V rámci projektu NIAC se americká kosmická agentura NASA snaží podporovat projekty, které jsou často smělé tak, že se s jejich praktickým uplatněním nedá počítat ani ve střednědobém horizontu. Přesto (nebo možná právě proto) jsou tyto projekty mimořádně lákavé. Pokud bychom totiž v současné skutečné kosmonautice hledali něco, co má nejblíže ke sci-fi, pak by to byl s velkou pravděpodobností program NIAC. U většiny z podpořených návrhů není moc pravděpodobné, že bychom se dočkali jejich praktického uplatnění, ale i tak je zajímavé sledovat, o čem inženýři sní. A každý velký projekt jednou začal jako sen, který pak čekala dlouhá cesta. V rámci nepravidelného seriálu „NIAC – Sny o budoucnosti“ Vás budeme na našem webu seznamovat s projekty, které se dočkaly podpory v rámci tohoto programu.

Matthew McQuinn z University of Washington ve Seattlu předložil návrh na projekt Solar System-Scale VLBI, který uspěl v první fázi projektu NIAC pro rok 2024.

Měření vzdáleností extragalaktických zdrojů umožňuje vědcům určit hlavní energetické složky našeho vesmíru. Před dvěma dekádami tato měření ukázala, že většina energie ve vesmíru je tvořena „temnou energií“. Tento objev měl následně obrovské dopady na základní fyziku. V současné době existuje přibližně desetiprocentní rozpor ve vesmírných vzdálenostech odvozených dvěma nejuznávanějšími metodami navzdory 1-2% chybám, které jsou u obou technik deklarovány. Model, který je úspěšnější při vyrovnávání tohoto rozporu, představuje dřívější éru, kde bylo něco jako temná energie opět důležité. Interpretace nevelkých rozdílů může být náročná a ideální by bylo provést mnohem přesnější měření. Takové měření by také mohlo vést ke zcela novým objevům. Interpretace nevelkých rozporů může být náročná a v ideálním případě by se mělo provést mnohem přesnější měření. To by také mohlo vést k úplně novým objevům.

V roce 2023 navrhla dvojice Boone & McQuinn experiment, který má potenciál zlepšit současná omezení o řád nebo více. Jedná se o velmi ambiciózní experiment, který by zahrnoval rozmístění družic na opačných koncích Sluneční soustavy, aby bylo možné určit kosmické vzdálenosti měřením času příletu rychlých rádiových záblesků a zakřivením jejich elektromagnetické vlnoplochy. Tato myšlenka staví na technologii, která tvoří úspěšný základ globálních navigačních systémů a interferometrie s velmi dlouhou základnou. Prvotní výpočty provedené v rámci této myšlenky však mohou být velmi výrazně vylepšeny. Navržená práce by prozkoumala a simulovala odlišné koncepty mise, aby bylo možné přesněji definovat specifikace potřebné pro transformační kosmologická omezení a vyhodnotila se připravenost této koncepce pro praktické využití v kosmickém prostoru.

Kromě toho by tento koncept mise mohl přesně změřit rozložení hmotnosti ve vnějších oblastech Sluneční soustavy, detekovat mikrohertzové gravitační vlny (na které ostatní observatoře gravitačních vln necílí), omezit možnosti modelů temné hmoty a rozlišit magnetosféry pulsarů, aby bylo možné rozlišit různé modely emise pulsarů. Tento návrh by rovněž rozvíjel možnosti pro tyto potenciální pomocné aplikace.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/01/2024-ph-i-mcquinn-graphic-2.png
https://astro.washington.edu/…/shapeimage_6.png?h=ccb1525d&itok=p2YOyc9f