Dnes budeme rozebírat téma, které byste ode mě asi úplně nečekali, a to je pravopis. Respektive nejen pravopis, ale i to, jaké termíny používat a jak termíny přejímat, či naopak nepřejímat a vymýšlet si nové. K článku mě inspiroval kolega a šéfredaktor Kosmonautixu Dušan Majer, s nímž jsme před časem řešili, že by takovýto text mohl vzniknout a proč by mohl vzniknout. Tímto tedy splácím dluh a tento článek vydávám.

Webbův teleskop

Začněme tím, co měl Dušan původně na mysli, když jsme se o podobném textu bavili. Jak psát správně název Webbova teleskopu. V případě tohoto názvu, tedy Webbův teleskop, či Webbův dalekohled je to jasné. I v případě použití zkratky nebo anglického originálu je to jasné. V angličtině jde o James Webb Space Telescope a jak známo, v angličtině je psaní velkých písmen poněkud jednodušší v tom smyslu, že kromě předložek, spojek a členů se u názvů píšu velká písmena u všech slov. To v češtině je celá věc komplikovanější.

Zejména pokud jde o slovní spojení V/vesmírný teleskop Jamese Webba. Jaké V má být na začátku? Lze argumentovat, že velké, neboť jde o název teleskopu. Ten se jmenuje Vesmírný teleskop Jamese Webba a proto má být použito velké V. Je ale také možné na to nahlížet tím pohledem, že nejde o název, nýbrž o pouhý popis stavu, tedy toho, že se Webbův teleskop nachází v kosmickém prostoru. Pak by se mělo psát malé v.

Jak je to tedy správně? Správně jsou obě možnosti, a přitom žádná z nich. Jak to? Když jsme o tom s Dušanem diskutovali, obrátil jsem se pro pomoc na odborníky. Debatoval jsem celou věc s několika jazykovědci a bohemisty, odborníky na český jazyk i psaní velkých písmen. Předložil jsem oba možné pohledy, aby mi dali jasný návod, jakou variantu zvolit. Výsledek však vůbec jasný nebyl, ani zdaleka nedošlo k obecné shodě.

I mezi odborníky se totiž názory značně lišily. Někteří zastávali jeden pohled, druzí jiný pohled a obě strany měly své velmi dobře znějící argumenty. Nakonec ale přece jen ke shodě došlo. Bylo mi řečeno zhruba tolik, že jsou představitelné a přijatelné obě varianty a je jen na mě, kterou zvolím. A že tedy záleží jen na mé preferenci, jakou variantu zvolím, ale že jednoznačně určit co je správně prostě není možné, což se prý u problematických otázek u psaní velkých písmen stává často.

Nakonec tedy máme pravdu s Dušanem oba. On může psát svou preferovanou variantu, já zase svoji a vše je v pořádku. Ani jeden se na toho druhého nemůžeme zlobit nebo mu cokoli vyčítat, neboť oba máme pro svou verzi podklady a odborný souhlas.

Měsíc vs. měsíc

Občas se stává, že se podle pravidel českého pravopisu má něco psát jedním způsobem, avšak odborníci z daného oboru preferují způsob jiný. Vzniká pak paradoxní situace, kdy odborníci něco píší nějak a mají pro to dobré zdůvodnění, ale de facto jde vlastně o chybu, kterou by jim někdo snaživý mohl chtít opravovat. Nestává se to často, ale občas ano. Obvykle to končí tím, že jazykovědci uznají argumenty odborníků v daném oboru a pravidlo změní.

Právě tento problém se týkal i názvů astronomických objektů. V názvu podkapitoly mám Měsíc a měsíc. Tam je situace jasná. Měsíc je objekt na obloze, jediný přirozený satelit Země. Naopak měsíc je jednak kalendářní měsíc, ale také přirozený satelit jakékoli jiné planety. Zatímco tedy Armstrong a Aldrin přistáli na Měsíci, potenciální budoucí astronauté mohou klidně přistát na měsíci. Může jít o měsíc Phobos, Europa, Enceladus, nebo jakýkoli jiný měsíc u planet naší soustavy.

