poslední prvky, například čtyři motory RS-25 (které jsou nyní uskladněny ve Stennisově středisku a do MAF mají být dopraveny v květnu), dvě vnější přívodní potrubí pro kapalný kyslík, a systémový tunel, který bude ukrytý ve vyříznuté a opětovně nanesené pěně po téměř celé délce centrálního stupně, a který bude obsahovat elektrické a datové kabely pro připojení senzorů, elektroniky, boxů avioniky a počítačů.
Po uvolnění některých zařízení, dosud využívaných pro díly centrálního stupně CS-1, byly zahájeny přípravné práce pro druhý exemplář CS-2, určený k pilotovanému letu EM-2. Ve svařovacím zařízení VAC v továrně MAF byl svařen plášť motorové sekce pro CS-2, a na stanovišti A-1 Stennisova vesmírného střediska pro něj byly úspěšně otestovány všechny čtyři nové řídicí jednotky motorů RS-25. Řídicí jednotka FM8 byla otestována při zážehu dne 19. října 2017, FM3 dne 13. prosince, FM10 dne 16. ledna a FM11 při testech 1. února a 21. února.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Dokončený horní stupeň ICPS zůstává uskladněn v budově Space Station Processing Facility (SSPF) na KSC. Již brzy jej bude následovat adaptér Orion Stage Adapter (OSA), určený ke spojení Orionu s horním stupněm ICPS. Adaptér byl dokončen v únoru, a 3. dubna byl letounem Super Guppy přepraven z Marshallova střediska na KSC. Další adaptér, Launch Vehicle Stage Adapter (LVSA), bude spojovat centrální stupeň rakety SLS a horní stupeň ICPS. Připravenost LVSA k přepravě člunem Pegasus na KSC je plánována na září. Vzhledem k časové rezervě zde bude také uskladněn.
Zdroj: http://512pixels.net
Kosmická loď Orion
Zdroj: https://www.nasa.gov
V zařízení společnosti Lockheed Martin ve Waterton Canyon u Denveru pokračuje série kvalifikačních strukturálních testů konstrukce kosmické lodi Orion. Zkušební sestava obsahuje inertní záchrannou věžičku LAS, modul pro posádku, adaptér Crew Module Adapter, servisní modul a adaptér Orion Stage Adapter. Cílem testů je ověřit stávající modely, charakterizovat dynamickou odezvu konstrukcí a prokázat, že konstrukce lodi a spojů splňuje požadovaný bezpečnostní faktor odolání tlakům a namáháním v podmínkách vzletu na raketě SLS, kosmického letu a návratu včetně nezbytné rezervy. Momentálně jsou prováděny testy kompletní sestavy LAS + CM + SM.
Strukturální testy zahrnují i testy zátěžové pomocí hydraulických zvedáků, pyrošokové s měřením odezvy pomocí akcelerometrů, akustické a vibrační. Ukončení testů na podporu mise EM-1 je plánováno na konec roku. Poté budou následovat testy na podporu mise EM-2, například simulace úderu blesku na loď připravenou ke startu pro prokázání, že konstrukce lodi dokáže ochránit citlivou palubní elektroniku.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Překlad: Dušan Majer
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Orion pro EM-1, respektive modul pro posádku, je vybavován v budově Neil Armstrong Operations and Checkout Building (O&C) v Kennedyho vesmírném středisku. Na modul jsou instalovány backshell panely tepelné ochrany, tvořící plášť Orionu. V dubnu by měl být připojen tepelný štít, v květnu má následovat instalace dveří vstupního průlezu včetně zkoušky těsnosti a reinstalace přepracované avioniky. V červenci má modul projít akustickým testem a v srpnu má být prohlášen za dokončený.
Evropský servisní modul Orionu pro EM-1 je připravován v montážní hale společnosti Airbus Defence and Space v Brémách v Německu. Oproti integrovanému plánu NASA, vedoucímu ke startovní připravenosti v prosinci 2019, je modul ve dvou- až tříměsíčním skluzu, s rizikem dalšího měsíce. V březnu byly dodány vysokotlaké ventily pro sestavu řízení tlaku PCA, a také poslední ze čtyř velkých palivových nádrží.
Zdroj: https://orionesm.airbusdefenceandspace.com
Dosud nebylo potvrzeno převzetí jednotky systému dodávek a distribuce elektrické energie PCDU. V posledním březnovém týdnu byla do modulu instalována nádrž na dusík, a také první palivová nádrž. Po instalaci všech čtyř palivových nádrží má následovat instalace hlavního motoru AJ10-190 a finální integrace sestavy řízení tlaku PCA. Postupné funkční testy systému skladování zásob, systému řízení teploty, energetického systému a elektromagnetické kompatibility mají být prováděny průběžně po celé druhé čtvrtletí. Letecká přeprava modulu na KSC je nyní plánována na červen. Spojení servisního modulu s adaptérem CMA bylo odloženo na červenec a s modulem pro posádku na prosinec.
