Společnost Northrop Grumman provedla 26. června ve 20:25 SELČ statický zážeh pětisegmentového pomocného motoru na tuhé pohonné látky BOLE (Booster Obsolescence and Life Extension). Test DM-1 proběhl na testovacím stanovišti firmy u města Promontory v Utahu. Test, při kterém bylo spáleno 635 tun pohonných látek trval lehce přes dvě minuty, ovšem nedopadl úplně podle plánu.

Motory BOLE jsou plánovány pro nasazení na vylepšené verzi rakety SLS s označením Block 2, které mají začít létat na misi Artemis IX. Tyto motory používají kompozitní pláště bez nátěru s měděnými dráty vinutými kolem jako ochranu před blesky. Každý pomocný stupeň po zážehu vygeneruje tah 1 700 tun a má hořet přibližně dvě minuty a dvacet sekund. Senzory při testu monitorovaly stovky parametrů skrze 757 kanálů dat. Po zkoušce, kterou okolo času T+100 sekund se u trysky objevila změna tvaru kužele spalin a poté byl v přenosu vidět proud úlomků. Motor však stále pracoval a nakonec dosáhl plánované délky testu. Podle plánu byl po dokončení zkoušky aktivován hasicí systém, aby zůstal motor co nejméně poškozený pro následnou inspekci.

Motor byl testován v horizontální poloze zapřený o masivní betonový blok, který mu zabránil v pohybu. Všechny testované motory z tohoto programu jsou připraveny přímo na místě testu v montážní hale, která se před zkouškou jen odsune. Testovaný motor se lišil od letové verze motorů tím, že nebyl vybaven letovou avionikou, záchranným systémem, ani separačními zařízeními, kterými mají disponovat letové kusy. Kromě toho nenatřené pláště měly kvůli měděným drátům namodralý nádech, ovšem letové kusy budou natřeny na bílo.

Úkoly zkoušky DM-1 z pohledu Northrop Grumman by se daly shrnout takto: Demonstrovat plnorozměrové parametry a charakteristiky designu BOLE včetně tlaku, tahu v průběhu času, zážehových charakteristik, erozivního odhořívání, poklesu tlaku a tempa spalování. Sledovala se také izolace motoru a ablativní ochranná vrstva trysky společně se systémem pro vektorování tahu, kompozitního pláště, mezisegmentového těsněné a environmentálních podmínek. Po zkoušce bylo bez ohledu na výsledek testu naplánováno zhodnocení nasbíraných dat. Zkouška DM-1 byla prvním ze dvou vývojových testů plánovaných v programu BOLE. Tentokrát byl motor pro test ochlazen na 15 °C, aby se sledovala jeho reakce na okolní podmínky. Další testy budou vyhodnocovat chování BOLE za horka i mrazu, tedy pochopitelně pouze pokud SLS Block 2 zůstane součástí programu Artemis.

Pláště motorů BOLE jsou namísto z oceli (ze které se dělaly existující pomocné motory z éry raketoplánů i počátků SLS) vyrobeny z kompozitů s uhlíkovými vlákny. BOLE však ani zdaleka není jen existující pomocný stupeň rakety SLS vyrobený z jiného materiálu. V mnoha ohledech jde v podstatě o úplně nový motor. Už jen to, že BOLE je o trochu větší než pomocné motory RSRMV (Redesigned Solid Rocket Motor-V) používané na SLS, které měřily na výšku 46,9 m (BOLE má 47,5) a jejich průměr činí 3,7 metru (BOLE má 3,8 m). Přepracovaná je i tryska o průměru 4,4 metru (oproti průměru 3,9 m u RSRMV). Tryska u BOLE je z kompozitního materiálu s hnědým sklovitým fenolickým materiálem a také disponuje prodloužením o délce 0,6 metru.

