Družice ADRAS-J od japonské firmy Astroscale úspěšně pokračuje ve své misi. Družice vypuštěná letos v únoru raketou Electron měla za úkol přiblížit se k vysloužilému hornímu stupni rakety H-IIA, fotit jej a vyzkoušet si pohyb v jeho blízkosti. Získané zkušenosti chce její majitel, společnost Astroscale, využít v budoucnu při konstrukci družic, které by se aktivně spojily s vysloužilými umělými kosmickými objekty a stáhly je do atmosféry. Družice ADRAS-J se zatím přesunula do vzdálenosti 50 metrů od horního stupně a úspěšně provedla jeho pozorování z fixního bodu.
Ačkoliv se ADRAS-J nemá s horním stupně rakety fyzicky spojit, má její mise velký přínos. Inženýry zajímá třeba to, jak vypadá horní stupeň po několikaletém pobytu na oběžné dráze. Velmi důležité jsou také pozorování zaměřená na to, jak rychle (případně zda) horní stupeń rotuje ve všech osách.
Succeeded the fixed-point observation, which is one of the #JAXA #CRD2 Phase I service requirements! @astroscale_JP ‚s #ADRASJ performed position and attitude keeping at the distance of about 50m, and captured the sequential images of the space debris. https://t.co/iMqoNKIcXT pic.twitter.com/Gm36es89zu
— JAXA商業デブリ除去実証（CRD2) (@CRD2_JAXA) June 14, 2024
Zdroje informací:
https://x.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/GQAchA1bEAEYHnb?format=jpg&name=large
Kosmické smetí samozřejmě představuje riziko pro aktivní mise, ať už pilotované nebo nepilotované. Zatím se řeší (teoreticky i prakticky) jeho odstranění stažením do atmosféry nebo případné dotankování některých družic pro prodloužení jejich životnosti. Kdyby to bylo technicky možné, NASA by také určitě raději provedla další servisní misi k HST a prodloužila jeho životnost. Přece jen vynesení čehokoliv na orbitu stojí nemalé peníze, i když je to později klasifikováno jako (již nepotřebný) odpad.
Jednou ale někdo přijde s technologií, jak tento odpad využít – recyklovat, aby to dávalo i ekonomický smysl. Přece jen se jedná často o drahé materiály, za které by vám na zemi ve sběrných surovinách utrhli ruce. Jejich cenu zvyšuje navíc to, že jsou v lokalitě, kde je vše nedostatkovým zbožím. Jedná se v podstatě o odpad v ceně zlata.
Zatím se k němu ale chováme jako k PET lahvím, které nejedno čuně nemá problém odhodit v lese. Občas je někdo sebere a snese z lesa do sběrných nádob ve městě, ale častěji je lesní dělníci přihodí do ohně při pálení větví po těžbě.
Továrna na recyklaci odpadu na oběžné dráze by mohla být užitečná, ale zatím je to zhruba ve stejné fázi jako těžba z asteroidů. Prostě je to hodně náročné a neefektivní a spoustu věcí by bylo třeba vyvinout. Třeba to někdy bude.
Kouzlo „odpadu“ z nepotřebného hardwaru na oběžné dráze spočívá oproti těžbě z asteroidů v tom, že je jednak na dosah a současně by se jednalo o recyklaci existujících materiálů.
Přece jen asteroidy jsou nepoměrně dál a hlavně materiál se nejdříve musí extrahovat z horniny, což je energeticky hodně náročné. Vyprávět by o tom mohla posádka Červeného trpaslíka – těžařské lodi Jupiterské důlní společnosti 🙂
Mise k HST podle mne technicky možná je- a jen vyžaduje výrobu speciálního hardwaru – který bude po použití přinejmenším zčásti zahozen.
Jde jen o to, zafinancovat výrobu , testy a vynesení při startu lodi.
A zafinancovat , otestovat nové náhradní díly a vycvičit astronauty s novým vybavením.
Chápu, že se tolik nechce- vždyť je ve finále téměř dvojník Hubllea – New Roman Space Teleskope- s průměrem ( jak je to možné??? ) 2.39m
Přes to si myslím, že by to stálo za to!
Nicméně tohle rozhodnutí neleží na nikom z Evropy !