„Dnes v noci jsem na stanici noční pták. Všichni ostatní už spí v našem malém kruhu čtyř osobních boxů v modulu Harmony. Mám ráda noční poslech zvuků stanice. Lidé mi občas říkají, že by rádi slyšeli to naprosté ticho, které ve vesmíru podle nich slyším já. Avšak známá věta „Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet“ platí pouze ve vesmírném vakuu. Uvnitř Mezinárodní vesmírné stanice naštěstí máme dýchatelnou atmosféru o přibližně stejném tlaku, jaký máte vy na Zemi na úrovni moře. Spousta molekul krásně namačkaných vedle sebe uvnitř obytných modulů vesele přenáší zvuk.

Pondělí 22. prosince 2014

Vždycky je zde výrazný zvuk na pozadí kvůli mnoha ventilátorům a čerpadlům, které neustále pracují. Je to konstantní hučení, které signalizuje, že je stanice „naživu“ a zdravá. Kdybychom měli krizový stav jako je požár nebo dekomprese, okamžitě bychom to poznali i v případě, že by se nerozezněl zvukový alarm, protože by stanice ztichla. Počítače totiž provádějí automatickou reakci, která v těchto případech vypne ventilační systém.

Čas od času mě některé zvuky překvapí. Třeba když jsem poprvé cítila vibrace skrze madla na podlaze. Zjistila jsem, že to je normální jev, který nastává, když pozemní středisko spustí zařízení na zpracování moči v určitém módu. Nebo jindy, když jsem vylétala ven z Columba, slyšela jsem jeden z našich skříňových experimentů vydávat hlasitý sykavý zvuk po několik sekund, načež utichl. Ověřila jsem to v mnichovském řídícím středisku a zjistila jsem, že ze Země zadávali nějaký příkaz našemu Elektromagnetickému levitátoru. Takže nic mimořádného!

Pro pozemní střediska je zcela běžné, že zasílají příkazy na stanici na dálku. Většina toho, co tady nahoře děláme jako posádka, jsou úkoly, které vyžadují přímé ovládání. Všechny řídící příkazy pro staniční systémy a vědecké experimenty, které mohou být odeslány na dálku, jsou obvykle zadávány pozemními kontrolory přes ovládací konzole v různých řídících střediscích. Je lepší mít specialistu na každý systém, který odesílá příkazy na stanici. Je to také způsob, jak šetřit cenným časem posádky. Mnoho procedur údržby stanice například na začátku vyžaduje provedení bezpečnostních úkonů, aby se zajistilo, že zařízení není pod proudem a je ve správné konfiguraci. Řídící středisko je vždy napřed a mají bezpečnostní úkony hotovy dříve, než vůbec máme šanci se na to zeptat.

Takže jak si jistě dokážete představit, provoz vesmírné stanice vyžaduje spoustu komunikace a koordinace mezi posádkou a týmy na Zemi. Vždycky se můžeme spolehnout na tucty specialistů dohlížejících na neustálý proud telemetrie, kteří zajišťují, že všechny systémy tady nahoře jsou v pořádku. Dokonce nám i pomáhají s malými věcmi, jako je deaktivování detektorů kouře. To musíme dělat ve většině modulů před víkendovým vysáváním filtrů, abychom se vyhnuli riziku spuštění falešného poplachu prachem. Řídící středisko nám při tom vždy podá pomocnou ruku.

Hej, už jsem ve vesmíru skoro měsíc, což znamená, že dnes je můj den nových kalhot! Je to tak, dostáváme na celou misi šestery kalhoty. Dnes byl tedy čas mrknout se, co je v nabídce v mém vesmírném šatníku. Ve skutečnosti jsem si myslela, že dostanu šestery identické kalhoty, ale… překvapení! Tento měsíc bude měsícem zelených kalhot. Mimochodem, tyhle kalhoty miluju. Jsou velice pohodlné a praktické. Mají spoustu kapes a proužky suchého zipu k připevnění věcí. A kapsy jsou také pečlivě zajištěny suchým zipem, aby se zabránilo předmětům vylétnout ven. To protože, a to je pravidlo bez výjimky, všechny věci vždycky chtějí ve vesmíru vylétnout ven.

Úterý 23. prosince 2014

Dnes odpoledne jsem dostala krátký úkol, který vyžadoval, abych změřila rychlost proudění vzduchu na výstupu ventilace v ATV, naši evropské zásobovací lodi. ATV je připojena k záďovému dokovacímu portu ruského servisního modulu, což z ní dělá nejvzdálenější místo, na které můžeme jít z modulů neruského segmentu. A tohle není žádná malá vesmírná stanice! Z předního Uzlového modulu 2 (Harmony), kde je náš ubytovací prostor, je to do ATV nějakých 70-80 metrů. Protože tady pracujeme s docela nabitým harmonogramem, létaní tam a zpět může způsobit zpoždění. Proto jsem se snažila ujistit, že mám opravdu všechno, co potřebuju, než jsem zamířila tam dozadu.