Pokračují i přípravy na pilotovaný let Exploration Mission-2. V rámci certifikace padáků Orionu pro EM-2 byl 16. března nad pouští Yuma na jihozápadě Arizony uskutečněn šestý ze série osmi padákových testů. Oproti předchozím testům pro EM-1 jsou v této sérii po shození makety Orionu z transportního letounu C-17 simulovány nestandardní scénáře sestupu po abortu z SLS stojící na rampě nebo v různých fázích letu, v podmínkách extrémního dynamického tlaku či po selhání padáku. Při sedmém testu bude opět použita maketa Orionu, při závěrečném osmém testu těleso ve tvaru šipky.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
V rámci příprav na EM-2 má být v dubnu 2019 proveden letový test záchranné věžičky Orionu, nazvaný Ascent Abort-2 (AA-2). V Langleyho výzkumném středisku byla v lednu dokončena primární struktura testovací kabiny Orionu pro AA-2. Koncem ledna byla kabina přepravena do nedaleké Joint Base Langley-Eustis k nástřiku barvy. Po dokončení vnějších úprav byl Orion v únoru přepraven zpět do Langley k testům fyzikálních vlastností. Po změření hmotnosti a určení těžiště byl na přelomu února a března přepraven kamionem do Johnsonova střediska v Houstonu. Zde je vybavován elektrickými a elektronickými přístroji, softwarem a dalšími prvky potřebnými pro provedení letového testu. V červnu bude Orion oživen a bude otestována správná funkce všech jeho systémů. Po dalším změření hmotnosti a určení těžiště má být kabina v létě přepravena do stanice Plum Brook v Ohiu. Zde podstoupí akustický test, a následně má být v září vrácena zpět do Johnsonova střediska ke spojení se separačním dílem. Odeslání sestavy na KSC je plánováno na prosinec.
Zdroj: https://www.orbitalatk.com
Díly záchranné věžičky LAS pro test AA-2 budou postupně přepravovány na KSC. V dubnu má být dopraven Jettison Motor, v srpnu Attitude Control Motor, a také Abort Motor. Test se uskuteční pomocí nosiče Abort Test Booster (ATB) ze startovního komplexu SLC-46 na Mysu Canaveral. Nosič ATB je jednostupňový a používá první stupeň SR-118 na tuhé pohonné látky ze střely Peacekeeper. V rámci příprav na test byl 29. března v Promontory v Utahu proveden zážeh jiného exempláře stupně SR-118 z 30 let starých zásob.
V uplynulém čtvrtletí pokračovaly i práce na Orionu pro pilotovaný let EM-2. V továrně MAF byla ze tří dílů svařena kuželová část modulu pro posádku, a k jeho plnému svaření nyní zbývají poslední tři svary. Odeslání modulu do budovy O&C v Kennedyho vesmírném středisku je plánováno na srpen – září. V hale společnosti Thales Alenia Space v italském Turínu čeká dokončená základní struktura servisního modulu na odeslání do čisté místnosti v německých Brémách. Její přeprava je plánována na jaro.
Pozemní vybavení Kennedyho vesmírného střediska
Zdroj: https://c1.staticflickr.com
Po instalaci přístupového ramene Core Stage Intertank Umbilical (CSITU) na věž mobilní vypouštěcí plošiny Mobile Launcher (ML) došlo i na další prvky. V lednu byl instalován základ stabilizátoru rakety Vehicle Stabilizer System (VSS). Dne 26. února bylo instalováno rameno Crew Access Arm (CAA) pro nástup posádky do Orionu a 16. března poslední z velkých přístupových ramen, Interim Cryogenic Propulsion Stage Umbilical (ICPSU) pro obsluhu horního stupně rakety. V blízkosti plošiny je již k instalaci připraven systém LO2 TSMU pro tankování kyslíku do centrálního stupně rakety, a v dubnu by měl být připraven i LH2 TSMU pro tankování vodíku. Oba systémy budou instalovány na podlahu plošiny.
V příkopu pro odvod spalin na startovní rampě 39B bylo dokončeno 84 % prací na novém deflektoru plamenů. Tankování zásobníků kapalného kyslíku a vodíku v komplexu má být dokončeno v dubnu. Na červen je plánován ověřovací vývoz mobilní vypouštěcí plošiny pomocí pásového dopravníku na rampu, a v červenci má být plošina přepravena do haly VAB k provedení procesu verifikace a validace s vybavením haly. V říjnu má pásový dopravník opět vyvézt plošinu na rampu, tentokrát k verifikaci a validaci rozhraní jednotlivých systémů plošiny a rampy.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Zdroj: https://www.nasa.gov
Překlad: Dušan Majer
Plánování pilotovaného letu k Měsíci
Zdroj: https://www.nasa.gov/
V uplynulém čtvrtletí došlo k významným změnám v plánování pilotované mise EM-2. Pro jejich pochopení se nejprve vraťme do roku 2015. Tehdejším záměrem NASA bylo v zájmu co nejrychlejší realizace použít pro EM-1 a EM-2 prozatímní horní stupně ICPS. Politici však usoudili, že ušetří 150 milionů dolarů na certifikaci stupně pro jeho jediný pilotovaný let tím, že do rozpočtu NASA na fiskální rok 2016 přidají prvních 85 milionů dolarů na urychlený vývoj výkonného horního stupně EUS. Tato úprava byla zahrnuta do federálního rozpočtu, jehož součástí je i rozpočet NASA. Zákon byl odhlasován Kongresem a podepsán prezidentem Barackem Obamou 18. prosince 2015.
