Jak jsme Vás již v průběhu tohoto týdne informovali, dočasný administrátor NASA Robert Lightfoot seznámil své podřízené s myšlenkou, zda by nemohli astronauti letět na misi EM-1, která měla být původně nepilotovaná. NASA nyní udělá studii proveditelnosti, která ověří úroveň rizika a také potřebné změny na hardwaru. Včera kosmická agentura uspořádala tiskovou telekonferenci, na které zástupci NASA odhalili alespoň několik základních informací o tom, jak by vypadala premiéra SLS a Orionu, pokud by do ní skutečně usedli lidé.
Tato mise by měla mít dvoučlennou posádku, která by byla ve vesmíru zhruba osm dní. Zástupci NASA hovořili o nutnosti přepracovat záchrannou věžičku, která měla být v nepilotované EM-1 pouze inertní, stejně tak by se musely doplnit systémy podpory života, což by tuto misi posunulo na druhou polovinu roku 2019 (zatím se termín drží na prosinci 2018, ale neoficiálně se hovoří o odkladu na rok 2019).
Zdroj: http://spaceflightnow.com
Pilotovaná mise by měla mít podobný profil, jaký byl před několika týdny navržen pro následující misi EM-2, která měla být prvním pilotovaným letem. Tento scénář obsahuje navedení sestavy na vysokou oběžnou dráhu Země, kdy by se Orion pomocí vlastních motorů vydal k Měsíci. Šlo by o dráhu volného návratu, aby se posádka mohla v případě problémů vrátit k Zemi bez nutnosti motorických manévrů.
Pokud bude schváleno, že mise EM-1 bude pilotovaná, bude nutné zasáhnout i do harmonogramů nejrůznějších zkoušek, certifikací a kalibrací. Kromě jiného by mělo dojít k urychlení příprav na tzv. In-flight abort test, což je zkouška záchranného systému z letící rakety, přičemž pro Orion by se měla použít armádní střela Peacekeeper. Tahle zkouška by musela proběhnout ještě před pilotovanou misí EM-1.
Na závěr je potřeba znovu připomenout, že není jisté, zda bude tato pilotovaná verze schválená. Oficiálně pořád platí původní scénář nepilotované EM-1. Studie proveditelnosti by měla být hotová v řádu týdnů a NASA následně rozhodne, kterou cestou se vydá. Potěšující je, že na telekonferenci se všichni dušovali, že bezpečnost bude na prvním místě.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2017/02/31315661733_64943b86c4_k.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2017/02/25861645500_f1674bc8df_k.jpg
Podle očekávání je průvodním jevem toho nápadu to, že se ASAP (Aerospace Safety Advisory Panel) pokaká hrůzou, ale pokud se současná administrativa bude chovat konzistentně, mohlo by být výsledkem rozpuštění tohoto zbytečného tělesa.
EM-1 s lidmi na palubě? SUPER!
Bylo by to jistě urychlení, ale nepřijde mi to jako dobrý nápad. Nelíbí se mi podobné změny plánů a urychlování prací na poslední chvíli. Navíc posadit posádku na neozkoušenou raketu a loď je zbytečné riskování.
Je pravda, že se spěchem se většinou zvyšuje i riziko. No, uvidíme jak se to vyvine…
Raketoplány boli oveľa rizikovejšie stroje… A to bolo navyše v roku 1981. Pri dnešnej úrovni testovania a simulácii si nemyslím že by to bol až tak veľmi rizikový let. Okrem toho, prečo na poslednú chvíľu? Majú letieť za vyše 2 roky, nie 2 mesiace a navyše si nemyslím, že aj na uvedený termín bude vyvíjaný nejaký extrémny tlak, v prípade nejakých problémov to proste odložia 😉 Mne sa náhodou tento nápad začína pozdávať stále viac a viac 🙂
Let STS-1 s posádkou považuji za velmi nešťastné řešení, které bylo vynucené jen tím, že raketoplány nedokázaly automaticky přistát. Dodnes se ale dodržuje pravidlo, že se stroj musí otestovat v plném letu předtím, než do něj usedne posádka. Třeba u SpaceX NASA chce, aby verze Falconu 9 označovaná jako Block 5 absolvovala sedm startů před prvním pilotovaným letem.