Na druhou stranu, jsem hrdá na to, že mohu říci, že jsem jako dodatečné opatření optimalizovala letovou trasu. V případě, že vás to zajímá, zde je moje řešení: nejrychlejší způsob, jak se z předních modulů dostat do ATV je letět „břichem nahoru“ a hlavou napřed. V Destiny a Unity je množství dobrých madel a když dorazíte do PMA, adaptéru mezi Unity a ruským segmentem, podlaha se zvedá nahoru a průchod je dost úzký. Pokud ale letíte u stropu, můžete pokračovat rovně. Dále je zde FGB (Zarja), kde je hodně zábavy. Je to jako dlouhý úzký tunel s madly umístěnými blízko sebe na obou stěnách. V FGB nezáleží na stropu či podlaze, ale jakmile se dostanete do servisního modulu, strop je místo, kde chcete být. Podlaha a zdi jsou plné vybavení a uložených předmětů, které by vás nutili zpomalit. Navíc, interiér servisního modulu je navrhnut se silným virtuálním dojmem „nahoře a dole“, takže Saša, Anton a Jelena jsou většinou nohama na podlaze. Tím, že letím podél stropu, zůstanu nad jejich hlavami a dostanu se do ATV, aniž bych se jim pletla do cesty.

OK, tohle bylo asi více detailů, než jste chtěli vědět. Omlouvám se, nechala jsem se unést. Na těchto malých věcech tady nahoře ale opravdu záleží. Nebo například zjištění nejlepšího způsobu, jak se stabilizovat na pracovním místě. To je něco, na co hodně dbáme během výcviku výstupů do volného prostoru. Zjistila jsem ale, že uvnitř stanice je to stejně tak důležité.

Dnešek byl náročný. Musela jsem vyjmout zásobník ze skříňového experimentu Material Science Laboratory, který je umístěn na stropě Destiny. Avšak na sousední zdi je rám CEVISu (našeho vesmírného rotopedu), který se volně pohybuje, aby zamezil přenášení zátěže na strukturu stanice a proto neposkytuje stabilní podporu. Na protější stěně je Combustion Integrated Rack (CIR), který se zrovna také volně vznášel, protože v něm probíhal experiment a nesměla jsem se jej vůbec dotknout. A okolní prostor na stropě je plný různého vybavení a kabelů. Docela výzva! Někdy je prostě jediný způsob, jak se stabilizovat, využití pomoci kolegy. Tady nahoře se nestydíme někoho požádat, aby nám podržel nohy, když je potřeba.

Středa 24. prosince 2014

Přeji krásného čtyřiadvacátého prosince! Je Štědrý den, pro mnoho lidí na Zemi i pro nás na ISS je to velice speciální čas. Z trochu přízemního hlediska to také znamená jeden měsíc pro mě, Terryho a Antona: 24. listopadu jsme dorazili do našeho nového domova ve vesmíru. Čas letí, že ano?

Jedna z výsad života na ISS je, že vůbec nemusíte dojíždět do práce. Mám štěstí, že jsem nikdy v životě nedojížděla žádnou dálku do školy ani do práce. Tohle ale všechno překonává. Ráno se vzbudíte a už jste v práci. Pokud jste jedni z těch, kteří mají rádi dojíždění a využívají jej k některým ranním činnostem, tady byste měli problém! První věc, kterou ráno dělám ještě dříve, než se vůbec dostanu ven z mého spacáku, je otevření víka mého notebooku a kontrola denního plánu nazývaného OSTPV (On-Board Short Term Plan Viewer nebo tak nějak).

Obvykle dostáváme tento plán večer předem, ale během noci do něj mohou být nahrány aktualizace. Ráno se tam navíc mohou objevit připomínky typu: dnes žádný kofein 2 hodiny před určitým experimentem; nezapomeň dnes ráno odebrat vzorek moči; dnes ráno žádné cvičení před sedmou (ne, že bych byla kandidátem pro tohle upozornění, ale někteří kolegové se probouzejí brzy, protože rádi cvičí ráno).

Dnes ráno můj den opět začal setkáním s… upírem Terrym! Jen tak plácám. Terry je výborný zdravotník posádky a vždy odvede skvělou práci s odběrem mé krve. Po odběru vzorků krve a 30-ti minutovém čekání na srážení jsem jako obvykle vložila zkumavky do odstředivky na dalších 30 minut předtím, než jsem je uložila do jednoho z našich mrazáků MELFI, kde počkají na příležitost k návratu na Zemi.

Mnoho fyziologických experimentů má požadavek dlouhodobého sběru dat, takže kromě odběru krve mám za sebou další čtyřiadvacetihodinový sběr moči a opět jsem na sobě nosila teplotní čidla na čele a hrudní kosti pro experiment ESA Cirkadiánní rytmy. Navíc jsem uskutečnila další sérii měření mé kůže pro experiment Skin-B, o které jsem vám už psala.

Dále jsem se musela ponořit trochu do útrob Columba kvůli odběru vzorku vody. Ve všech neruských modulech voda proudí vnitřním chladícím potrubím a my se k ní pravidelně musíme dostat určenými odběrovými porty a získat trochu vzorků. Včera jsem odebrala dva vzorky. Jeden bude odeslán na Zemi na analýzu a druhý byl určen pro okamžitý test čpavkovým proužkem. Přítomnost čpavku ve vodě by indikovala únik v rozhraní mezi vnitřním chladícím potrubím s vodou a vnějším chladícím potrubím se čpavkem. Protože je čpavek velice toxický, byl by to velice nešťastný nález. Naštěstí ale testovací proužek neukázal žádný čpavek ve vodě Columba!

My všichni zde na Mezinárodní vesmírné stanici Vám přejeme veselé Vánoce!“

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/