Program NIAC od agentury NASA se v mnoha ohledech vymyká běžným standardům, na které jsme u kosmických agentur zvyklí. Jeho úkolem je podporovat teoretické návrhy, které jsou zatím velmi daleko od možnosti praktického uplatnění, ale skrývají v sobě značný potenciál do budoucna. Často vypadají, jako kdyby vystoupily ze sci-fi příběhů a možná právě proto jsou tak populární. Dávají nám možnost přičichnout k tomu, jak možná bude vypadat budoucnost. Dnes si představíme další návrh, který NASA prostřednictvím programu NIAC podpořila.
Stuhová plachta je proužek tenkého filmu s difrakční mřížkou, který funguje tak, že se na obou stranách ruší složky tlaku fotonů kolmo k povrchu (vznikající z dopadajícího, odraženého a lomeného světla). K tomu dochází, když je pruh rovný a správně zorientovaný s náklonem od směru osvícení. Poté se vektor tahu zarovná se stuhou a pohání ji vpřed. Pokud je zadní část omezena setrvačností nákladu, pak se podél pásu vytváří napětí, které táhne náklad.
Vzhledem k tomu, že provozní stav je ze své podstaty stabilní, není potřeba žádná konstrukční podpora a stuha sama přenáší tah na užitečný náklad. Plachta se řídí změnou orientace z jednoho rovnovážného stavu do druhého pomocí řídicích prvků, např. na předním konci. Skladování je také zjednodušené: lineární, tenká a jednotná struktura umožňuje jednoduché způsoby skladování, jako je balení do tvaru cikcak nebo srolování. V důsledku toho mohou být mezery při skladování zanedbatelné, což umožňuje balíku přiblížit se jinak nedosažitelnému teoretickému limitu čistého objemu fólie.
Osvobozen od strukturálních nákladů a složitostí, které výrazně omezují převládající přístup ke konstrukci solárních plachet, se výkon páskového pohonu také přiblíží teoretické horní hranici čisté účinnosti fólie. To je o řády vyšší než to, čeho lze dosáhnout pomocí běžné technologie, a dosud to patřilo do oblasti složitých futuristických konceptů plachet. Zvětšení vyžaduje pouze delší pásku a není omezeno konstrukcí. Bezkonkurenční výhody této inovace výrazně zlepší výkon a sníží náklady na inženýrské práce u všech misí, které vyžadují boční tahovou složku světelného toku. Primárním příkladem jsou platformy pro pozorování slunečních pólů, které jsou předmětem vybrané studie. Nicméně i mnoho dalších misí (vlečné lodě pro odstraňování orbitálního odpadu, planetární obrana, některé meziplanetární sondy a transport atd.) z nich bude mít velký prospěch, protože také často využívají boční vektorování tahu.
Jelikož stuha představuje úplně nový přístup, porozumění překážkám, které je třeba překonat k realizaci jejích průlomových výhod, se bude vyvíjet s postupem jejího studia. Je však zřejmé, že stabilita a odolnost její konfigurace a citlivost na perturbace (na nedokonalosti a přechodné účinky při rozvinutí a navigaci/ovládání) patří mezi potenciálně kritické překážky. Navrhovaná studie proveditelnosti se bude primárně zaměřovat na tyto aspekty. Bude vyvinuta metodika analýzy pro hodnocení reakce stuhy na účinky a excitace. Budou vyhodnoceny prostředky pro řízení a kontrolu, budou zkoumány citlivosti na nedokonalosti a poruchy. Budou vyvinuta praktická řešení a aplikována na návrh mise pro pozorování slunečních pólů, který bude vyvinut s ohledem na demonstraci kosmické technologie v blízké budoucnosti. Pokud bude potvrzena proveditelnost, budou pro následující fáze pozváni partneři a bude pokračovat vývoj hardwaru pro jednoduchou vesmírnou demonstraci.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/01/niac-2025ph1-greschik.png
Hodně zajímavá myšlenka, ale článek (předpokládám i původní zprávu před překladem) strašně ničí ty šroubované věty. Překlad by pomohl jen mírně (správně použít „normálovou složku“ místo normální apod.), protože aby se to stalo pochopitelným by se to muselo de facto přeformulovat úplně od začátku.
Mám za sebou mnoho let studia fyziky a dalo mi to i tak zabrat – a to si ještě některými detaily nejsem jistý, protože mi vychází, že tak složitě popisují tak triviální tvrzení, že to snad bez zlého úmyslu není možné – myslím tím úmysl uvést čtenáře ve zmatek. Nicméně následuje můj pokus o překlad do lidské řeči. Schválně, máte někdo lepší nebo vylepšíte ten můj o něco, co jsem si třeba nevšiml?
Myšlenka pohonu je založena na tzv. difrakční mřížce. Difrakční mřížka dopadající světlo neodráží klasicky s úhlem odrazu rovnajícímu se úhlu dopadu, ale díky jevům difrakce a interference se dopadající světlo posílí v některých směrech, zatímco v jiných se vyruší – a tyto směry lze ovlivnit konstrukcí mřížky. Autoři této studie přišli s myšlenkou, že stuha vyrobená z tenkého filmu chovajícího se jako takto vhodně zvolená difrakční mřížka by při správném nastavení úhlu k dopadajícímu světlu mohla zcela vyrušit složku světla směrem kolmo k povrchu stuhy (na obou stranách, tj. na odrazu i na průchodu) a výsledkem by tak byl tlak fotonů pouze ve směru délky stuhy – podobně jako když táhneme za provázek. Pokud by na jednom konci stuhy byl náklad, tlak fotonů by nejdříve napnul stuhu a pak postupně rozpohyboval stuhu i s nákladem.
Tak by se stuha sama roztáhla a udržovala napnutá – a tudíž produkující maximální možný tah i bez žádné podpůrné či dokonce rozkládající se konstrukce. Mohla by se vynést srolovaná nebo poskládaná do harmoniky a tím ušetřit místo – tak by se vešla i do malého prostoru velmi dlouhá stuha, a ta by následně generovala o to větší tah.
Díky moc za rozbor, normální vs normálová jsem opravil.
Já bych tam klidně namísto normálově napsal kolmo. To znamená česky totéž a převážná většina čtenářů, pokud nemá matematický základ, to pochopí snáz.
OK, opraveno ještě jednou.