Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.
„Obzvlášť pozoruhodné je, že vidíme jak dva velmi podobné útvary na Zemi a na Plutu mohou být vytvořeny dvěma velmi nepodobnými procesy,“ říká Tanguy Bertrand, výzkumník ze střediska NASA Ames a také vedoucí autor nové studie, která vyšla v Nature Communications a dodává: „Ačkoliv by objekty jako Neptunův měsíc Triton mohly mít teoreticky stejné procesy, tak jsme zatím nikde ve Sluneční soustavě (kromě Země) neviděli hory pokryté ledovými čepičkami.“
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Na naší planetě se vzrůstající výškou klesá teplota atmosféry – především kvůli chladnutí vzduchu při jeho expanzi ve větších výškách. Chladná atmosféra zase snižuje teploty u povrchu. Když pak přijde do horských oblastí na Zemi vlhký vzduch, tak obsažená vodní pára zchladne a kondenzuje – vznikají mraky a z nich pochází sníh, který dopadá na vrcholky hor. Na Plutu je to ale úplně obráceně. Atmosféra trpasličí planety se s rostoucí výškou otepluje. Je to tím, že metan, který je ve větších výškách více zastoupen, pohlcuje sluneční záření. Atmosféra Pluta je však příliš řídká na to, aby její teplota ovlivnila teplotu povrchu, které tak zůstávají konstantní. A zatímco na Zemi vane vítr zdola nahoru, na Plutu dominuje vítr směřující dolů po horských hřebenech.
Aby bylo možné porozumět tomu, jak může stejný útvar vzniknout z různých materiálů a za různých podmínek, vytvořili vědci trojrozměrný model klimatických podmínek na Plutu. Na tomto úkolu se podíleli francouzští specialisté z Laboratoire de Météorologie v Paříži, kteří simulovali jevy v atmosféře a na povrchu v průběhu času. Zjistili, že atmosféra Pluta obsahuje ve svých větších (teplejších) výškách větší množství plynného metanu. Tím pádem se plyn může nasytit, zkondenzovat a přímo namrznout na špičkách hor aniž by musely vznikat mraky a docházet ke srážkám. V menších výškách není žádná metanová námraza, protože zdejší atmosféra obsahuje méně metanu, ten tak nemůže zkondenzovat.
Popsaný proces nevytváří jen metanové čepičky na vrcholcích hor na Plutu, ale i podobné útvary na okrajích kráterů. Tímto procesem se dá vysvětlit také záhadný terén pokrytý ostrými výběžky, který se nachází v lokalitě Tartarus Dorsa u rovníku trpasličí planety. „Pluto je opravdu jednou z nejlepších přírodních laboratoří, které musíme zkoumat, pokud chceme studovat fyzikální a dynamické procesy, ve kterých sloučeniny pravidelně přecházejí mezi pevnými a plynnými skupenstvími a přitom interagují s povrchem,“ řekl Bertrand a dodal: „Průlet New Horizons odhalil úžasnou ledovou krajinu, ze které se pořád něco učíme.“
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…Norgay-Hillary-Mountains-2050714.jpg
https://www.nasa.gov/…/pluto_methane_mountains_07_0.jpg
Alan Stern zaslouží obrovské uznání, že nepovolil a podařilo se mu prosadit tuto misi. Pluto mě osobně mohutně překvapilo a překvapuje i nadále. Arrokoth také není nijak banální těleso a doufám, že se najde pro New Horizons nějaký další dostupný cíl. Jakýkoliv.
Hele tohle je zajímavé – o té oblasti jsi už psal v březnu 2016 🙂 https://kosmonautix.cz/2016/03/snehove-zpravodajstvi-z-pluta-oblast-cthulhu-hlasi-dobre-podminky/
Jo, je to tak. Taky jsem si na něj vzpomněl. Je pěkné vidět, jak se teorie postupně upřesňují s použitím dalších analytických metod.
Tak alespoň bude mít Starship kde dotankovat …