Zkrátka a dobře, pokud mluvíme o našem Měsíci, pak píšeme velké m. Pokud ano, pak mluvíme o měsících jiných planet, planetek a dalších objektů, pak používáme malé m. Byť jsou tedy Titan, či Ganymedes větší než náš Měsíc, pokud o nich mluvíme jako o měsících, píšeme je s malým m. Pochopitelně hypotetická lidská kolonie na Marsu, či kdekoli jinde by to mohla mít nastaveno jinak, samozřejmě i v závislosti na jazyku, který by používali, ale to teď nechme stranou.

Nás nyní zajímá, že astronomové chtěli, aby se podle tohoto vzoru používala velká písmena i u názvů jiných astronomických objektů. Co tím myslím? Tak například naše hvězda je Slunce, ale třeba pro hypotetickou civilizaci u hvězdy Vega je Vega jejich slunce. Nebo Mléčná dráha je naše Galaxie, ale největší galaxie Místní skupiny je galaxie M31 v Andromedě. My žijeme ve Sluneční soustavě, ale i u jiných hvězd mohou být jiné sluneční soustavy. A největší planeta našeho systému je Jupiter, nicméně i jiné systémy mohou mít své jupitery.

Doufám, že princip je už dostatečně jasný. Zkrátka, pokud jde o náš objekt, chtěli bychom psát podle vzoru s Měsícem a měsícem velké písmeno, zatímco u cizího objektu bychom chtěli psát písmeno malé. A tady právě vznikl rozpor mezi astronomy a jazykovědci. Astronomové to viděli jasně. Vše podle vzoru Měsíc a měsíc. Takže Sluneční soustava by se měla s velkým S, pokud mluvíme o soustavě, v níž žijeme. To ale tvůrci pravidel pravopisu nebrali v potaz a poměrně dlouho byla pravopisně správně sluneční soustava s malým s, i když šlo o soustavu naši.

V poslední době se ale praxe naštěstí mění. Například Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR uvádí „Podle současných kodifikačních příruček se má psát sluneční soustava. Na základě upozornění odborníků v astronomii, že v tomto případě jde o jedinečný planetární systém hvězdy Slunce, doporučujeme psát Sluneční soustava.“ Dnes už se tedy astronomové a jazykovědci opět shodnou. Byť občas i nyní můžete ještě někde číst sluneční soustava s malým s, i když jde jednoznačně o naši vlastní soustavu.

Alespoň jsme se ale už vyhnuli trapné situaci, kdy astronomové psali Sluneční soustava s velkým písmenem S a měli dobře zdůvodněno a vyargumentováno proč, ale přesto šlo z pohledu pravidel pravopisu o chybu. Možná je to ale svým způsobem užitečné. Aby si lidé uvědomili, že pravidla pravopisu nejsou dogma, že nejde o svatý text nadiktovaný autorům Bohem, který se musí vždy a za všech okolností na 100 % pod hrozbou ukamenování dodržovat. V této souvislosti bych ještě zvlášť zmínil jeden další podobný případ.

A co Big Bang?

Nemyslím nyní známý a kvalitní seriál The Big Bang Theory, ale termín, který označuje počátek vesmíru. Český překlad vymyslel astrofyzik Jiří Grygar a zní v/Velký třesk. Opět se tedy můžeme zeptat, jaké písmeno V zde psát. Setkat se lze s oběma variantami, dříve bych řekl, že převažovala spíše varianta s malým v, tedy velký třesk, dnes se lze čím dále častěji setkat spíše s termínem Velký třesk, psáno s velkým písmenem V.

S tímto názorem se ztotožňuji i já. Velký třesk je nesmírně důležitá událost, bez níž bychom zde nebyli, a nebyla by zde ani Sluneční soustava, či naše Galaxie. Navíc je to událost zde jedinečná. Zaslouží si tedy podle mého soudu jednoznačně označení s velkým písmenem V. Možná, že žijeme v multiverzu, či cyklickém vesmíru a že docházelo a dochází k více velkým třeskům. Ale to nemáme potvrzeno, a i kdyby ano, stejně by náš Velký třesk pro nás byl jedinečný a extrémně důležitý na to, abychom jej psali s velkým V jako Velký třesk.

Kvantové provázání

V některých případech se lze setkat s více možnými termíny pro jeden a ten samý fyzikální (nebo jiný) jev. Typickým příkladem je právě kvantové provázání z nadpisu podkapitoly. Tento jev se v angličtině označuje jako Quantum Entanglement. Vysvětlovat jej zde nebudu, to by bylo na velmi dlouhý samostatný článek, řeknu však, že se v češtině můžeme setkat hned s několika možnými termíny, které se pro tento jev používají.

