Ruská raketa Sojuz 2-1B včera v 7:34 našeho času vynesla na oběžnou dráhu první družici systému Tundra, nebo též EKS. Ten slouží k takzvané včasné výstraze, tedy k varování před blížící se nepřátelskou vojenskou raketou. Sojuz po startu z kosmodromu Pleseck zamířil na jihovýchod a po devíti a půl minutách se dostal ke slovu horní stupeň Fregat-M, na který čekala několikahodinová služba. Družice totiž bude umístěna na dráze s dobou oběhu 24 hodin, ale nepůjde o klasickou geostacionární dráhu – její dráha totiž bude vůči rovníku výrazně skloněná.

Družice Tundra (EKS) mají za úkol zaplnit mezeru, která vznikla v ruském obranném systému. Nedávno totiž dosloužil systém Oko, který měl včasnou výstrahu na starost a satelity Tundra ještě nebyly připraveny ke startu. Systém oko se začal vyvíjet v sedmdesátých letech a využíval dva druhy satelitů – US-K na protáhlé dráze typu Molnija pokrývaly oblasti s velkou zeměpisnou šířkou a US-KMO na geostacionární dráze poskytovaly globální pokrytí. Poslední satelit systému Oko se vydal do vesmíru v roce 2012, ale o dva roky později přestal fungovat, což byl neslavný konec programu, který celkově obnášel 101 vypuštěných družic.

Program EKS byl na přelomu tisíciletí navržen jako nástupce systému Oko s tím, že první satelit měl startovat v roce 2007. Ovšem technické potíže odložily start o několik let na rok 2012. V tu chvíli se ale rozběhly soudní spory mezi výrobcem (firmou Eněrgija) a a ruským ministerstvem obrany. Eněrgija měla platit státu penále za zpoždění projektu, ale na druhou stranu argumentovala tím, že ministerstvo neustále měnilo technické požadavky a další specifikace, což zpožďovalo výrobu. Eněrgija nakonec spor vyhrála, ale vedlejším vlivem bylo další zpoždění.

Technické údaje o satelitech Tundra nejsou volně dostupné, přecijen jde o vojenský program. Podle všeho se ale zdá, že základem je konstrukce o váze 1200 kilogramů, kterou Eněrgija používá. Tato kostra dokáže pojmout náklad až o váze jedné tuny. Infračervené senzory, které budou hlídat nepřátelské rakety vyrábí závod TsNII Kometa, která se podílela i na výrobě systémů pro program Oko. Podle dostupných informací využívaly družice US-KMO infračervený teleskop o průměru 1 metr s výsuvným slunečním štítem o délce 4,5 metru.

Družice včasného varování se zaměřují právě na tepelnou stopu, kterou za sebou zanechávají rakety prostřednictvím svých spalin. Na základě těchto dat je možné určit, kam raketa letí a naplánovat obranný protiútok. Podle vyjádření armádních sil by nový systém měl detekovat nejen mezikontinentální střely, ale i menší taktické rakety. během příprav družice ke startu nebyly zveřejňovány vůbec žádné informace, což je dáno i vojenskou povahou kosmodromu Pleseck.

Ke startu došlo včera v 7:34 SEČ a nosič zamířil na dráhu, která svírá s rovníkem sklon 63°. Na jakou dráhu doručil náklad horní stupeň Fregat není veřejně známé, ale velmi pravděpodobně šlo o misi obsahující tři zážehy. První přišel ihned po odpojení od rakety Sojuz a měl za úkol dosáhnout parkovací oběžné dráhy. Po přeletové fázi přišel zřejmě druhý zážeh, který vytáhl apogeum do výšky blízko geostacionární dráhy. Následoval třetí zážeh, který vytáhl perigeum tak, aby apogeum leželo nad severní polokoulí.

(Tento odstavec již není aktuální – viz. závěr článku) Název satelitu Tundra není náhodný – dráha, kterou jsme si popsali se totiž označuje právě jako Tundra. Jde o eliptickou dráhu skloněnou nejčastěji o 63,4° vůči rovníku. Díky tomu může družice strávit většinu času nad vybranou oblastí Země. Tato dráha se skvěle hodí pro snímkování oblastí, které se nacházejí daleko od rovníku.

Zatímco družice na nízké oběžné dráze vytváří při projekci své dráhy na mapu tvar sinusoidy, satelity na geostacionární dráze se na zemský povrch promítají jako tečka, družice na dráze Tundra při stejné projekci opisují osmičku. Ostatně níže přiložené video ze hry Kerbal Space Program tuto oběžnou dráhu popisuje trochu srozumitelněji a názorněji. Kdo by měl zájem o delší výklad (cca. 24 minut), tomu doporučím toto video. Za zhlédnutí stojí i toto video, které porovnává oběžné dráhy Tundra (modře) a Molnija (žlutě).

Satelit se od horního stupně oddělil zhruba pět hodin po startu a Rusko se tak dočkalo své nové družice včasné výstrahy , prvního satelitu řady Tundra. Družice následně vyklopila své solární panely, aktivovala stabilizační funkce a vstoupila do několik týdnů dlouhé etapy kontroly a kalibrace všech palubních systémů. Aby byl celý program plně funkční, měl by do roku 2020 obsahovat minimálně pět družic. Do té doby Rusko z velké části spoléhá na pozemní systémy, které však pokrývají mnohem menší území a tím pádem poskytují méně času na případnou reakci.

EDIT 18.11.2015 16:00
Podle informací, které dnes přinesl portál spaceflight101.com, se na základě sledování oběžné dráhy satelitu EKS ukázalo, že neobíhá po očekávané oběžné dráze Tundra, kde jeden oběh kolem Země trvá 24 hodin, ale po oběžné dráze, která se označuje jako Molnija a její perioda je poloviční, tedy dvanáct hodin. Jelikož jde o vojenský projekt svázaný nezbytným stupněm utajení, nedají se podobné změny vyloučit.

Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/

Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2015/11/tundralaunch2.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2015/11/Img20101001alas12.png
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2015/11/tundra_ground.jpg