A k tomu termínu. Dva roky jsou v kosmonautice málo – zvlášť když už se vyrábí letový hardware, který je od začátku vyvíjený na nějaký scénář. Najednou se něco změní a ten vyrobený hardware se najednou musí přizpůsobit něčemu jinému. Není to dobrý nápad.
Slovem na poslední chvíli se myslí to, že letový hardware už je ve výrobě. Každá změna na takovém už pak bude „záplatováním“. Dodavatelé a výrobci komponent možná pracovali s přesvědčením že to bude zkouška.
Za starých časů bývalo zvykem, že posádka chodila na pravidelné obhlídky „jejich“ konkrétních kabin a raket. Že byli přítomni výrobě hardwaru na kterém pak skutečně letěli. Vznášeli připomínky a kromě toho si už osahávali loď – co kde je, co to dělá, kde jsou kritická místa konstrukce… to všechno (i přes rozmach počítačů) si nejlépe představíte u rozloženého a postupně skládananého stroje.
… tak proto ty námitky !
to 3,14ranha: Pozri si prosím aký letový HW pre SLS je v súčasnosti priamo vo výrobe, resp. v akej fáze ona výroba je a potom sa zamysli, aké jeho „záplaty“ si vyžiada prípadná zmena EM-1 na pilotovanú misiu. Odpoveď je: nijaké! 😉 A možno ťa to prekvapí, ale neboj sa, astronauti sa na vývoji Orionu už dávno podieľajú, takže s tým „osahávaním“ to tiež nebude také horúce. 😀
„astronauti sa na vývoji Orionu už dávno podieľajú“
To je pravda, např. v lednu proběhly v JSC vibrační testy
„Let STS-1 s posádkou považuji za velmi nešťastné řešení, které bylo vynucené jen tím, že raketoplány nedokázaly automaticky přistát.“
To jste si asi trošku proházel příčinné souvislosti… Naopak, raketoplány nedokázaly automaticky přistát *právě proto*, aby s nimi *museli* létat lidé. Aneb politika je vždy až na prvním místě.
Raketoplán startoval poprvé v době, kdy plně automatické přistání ještě nebylo k dispozici co vím – takže při prvním letu tam musela prostě být posádka.
Ale to je přesně o tom, co píšu: Není to tak, že tam musela být posádka, protože neměli automatické přistávání, ale tak, že tam úmyslně *nedali* automatické přistávání, aby tam posádka být musela a týmu kosmonautů nepraskla žilka z toho, že je nepotřebují.
Jak čtu cokoliv podobného „která ověří úroveň rizika“ případně „Šlo by o dráhu volného návratu“ jdou na mě osypky. Tak buď mašině věřím nebo to celé bude pouze opakování něčeho, co zde při letech na Měsíc už bylo. Technika se má posouvat dále a je jasné, že když máme dnes lepší HW, musíme při vyšším riziku (vše co dělá člověk je riziko, jeho život je riziko, samotné fungování lidského těla je riziko …), plnit vyšší cíle. Ne se v koutě klepat, že pár astronautů zemře, oni vědí do čeho jdou, oni vědí, že nemají bezpečnou profesi.
> Jestli vše půjde jako dnes (a s tím tedy nesouhlasím), tak ještě někdy po 100 letech budeme počítat (naši potomci) riziko letu na Mars, protože předchozí „návrhy“ byly příliš „riskantní“ a nezabezpečovali 99,975% jistoty.
Upřímně řečeno je posazení lidí na neozkoušenou raketu a loď velký risk. Kdyby to bylo při druhém letu, neřeknu půl slova. Ale tohle se mi nelíbí.
V tomto případě chápu, pochopitelně i já bych se jich nejprve zeptal a popravdě uvedl riziko – nic netajil. Myslím si, že každý kdo má občanku se umí rozhodnout, zda do rizika (a tedy možné ztráty života) půjde nebo nikoliv (kolik vojáků ve válce takovou možnost nikdy nedostalo?). Určitě zde nebude problém odložit pilotovanou část na další starty. Má reakce obecně vyplývá ze skepse pesimisty (ne životního, jen v některých technických oborech), který bude opravdu neskutečně rád, když se těch pilotovaných letů, především k Marsu dožije. A za sebe klidně řeknu, že mít tu možnost za rozumnou cenu se na něj podívat (i s rizikem 40 / 60) vzal bych ji. Máloco by asi překonalo možnost stanout na skutečně jiné planetě se vším co to obnáší. I, když je proti zemi menší, chudá, pro člověka jednotvárná a zdravotně nebezpečná. Úžasný zážitek by to nezkazilo. Maximálně popřeji, jak tak na to koukám, aby alespoň nějaký „profík“ se tam za mé fyzické existence dostal. Bude-li člověk, lidstvo vše měřit na riziko, nevidím budoucnost vesele. Riziko je i náš život na této planetě, nakonec musíme do hrobu všichni.