Motory BOLE byly navrženy tak, aby poskytovaly o 3,9 % vyšší specifický impuls a o 11 % vyšší celkový impuls než existující pětisegmentové pomocné motory. Díky tomu může SLS Block 2 přidat ke své nosnosti další tři desítky metrických tun oproti nadcházející chystané verzi SLS BLock 1B. K zajištění vyšších parametrů mají motory BOLE využívat vylepšené palivo na bázi HTPB (hydroxylem zakončený polybutadien) namísto PBAN (polybutadienakrylonitril), který se používá u aktuální verze pomocných motorů SLS. BOLE mají navíc pracovat s maximálním provozním tlakem 9,170 MPa oproti 7,005 MPa u RSRMV. Tyto změny dohromady dávají BOLE vyšší tah oproti RSRMV

Zatímco pláště testovacího motoru BOLE DM-1 jsou vyrobeny z uhlíkových vláken IM7/T300 používaných v předchozích projektech společnosti Northrop Grumman, pláště budoucích motorů BOLE, počínaje motorem DM-2, budou vyrobeny z novějších vláken T1100. Tato změna umožnit snížit tloušťku pláště, což povede ke snížení hmotnosti a zlepšení výkonnosti. Northrop Grumman nabídl NASA dvě vývojové cesty pro BOLE. První počítala s využitím výrobních metod a vláken, se kterými má zkušenosti z minulosti a nebo použít novější vlákna T1100. NASA si vybrala právě druhou variantu.

BOLE budou také využívat elektronický systém pro vektorování tahu, který naklání trysku motoru, namísto současného hydraulického systému. To má vést ke snížení komplexnosti mechanismu a eliminace používání nebezpečných látek. Nový systémový tunel, vylepšená metoda připojování pomocných stupňů k centrálnímu stupni, upravené separační mechanismy, vnitřní izolace a další vylepšení budou na nových motorech také uplatněna. Nová spodní sukénka bude kompatibilní s válcovitou připojovací částí na konstruované mobilní vypouštěcí plošině ML-2. Sukénka bude lehčí, protože nebude roznášet zatížení na čtyři podpěry, jako je tomu u současných pomocných motorů SLS.

Vylepšení použitá v projektu BOLE vycházejí z plánů na dnes již zrušenou raketu OmegA. Její návrh vznikl v době, kdy firma Orbital ATK bojovala o zakázky pro program NSSL (National Security Space Launch). americké kosmické síly daly nakonec přednost raketám z rodiny Falcon od SpaceX a Vulcan od ULA, což vedlo k nepotřebnosti rakety OmegA. Její vývojový program ve své době (před vyhlášením výsledků programu NSSL) dospěl až ke statickému zážehu motoru na tuhé pohonné látky v Promontory., kde využíval stejnou infrastrukturu jako pomocné motory pro SLS. OmegA měla podle návrhu využívat kompozitní pláště, přičemž tyto pláště byly testovány společně s elektrickým systémem vektorování tahu a několika dalšími vylepšeními, která jsou dnes zapracována do programu BOLE.

První segment motoru BOLE byl dokončen na začátku roku 2024 a další segmenty byly vyráběny až do letošního roku. Další motor BOLE má využívat stejnou výrobní infrastrukturu, která byla v akci už pro výrobu hardwaru pro raketoplány a SLS. Ve výrobě v této budově jsou i kusy hardwaru pro Artemis IV a V. Celý program BOLE však čelí nejisté budoucnosti, jelikož administrativa prezidenta Trumpa plánuje citelné snižování rozpočtu NASA. Jeden z úsporných kroků se týká ukončení programu rakety SLS po misi Artemis III, což by znamenalo, že SLS Block 1B ani Block 2 nikdy nepoletí.

Kongres však nedávno navrhl, aby se škrty zredukovaly natolik, aby bylo možné odlétat alespoň mise Artemis IV a Artemis V, čímž by se umožnilo létat s verzí Block 1B. Vzhledem k tomu, že pomocné motory BOLE jsou potřeba až pro Artemis IX, je nepravděpodobné, že by se dostaly do provozu dříve než v roce 2030, pokud vůbec. Pokračování programu BOLE závisí na tom, zda se podaří zvrátit rozpočtové škrty natolik, aby bylo možné pokračovat ve všech plánovaných misích Artemis. Bez ohledu na to, co se v nadcházejících měsících stane s rozpočtem NASA, umožní testy BOLE od společnosti Northrop Grumman získat více informací o své konstrukci a zachovat si možnost budoucích letů SLS poté, co program vyčerpá dříve vyrobené ocelové pláště.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/cachedImage.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/IMG_7308.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/IMG_7309.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2020/04/Screen-Shot-2020-04-03-at-15.15.12.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/06/IMG_7170.png