Po kratší pauze o sobě dává opět vědět sonda New Horizons. Vědci už mohou analyzovat její nasbíraná data komplexněji – porovnávají údaje z různých přístrojů a díky tomu mohou předkládat propracovanější studie. Ta nejnovější se zaměřuje na oblast, která dostala neoficiální pojmenování Viking Terra. V ní najdeme útvary, které mohou ukazovat na to, že na Plutu dochází k transportu malých částic na místa, kde dochází k jejich hromadění. Vědci momentálně spekulují, zda nejde jen o klamné zdání, nebo zda objevili další z řady věcí, které by ještě před rokem na Plutu nehledal nikdo ani ve snu.
Odborníci ke svým rozborům použili data ze dvou přístrojů na palubě sondy. Prvním z nich byla kamera LORRI, která se postarala o detailní fotky. Konkrétně to byly fotky pořízené ve vzdálenosti 49 000 kilometrů, na kterých se dají rozeznat útvary s průměrem 480 metrů. Na tuto detailní mozaiku s velmi detailní strukturou pak natáhli data z kamery Ralph/MVIC. Vědci použili fotky s uměle zvýšenou sytostí barev, jejichž originály byly nafoceny zhruba 20 minut poté, co vznikly již zmíněné fotky z LORRI.
Vzdálenost mezi sondou a trpasličí planetou byla 34 000 kilometrů a právě bližší vzdálenosti není rozdíl v rozlišení tak výrazný – jinak Ralph za LORRI v detailnosti pokulhává – tyto fotky ale měly rozlišení 650 metrů / pixel. Vznikl tak složený obrázek o šířce 250 kilometrů.
Z fotky, která tvoří dominantu pravé části tohoto článku (plné rozlišení 1190 x 2920 obrazových bodů najdete zde) odborníci objeví mnoho zajímavých útvarů, nicméně odborníky zaujal třeba jasný led tvořený zkondenzovaným metanem, který obklopuje okraje kráterů. Další zajímavostí, která neušla pozorným očím bylo to, že se tmavě červené tholiny objevují hlavně v nížinách na dně kráterů a na stěnách kráterů tvoří vrstvy.
V místech, kde je tholinů nejvíce, jejich povrch vypadá velmi hladce. Skoro to vypadá, jako kdyby sem materiál přitekl. Podle vědců se tholinová úložiště o takové tloušťce většinou nepohybují ve velkých množstvích. Nabízí se tedy možnost, zda se tholiny „nesvezly“ spolu s ledem, který možná teče pod povrchem, nebo zda nebyly na finální umístění přemístěny větrem. Atmosfércké proudy nejsou moc silné, ale na druhou stranu má Pluto velmi slabou gravitaci, takže by to nemusel být příliš velký problém.
Tholiny jsou organické látky, jejichž struktura připomíná ze všeho nejvíce saze. Od nich se ale liší barvou, která je oranžovo-červená. Právě tholinům vděčí Pluto za svou lehce narůžovělou barvu. V minulých měsících už vědci popsali i proces, jak se tholiny formují v atmosféře trpasličí planety. V plynném obalu, který obklopuje Pluto je poměrně velká koncentrace metanu. Nejjednodušší uhlovodík, ale i molekuly dusíku mohou být zasaženy ultrafialovým zářením ze Slunce, čímž dojde k ionizaci molekuly.
Ionty jsou velmi reaktivní, takže napadají a štěpí okolní molekuly. Postupně vznikají stále komplexnější sloučeniny až makromolekuly. Jenže tím roste hmotnost těchto částic a ty klesají k povrchu, kde vytváří tenkou vrstvu podobnou pozemské námraze. Ostatně velmi podobný princip už zaznamenala sonda Cassini na saturnově měsíci Titan. Aktuální objevy ukazují, že tholiny zřejmě nezůstávají ležet na místech, kam dopadnou – jde tedy o další z důkazů, že Pluto není mrtvý, ale dynamicky se měnící svět.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/…/010716_viking_terra_color_context-lrg.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/test.png