První možností je anglický termín prostě a jednoduše úplně primitivně počeštit. Místo Quantum Entanglement tedy řekneme kvantový entanglement. Tato varianta se používala zejména dříve, když ještě nebyly vymyšleny nebo tak moc zpopularizovány jiné české termíny pro označení tohoto jevu. V poslední době se lze setkat spíše s druhou možností, kterou je právě kvantové provázání. A existuje ještě třetí varianta, která slovo entanglement překládá trochu jinak, totiž jako propletení.

Ve výsledku tak zde máme kvantové propletení. A který termín je optimální? No z hlediska četnosti používání určitě kvantové provázání. A z hlediska správnosti těžko říci. Lze použít všechny tři. Ano, kvantový entanglement je trochu divný a trochu násilný překlad. A řeklo by se, že kvantové provázání, či kvantové propletení je pro českého čtenáře srozumitelnější. Faktem ovšem je, že daný jev je natolik složitý, že český termín dává jen zdání srozumitelnosti.

Obecně v dnešní fyzice je ten problém, že samozřejmě máme nějak rozumně termínově pokryty v češtině základní teorie jako jsou kvantová mechanika a obecná relativita a něco třeba i ze strunové hypotézy. Ale pokud se do těchto modelů ponoříme do hloubky a ideálně ještě do nějakých jejich pokročilejších variant, najdeme pochopitelně termíny, které žádný zavedený český překlad nemají. A je to logické. Všichni, kdo s nimi potřebují pracovat umí anglicky, takže proč by vytvářeli termín v češtině. Pro vědce je to zbytečné.

Pak mají ovšem pochopitelně problém popularizátoři vědy. Pokud narazí právě na nějaký podobný termín, který nemá zavedený překlad do češtiny, nebo dokonce takový, který nemá žádný překlad do češtiny, mají v zásadě tři možnosti. Mohou samozřejmě termín zcela vynechat a jev pouze slovně popsat. Také můžou termín pouze otrocky počeštit, něco jako kvantový entanglement. A popřípadě lze i český termín vymyslet.

Jistě, ne každý je Jiří Grygar, a ne každý termín je tak super jako výraz Velký třesk. Ale máte možnost vlastní termín vytvořit, a to může být docela lákavé. Zvláště když je šance, že se termín ujme a pak vždy, když budete o daném jevu slyšet, budete vědět, že jste překlad vymysleli. Já sám už jsem takto u několika fyzikálních či astronomických jevů bez předchozího českého překladu nový termín pro užití v češtině vymyslel. Byť pochopitelně do nějaké slávy a četnosti užití Velkého třesku mám daleko.

Nutně špatně ale rozhodně není ani prosté počeštění původního termíny, popřípadě dokonce úplné vynechání termínu a jeho nahrazení slovním popisem. Popřípadě se nabízí i kompromisní varianta, kdy lze použít původní (obvykle) anglický termín a pak do závorky nebo do následující věty přidat vysvětlení. I to je zcela relevantní možnost. Zvláště pokud jde o oblast fyziky či astronomie, která se příliš často nepopularizuje, a tedy nedává úplně dobrý smysl český termín vymýšlet.

Einstein a Bose

Einstein nevymyslel jen speciální či obecnou teorii relativity, ale i mnoho dalších důležitých věcí. Jednou z nich byla statistika částic, kterou rozvinul ve spolupráci s indickým fyzikem Bosem. S tím pak souvisí kondenzát, který se poprvé podařilo připravit v roce 1995, za což byla jen o několik let později udělena Nobelova cena za fyziku. A zcela zaslouženě. Jak ale psát název této statistiky a kondenzátu, který se po obou mužích jmenuje? Popřípadě, jak psát analogicky fyzikální děje či jiné termíny, které nesou jméno po více osobách?

Obvykle se v češtině uvádí varianta Bose-Einsteinův kondenzát, popřípadě Bose-Einsteinova statistika. To podle mého soudu ale není úplně ideální varianta. Bez znalosti kontextu, respektive jednotlivých jmen to totiž může vybízet k tomu, že se jedná o jediného muže, který má dvojité příjmení. Pokud nevíte, kdo byli pánové Bose a Einstein, mohli byste si myslet, že je to pan Bose-Einstein. Můžete argumentovat, že zdvojená příjmení mají obvykle spíše ženy. A máte pravdu, ale i muži taková příjmení občas nosí.