Vyšší konfigurace rakety s EUS však vyžaduje rozsáhlé úpravy mobilní vypouštěcí plošiny ML, které bude možné zahájit až po misi EM-1, a jak ukázaly pozdější analýzy, časová náročnost úprav umožní realizaci mise EM-2 nejdříve 33 měsíců po EM-1. Výkonný horní stupeň EUS však umožní dopravit k Měsíci kromě Orionu i dodatečný náklad. Proto byl v březnu 2017 do mise přidán první díl uvažované kosmické stanice Gateway na oběžné dráze Měsíce – modul PPE (Power and Propulsion Element).
Zdroj: http://russianspaceweb.com
V průběhu roku 2017 byl vzhledem ke skluzu v přípravách odložen plánovaný start mise EM-1 o 14 měsíců, z původního října 2018 na prosinec 2019. Tento skluz začal mít vzhledem k fixní minimální časové mezeře mezi starty EM-1 a EM-2 přímý vliv na plánování mise EM-2. Nový formální plánovací termín startu EM-1 vedl k cílení EM-2 na září 2022. Potenciál rizik spojených s výrobou motorové sekce centrálního stupně SLS a servisního modulu Orionu pro EM-1 však reálně posouvá start EM-2 až na první čtvrtletí roku 2023.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
V souvislosti se skluzem proběhla v NASA koncem roku 2017 diskuse o odstranění této závislosti návratem k původnímu plánu, opuštěnému na přelomu let 2015 a 2016. Z mise by byl vyjmut modul PPE a byl by koupen horní stupeň ICPS, certifikovaný pro pilotovaný let. Mobilní plošina by se nemusela upravovat, a start by tak zůstal v roce 2022. Mezitím by se pro další lety se stupněm EUS postavila druhá mobilní plošina, jejíž stavba byla odhadnuta na čtyři až pět let. V závěru diskuse však byla tato varianta vyhodnocena jako drahá, a proto nebyly potřebné finanční prostředky zahrnuty do žádosti o rozpočet na příští fiskální rok 2019.
Zdroj: http://blogs.esa.int
Na základě výsledku této interní debaty byl 8. února zpracován harmonogram prací vedoucích k misi EM-2. Pracovní datum startu je 33 měsíců po plánovacím datu startu EM-1, tedy v září 2022. Harmonogram obsahuje řadu podrobností. Z hlediska připravenosti dokončených dílů k předání integračnímu týmu mají být jako první připraveny segmenty SRB. V únoru 2021 následuje centrální stupeň, v září 2021 Orion, v říjnu 2021 horní stupeň EUS, v lednu 2022 má být do haly VAB přesunuta modifikovaná vypouštěcí plošina, a v únoru 2022 má být připraven modul PPE.
O čtyři dny později, 12. února, byl představen návrh rozpočtu NASA na fiskální rok 2019. V návrhu byl modul PPE vyjmut z mise EM-2 a převeden na komerční nosič s datem startovní připravenosti v srpnu 2022. Mise EM-2 byla uvedena s pragmatickým termínem startu až roce 2023, ovšem podle nového rozpisu měl být v nákladovém prostoru místo modulu PPE překvapivě druhý díl lunární orbitální stanice Gateway – obytný modul. Tento kontroverzní návrh však byl v rozporu s koncipovanou trajektorií Orionu při jeho první pilotované misi. Pro Orion byla již dříve vybrána devítidenní nízkoriziková trajektorie MTLI (multi-translunar injection), zahrnující úvodní let na parkovací nízké oběžné dráze Země, po zážehu horního stupně dalších 24 hodin letu na eliptické oběžné dráze Země s apogeem několika desítek tisíc kilometrů, a po zážehu hlavního motoru servisního modulu oblet Měsíce po dráze volného návratu. A zatímco modul PPE bude schopen navedení na oběžnou dráhu Měsíce vlastním pohonným systémem, za obytný modul musí tento manévr provést Orion. Jak NASA později potvrdila, primární letovou trajektorií EM-2 stále zůstává MTLI s průletem kolem Měsíce. Tuto skutečnost potvrzuje i aktualizovaný harmonogram, který již neobsahuje modul PPE, ale ani obytný modul.
