Ve středu jsme mohli sledovat úspěšný pad abort test nové pilotované lodi Dragon 2 americké společnosti SpaceX. Jak je našim pravidelným čtenářům jistě známo, Dragon používá k úniku od nebezpečné rakety motory Super Draco, které ale poslouží i k brzdícímu zážehu před vstupem do atmosféry a v budoucnu především při motorickém přistání. SpaceX se tak odklání od tradičních a osvědčených záchranných věžiček používaných u mnoha jiných vesmírných lodí a sází na znovupoužitelnost a všestrannost. Nejedná se však o jedinou výjimku. V průběhu více n-ež padesátileté historie pilotované kosmonautiky bylo k záchraně posádky využíváno i jiných způsobů, jak kosmonauty rychle dopravit mimo nebezpečí. Některé dokonce musely být použity i v ostrém provozu. V tomto článku se s námi můžete podívat na přehled všech těchto záchranných systémů.
zdroj obrázku:
http://spaceplex.com/
http://i.space.com/
Četl jsem, že u Sojuzu přetížení při nouzovém úniku dosahuje až 15G. Je to možné?
Je to tak, na vlastní kůži si těch 15 G vyzkoušeli kosmonauti Titov a Strekalov v Sojuzu T-10-1 v roce 1983. Naštěstí se jedná o krátkodobé přetížení při akceleraci záchranné věžičky, trvá jen pár sekund.
Ovšem při abortu v pozdějších fázích letu už je to malinko jiné, například posádka Sojuzu-18a zažila při abortu (po havárii nosiče v 288. sekundě letu) během decelerace kabiny o husté vrstvy atmosféry až 21 G. Vasilij Lazarev pravděpodobně odnesl tento zážitek nějakou zdravotní újmou, nikdy potom už do vesmíru neletěl…
U to ho Dragonu, neměl by to být taky „tažný“ systém? Počítám, že těžiště bude pod tryskama… Ale je to jen můj odhad
Jak je v grafice uveden příklad, kdy se sestupující lunární modul vrací k velitelskému, tak namále mělo Apollo 16.
Po oddělení LM došlo k závadě na záložním řídícím systému VM. Přistání bylo přerušeno a zatím letěli ve formaci, aby se LM mohl případně opět připojit k VM a nabídnout v případě potřeby své motory. Nešlo asi o bezprostřední hrozbu, ale nebyl zájem riskovat, že selže i hlavní motor VM a tím se v kolonce zahynuvších osob přímo ve vesmíru objeví místo nuly (která je tam neštěstí doposud) číslo tři.
Dovolím si v této souvislosti trochu nechutné reklamy:
https://kosmonautix.cz/2014/12/vesmirne-osudy-87-dil-john-young/
😉
Přiznám se (a je mi trapno), že jsem Vesmírné osudy ještě nečetl. Vlastně jo, poslední díl a to především kvůli přistání v Taurus-Litrow. Nicméně se chystám sjet některé vybrané osobnosti pěkně najednou. A rovnou tedy začnu Johnem Youngem 🙂
Trapno Vám být vůbec nemusí, spíš se malinko stydím já, to selfpromo jsem myslel jako legraci.
Každopádně VO tady visí napořád, takže možnost k přečtení máte kdykoli. 😉
„Během tří katastrofálních startů sovětské rakety N-1“.
To by mě opravdu zajímalo, který z celkově čtyř startů N-1 lze považovat za „nekatastrofální“ 🙂
Pravda, teď to vidím. Mohlo to být formulováno trochu přesněji 🙂
A co to tedy znamená? Že při třech startech se podařilo maketu pomocí záchranné věžičky odnést mimo nebezpečí a při jednom ne?
Přesně tak. Konkrétní informace ale v současnosti nemám po ruce a momentálně bohužel nemám čas dohledávat, jak to bylo přesně.
Podle mých informací by se mohlo jednat o třetí start (1971), kdy šla raketa ihned do náklonu.
Při prvním a čtvrtém startu se měla relativně normálně dostat do výšky 12 km resp. 40 km a tak by k aktivaci věžičky dojít mohlo. Pokud jde o druhý start, kdy se odehrála skutečně gargantuovská exploze buď ještě na rampě nebo pár set metrů nad ní, tak u toho je vedle fotografie ve vašem článku uvedeno, že se také podařilo zachránit maketu. Tudíž zbývá jen ten třetí z roku 1971.
Jenom doplním, že Dragon V2 nebude používat motory super draco pro orbitální manévry a k brzdícímu manévru před vstupem do atmosféry. Na tyhle manévry bude používat obyčejné manévrovací motory draco, které jsou i na současné nákladní verzi dragonu. Super draco se budou používat pouze jako záchraný systém a později snad pro motorická přistání.
To je pravda. Nevím, na co jsem při psaní myslel. Děkuji za upozornění. Chybu ihned opravím.
