Na kalifornské základně Vandenberg Space Force Base (VSFB) je k dispozici nové místo pro orbitální starty. V pondělí 5. ledna zástupci amerického letectva vydali výzvu pro poskytovatele startů, aby vyjádřili úroveň svého zájmu o místo, které se má stát nejjižnějším startovním komplexem na západním pobřeží USA. Oblast, která dostane označení SLC-14 (Space Launch Complex 14), je vyhrazena pro orbitální rakety těžké nebo supertěžké třídy s vertikálním startem. Vláda definuje „těžké“ rakety jako rakety s nosností mezi 20 000 a 50 000 kg a „super těžké“ rakety jako rakety s nosností vyšší než 50 000 kg.

„Vzhledem k jedinečným vlastnostem SLC-14 a cíli maximalizovat zajištěný přístup do kosmického prostoru na podporu cílů národní bezpečnosti se americké letectvo, Kosmické síly a Space Launch Delta 30 zavázaly zajistit co nejlepší využití tohoto pozemku,“ stojí v prohlášení. Vandenbergova základny momentálně hostí široké spektrum poskytovatelů startů, kteří jsou rozmístěni po různých startovních rampách:

• SLC-2: Firefly Aerospace – rakety Alpha
• SLC-3: ULA – rakety Vulcan (ve fázi přestavby)
• SLC-4: SpaceX – rakety Falcon 9
• SLC-5: Phantom Space – rakety Daytona (nerozvinutá, dokončené posouzení vlivu na životní prostředí)
• SLC-6: SpaceX – rakety Falcon 9 a Falcon Heavy (ve vývoji)
• SLC-8: Vládou vlastněná rampa pro mnoho uživatelů. Naposledy ji 16. dubna 2025 využila raketa Minotaur 4 od Northrop Grumman
• SLC-9: Nerozvinutá (návrh dokumentu o posouzení vlivů na životní prostředí z února 2025 zmiňuje společnost Blue Origin v tabulce „Přiměřeně předvídatelné projekty“, ale mluvčí Space Launch Delta 30 dne 6. ledna uvedl, že společnost Blue Origin v současné době nemá žádnou smlouvu o pronájmu ani leasingu nemovitosti ve VSFB).
• SLC-576E: Licence pro Long Wall (dříve ABL Space Systems)

Jedním z požadavků zmíněných ve výše zmíněné výzvě je něco, co vládní kruhy označují jako „nejvyšší technologická vyzrálost“. To v podstatě říká, že aby byla nabídka poskytovatele startovních služeb brána vážně, musí prokázat, že je schopen „zahájit provoz přibližně do pěti let od vydání smlouvy o pronájmu nemovitosti (nájemní smlouvy)“. „Poskytovatel s technologicky vyspělejším nosičem je na prokazatelně lepší pozici pro rychlé zahájení provozu na SLC-14,“ stojí ve výzvě, kde se dále píše: „Aby prokázali schopnost splnit toto kritérium, měli by respondenti předložit harmonogram předpokládaných milníků, v němž navrhnou, jak by zamýšlený nosič mohl být uveden do provozu na SLC-14 do pěti let od vydání smlouvy o pronájmu nemovitosti.“

Space Launch Delta 30 ve výzvě uvedla, že nejde jen o to, aby se na kalifornské kosmické pobřeží dostaly nové možnosti startů, ale také o to, aby bylo zajištěno, že se tyto nové možnosti vhodně vmísí do již existujících kalifornských startů. „Aby prokázali schopnost splnit toto kritérium, respondenti by měli poskytnout předpokládanou frekvenci startů, hmotnost vynesenou na oběžnou dráhu při každém startu, množství potřebného paliva a nebezpečné oblasti (včetně map míst ohrožených výbuchy ve fázi přípravy nebo schválených), alternativní opatření ke zmírnění předpokládaných dopadů na sousední provozy a dopravní trasy, jakož i veškeré úpravy stávající infrastruktury VSFB nezbytné k podpoře provozu (např. přístav, silnice, inženýrské sítě, zpracování),“ píše se ve výzvě.

Zájemci budou také muset respektovat regulace stanovené nařízením NEPA (National Environmental Protection Act = Národní zákon o ochraně životního prostředí). Vládní instituce také poznamenaly, že jelikož je pozemek pro SLC.-14 momentálně málo vybavený, budou muset před případným zahájením stavby vzniknout rozbory dopadů na životní prostředí a záznamy o rozhodnutích. Uzavírka pro přijímání odpovědí je 12. února.

Hned několik amerických poskytovatelů startů disponuje raketami, které spadají do těžké či supertěžké klasifikace – ať už se jedná o rakety momentálně provozované, či vyvíjené. Ovšem vzhledem ke snaze zvýšit pestrost raket startujících z Vandenbergovy základny, předpokládá se, že Space Launch Delta 30 bude hledat primárně možnosti, které zatím na Vandenbergově základně nejsou.

Vzhledem ke všem požadavkům a aktuálnímu stavu v oblasti orbitálních startů by jedním z uchazečů mohla být společnost SpaceX se svou raketou Starship-Super Heavy. Společnost plánuje vypustit nejnovější verzi rakety, nazvanou Verze 3, někdy na začátku roku 2026. V roce 2025 SpaceX také získala povolení od letectva k pokračování přestavby rampy SLC-37 na floridském Cape Canaveral Space Force Station, která bude vybavena dvojicí startovních věží pro Starship. Zatím není jasné, zda  by SpaceX v případě, že by se rozhodla pro SLC-14, také postavila dvě věže, jako je tomu u SLC-37 nebo u její základny Starbase v Texasu.