Typickým příkladem je například geniální dítě a zázračný fyzik, autor kvarkového modelu atomů Murray Gell-Mann. Pokud by se nějaký model jmenoval po něm, byl by to Gell-Mannův jev. Tak například bychom mohli použít označení Gell-Mannův model kvarků. Podobný případ je italský matematik a Einsteinův přítel Tullio Levi-Civita. Zde opět, pokud mluvíme o jeho práci, používáme příjmení obě, například v případě jako je Levi-Civitův symbol.

Lepší je proto podle mě spíše tvar, který používám i já, tedy Boseho-Einsteinova kondenzace. Popřípadě Boseho-Einsteinova statistika. To platí pochopitelně i pro jakýkoli jiný případ, kdy se fyzikální fenomén jmenuje po dvou lidech. Tak třeba Englertův-Higgsův mechanismus, Kerrova-Newmanova metrika, Sternův-Gerlachův experiment, či Kleinova-Gordonova rovnice. Ve všech případech je tak zde naprosto jasné, že se jedná o dva autory, nikoli o jedinou osobu se zdvojeným příjmením.

A jak postupovat, pokud je autorů více. Moje rada je opět používat přivlastňovací formu u všech příjmení autorů. Například Broutův-Englertův-Higgsův mechanismus, Bardeenova-Cooperova-Schriefferova teorie supravodivosti, Alpherův-Betheho-Gamowův článek, Einsteinův-Podolského-Rosenův paradox, či Oppenheimerův-Tolmanův-Volkoffův limit. Opět je tak zcela zřejmé, že se jedná o tři nebo více autorů a z mého pohledu je to takto nejčistší a nejlépe vyjádřené.

A co ženy?

Už jsem se tedy vyjádřil k tomu, jak psát fyzikální a obecně vědecké názvy jevů pojmenovaných po dvou a více mužích. Ale co ženy? Ty pochopitelně nelze opomenout, neboť hrály a hrají ve vývoji vědy významnou úlohu. Případů, kdy je potřeba pracovat s ženskými jmény je poměrně hodně, a navíc se počet takových názvů a termínů bude dále zvyšovat.

Předpokládejme nejprve, že máme nějaký jev nebo objekt, kde jsou dva lidé, po nichž fenomén jmenuje. Jeden z nich je muž a jedna žena. Pak je situace jednoduchá. Uveďme si to na příkladu fyzikálního jevu, který se jmenuje podle jeho objevitelů Lise Meitner a Pierra Augera. Jde tedy o jev, který nazýváme jako Augerův-Meitnerové jev. Podobně hypotetický astronomický objekt nazýváme podle lidí, kteří ho předpověděli Thorneův-Żytkowé objekt.

Autoři ale mohou být i manželé, nebo pár bratr a sestra. Typickým příkladem byli sourozenci William a Caroline Herschelovi. Pak mluvíme třeba o kometě Herschelových. Zejména v minulosti bylo poměrně obvyklé, že společně s význačnými astronomy pracovaly jejich sestry. Kromě Herschelových se totéž stalo i u Tychona Brahe a jeho sestry Sophie. A podobných případů bychom našli pochopitelně více.

Manželských párů vědců je také poměrně hodně. Například manželé Carl a Gerty Coriovi. Tito nositelé Nobelovy ceny jsou taky předmětem jedné z největších nespravedlností v české vědecké terminologii. Jev, který objevili a za který získali Nobelovu cenu za fyziologii se totiž nazývá Coriho cyklus. Jako kdyby jej snad objevil jen Carl Cori. Ale to samozřejmě není pravda. Jeho žena Gerty je spoluautorkou, takže správně by se měl cyklus nazývat jako cyklus Coriových.

Zvláštním případem byli manželé Curieovi. Mám nyní na mysli „první“ generaci Curieových, tedy Pierra a Marie. Marie se nejčastěji píše a označuje jako Marie Curie, jindy jako Marie Skłodowská Curie. V české literatuře pak občas i jako Marie Curie-Skłodowská. Jak ji tedy označovat není úplně jasné. Důležité je, že se vždy a často zmiňuje. A není divu, vždyť získala dvě Nobelovy ceny, jednu za fyziku, druhou za chemii.