Na manévrech na oběžné dráze se shodneme – to obstarají motory Draco, ale myslel jsem, že SuperDraco poslouží i pro brzdící zážeh pro vstup do atmosféry.
Možná je nechtějí spouštět kvůli snadnější údržbě po letu, když se během přistání zatím stejně neuplatní. Pokud mají společné nádrže, tak je celkem jedno, které motory se použijí. Jen slabší Draco musejí hořet déle.
Kdyby použili pro brzdící zážeh jenom 2 motory superdraco, pořád by bylo zrychlení přes 1G, což je asi zbytečně moc a zážeh by mohl být nepřesný. Mohli by asi u motorů ubrat plyn, tím by se ale zase pravděpodobně zbytečně snížilo ISP. Použití běžných motorů draco je asi mnohem jednodušší a bezpečnější.
V souvislosti s technicky velmi zajímavým záchranným systémem vyvinutým pro raketoplány Buran, jsem četl že se limity vystřelovacích sedaček K-36RB a skafandrů Střiž měly testovat při startech zásobovacích lodí Progres 38 až 41, kdy se odpalovaly při rychlostech až 4 machy a ve výšce až 35 Km. Údajně snad měly být nosné rakety upraveny tak, že měly jakési věžičky, pod kterými byly ony sedačky s testovací figurínou schovány. Neznáte někdo podrobnosti, nebo nějaký odkaz?
O tom slyším poprvé. Je to zajímavé a já bych těm číslům i věřil. Rusové mají dodnes vystřelovací sedačky vojenských letounů na velmi vysoké úrovni a Američané jsou v této oblasti pozadu.
Nevim, zda na tom americani byli s vystrelovacimi sedackami tak spatne, treba NAA X-15 umoznoval udajne katapultaz v 4m a 120.000 feetech. Melo to dokonce vyklopna stabilizacni kridla. Stejne tak meli americani zkusenosti se sedadly do sr-71 ktera se snad pak davala i do prvnich shuttlu. Pak pokud se nepletu v Xb-70 a hustleru pouzivali vystrelovaci kapsle. A pripadne cela kabina se vystrelovala v F111 a B-1A. Pokud si to dobre pamatuju, tak jsem nekde cet, ze nejvyssi rychlosti a vejsky pri katapultazi dosahli amici na M-21 (nosic postavenej na zaklade blackbirda co mel na zadech ramjetovou D-21 dronu) a to pri rychlosti 3+ Mach a vejsce cca 24km. Pokud vim, jedine co meli rusove srovntelne rychle a vysoko litajici s blackbirdem byl Mig25 a s X15 asi nic. Ale z te se asi nikdy nikdo nemusel katapultovat
Cau MAK
Je to pravda. Fotky z pokusů samotných pochopitelně na internetu moc nekolují, nicméně jak dopadla jedna z figurín je vidět tady:
http://www.buran.fr/bourane-buran/img/siege-mannequin-grand.jpg
Mimochodem – ona křesla měla údajně mít schopnost manévrovat mezi stožáry u odpalovací rampy. Nedokázal jsem zjistit, jestli tomu tak opravdu bylo, ale četl jsem to už z více zdrojů…
Ta figurína vypadá velmi věrohodně…. A k čemu by mohla sloužit schopnost manévrovat mezi stožáry? Katapultáž přímo na rampě a přitom se mezi nimi řízeně proplétat? To si neumím představit.
To je právě to, co taky moc nechápu. Nicméně se o tom mluví v téměř nábožném stylu. Jestli něco najdu, určitě o tom sem nebo na fórum napíšu.
Díky alespoň za něco 🙂
Jinak o té možnosti manévrovat během katapultáže mezi konstrukcemi startovací rampy jsem také četl z více zdrojů, ale myslím že se trošku přehání představa jejich možností. Co jsem pochopil, tak celý manévr měl spočívat v odklonu asi 45 stupňů od osy raketoplánu, standardními raketovými motory sedačky, do prostoru kde bylo mezi konstrukcemi rampy nejvíce místa. Poté se měl zažehnout přídavný raketový motor, což byla specialita K-36RB a dostat kosmonauta asi půl kilometru daleko, do co nejbezpečnější vzdálenosti.
Celkově měla mít sedačka pět režimů, které se spouštěly podle fáze letu a které určil palubní letový počítač, s nímž sedačka komunikovala.
Zajímavé ještě bylo, že raketoplán měl být standardně vybavený vystřelovacími sedačkami pro čtyři členy posádky, přičemž dva se měli v případě nouze odpalovat klasicky střechou kabiny jako u Shuttlu a zbylí dva ze spodní paluby skrze šachty před předními okny. Pokud by letělo více kosmonautů, měly být sedačky demontovány a nahrazeny obyčejnými křesly.