Zdroj: https://www.nasa.gov
7. března se konalo slyšení dočasného administrátora NASA Roberta Lightfoota před Výborem pro vědu Sněmovny reprezentantů. Lightfoot čelil otázkám na důvody nežádání finančních prostředků na stavbu druhé vypouštěcí plošiny a na ideální postup. Na základě tohoto slyšení Sněmovna vepsala do dosud neschváleného návrhu rozpočtu na současný fiskální rok 2018 celkem 350 milionů dolarů „na druhou mobilní vypouštěcí plošinu a přidružené činnosti SLS“, a také požadavek, aby NASA předložila rozpočtový profil, který zajistí co nejrychlejší start pilotované mise EM-2. Po Sněmovně schválil rozpočet i Senát, a 23. března jej podepsal prezident Donald Trump.
O tomto novém financování a požadavku zatím proběhla v NASA jen malá diskuse. Je jisté, že byl odstraněn hlavní faktor závislosti EM-2 na skluzech EM-1. Manažeři se nyní chtějí zaměřit na druhý faktor, kterým je avionika Orionu pro EM-2, zahrnující řídicí počítače, navigační, kontrolní a telemetrické jednotky. Zatímco pro jiné dva klíčové systémy Orionu – plný systém podpory životních funkcí schopný dodávat do atmosféry lodi kyslík a odstraňovat vydýchaný oxid uhličitý, a dále ovládací a zobrazovací prvky pro posádku – se bude jednat o premiéru, avionika má být podle současného plánu repasována z mise EM-1. Lightfoot uvedl, že mise EM-2 by mohla být urychlena z (počátku) roku 2023 přibližně o rok. Pravděpodobný vliv na výše popsaný harmonogram lze popsat přibližně takto:
- Příjezd modifikované vypouštěcí plošiny do haly VAB dle harmonogramu v lednu 2022 (vzhledem k neměnné konfiguraci plošiny bude urychleno)
- Převzetí centrálního stupně SLS dle harmonogramu v únoru 2021 (vzhledem k tomu, že stejný milník u EM-1 je šest měsíců před startem, není na kritické cestě)
- Převzetí horního stupně EUS dle harmonogramu až po zážehovém testu v říjnu 2021 (náhrada EUS stupněm ICPS by mohla milník urychlit)
- Převzetí Orionu dle harmonogramu v září 2021, avšak reálně vzhledem k avionice z EM-1 až počátkem roku 2022 (stejný milník u EM-1 je sedm měsíců před startem; Bill Hill uvedl, že se na to zaměří)
Zdroj: https://www.nasa.gov
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.orbitalatk.com/
http://spacenews.com/
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://c1.staticflickr.com/1/784/40926188651_a74ed12b56_b_d.jpg
https://c1.staticflickr.com/5/4696/39318737334_7710043298_b_d.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080221.30pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080345.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080391.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080437.25pct.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/P1080460.25pct.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/img_3329_1.jpg
http://512pixels.net/wp-content/uploads/2018/02/IMG_1008.jpg
https://www.nasa.gov/…/files/atoms/files/nac_march_2018_hill_-_smith_3-23-2018_final.pdf
https://c1.staticflickr.com/5/4627/38766725600_bb2656a00e_b_d.jpg
https://orionesm.airbusdefenceandspace.com/wp-content/uploads/2018/03/img_8074_low.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DXUaah-VwAACdsv.jpg
https://www.orbitalatk.com/…/Peacekeeper-Motor-Test/Images/PeacekeeperTest2.jpg
https://c1.staticflickr.com/1/812/40032112165_7f82ac4c8c_b_d.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/em1_mission_map.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/nov_29_nac_v03-1.pdf
http://russianspaceweb.com/images/spacecraft/manned/lunar/mpp/ppb/ppb_orion_dock_1.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/02/2018-02-14-144054.jpg
http://blogs.esa.int/orion/files/2017/12/20171121_132407.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/heo_fy_2019_nac_briefing_-_03.23.2018.pdf
https://pbs.twimg.com/media/DZOW1iiVwAEziOP.jpg
Autor článku ví o tom co se děje v NASA více než 90% zaměstnanců NASA 😉
ano 🙂
Díky za skvělý článek
Ja by som tipol, že aj viac ako 90% ale tiež hneď dodávam, že to tak je správne. Len nech sa každý venuje na 100% tej svojej práci. Tiež nemám dokonalý prehľad o všetkých firmách, pre ktoré pracujem.
Super článok! Čítal som si ho o jednej v noci, ale to už som bol príliš unavený na takúto porciu informácií, takže teraz druhé kolo.
Je to fascinující čtení, ale pokaždé mi přijde na mysl jak dlouho by se tímhle tempem stavěl Saturn V. Když porovnám rychlost vývoje Gemini/Apollo a teď Orionu, vychází mi z toho současný stav jako dost tristní.