Vědě se věnovala i druhá generace Curieových, dcera Pierra a Marie Irène a její manžel Frédéric. Zde bych si dovolil zmínit jeden doslova děsivý příklad z mého rodného města Znojma, kde je ulice F. J. Curie. Je vidět, že ten, kdo název navrhoval neví o panu Joliotu-Curiem skoro nic, jinak by takovou blbost nemohl nikdy vymyslet. Předně je samozřejmě velmi nefér už to, že se ulice jmenuje jen po Frédéricovi, ale ne také po Irène.

A druhá zásadní věc. Ano, po svatbě oba manželé přijali společné zdvojené příjmení. Tedy Frédéric Jolito-Curie a Irène Joliot-Curie. Avšak až do smrti podepisovali oba své vědecké práce zásadně jako Frédéric Joliot a Irène Curie, tedy bez onoho zdvojeného příjmení. Označovat tedy ulici jako F. J. Curie je proto absolutní nonsens. Když už, tak by to měla být ulice F. Joliota-C., nebo ideálně F. Joliota-Curie. Samozřejmě úplně nejlépe pak ulice Joliot-Curieových.

Zvláštním případem je pak kometa Shoemaker-Levy 9, která narazila do Jupiteru. Zde je zase označení trochu nevhodné, napovídalo by totiž, že kometu objevili pánové Shoemaker a Levy. Což je ale pravda jen částečně. Kromě Davida Levyho a Eugene Shoemakera se totiž na objevu podílela i manželka druhého jmenovaného Carolyn. Podobný případ je i kometa Čurjumov-Gerasimenko, kde opět aspoň opticky není zcela jasné, že paní Gerasimenko je žena.

Zde bohužel neexistuje úplně dobré řešení, neboť komety se jmenují podle svých objevitelů. Takže máme kometu Mašek, kometu Kohoutek, kometu McNaught, kometu Hale-Bopp nebo kometu Tichý. Pokud tedy kometu objeví paní Gerasimenko, kometa se tak i bude jmenovat. Pokud bychom ji označovali jako kometa Gerasimenková, nedodrželi bychom její oficiální a správný název.

Říkali mu Chandra

A co takhle cizí jména? Ve fyzice, ale zprostředkovaně i v kosmonautice musíme docela často pracovat s cizími jmény, nezřídka i se jmény národností, které pro Středoevropany nejsou úplně dobře známé a nepřichází s nimi běžně do styku. Ať už to jsou Arabové, Číňané, Indové nebo třeba Japonci. Jak pracovat s těmito jmény? To není úplně jednoduché a vždy jednoznačné.

Použijme příklad z názvu podkapitoly, která odkazuje na indického astrofyzika Subrahmanyana Chandrasekhara. Ano, jde o pána, po němž se jmenuje rentgenová observatoř Chandra. Ten se sice narodil v Indii, ale většinu života prožil ve Velké Británii a v USA. Samozřejmě by jeho příjmení šlo počeštit a napsat něco jako Čandrášekar (tak se to mimochodem opravdu vyslovuje). Ale proč to dělat, když jsou u jeho osoby všichni zvyklí na to používat jméno v anglické verzi? Snad kromě nějakého jazykového purismu k tomu důvod není.

U čínských jmen a názvů se dokonce docela často uvádí obě transkripce, česká i anglická, ať už tak, že nejprve je transkripce česká a potom anglická, nebo naopak. Tak například čínská pilotovaná loď je anglicky Shezhou a česky Šen-čou, kosmická stanice je anglicky Tiangong a česky Tchien-kung, a první čínský astronaut je anglicky Yang Liwei a česky Jang Li-wej. Jak jsem už uvedl, docela často se uvádí obě verze, jakou použít je spíše na vás. Samozřejmě, správně byste v češtině měli použít českou transkripci, ale třeba mě se víc líbí ta anglická, a proto běžně používám spíše tu.

Podobná situace je třeba i u Japonců, i když tam se většinou anglická a česká verze velmi podobají. Tak například pětinásobný japonský astronaut Wakata se anglicky píše Koichi Wakata, česky Kóiči Wakata, další astronaut je anglicky Akihiko Hoshide, česky Akihiko Hošide. No a první japonský držitel Nobelovy ceny za fyziku je anglicky Hideki Yukawa, česky pak Hideki Jukawa. Jak tedy vidíte, u japonských jmen se někdy transkripce liší skutečně minimálně.

