Dnes je Čína jedním ze dvou států, které jsou aktuálně schopné dostat člověka na oběžnou dráhu okolo Země. I technologie obou států jsou velmi podobné, neboť čínská kosmická loď Shenzhou má z větší části společné prvky s ruskou (sovětskou) lodí Sojuz. Číňané vsadili v tomto případě na osvědčený stroj, který zakoupili od Rusů, včetně odborného zaškolení svých inženýrů. Ale nemuselo tomu tak být. Pokud by nedošlo k jistým politickým událostem, mohla být první čínská loď zcela jiná, kompletně navržená v Číně a hlavně nasazená o celých 30 let dříve.

Ve stínu Koroljova, von Brauna je skoro zapomenut otec čínského raketového programu Hsue-Shen Tsien (v některých zdrojích se používá přepis Qian Xuesen). Ten nejprve studoval strojírenství na Šanghajské univerzitě, poté se vydal studovat tentýž obor na známém americkém Massachusetts Institute of Technology (MIT), odkud díky svým matematickým schopnostem přešel na California Institute of Technology. V roce 1940 je jedním ze zakladatelů slavné Jet Propulsion Laboratory. Ovšem v 50.letech je při známému honu na komunisty zatčen a poté se po různých peripetiích dostává zpět do Číny.

Ta ráda využije Tsienovy znalosti a schopnosti ke zkonstruování nosičů jaderných zbraní. Podobně jako jeho dva rivalové v USA a SSSR, má i on ambici využívat tyto nosiče pro cesty do vesmíru a vynést na jejich špici do kosmu družici a člověka. Úspěšně se podílí na balistických raketách Dong-feng, z jejichž pozdějších verzí vzniká naše stará známá kosmická raketa Dlouhý pochod (Chang Zheng).

Tyto rakety mají dostatečný potenciál na vynesení vlastní družice, což se daří v roce 1970 stroji Dong Fang Hong 1 (Východ je rudý 1). Byla to taková lepší verze sovětského Sputniku, která namísto pípání vysílala píseň, jejíž název nesla.  To už ovšem předbíháme, neboť  již na začátku 60. let Hsue-Shen Tsien, zřejmě pod vlivem úspěšného Gagarinova letu, pořádá různá setkání a kongresy, kde navrhuje stavbu vlastní čínské pilotované kosmické lodi.

Vedení komunistické Číny na jeho výzvy slyší, a tak se mohou čínští vědci vydat podobnou cestou jako jejich sovětští předchůdci.  V roce 1964 vypustí první sondážní raketu T-7AS-1 s biologickými vzorky včetně čtyř krys na palubě do výšky 70 kilometrů. O dva roky později se na suborbitální let vydá vyšší verze T-7AS-2 se psem Xiao Bao na palubě. V Číně se z něj stává, moderním slovníkem řečeno, mediální hvězda. Za třináct dní po tomto úspěchu si misi zopakuje další psík Shan Shan.

Nic nebránilo tomu, aby se na konci 60.let rozběhly naplno práce k uskutečnění pilotovaného letu. Neklamným znamením snahy o vyslání Číňana do kosmu bylo v roce 1968 založení Institutu kosmické medicíny. Ten měl pomoci prosít kandidáty na kosmický let z hlediska jejich zdravotní způsobilosti. V říjnu 1970 začalo vedení letectva vybírat v součinnosti s Hsue-Shen Tsienem vojenské piloty. Z tisícovky kandidátů zbyla, podobně jako v Sovětském Svazu dvacítka favoritů, z nichž jeden odstoupil, takže finální skupina měla 19 členů. Ti se hned začali intenzivně připravovat na kosmický let.

Do roka od letu první družice, se sešlo asi 480 čínských odborníků z různých organizací, jež byly součástí kosmického programu. Vytvořen byl Projekt 714, což bylo kódové označení programu čínských pilotovaných letů. Jeho středobodem měla být kosmická loď Shuguang, což znamená v mandarínštině Svítání. Název sice měli, ale před čínskými odborníky stála jen obtížně překonatelná technologická a logistická výzva.