A to při stavbě S-5 naši naši dědové neměli dnešní technologie ani materiály, většina toho co potřebovali musela být vlastně vynalezena a přesto bez problémů postavili vodíkovou nádrž o průměru 10 m / stupeň S-II / zatímco dnes byl problém na problém s osmi metry. Kdyby motory O-H byly vynalezeny dříve než počala konstrukce prvního stupně, měl by je pravděpodobně i první stupeň. Dlužno navíc poznamenat že se dnes staví výrazně slabší nosič než byl před padesáti lety Saturn-5 a to opět “ jen “ v Americe, jiné národní kosmické agentury si na obdobu Saturnu 5 vůbec netroufnou.
Nesouhlasím že jde o „výrazně slabší nosič“. Na rozdíl od Saturnu bude mít SLS více variant, přičemž v nejsilnější podobě bude právě na úrovni toho Saturnu…
Přesně ! Čím víc člověk o stavbě SLS čte, tím víc mě to zaráží, navíc ty technologie byly tehdy úplně jinde a asi to šlo…
Pokud peníze nejsou problém – lze v tržním hospodářství dělat zázraky.
A tehdy se taky mnohem méně testovalo ještě během stavby. Riziko bylo součástí tehdejšího projetu.
Je to vše především o financích v té době a nyní.
A jak dlouho by se dneska stavěla Cheopsova pyramida, kdyby tam měla makat jen parta 12 lidí s jedním jeřábem? Saturn V stavěla obrovská a taky hodně drahá armáda mravenečků v hromadě různých firem. Kolikpak krát méně lidí je dnes v jednom okamžiku zaměstnáno na práci na SLS? To bude sakra rozdíl.
Ted jde o to zda by ta novodoba Cheopsova pyramida nestala min kdyby na ni misto 12 lidi po dobu 50 let pracovalo 600 lidi po dobu jednoho roku… 🙂
Osobne si ale myslim ze minimalne 50% prispiva ke zpozdeni nove testovani.
Pokud jim drive stacilo treba 80% jistota ze vse bude ok, pak dneska chteji (jestli se nepletu) 99.6%. V tehle cislech uz kazda destinka procenta predstavuje silene casu a penez.
Je otazka zda to ma ci nema smysl a zda to je ci neni ucelne.
Je videt ze SpaceX to ma nastavene trosku jinak a diky tomu je natolik progresivni (nedokazi si predstavit novodobou NASA jak zkousi novy typ rakety kdy vlastni sef by veril v „pouze“ 50% uspech).
I Saturn V byl důkladně testován.
https://en.wikipedia.org/wiki/Saturn_V_Dynamic_Test_Vehicle
Testování samozřejmě má smysl, protože chytrým návrhem a pokročilou konstrukcí šetříte BEZPODMÍNEČNĚ NUTNÉ kilogramy pro lety do deep space (tam se počítá každý gram, respektive každý gram navíc prodlužuje přeletovou dobu o týdny a měsíce).
Saturn 5 byl z tohoto pohledu velmi draze (při přepočtu na dnešní dolary několik miliard za kus) a složitě vyráběný a předimenzovaný „výkovek“, který se na nic dalšího než na Skylab a několikahodinové procházky po Měsíci nehodil.
Tehdy do NASA teklo 10% rozpočtu Spojených států (a tím se nemyslí jen „money“, ale i lidský kapitál )
… a kromě bezpečnosti posádky (i přesto došlo k tragédii) tak pro vládní úředníky i řadové zaměstnance neexistovalo slovíčko NE (nikdo si nechtěl vzít na triko „sabotáž“ Kennedyho vize a závodu se SSSR)
Hodně povedený článek, je fascinující, jak jsou všechny okolnosti složité ale zároveň spletené do sebe. Těším se, až lidé zase zavítají k Měsíci.
Ano, opět parádní článek! Díky. 🙂
Jsou známa jména astronautů pro EM-2?
Nejsou oficiálně, ale nepůjde čistě o americkou posádku.
Jména zatím známa nejsou. Ale před rokem jsem si tipl, že velitelem by mohl být Barry Wilmore, jediný z dosud aktivních astronautů z bývalých pilotů raketoplánu, který nebyl přeřazen do programu komerčních pilotovaných lodí.
Wilmore se v poslední době kolem programu SLS/Orion docela ochomýtá. Zaznamenal jsem, že loni byl u přepravy horního stupně ICPS pro EM-1 v továrně v Decatur i na Kennedyho středisku, při inspekci dílů kabiny pro EM-2 v MAF (viz fotografie) i u padákového testu Orionu, kdy se záměrně zkoušel návrat po nevytažení jednoho ze tří padáků.
Vynikající a aktuální článek, ostatně jako vždy. Zejména situace okolo zahájení stavby DSG a EM-2 je velmi turbulentní a autorovi se skvěle podařilo i z veřejných zdrojů zachytit skutečný stav věci.
Díky za pěkný článek. Sice už se obsahem blíží bláznivé komedii, ale za to autor nemůže. 🙂
Pochopil jsem to správně, že z Orionu z EM-1 nepoužijí tlakovou kabinu nebo motory, ale avioniku? Tedy přesně opačně než SpaceX u Dragona?
