Družice ASNARO-2 se má na oběžné dráze připojit k sestavě malých družic, které jsou vybaveny různými senzory pro sledování Země. Hmotnost družice je 570 kilogramů a díky své radarové anténě dokáže snímkovat Zemi bez ohledu na počasí. Její snímkovací rozlišení na povrchu Země je jeden metr a šířka záběru dosahuje deseti kilometrů. Nosná raketa Epsilon si touto misí připíše svůj třetí start, přičemž podle původních plánů měla letět už v listopadu loňského roku, ale na nosiči se objevila elektronická závada. Raketa Epsilon patří mezi malé rakety, na nízkou oběžnou dráhu vynese 1,5 tuny nákladu a pro Japonce je zajímavá především tím, že k jejímu vypuštění je potřeba mnohem méně personálu, než bývá obvyklé.
Zdroj: http://spaceflight101.com
Na raketě Epsilon je zajímavé i to, že její první stupeň tvoří lehce upravený motor na tuhé palivo, který se běžně používá jakožto urychlovací blok na mnohem větší raketě H-II. Start z kosmodromu Učinoura na nejjižnějším cípu ostrova Kjúšú je naplánovaný na dnešek (17. ledna). Okno se otevírá ve 22:06:11 a zavře se ve 22:30:13 našeho času. Družice se usadí na oběžné dráze ve výšce 504 kilometrů a pro korekce dráhy disponuje nádrží s 45 kilogramy hydrazinu.
Jak již číslovka v názvu družice napovídá, ASNARO-2 je druhým zástupcem projektové řady ASNARO. První exemplář – ASNARO-1 letěl do vesmíru v listopadu roku 2014 na ruské raketě Dněpr a jeho úkolem bylo otestovat konstrukci družice, aby další exempláře měly zajištěný bezpečný vývoj. Do roku 2020 bychom se měli dočkat ještě vypuštění družice ASNARO-3, která bude vybavena hyperspektrálními snímači.
Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/asnaro-2/wp-content/uploads/sites/203/2018/01/ASNARO2.jpg
http://spaceflight101.com/asnaro-2/wp-content/uploads/sites/203/2018/01/epsilon3-patch.jpg
Urcite vazi cela 50kg kdyz ma 45kg hydrazinu?
Je tam chyba, podla toho čo som našiel by to malo by 500kg.
Ano, při psaní mi vypadla sedmička. Hloupá chyba, ale už je opravená.
Proč není živě a česky? 🙂
Můj názor je, že to je běžná družice pro dálkový průzkum Země, ale raketa je neobvyklá, z Japonska moc přenosů není… kolem a kolem.. dobrý nápad 🙂 a teď už je samozřejmě pozdě.
Přesně tak, zajímavá je jen raketa. nemůžeme vysílat všechno. 😉
Škoda 🙂
To by chtělo na komentování někoho, kdo umí japonsky. Všechno se z obrazu odvodit nedá.
Mimochodem, když jsem si četl hlavně ten původní článek o vzniku rakety, juknul na tu cenu startu, teď jsem se díval na wiki, že to spadlo cca o 10M, tak si říkám, F9 B5 může s takovou převzít trh i malých nákladů.
Také jsem si to uvědomil už při zjištění ceny startu Epsilonu. Zde však hrají roli i národní zájmy Japonců.
Klobouk dolů. Předstartovní animace, videa a přenos zvuku při startu, parádní. Jediné, co by člověk nechtěl, je dělat toho počtáře tam. Toho bude pusa bolet ještě zítra
To teda jo, možná i pozítří, a že měla odpich. Fakt hezký záběry.
Malá raketa, slušný TWR, ano, vylítla jak čertík z krabičky 🙂 Líbilo se mi, jak prakticky hned po startu to výrazně klopila a u třetího stupně jsem měl problém pochytit aktuální rychlost, jaký to mělo spád.
Paráda.
Pár sekund před zážehem se ze spodní části valil solidně hustý černý dým. Byla to chyba nebo vlastnost? Měl jsem za to, že motory na pevná paliva začnou ihned po zážehu hořet naplno, tady to vypadalo jako kdyby nemohl chytit .
U Epsilonu je to běžné – mrkněte třeba na start téhle rakety z roku 2016 – https://www.youtube.com/watch?v=Ur7An-Higqk
Děkuji za informaci, dovzdělal jsem se přímo u zdroje-http://global.jaxa.jp/article/special/epsilon/tokudome_e.html
Původcem černého dýmu jsou dva boční SMJS motory, k jejichž zážehu dochází již 10 sekund před startem a černý dým jsou zpoldiny těchto motorů, resp. generátorů plynů. SMJS mají za úkol pomocí tangenciálně umístěných trysek zajistit rotaci rakety kolem podélné osy během vynášení. SMJS pracují celkem téměř tři minuty. Po dohoření hlavního motoru 1. stupně zajišťují SMJS ještě 40 sekund korekce polohy ve třech osách, než dojde k oddělení 1. stupně.
Díky moc za super rozbor!
Co mě z Vámi odkazovaného zdroje zaujalo je to, že ty SMJS mají každý dvě protiběžné trysky, hoří neustále a pokud není vyžadován krouticí moment na roztočení nosiče kolem osy, tak obě protiběžné trysky jsou otevřené a ve výsledku se jejich tah kompenzuje. Chytré. Díky za link.
Teď jsem koukal na nějaký starší článek (2013) o Epsilonu a podle něj to vypadá, že co se výpočetní techniky týká, k odbavení Epsilonu stačí jeden notebook (tedy, kvůli redundanci dva).