„Deník je zpět! Omlouvám se za velice dlouhou ztrátu spojení. Bylo to hektické období: tři výstupy do volného kosmu během osmi dní opravdu dokážou zaplnit vaše dny a já jsem se na své úkoly potřebovala stoprocentně soustředit. Absolvovat několik hodin operací týkajících se přechodové komory a dostat dva kolegy „ven ze dveří“ bezpečně a tak rychle, jak jen to je možné, je něco, co si říká o opravdu velké soustředění. Doposud to byla nejnáročnější činnost, kterou jsem na oběžné dráze dělala, a když to bylo poprvé, dozajista to byla i ta nejvíce stresující.
Čtvrtek 5. března 2015
Výstupy do volného prostoru jsou obvykle velice detailně rozebírány a vysílány na internetu, takže jsem si jistá, že víte více, než bych vám sama mohla říct. A co se týče mé práce jako IV, pokud vás to zajímá, můžete si přečíst některé z mých starších zápisů v deníku týkající se výcviku všech operací v přechodové komoře (ty si u nás budete moci přečíst již dnes večer, pozn. redakce).
Některé věci je samozřejmě těžké nacvičit na Zemi. Vezměte si například SAFER – jetpack, který je připojen ke skafandru EMU pro nouzovou záchranu v případě odlétnutí od stanice. Na Zemi se učíme, jak ovládat západky, kterými se připojují ke skafandru. Ovládat ale skafandr i SAFER ve vesmíru je něco úplně jiného. Těžké a rozměrné věci tady nic neváží, ale přesto jim zůstává hmotnost a tudíž i setrvačnost!
Každopádně šlo všechno dobře, Butch a Terry venku odvedli skvělou práci, Anton byl drahocenným pomocníkem v přechodové komoře a nyní všichni konečně můžeme popadnout dech s tím, jak se vracíme do méně hektického pracovního tempa.
Kromě toho se blíží konec Expedice 42, což znamená, že se Butch, Saša a Jelena připravují na svou ohnivou jízdu zpátky na planetu Zemi v příštím týdnu. Terry, Anton a já tady nahoře budeme pár týdnů sami předtím, než se k nám ke konci března připojí Scott, Míša a Gennadij. Včera si naši kolegové, kteří mají brzy odletět, vyzkoušeli své skafandry Sokol kvůli zkouškám těsnosti. Také jsem zahlédla Jelenu a Sašu nacvičovat manuální ovládání vstupu Sojuzu do atmosféry na simulátoru v servisním modulu Zvězda. A nakonec také připravujeme nějaký náklad na návrat. Dnes jsem například odebírala vzorky vody ze všech našich zařízení na dodávku pitné vody a uložila jsem je v návratové kabině Sojuzu.
Dále také začaly přípravy na přílet další posádky. Včera jsem vykládala náklad dovezený ruskou nákladní lodí Progress, který obsahoval Scottovo oblečení a hygienické prostředky. Naši malou šatní skříň máme v modulu Harmony poblíž našich boxů pro spánek. Každý z nás má tuhý textilní box s osobními zásobami oblečení, které je většinou organizováno v ziplock sáčcích určených na dva týdny. Říkáme jim cihly. Butch už, jako vždy efektivně, vyklidil svůj box, takže Scotte… pokud tohle čteš… tvé oblečení je krásně uloženo nahoře v Harmony! Ačkoli si nejsem jistá, že je ho dostatek na celý rok. Vsadím se, že budeš dostávat další po celou dobu.
Jen tak mimochodem, včera to byl náš 100. den ve vesmíru! No, technicky vzato je pravda, že to platí pouze pro mě, protože Terry i Anton už ve vesmíru byli dříve, ale určitě to byl stý den ve vesmíru nás tří dohromady. Trochu děsivé, že? V porovnání s časem, který je za námi, už čas našeho odletu vypadá blíž. Zbývá nám jen pár měsíců.
Samozřejmě existuje několik pozemských věcí, které mi chybí – sprcha je na seznamu poměrně vysoko – ale i tak bude opravdu těžké opustit vesmírnou stanici. V uplynulých 100 dnech jsem se od neobsažitelného a nepopsaného vzrušení a konstantního objevování přesunula k důvěrné obeznámenosti a smyslu pro tichou náklonnost pro stanici samotnou, její posádku i týmy na Zemi, se kterými každý den komunikujeme, a které jsou rozprostřeny po celém světě. Cítím se jako doma. Je to mimochodem domov, ve kterém se můžete vznášet a který nabízí nepřekonatelný výhled z okna!“
Zdroj informací:
https://plus.google.com/
Zdroje obrázků:
https://plus.google.com/
ESA TV