Tady jde o víc, než „jen“ o životy dobrovolníků. I když to vezmu čistě z finančního hlediska, jsou ti dobrovolníci neskutečně cenní, protože jsou zkušení, vzdělaní a za výcvik NASA utratila neuvěřitelné peníze. Dále by se v případě havárie zdržel celý projekt SLS-Orion o několik let, což by stálo zase hrozné peníze a klidně by to mohlo celý projekt i pohřbít. Nebylo by to poprvé.
S rizikem se prostě počítat musí, bez toho není dobrý nápad si ani otevírat bufet natož navrhovat rakety a kosmické lodě.
Jsou cenní nerozporuji, cenný je rovněž zkušební či vojenský pilot (z logiky věci), na druhou stranu „ta havárie“ může i z jednoho opomenutí (chyby) přijít prakticky kdykoliv a zdržení bývá právě proto, že pak mají všichni až nenormální bobky. V momentu, kdy najdou příčinu se ještě hystericky snaží navýšit bezpečnost za ekonomickou realitu a vše jde do absurdního zpoždění. Případ Shuttle není vhodný (sám to byl vojenský, neekonomický projekt, ke kterému ještě měly patřit další nerealizované prvky, nosiče), ale uvedu jej. První selhal po startu z liknavosti a porušování předpisů (návodu), kdy bude těsnění pružné a kdy začne praskat (do té doby jinak proběhlo mnoho startů s původním typem těsnícím startem), druhý byl stříkaná pěna, kde stačilo nanášet na inkriminovaná místa ručně, dávno před tím byly záznamy kamer, naznačující budoucí problém (takže se nelámaly těžké bloky na uhlíkové náběžné hrany), v podstatě ztráta 2 strojů a 7 lidí v poměrně dlouhém horizontu – ostatní lety dopadly dobře.
> Co jsem chtěl říci, tak buď chci mít cestu nahoru s lidmi za ještě přijatelné $ nebo začnu bláznit, strachovat se a vždy to bude ekonomická katastrofa. Já jsem pro větší riziko pod 65 – 85% s tím, že i katastrofa (osobní v každém případě) posune vývoj dál tím, že ji mohu analyzovat a příště se těchto chyb vyvarovat. Žádný dnešní super počítač stejně vše nedokáže předpovědět a propočítat – nemá vstupy. Navíc bych si i přisadil, že ve velmi vzdálené budoucnosti také všechny hvězdolety nedoletí, dokonalost a 100% jistot je chiméra.
„… za rozumnou cenu se něj podívat…“ Lety do vesmíru nejsou pouťová atrakce. K planetám nepoletíme proto, abychom si to užili a cvakli si selfíčko pro Facebook.
Zaměňovat zodpovědnost lidí v kosmickém průmyslu za předposranost a z astronautů dělat hlupáky, kterým se dají rizika spojená s jejich lety v pohodě zatajit je přinejmenším neslušné. Představa, že astronauta pro let vyberu podle kritéria jestli je ochotný zemřít je zcela padlá na hlavu.
dolph1888: Krom toho, co psal Radim, ani testovací piloti do toho nejdou úplně natvrdo. Nejdřív se s letadlem pojíždí po dráze maximálně do rychlosti V1, pak se zkusí krátký testovací let s nenaloženým strojem. Pokaždé se zkouší, jestli se stroj chová podle předpokladů, kontrolují se data z přístrojů, které v ostrém letu ani nejsou přítomné. Teprve pak se zkouší lety s naloženým strojem, do maximální výšky, maximální rychlostí, v případě stíhaček pak manévry a odpalování výzbroje. Raketa má po statickém zážehu už jen jednu možnost a to ostrý start při plném naložení. Pokud se tam skrývá nějaká konstrukční vada, která let znemožňuje, je lepší, když to selže bez posádky. SLS tak jako tak nemá úplně stoprocentní podporu politiků a veřejnosti. Havárie nepilotovaného stroje by se ještě nějak „okecat“ mohla (byl to jen testovací let, teď už víme, kde byla chyba), ale při havárii s posádkou by to pravděpodobně znamenalo konečnou.