Jeden docela zajímavý případ je u korejského jména, a to nikoli z oblasti vědy, ale z oblasti sportu. Velmi úspěšný jihokorejský golfista se v angličtině psal jako K. J. Choi. Čeští sportovní novináři ale jeho jméno často psali jako Čche Kjong-ču, nebo aspoň K.J. Čche. Přitom je to naprosto absurdní. Dotyčný sportovec totiž strávil většinu kariéry v USA a je standardně známý právě pod anglickou verzí svého jméno, a to ještě pod verzí, kde je vlastně jen příjmení, neboť další dvě jména jsou zkrácena jen do iniciál.

Takže když budete mluvit o Čche Kjong-čuovi, nikdo ve světě sportu vůbec nebude vědět, koho to máte proboha na mysli. Ale když zmíníte K. J. Choie, hned bude každý, kdo se aspoň trochu zajímá o golf vědět. Dodržovat pravidla je sice super, ale zas by se to nemělo přehánět a pokud je to ke škodě sdělení, jsem naopak velmi rád, když jsou pravidla porušena. Ono totiž má vše svou míru a vše by se mělo dělat s rozumem.

Co je ti po tom, co si druzí lidé myslí?

Občas se také stane, že někdo něco ne zcela vhodně přeloží. Například u Feynmanových knih Surely You’re Joking Mr. Feynman a What Do You Care What Other People Thing. Oficiální překlady zde jsou To snad nemyslíte vážně! (v některých verzích To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane) a Snad ti nedělají starosti cizí názory. Tyto překlady ale nejsou podle mého zcela správné.

V prvním případě by lepší překlad byl spíše Vy snad žertujete, pane Feynmane, nebo Zajisté žertujete, pane Feynmane. Tak to alespoň vyplývá z kontextu příhody, kterou Feynman v knize popisuje. Druhý případ je ještě horší. Tam by byl lepší překlad „Co je ti po tom, co si druzí lidé myslí.“ To opět jednoznačně vyplývá z kontextu věty, kterou v další Feynmanem popisované příhodě použila jeho první manželka Arline. Původní název je moc mírný, zatímco moje verze mnohem lépe vyjadřuje jak vážné a silné prohlášení Arline pronesla.

Nepovedl se ani překlad některých knih významného astronoma a popularizátora Carla Sagana. Ze snů mě hrůzou probouzí hlavně překlad knihy, která vyšla v originále pod názvem Billions and Billions: Thoughts on Life and Death at the Brink of the Millennium. Do češtiny pak byl název přeložen jako Testament: Miliony milionů. Ani nedokážu asi dostatečně vyjádřit a zdůraznit, jak je tento překlad názvu Saganovy knihy úděsný a strašidelný.

A především tento překlad ukazuje, že ten, kdo knihu překládal nezná rozdíl mezi krátkou a dlouhou škálou a neví, jak se mají správně překládat názvy čísel a také, že ví vůbec nic o Saganovi. Slovní spojení „Billions and Billions“ je něco, co Sagan v popularizaci běžně používal a v legendárním dokumentárním cyklu Cosmos toto zazní nesčetněkrát.

Pokud by to mělo být přeloženo doslova, pak to nemá být Miliony milionů, ale biliony bilionů. Nicméně to samozřejmě taky správně není. Korektní překlad by byl miliardy miliard. Správný název knihy v češtině by tedy měl být „Testament: Miliardy miliard“. Proč to bylo přeloženo výše uvedeným způsobem netuším. Avšak vyvolává to ve mně jedinou věc. Když je takto hrozně přeložený název, doslova se bojím tu knihu otevřít a začít číst, neboť mám strach, co tam ještě najdu.

Nejlépe nebyl zvládnut ani překlad knihy Lehkost bytí od nositele Nobelovy ceny za fyziku Franka Wilczeka. Zde není chyba v názvu, ale zato text je chyb překladatele plný. Urychlovačům se tu říká srážeče, předpona nano podle překladatele znamená trpaslík (ano, vím, že to vychází z řeckého slova nanos) a tak dále. Podobných hloupostí je tam spousta. A to je škoda u knihy Nobelovy ceny. Vzniklo to zřejmě tak, že překlad společně řešila tři nakladatelství, takže klasicky levá ruka vůbec nevěděla, co dělá ruka pravá.