Blue Origin je dalším pravděpodobným účastníkem pro starty z tohoto pozemku. Ačkoliv už momentálně mají nerozvinutý prostor na SLC-9 pro svou raketu New Glenn, koncem listopadu firma odhalila plány na novou supertěžkou verzi označovanou New Glenn 9×4, která bude vybavena devíti motory BE-4 na prvním stupni a měla by být schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu více než 70 tun nákladu.

Další firmou, která by mohla mít na tento pozemek zálusk, je Relativity Space. Stejně jako u SpaceX a Blue Origin, je jejich těžká raketa Terran-R navržena tak, aby měla znovupoužitelný první stupeň a na nízkou oběžnou dráhu by ve znovupoužitelném režimu měla dopravit až 23,5 tuny nákladu. Firma Relativity Space se momentálně věnuje přestavbě rampy SLC-16 na Cape Canaveral Space Force Station z jejího původního designu, který měl sloužit jejich raketám Terran-1. Ta nakonec startovala pouze jedinkrát, než byla vyřazena z provozu. Aktuálně firma cílí s premiérovým startem Terranu-R z Floridy nejdříve na závěr roku 2026.

Nové rakety pojmenované Eclipse a Neutron chystají firmy Firefly Aerospace a Rocket Lab, s jejichž starty se počítá z ostrova Wallops ve Virginii. Ovšem jelikož jsou řazeny mezi středně silné nosiče (nosnost mezi 2 000 a 20 000 kg), nehodí se do výběru o SLC-14.

Space Launch Delta 30 prochází významnými aktualizacemi v rámci generální přestavby nazvané „Kosmodrom budoucnosti“. Jedná se o kombinaci finančních prostředků daňových poplatníků a kreativní přestavby infrastruktury potřebné k podpoře předpokládané frekvence startů v roce 2036. Velitel Space Launch Delta 30, plukovník Jim Horne, hovořil o tomto projektu společně s velitelem Space Launch Delta 45 na Floridě, plukovníkem Brianem Chatmanem, a výkonným ředitelem programu Assured Access to Space (Zajištěný přístup do vesmíru) amerických kosmických sil, plukovníkem Ericem Zarybniskym. AATS, která působí pod velením Space Systems Command amerických kosmických sil, je odpovědná za akvizici, vývoj a správu programu National Security Space Launch spolu s dalšími akvizičními programy.

„Spaceport 2036 je přesně to, čemu říkáme […]  roj činností, což je to, co máme dnes, ale mnohem více integrované, automatizované, splňující požadavky, které klademe na plukovníka Zarybniskyho, jako jsou paralelní operace, simultánní starty a podobné věci,“ zmínil Horne na kulatém stole s novináři na konferenci 2025 SpacePower, kterou ve floridském Orlandu hostila asociace Kosmických sil. „Proto budujeme infrastrukturu, abychom mohli tuto kapacitu dále využívat a zvládnout část zátěže, kterou v současné době zaznamenáváme. Splácíme velký technický dluh, který jsme v oblasti infrastruktury nashromáždili během několika desetiletí. Od 60. let, kdy jsme ji budovali pro vesmírný závod, jsme infrastrukturu pro starty raket skutečně nijak významně neupravovali,“ dodal Horne.

Během panelové diskuse na konferenci Horne zmínil, že se na Vandenbegově základně momentálně investuje 861 milionů dolarů v rámci programu Spaceport 2036. Tyto prostředky jdou třeba na vylepšení silnic, přístavu, elektrických rozvodných sítí, kapacity bran a dalších činností, které společně připravují kosmodrom na roční startovní kadenci v počtu 150 až 200 startů! Horne zmínil, že modernizace s cílem vytvořit mnohem komerčněji orientovaný kosmodrom zahrnuje iniciativy, jako je vybírání nepřímých poplatků od poskytovatelů startovacích služeb. Uvedl, že Space Launch Delta 30 vydává výroční zprávu pro své akcionáře, ve které uvádí, jaké poplatky byly vybírány a jak jsou tyto prostředky využívány.

Horne uvedl, že mezi strážci vesmírných sil (Space Force Guardians) na Vandenbergově základně je asi 40 lidí, kteří jsou odpovědní za posuzování dopadů rozhodnutí učiněných na tomto místě na životní prostředí, aby pomohli zajistit rovnováhu mezi pokrokem a udržením dobrého hospodaření s půdou. „Na Vandenbergu máme 16 ohrožených druhů, což je ze všech středisek nejvíce. Jde o extrémně citlivé prostředí,“ zmínil Horne a dodal: „Navzdory tomu, co se možná říká, máme silná partnerství s mnoha lidmi. Naše environmentální analýzy jsou rozsáhlé a ochranné mechanismy, které zavádíme, jsou neuvěřitelně úspěšné. Máme velmi prosperující a dynamické prostředí, a to již po celá desetiletí. Nic z toho se nezměnilo. Jenomže s rostoucím objemem práce musíme být citliví k těmto vlivům a oni odvádějí každý den neuvěřitelnou práci.“

Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2026/01/20260102_VSFB_sign.jpeg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2026/01/20260102_SLC-14_map1.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2026/01/20260102_SLC-14_map2.jpg
https://planet4589.org/space/sites/vafb/v8.jpg