Radim: Já někde psal o pouťové atrakci? Pokud jsou lety financovány z veřejného rozpočtu, vždy se přihlíží k ceně a ani cena mnoha astronautů nevyváží nezdar mise za stovky mld $ (Měsíc, Mars a dále). Druhá věc, nejsem to já ale lidé typu Muska, kteří přece vše budou „krájet“ jako housky na krámě. Pochybuji, že oni si ty astronomické rozpočty (přemrštěnou bezpečnost) „lajsnou“ a na dotace v této výši mohou rovnou zapomenout – neprojdou parlamenty. A představte si, že dříve astronaut věděl, že se vrátit nemusí a přece se častěji vrátil než nikoliv. Odvaha je k lidské činnosti rovněž zapotřebí.
Vojta: Já váš názor chápu, jenže uvažuji obecně, ne pouze pro tento případ. Konstrukční problém či závada se klidně vyskytne i při 3 letu a co pak, co takto x10 počkat a letět stále bez posádky? Dobře, zde by šel astronaut do rizika jako mnoho kolegů před ním a přece se jich mnoho vrátilo, často řešili velmi vážné komplikace – a vyřešili. Ti kteří ne, zapomenuti nebudou, říká se jim průkopníci nebo také pionýři. Co první let bratří Wrightů, také máte pocit, že vše měli zajištěno při prvních pokusech? Co první balonové lety, také letité testy a strachy?
> Jsem jízlivý ano, důvod je ten, že jak státy tak soukromníci (často na dotacích) si budou muset vybrat, buď někam poletím s vyšším rizikem nebo nepoletím nikam či s příšerným zpožděním s nižším. Ti lidé (astronauti) jsou placeni za to, že jdou do rizika, mají na to nejen příplatky, ale také pojištění a další zajištění rodiny v případě, že se nevrátí. Horník, hasič a další profese jdou také do rizika – NO A CO, takže oni svoji práci nebudou dělat, protože nemají 95% jistotu či vyšší, že se vrátí ze směny?
Při prvním letu nového Airbusu měla posádka na sobě povinně padáky – neříkám, že je to zachrání vždy, ale má přece jen možnost opustit stroj, se kterým by prostě nešlo bezpečně přistát.
A ve stíhačce je vystřelovací křeslo(osvědčeného modelu i v novém prototypu letadla) – opět reálná naděje na záchranu.
A u toho raketoplánu – 2 členná posádka též seděla na vystřelovacích sedadlech.
„možnost za rozumnou cenu se na něj podívat (i s rizikem 40 / 60) vzal bych ji. “
Právě že to za rozumnou cenu není a pokud mise za miliardy dolarů selže ještě během letu k Marsu – bude veřejnost prostě volat po důkladném vyšetření a tvrdém potrestání všech viníků. Tak prostě i politici budou brzy skrytě vyvíjet tlak na vyšetřovatele ať na ty konstruktéry – rychle něco najdou a veřejnost tak bude uspokojena.
Veřejnost co to platí si to prostě s velkým rizikem nepřeje a to je prostě ten hlavní důvod.
„Pochybuji, že oni si ty astronomické rozpočty (přemrštěnou bezpečnost) „lajsnou““
Pak rovnou mohou zapomenout na start z území USA. Nedostanou příslušné povolení – prostě o to se minimálně jejich odpůrci postarají.
„Co první let bratří Wrightů, také máte pocit, že vše měli zajištěno při prvních pokusech?“
Předně to bylo za jejich peníze a zbytek populace to nijak neohrožovalo na rozdíl třeba od padající rakety plné paliva. A v té době to nijak veřejnosti nevadilo – doba se prostě hold změnila.
dolf1888: První let je prostě nejrizikovější. Pokud už to jednou letělo, je mnohem větší šance, že to poletí i podruhé. První balónové lety? Pokud vím, tak bratři Montgolfierové do prvního balónu schopného unést člověka nenastoupili sami, ale dali tam ovci a nějaké další domácí zvířectvo.