Celkem chápu, že do tohohle cirkusu nechce Musk ještě vrtat obletem Dragonu kolem Měsíce. Taková „provokace“ by mohla smést SLS a Orion, ale zcela jistě by ukončila jeho spolupráci s NASA.
Jestli máte na mysli Muskovu akci s turisty, tak to vůbec nezáleží na NASA, ale jelikož Musk žije v právním státě je nutné aby pro let získal potřebnou certifikaci od úřadů. Pokud vím v této věci neučinil ani jediný krok a jelikož je to otázka několika let i kdyby začal dnes bude Orion již vesele létat.
Ano, mám na mysli to vyhlášení o objednaném letu s turisty. Musk loni první krok učinil, když ten oblet pustil do novin. Následovala reakce NASA v duchu, „budeme intenzivně spolupracovat na bezpečnosti“. A pak zrušení motorického přistávání a další dodatečné milníky na Crew Dragona. FH neletěl k Marsu a nenesl pro jistotu ani jeden cubesat nebo měřící přístroj, aby to náhodou někoho nepopudilo. Uvidíme, jak to bude dál s Crew Dragonem.
Neúspěch odhadovaný SpaceX na 50% by v případě zničení jakéhokoliv cubesatu – určitě spustil lavinu negativní publicistiky. A to firmě co má dle všeho PR na prvním místě to za to nestálo.
Ty cubesaty tam mohly být neoficiálně, zájemců by se určitě našlo spousta i kdyby měli podepsat NDA s mastnou pokutou. U Electronu taky byl neoficiální náklad, dokonce tuším i s vlastním urychlovacím stupněm…
To, že o dodatečném nákladu Electronu nevěděla veřejnost ještě nemusí znamenat, že se o tom nepsalo v povoleních pro úřady. Nevěřím, že by si to malá začínající firma dovolila.
Ne všude jsou takoví byrokrati. Někde úřadům stačí, že neodvážíte ze země přírodniny, zločince nebo valuty. 🙂
Co pak děláte se svým plavidlem v mezinárodních vodách může být přístavnímu úředníkovi šumák.
Myslím, že i SpaceX by se v budoucnu mohla hodit různá měření z cesty k oběžné dráze Marsu.
hmm… nebylo by místo konspiračních teorií rozumnější uznat, že Elon občas rychleji mluví, než myslí ? Asi na úpravu dragonu a na oblet měsíce nesehnal dost peněz…
vývoj dragonu z velké části pokud ne celý platila NASA (snad nemyslíte že by ministr financí USA platil jednorázovou úpravu dragonu pro oblet Měsíce, když na to ta loď koneckonců vůbec není dimenzovaná rozměrově, avionikou, bezpečnostním koeficientem ?)
Důvodem bylo, že SpaceX nebude usilovat o certifikaci FH na pilotované lety. Je to kvůli tomu, že vývoj systému BFR jde lépe, než se čekalo.
Těžko říct, jak to má Musk s mluvením a myšlením. Podle výsledků je stejně dobrý jako manažer i mediální manipulátor. Předpokládám, že ten kontrakt byl proveditelný a měl ho se „zákazníky“ opravdu domluvený. I když termín byl … 🙂
Na tom, jaká byla reakce NASA a celkově další vývoj není nic konspirativního. Prostá fakta.
Celá léta se Dragon prezentoval jako loď, které bude létat na Mars, případně i na Měsíc. Jednorázová úprava by nejspíš byla minimální. Představu, že let mimo magnetosféru Země je něco zásadně jiného než na nízkou oběžnou dráhu nám vnucují až posledních pár let, hlavně v souvislosti s vývojem Orionu. V souvislosti s nedávným článkem o úvahách posílat dokonce Gemini k Měsíci to působí dost úsměvně.
To Jiný Honza:
Píšete, že jste uvedl fakta, a nikoli konspirace. Ovšem ve skutečnosti šlo v obou případech (jak zrušení Red Dragon, tak i pilotovaného obletu Měsíce) o suverénní rozhodnutí SpaceX ve prospěch perspektivního systému BFR/BFS.
Píšete, že „FH neletěl k Marsu a nenesl pro jistotu ani jeden cubesat nebo měřící přístroj, aby to náhodou někoho nepopudilo.“ Připomínám, že zrušený Red Dragon měl dopravit na Mars zařízení NASA.
Důvody zrušení mise Red Dragon jsou uvedeny tady:
http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?f=88&t=308&start=110#p81424
Důvody zrušení pilotovaného obletu Měsíce Dragonem jsou uvedeny tady:
http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?f=87&t=2137&start=40#p86625
Repase avioniky z EM-1 je vidět například v grafickém provedení integrovaného souhrnu milníků k misi EM-2 (řádek CM, duben 2020). Jde o bod, kde začíná modrá přerušovaná linka, značící cestu závislou na EM-1.
UFF !