Díky nízké nosnosti vlastních raket, které se nemohly se svými americkými a ruskými protějšky měřit, byla hmotnost lodi dost limitována.  První návrh měl být čínskou obdobou lodi Mercury. To bylo brzy zamítnuto a na světlo světa se drala složitější varianta vycházející z americké lodi Gemini. Shuguang-1 by však musela být lehčí než loď Gemini se svými 3850 kg. Důvodů proč si čínská loď brala za vzor americké lodě a nikoliv sovětské, jak by se z bi-polárního rozdělení světa mohlo zdát, bylo několik. Jednak v té době mírně ochladly vztahy mezi Pekingem a Moskvou, ale samozřejmě hlavním důvodem byla otevřenost amerického programu, takže se z něj dalo dobře čerpat, oproti tajnůstkářskému programu sovětskému.  Vedoucí čínského kosmického programu Hsue-Shen Tsien při svém pobytu v USA myšlenky na kosmické lodě sdílel se svými tehdejšími kolegy, navíc ještě před svým zadržením o problematice pilotovaných letů diskutoval i s von Braunem. Vnější podobnost lodí byla dána také designerem, jímž byl absolvent Cornell University v USA, Tu Shancheng.

Loď sice vycházela z dvoumístného Gemini, avšak měla být pouze pro jednoho kosmonauta, neboť se do jejích útrob

musely vměstnat různé systémy zajišťující podporu života, orientaci, stabilizaci, … a ty byly díky zaostalosti čínské techniky přeci jen o něco objemnější, než jejich americké ekvivalenty. Rozdělena byla na dva sektory: kabinu s kosmonautem s tepelným štítem a návratovými motory na zádi, druhý sektor tvořil připojený přístrojový úsek (viz. obrázek). Přistávat se mělo po balistické dráze, kdy by kosmonauta čekalo přetížení až 11 g. Cílová oblast ležela v provincii S‘-čchuan.

14.května 1971 sám velký Mao Ce-Tung schválil vývoj lodi Shuguang s tím, že prvním kosmonautem bude Fang Guojun. Zdálo se, že nic nemůže snahu o vyslání prvního čínského občana nebo spíše soudruha zastavit. Bohužel v září téhož roku se ministr obrany Lin Biao pokusil o sesazení Mao Ce-Tunga. Neúspěšně. Navíc se mu nepovedl ani následný útěk, když letadlo s ním a jeho věrnými havarovalo v provincii Vnitřní Mongolsko. Vše, v čem se Biao angažoval

najednou budilo nedůvěru. Plán převratu měl označení Projekt 571, jenž někdo omylem zaměnil s Projektem 714. Každopádně projekt byl v roce 1972 stopnut. Oficiálně pro vysokou cenu a přílišnou ambicióznost. Bývalí budoucí kosmonauti se vrátili, zavázáni slibem mlčenlivosti ke svým původním útvarům. Ovšem i tam stále doufali v znovurozjetí programu a své opětovné angažování. To ostatně potvrdil i původní horký

kandidát na let Fang Guojun, kterému je dnes 78 let.

Technologie vyvinutá pro pilotovanou kosmickou loď tak úplně nezapadla. Podobně jako v Sovětském Svazu sloužila technologie z Vostoků i pro návratová pouzdra špionážních satelitů Zenit, v Číně posloužilo návratové pouzdro na satelitu FSW ke stejným účelům.

I když dnes víme,že se nakonec jako první Číňan do vesmíru dostal Jang Li-wej v roce 2003, je dobré vědět, že toto prvenství mohl získat klidně někdo jiný v roce 1973, kdy byl plánován první let.

Zdroje informací:
http://danielmarin.naukas.com/
http://en.wikipedia.org/
http://edvard.blogz.cz/

Zdroje obrázků:
http://danielmarin.naukas.com/files/2014/02/Captura-de-pantalla-2014-02-25-a-las-22.48.52-580×392.png
http://danielmarin.naukas.com/files/2014/02/Captura-de-pantalla-2014-02-25-a-las-22.46.49-580×384.png
http://danielmarin.naukas.com/files/2014/02/05F00E20.jpeg
http://danielmarin.naukas.com/files/2014/02/Gemini_6_7-580×464.jpg
http://danielmarin.naukas.com/files/2014/02/2221-580×231.jpg
http://danielmarin.naukas.com/files/2014/02/jb-1_3.jpg
http://danielmarin.naukas.com/files/2014/02/W020110721581711095138.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f4/Tsien_Hsue-shen.jpg/250px-Tsien_Hsue-shen.jpg