A jak píše pan Tyčka, doba se změnila. Když se dřív projektovaly velké stavby, na férovku se do projektu napsalo, kolik lidí při nich pravděpodobně zemře. Tuším, že pro most Golden Gate to bylo kolem třiceti. Nakonec to vzhledem k novátorským bezpečnostním opatřením byla zhruba polovina.
A co tepelný štít při návratu od Měsíce? Jasně, Apollo 8 to taky premiérově risklo a zvládlo, když nepilotovaná šestka zklamala. Ale jestli to má cenu zkoušet znovu…. Vždyť po nepilotované EM-1 se může vše urychlit a klidně může pilotovaná dvojka letět třeba hned další rok.
EM-2 nemůže letět rok po EM-1.
Současný plán pro EM-2 zahrnuje SLS ve verzi 1B, tedy s horním stupněm EUS. EUS je delší než ICPS, což bude znamenat hodně práce na pozemním vybavení KSC. V hale VAB se budou tři horní obslužné plošiny (A,B,C) posouvat výš a mezi úrovní C a D budou dvě nová patra pro přístup k EUS. Věž mobilní vypouštěcí plošiny ML bude zvýšena, ramena CAA a OSMU budou umístěna výš, a již zbytečné rameno ICPSU bude nahrazeno novými rameny EFAU a EAFU. Tyto práce při současné úrovni financování znamenají, že se EM-2 může uskutečnit nejdříve 33 měsíců po EM-1 (konkrétně – již nereálný plán EM-1 v 11/2018 znamenal realizaci EM-2 nejdříve v 8/2021).
Tímto tempem se američané dostanou na Měsíc v době, kdy tam Číňané budou mít kolonii…
BTW, v době Saturn V a STS měli min dvě mobilní plošiny a ve VAB jsou čtyři „garáže“ pro velké rakety (respektivě má VAB ty vrata čtyři). Takže by klidně mohli mít v jednom slotu nainstalované plošiny a věž pro ICPS a ve druhém již připravovat plošiny + věž pro EUS.
?w=500&h=374
našel jsem plánek VAB z doby STS
Bohužel, tohle není o technické proveditelnosti, ale o tom, že nikdo nehodlá obnovit rozpočet Apolla. Stejně jako neprošel návrh na druhou vypouštěcí plošinu ML, neprošel ani návrh na využití další sekce v hale VAB pro sestavování raket SLS. Zkrátka se s tím nyní nepočítá.
Fakt se mi nezdá, že by pilotovaná EM-1 byla tím zásadním pokrokem, ve který doufáme. Spíš bych bral víc misí Orionu v dalších letech, ne jeden start za tři roky. Nebo trochu vyšší ambice s pilotovanymi soukromými loděmi a ne místo 4 sojuzů ročně sojuzy dva plus po jednom startu Dragonu a Starlineru.
Tříletá mezera má být jen mezi EM-1 a EM-2 z důvodu přechodu na jinou verzi rakety.
Co takhle ty dva plány zprůměrovat a do křesel posadit robonauty?
Ideální nápad. 🙂
Podle mě by mise EM-1 měla zůstat nepilotovanou. Změny plánů, prakticky na poslední chvíli, nenesou nic dobrého. Pokaždé, když čtu o urychlení vývoje nebo i testů, tak mi běhá mráz po zádech, obzvlášť, když se jedná o pilotované mise. Každé takové urychlení sebou nese rizika v podobě chyb, které mohou mít fatální následky pro posádku a i celý projekt. Myslím, že lidé na odpovědných místech by měli mít neustále na paměti osud posádky Apollo 1 a nehazardovat zbytečně.
Odborný posudek, jestli je možné přidat do EM-1 posádku, vypracovává NASA na politickou žádost. Není to z iniciativy NASA. Součástí tohoto posudku má být bezpečnostní analýza, ale i to, jestli NASA získá něco, co vyváží riziko pro posádku. Tým nemá apriorní stanovisko či pozici pro či proti, a součástí posuzujícího týmu je jeden astronaut. Studie vůbec nemusí vyjít kladně a dokonce, i když vyjde záporně, tak může nabídnout změny, které stojí za to udělat v nepilotované EM-1. Studie se zaměří na posouzení možností, výhod a nevýhod, ale nebude mít formu doporučení či rozhodnutí.