Smutnil višňový

Na závěr trochu zabrousíme do biologie. Mnoho druhů rostlin i zvířat má totiž kromě standardního latinského biologického názvu i pojmenování v češtině. Například Výr velký je latinsky Bubo bubo, Labuť velká je Cygnus olor, Sokol stěhovavý je Falco peregrinus, a Orel bělohlavý je Haliaeetus leucocephalus. Potud vše v naprostém pořádku.

Jenže ony existují i české názvy pro druhy, které jsou buď velmi vzácné, takže je skoro nikdo nikdy neviděl, nebo pro druhy, které jsou malé a nikdo si jich nevšímá, popřípadě i pro druhy, které ani nežijí na území ČR. V ideálním případě je samozřejmě splněna kombinace více těchto faktorů. Potom vznikají některé opravdu neskutečně bizarní názvy, které sice nikdy nikdo reálně pro daný druh nepoužil, možná tak maximálně z recese, ale hlavně, že zviřátko má české jméno.

Mým favoritem v této oblasti je druh brouka z čeledi Tesaříkovití, který se latinsky jmenuje Morimus funereus. Český termín je ovšem naprosto neuvěřitelný – Smutnil višňový. Nejen, že je tento název směšný, ale je i biologicky nesmyslný. Smutnil asi podle zbarvení nebo výrazu brouka a višňový podle višní, neboť Tesaříkovití se vyvíjejí v dřevinách. To je sice krásné, ale má to jednu vadu. Morimus funereus se ve višních nevyvíjí a ani na nich nesedává častěji než na jiných dřevinách.

Kdysi někdo zřejmě tohoto brouka spatřil na višni, vyvodil mylný závěr a s chudákem broukem se to od té doby táhne. Pikantní na tom je i to, že Smutnil višňový je brouk, který žije ve Středomoří, takže ho najdeme ve státech jako je Itálie, Řecko, Albánie a podobně. Tedy to ani není český druh, přesto má český název, neboť kdysi nějaký purista rozhodl, že co nejvíce brouků musí mít české názvy, i když to, z mnoha důvodů, nedává žádný smysl.

A abych dostál názvu článku, tak jedna rada na závěr. Píšeme-li jméno patřící druhu rostliny či živočicha, pak píšeme rodové jméno s velkým písmenem a rodové i druhové jméno píšeme kurzívou. Příklady jste již viděli výše, ale abychom si to zopakovali zde, tedy správně je Morimus funereus. Ovšem pozor! To platí pouze pro latinu. Český název píšeme také s prvním písmenem velkým, ale bez kurzívy. Takže zde Smutnil višňový.

Závěr

Krátkou exkurzi do světa názvů a pravopisu máme za sebou. Nebojte se ale, příště už se zase budeme věnovat vědě.

Zdroje

• https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2023/05/jwst-v-hst-ttable-4k-woperson-tweek-jpg.webp
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/45/JWST_Full_Mirror.jpg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/10/Supermoon_Nov-14-2016-minneapolis.jpg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/90/Jupiter_Family_of_Moons_by_Juno.png
• https://bigthink.com/wp-content/uploads/2024/03/Fred-Hoyle-BBC.png?w=1200&h=675&crop=1
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2d/SPDC_figure.png
• https://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_p8_A/kBfrbpoeND2I1YECJFrXRC5/353f/jiri-grygar-neuron-2026.jpeg?fl=cro,265,110,1933,1087%7Cres,1200,,1
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/90/Levi-civita2.jpg
• https://static01.nyt.com/images/2008/01/08/science/08super.xlarge1.jpg
• https://ogarniamfizyke.pl/wp-content/uploads/2021/02/02-21.jpg
• https://www.asbmb.org/Asbmb.Web/files/96/96e0a364-d1c7-4b80-8e82-02288cdb6c36.jpg
• https://www.sciencehistory.org/wp-content/uploads/2016/06/IreneJoliotCurie_FredericJoliot1935.jpeg
• https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1f/Subrahmanyan_Chandrasekhar.jpg
• https://sothebys-com.brightspotcdn.com/e5/31/0b28e19e4c40b4f52697b17e2acc/feynman-arline2.jpg
• https://lh6.googleusercontent.com/proxy/l4Z4Ez0JHuS26Q7rQ1sDvF_ZHBqeobUgNOUFWl1hhCq12-KQZvfII9_Fb88BASbaemxp8K76Dkb5QWVNGjCXkAlh3pzhaptUvg