To byl nářez, Ď.
pb 🙂
Sledovat všechny změny v této a přilehlých záležitostech a pravidelně nám je zprostředkovávat určitě znamená spoustu práce a času. Ale samozřejmě pokud to člověka baví, je to hned snazší a jako náplň volného času logické. Díky panu Hoškovi za tuto jeho práci.
Vždy mě zaujmou baťovské termíny startů, hozené na úplný závěr roku. Obvykle se stejně počítá s tím, že to „sklouzne“ do dalšího roku, ale proč před veřejností co nejdéle neukazovat pořád stejný letopočet a „skluz“ oficiálně neoznámit až později. A dělají to tak všichni. I když třeba vánoční Apollo start stihlo. Ale to bylo pod tlakem. Žádná siesta 🙂
No, začněme od začátku. Perfektní, nabité informacemi – tj. skoro nečitelné a nepochopitelné napoprvé, četl jsem to 2-3, než sem se tím prokousal. U některých těch termínů jsem si myslel, že si už dělá NASA srandu. Ale obsahově to nemá chybu, člověk by asi těžko sháněl na netu lepší shrnutí. Myslím si, že už pan Hošek má dokonce schema, které naplňuje, protože tohle se nedá udělat jen tak. Prostě má kapitolu zvanou díly, a napíše si ke každému dílu novinky, potom termíny, sepíše termíny, toto už ani dělat jen tak rovnou načisto nejde. 🙂
Já se zase budu za ameriku modlit (ač ateista), aby se jim u EM-1 nestalo něco jako u Apolla 6, kdy měli špatně napojené kabely, a místo motoru číslo 2 reagoval motor č. 3. A málem díky tomu odepsali raketu, tedy, těch problemu tam měli samozřejmě víc.
Ještě že takových novinek není víc (tj. že nejsou častěji), budu si to odpoledne či k večeru muset přečíst ještě jednou. Samozřejmě vše v dobrém, před autorem smekám za neuveřitelně mravenčí práci. Paráda.
To “ modlení“ je zcela zbytečné, pokud by SLS zareagovala stejně jako Saturn_5 při Apollu 6, zcela jistě by následující let byl pilotovaný, stejně jako po Apollu 6 vynesl další Saturn 5 posádku.
Rozumím vašemu názoru, pane Alois, je logicky podložený, ale myslím si, že ne. Není tu žádná Kennedyho výzva, žádný závod s Rusy. Navíc, při dnešní posedlosti NASA bezpečností je možné, že by si radši zopákli ještě jeden start EM-1.2, než poslat nahoru Apollo 8 alias EM-2.
Samozřejmě se můžu plést a pravda bude na vaší straně.
Děkuji všem za kladné ohlasy na článek.
Máte pravdu, že využívám schéma, které jsem vytvořil v minulosti. Prvotní záměr byl rozdělit dnešní článek na části „Zkušební exempláře“, „EM-1“ a „EM-2“, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že dosavadní schéma (podle pracovišť), byť je pro čtenáře náročnější, bude přehledně ukazovat postupné uvolňování výrobních kapacit pro EM-2.
Super článok! 🙂 A veľmi zaň ďakujem.
Mal by som ale nejaké otázky:
-Hardware pre misiu EM-1 nebude skúšaný na účinky blesku?
-Aká je momentálna predstava (ak vôbec je) o vynesení obytného modulu stanice DSG?
Imitace zásahu neletového exempláře Orionu bleskem ve Waterton Canyon jsou plánovány na příští rok, ještě před EM-1. Neletový exemplář ale zřejmě bude testován na plnou elektronickou výbavu pro pilotovaný let EM-2, kdy bude mít poprvé například displeje pro posádku.
Ohledně plánu na vynesení obytného modulu se momentálně nic zásadního nemění. Musí se ale počkat na vybudování druhé mobilní vypouštěcí plošiny.
Mal som na mysli či je už určená misia na vynesenie obytného modulu – ak teda nie je v pláne pri expedícii EM-2…
Vypůjčil bych si slova Michala Václavíka „situace je velmi turbulentní“.
Mám pocit, že pro odpověď je i prezentace Gateway od Jasona Crusana, ředitele Advanced Exploration Systems v NASA z 27. března nepoužitelná. Vyčkejme na další vývoj …..
Díky za odpoveď! 🙂
Článek super. Nicméně, změna paradigmatu díky SpaceX je neuvěřitelná – při čtení první části o SLS mi neustále bušila v podvědomí myšlenka: „Opravdu jsou ochotní celé toto dílo po deseti minutách letu zahodit a nechat shořet ? Ty roky a hromady dolarů …“
Stejně jako se zahazují všechno ostatní rakety světa (až na čestné výjimky 🙂 ).
Vzhledem k tomu že na Měsíci se nedá (alespoň v blízké budoucnosti) doplnit palivo, tak vám nic jiného nezbyde.
Koneckonců stupně běžně zahazuje i SpaceX (ona totiž znovupoužitelnost dost drasticky snižuje výkon nosiče)
Postupně by těch zahozených stupňů mělo být méně a méně. Jednak Block 5 nabídne vyšší nosnost a těžší družice poletí na FH.