Konzervativní řešení pohonu raket / pevná paliva + kapalná /, která již byla mnohokrát použita by neměla být příčinou rizika letu. Odzkoušení techniky lze dost dobře simulovat v laboratořích. Při posouzení povahy záměru postrádám chybějící moderní technické a technologické prvky pro aplikaci v následujících obdobích a cílech. Jedná se zejména o vylepšení pohonu raket /paliva a agregáty pohonu /, nové materiály. Na úseku bezpečného návratu záložní provedení potřebného systému i pro vícero akcí.
„Odzkoušení techniky lze dost dobře simulovat v laboratořích.“
krátká odpověď zní: ne, nelze !
Delší odpověď naznačí, že se bavíme o výkonech, kdy vibrace ze samotných motorů a pak z vypouštěných spalin mohou poškozovat konstrukci rakety, v raketě postupně ubývá palivo, může se měnit těžiště… nic z toho v laboratoři SKUTEČNĚ nevyzkoušíte !
V počítači, nebo v laboratoři vždy testujete pouze model, který se skutečnosti BLÍŽÍ (ale nerovná).
A právě proto se budou na kvalifikačních dílech rakety provádět strukturální testy zátěže, jaká nastane během skutečného letu.
No nevím, nesnaží se spíše trumphova administrativa dát američanům další sen, podobně jako kennedy? A abych vám pravdu řekl nevím co by bylo lepší, kdyby, jako když nastoupil obama, tak by všechny předchozí plány zrušil nehledě na prostředky do toho již investované a dalsích 5 let by se něco vyvíjelo…
Žádost Trumpovy administrativy zněla, aby NASA prozkoumala možnost buď uskutečnit pilotovanou EM-2 dříve, aby se uskutečnila již v tomto funkčním období, nebo přidání astronautů na EM-1. NASA vyhodnotila druhou možnost jako realističtější než první.
Spíš mi to připadá jako krátkodobá show. Sen ve stylu Kennedyho si představuji třeba v podobě žádosti o prozkoumání možnosti letu k Marsu do konce příštího desetiletí.
Ospravedlňujem sa za použité slová ale: Predposratosť NASA dosiahla zrejme vrcholné štádium a Trump proste zasiahol. Tie večné výhovorky keby platili vždy, tak ešte dnes nie sme na Mesiaci. Chlapi z NASA, buďte zase chlapi ako v roku 196….!!!
Prosím, nechajte si všetci tie reči o testovaní atď. Testujú overené koncepty priamo z produkcie – SRB, ET, RS25. Čo nového na úrovni koncepcie je tam?
SRB nebudou stejné, ale zvětšené o pětinu, budou hořet intenzivněji, nebo déle (je tedy co testovat).
Motory RS25 jsou vyzkoušené, ale stupeň samotný ne – od full testu palivového potrubí po odhoz prázdného stupně určitě je co otestovat.
Velitelská kabina Orion zatím provedla dva oběhy země a návrat rychlostí o kus vyšší než je 1. kosmická (ale pořád to ještě nebyla 2. kosmická, už na základní škole se učí, že energie roste se ČTVERCEM rychlosti). Vnitřní vybavení bylo velmi omezené. Určitě je co testovat.
Servisní modul Orion nebyl vyzkoušen zatím ani jednou. Bez komentáře.
Obávám se, že asi nemáte zkušenost s konstrukcí čehokoli, nebo testováním jakéhokoli hardwaru – jsou věci (a rakety v první řadě) které jinak než vypuštěním důkladně neotestujete. Před vypuštěním to vždy budou jen dohady a teorie. Žádné koncepce, jen TVRDÁ REALITA !
SRB – statické zážehové testy kvalifikačního pětisegmentového motoru SRB v Promontory ověřily, že konstrukce je připravena k ostrému startu.
Centrální stupeň – letový exemplář bude testován ve Stennisově středisku po dobu přibližně šesti až osmi měsíců. Testy budou zahrnovat například simulované odpočítávání, demonstrační simulace zážehu včetně softwarových simulací poruch, zkoušky tankování a vypouštění pohonných látek a hydrauliky, osmiminutový zážeh všech čtyř motorů, a bude-li po dokončení analýzy dat ze zážehu rozhodnuto o nutnosti dodatečných dat, uskuteční se ještě druhý zážeh.
Orion – první pilotovaná mise je koncipována jako integrovaná, zahrnující různé mise. Na nízké oběžné dráze Země má strávit 24 hodin, určených k testování. Dalších 24 hodin letu má strávit na eliptické dráze s apogeem několika desítek tisíc kilometrů. Když nebude v každé z fází vše v pořádku, vždy se vrátí zpět.
Servisní modul – akustické, vibrační a šokové testy byly úspěšně provedeny. Zážehové testy jsou plánovány na jaro. Hlavní motor servisního modulu pro EM-1 již letěl do vesmíru devatenáctkrát (naposledy při misi STS-112). Navíc, servisní modul na něm není životně závislý, má osm pomocných motorů a dvanáct menších motorů, viz
Myslim, ze chápeme Váš postoj obhajovať testovacie lety, na druhej strane možno celkom nešťaste vyznievajú naše negatívne postoje voči NASA a jej byrokracii. Ak by týmto spôsobom chceli v 69 ísť na Mesiac, trvalo by to ako dlho? Ako dlho by prebiehalo testovanie raketoplánov?
Sme za bezpečnosť a dokonalé otestovanie, na druhej strane by to nemalo byť na úkor výsledkov.
Osobne sa z SLS teším ale nemôžem sa zbaviť pocitu, že ide len o recykláciu už existujúcich riešení. Z toho dôvodu mám stále pocit, že Čínsky vesmírny projekt má za sebou väčšiu priekopnícku cestu ako poskladanie a zväčšovanie častí na SLS.
Na druhej strane posledný výkrik Ruskej školy ukazuje podobný koncept ako SLS. Celkom nechápem výhody dvojice urýchľovacích blokov s pevných látok (namiesto kvapalinových) namiesto povedzme štyroch možno aj menších…
Túto konfiguráciu začal STS a prešli na to aj v ZSSR s Energiou. Neviem prečo, ale koncept Energie mi príde vhodnejší ako tieto nové návrhy.
Budem rád ak skomentujete výhody týchto riešení oproti iným …
Časem budou bloky na tuhá paliva na SLS nahrazeny kapalinovými motory.
Energia měla jednu zásadní nevýhodu: Byla strašně drahá.
Energia měla spíš problém, že nebyl vhodný náklad pro její využití. Poljus byl Gorbačevem zakázán v rámci uvolňování napětí a Buran tak trochu zbytečná, i když technicky brilantní exhibice. A na jiné náklady neměli Sověti ani peníze, ani dostatečné možnosti. Samozřejmě, škoda toho Zenitu.
Před něčím podobným teď stojí i SLS. Ono lety kolem Měsíce jsou opravdu, řekněme si to přímo, jen taková exhibice bez většího vědeckého přínosu, pokud by se nejednalo o zkušební lety.
Tedy, já sám doufám v ty sondy k měsícům obřích planet či velké sondy s pokročilou inteligencí pro výzkum Marsu či velkých asteroidů a komet s návratem vzorků, nebo velkých teleskopů na běžných drahách … a nosnost je taková, že by se na přístrojích mohli podílet i další země atd., třeba ti naši kluci jsou velmi šikovní.
Ale stejně se moc těším!
Tak moment nebylo to tak, že na EM-1 se použije druhý stupeň z rakety Delta IV (napamatuji si označení onoho 2. stup.), který nemá certifikaci pro let s lidskou posádkou, ale protože EM-1 měla být nepilotovaná tak to nevadilo a NASA měla více času na dokončení druhého stupně s už potřebnou certifikací? Znamená tato zpráva, že EM-1 už bude mít již EUS?(Exploration Upper Stage) A jak to chtějí stihnout? Otevře Donald penězovody?
Použije se ICPS z Delty. Je to i v článku.
Použije se již vyrobený ICPS, který by ale musel být certifikován pro pilotovaný let. Certifikace jako součást bezpečnostních prvků posádky zahrnuje změny umožňující redukci rizika ICPS. Vyžaduje další testy, ochranu ICPS před mikrometeority na nízké oběžné dráze Země a vypracování postupů směřujících k zajištění bezpečnosti posádky v případě poruchy stupně. Změna EM-1 na pilotovanou byla podle informovaného zdroje předběžně odhadnuta na asi 500 milionů dolarů, z čehož certifikace ICPS představuje významnou částku – 150 milionů dolarů.
Re- zkoušky techniky.
Podstatné provozní vlivy jsou již dávno testované, nezačínáme! Ano, provozní testaci lze doporučit na zcela nových agregátech, proto se může řešení provést bez posádky.