Napadá mě k tomu několik věcí
Pokud byl PPE vyjmut z mise EM-2 a přesunut na komerční nosič (předpokládám Delta heavy nebo Falcon Heavy), tak by asi letěl předpokládám plně osazen a s plnými nádržemi a ne „odlehčen“ jak se plánovalo pokud by byl součástí mise EM-2
Pokud se opravdu pošle PPE nahoru, tak by už měly být známé i profily dalších misí min EM-3 až 5, jinak tam bude PPE lítat nadarmo…
A nestálo by za úvahu porovnat letový profil EM-2 a Apolla 8, i když každý má jinou dráhu, oba jsou „jen oblet Měsíce“ a ukázat, jak je cesta mimo LEO energeticky náročná a proč je potřeba tak výkonná raketa (Saturn 5 měl větší nosnost než aktuální verze SLS a ostatně i s EUS se k S5 jen blíží)
K aktuální situaci ohledně PPE: Pět průmyslových partnerů NASA (Boeing, Lockheed Martin, Orbital ATK, Sierra Nevada Corporation, Space Systems Loral) ukončilo čtyřměsíční studie modulu PPE. NASA je nyní připravena přikročit k zadávání veřejných zakázek. V dubnu hodlá vydat předběžnou výzvu k podání návrhů PPE. Na přelomu dubna a května se bude konat „Průmyslový den“ s partnery, a finální výzva k podání návrhů má následovat koncem července. Vzhledem k velkému objemu peněz v návrhu rozpočtu na fiskální rok 2019 je NASA dokonce otevřena myšlence nákupu více než jednoho modulu PPE. Možné využití technologií PPE totiž vidí i v retranslačních družicích pro přenos dat mezi Zemí a landery na Měsíci. Aktuální úvahy jdou tím směrem, že by vybraní partneři sami zajistili nejen vynesení PPE jimi vybranou komerční raketou, ale že by svoji PPE sami zkušebně provozovali přibližně rok. Až poté by NASA PPE odkoupila.
O PPE bude jiste specialni clanek?
Diky 🙂
V nejbližší době asi ne, když jsem aktuální informace sdělil v přechozím komentáři 🙂
Zdroj informací 1)
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/20180327-nac-heoc_rev4b.pdf
Zdroj informací 2)
http://spacenews.com/nasa-considers-acquiring-more-than-one-gateway-propulsion-module/
Diky, moc, projdu si to 🙂
Jak píše pan Hošek, tohle všechno se momentálně řeší za pochodu a rozhodnutí budou padat zřejmě během letošního roku.
S tou nosností a vybaveností PPE modulu to bude zajímavé, protože Falcon Heavy i Delta Heavy jsou proti SLS o poznání méně výkonné nosiče, možná přece jen dojde na sen mnoha zdejších čtenářů a bude potřeba dvou takových nosičů (= montáž nebo doplnění paliva na LEO)
Narážel jsem na informace z tohoto článku, https://kosmonautix.cz/2017/12/moznosti-letu-s-prvnim-dilem-stanice-u-mesice/
kdy pokud by byl PPE v misi EM-2, tak by musel být odlehčen a mít jen část paliva v nádrži, aby se vešel do hmotnostního limitu 7500kg pro náklad v misi EM-2.
I kdyby byl teda kompletně naplněn, tak jeho hmotnost by byla vyšší, ale stále např pro FH bez problémová (16t k Marsu, takže o něco více an TLI), navíc má PPE vlastní motor.
Delta Heavy má udávanou nosnost na TLI 9t.
Pro doplnění portfolia možností připomenu informace ze staršího článku
https://kosmonautix.cz/2017/01/prvni-dil-cis-lunarni-stanice/
„Byly zde i úvahy o vypuštění modulu PPB na menší raketě jako je třeba Atlas V nebo Delta IV. Modul by pak pomocí vlastních elektrických motorů postupně zvýšil svou oběžnou dráhu až by se dostal do blízkosti Měsíce. Tento přesun by podle odhadů zabral rok až rok a půl, protože iontové motory jsou sice mimořádně účinné, ale poskytují jen minimální tah, takže jim všechno trvá hodně dlouho.“
Pokud byste to tam chtěl dopravit nosičem (a ne pomocí vlastních motorů modulu – viz. poznámka pana Hoška), tak musí nosnost klesnout, protože TLI = odlet od Země, ale vy chcete doletět na nějakou „exotickou“ dráhu kolem Měsíce, takže tam ještě bude brždění, nebo další manévry
Ty manévry navíc by z ekonomických důvodů asi prováděl poloprázdný horní stupeň nosiče (nebudete vyvíjet urychlovací stupeň pro jednu misi) – část jeho hmoty tedy musíte odečíst jako „mrtvou váhu“.
Pokud se mýlím ať mě znalejší opraví, ale realita je prostě trochu složitější a skok z LEO k Měsíci je úplně stejně náročný jako ze Země na LEO