Od posledního dílu indické cesty do kosmu sice uběhlo více času, než bylo původně v plánu, ale o to více informací se do něj podařilo tentokrát nastřádat. Přípravy na první pilotovaný let Indie pokračují a událo se toho celkem dost. Tentokrát se však zaměříme na indické kosmonauty a jejich přípravu na let. Na úvod si rychle shrneme dosavadní počínání v pilotovaném programu, včetně připomenutí historie a kontextu, ale hlavní prostor věnujeme prvnímu prvnímu oddílu indických astronautů v programu Gaganyaan (Gaganyán).

Teprve v roce 2017 došlo k rozhodujícímu impulsu pro vytvoření pilotovaného programu, který byl přijat a formálně oznámen indickým předsedou vlády 15. srpna 2018. Testovací fáze měla začít v prosinci 2020 a první mise s posádkou měla být podniknuta už v prosinci roku 2021, ale to bylo spíše zbožné přání na hony vzdálené realitě. Navíc COVID-19 výrazně posunul celkový harmonogram programu a chyběly také finance. Faktem ale je, že pilotovaný program Indie byl výrazně opožděn už před pandemií. Více času ovšem umožnilo naplánovat reálnější harmonogram a umožnilo zajistit finance. Než dojde na pilotovanou misi, tak má ISRO v plánu provést tři bezpilotní lety k ověření všech systémů. Mise jsou označovány jako G1 (zkušební), G2 (zkušební). Let G3 (zkušební). G1 má proběhnout začátkem příštího roku, hovoří se o březnu. A teprve čtvrtý let, formálně označovaný jako G4 má být s posádkou na palubě. Hovoří se o jednom až třech astronautech. A právě o nich budou následující řádky.

Pilotovaná kosmonautika neměla v Indii nikdy na růžích ustláno. Je to dáno minulostí a idejemi, které stály za vznikem indického kosmického programu. Ten formoval inovátor a vizionář Vikram Sarabhai –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ otec indické kosmonautiky a tamní agentura ISRO na těchto pilířích stojí v podstatě dodnes. V první řadě kosmický program měl vylepšovat úroveň tamního života. Vždy se dbalo, aby měl kosmický výzkum přímí dopad i na ty nejchudší vrstvy obyvatelstva a neustále vylepšoval úroveň života. Sarabhai kdysi prohlásil: „Někteří zpochybňují relevanci vesmírných aktivit v rozvojových zemích. Pro nás neexistuje žádná nejednoznačnost účelu. Nemáme fantazii o soutěžení s ekonomicky vyspělými zeměmi v průzkumu Měsíce nebo planet, ani v pilotovaných vesmírných letech. Jsme však přesvědčeni, že pokud máme hrát smysluplnou roli na národní úrovni a ve společenství národů, musíme být bezkonkurenční v aplikaci pokročilých technologií na skutečné problémy člověka a společnosti.“ Mnozí dodnes chápou tyto slova a směřování nešťastně tak, že pilotovaný program Vikram zcela odmítal a chápal ho jako plýtvání zdroji. V poválečné době byla však Indie úplně jinde a pochopitelně se tým okolo Vikrama nejdříve zaměřil na budování infrastruktury a na rozvoj technologie, ze které vzešla první indická družice Aryabhata (Árjabhata) a první kosmický nosič Indie SLV-3. (O těchto začátcích jsem nedávno hovořil na akademické půdě v Praze a kdo by měl zájem, může si postit záznam z tohoto povídání zde). Tehdy se skutečně mohl let člověka do kosmu zdát, jako něco, s čím se zatím nemá smysl ani zabývat. Sarabhai ovšem chápal význam vědy a pokroku. Věřím, že v dnešní době by byl pro rozvoj pilotované kosmonautiky stejně zapálený, jako byl tehdy při rozvoji raketové a satelitní techniky. Vždy by však dbal, aby z toho měl jeho národ užitek, jak lze chápat z jeho vlastních slov: „Rozvoj národa je úzce spjat s pochopením a aplikací vědy a techniky jeho obyvateli.“

Nicméně obyvatelstvo a hlavně vedení ISRO nebylo dlouhá leta letům člověka nakloněno. Pozadí letů do vesmíru, jsme se věnovali už v prvním dílu této série. Jen si připomeňme, že ani první astronaut Indie Rákeš Šarma to neměl rozhodně jednoduché. Jeho let v rámci programu Interkosmos nejdříve vedení zamítlo, aby nakonec dostal zelenou, ale ani po návratu z kosmu se počin neobešel bez kritiky a jednoduché to není ani dnes. Napříč tomu si Indie dobře uvědomuje přínosy pilotovaných  letů i skutečnému dopadu, který to má na vylepšení života v Zemi. Zároveň jde doposud o nejambicióznější kosmický program, který ukazuje, že Indie je schopna velkých věcí.   

Výběr nových indických astronautů 

Indie v uplynulých letech zvýšila rozpočet svého vesmírného programu a z letu vlastního kosmonauta udělala prioritu. Buduje se infrastruktura a vyvíjí vlastní loď i raketa. Bylo jen otázkou času, kdy se ISRO rozhodne vybrat i první oddíl astronautů, ti měli být vybráni z řad vojenských pilotů. 1. července 2019 podepsalo Centrum pro pilotované kosmické lety Human Space Flight Centre (HSFC) a Glavkosmos smlouvu na lékařská vyšetření, výcvik a pomoc s výběrem indických astronautů pro program Gaganyaan. Do užšího výběru bylo vybráno celkem 200 pilotů indického letectva (IAF). Výběrový proces měl začít vyplněním dotazníku ISRO, po kterém měli být podrobeni vybraní účastníci fyzické a psychologické analýze. Z 200 lidí bylo nejdříve vybráno 60 adeptů v Institutu aerokosmické medicíny v Bengalúru a zúčastnit se mohly i ženy. A z těch se nakonec vybrali pouze čtyři kandidáty, které pomáhal vybrat zkušený vojenský lékař a ruský kosmonaut ve výslužbě Oleg Kotov, který má na svém kontě celkem 526 dní strávených v kosmu. Pomáhal například s budováním Mezinárodní kosmické stanice ISS. Pokud se budeme držet toho, co o letech do vesmíru víme, tak to znamená, že tu máme dva letové astronauty a dva záložní pro první let, ale kdo ví. Letět může nakonec jen jeden. V roce 2020 byli tito čtyři kandidáti, tehdy ještě v přísném utajení, vysláni do Ruska, kde ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina absolvovali výcvik. Slavné výcvikové středisko leží severovýchodně od Moskvy a je tu prý stále cítit onen duch doby z počátků letů do vesmíru. Kosmonauti zde pracují pod portréty Jurije Gagarina, prvního člověka ve vesmíru a žijí ve stejných budovách, kde se Alexej Leonov připravoval na svůj historicky první výstup do volného kosmického prostoru. Také jejich předchůdce Rákeš Šarma se právě zde připravoval na svůj historický let spolu se svým záložníkem.

Ruští kosmonauti stráví v průměru pět let tréninkem na kosmický let, a teprve pak jsou považováni za připravené stát se součástí některé z posádek. Ovšem dvanáctiměsíční kurz, na který se absolvovali indičtí piloti, byl poněkud odlišný a to nejen proto, že byl kratší. Program byl speciálně navržený tak, aby vyhovoval potřebám indických astronautů a byl koordinován s indickou stranou. Kromě obecného vesmírného výcviku byl zahrnut i pokročilý inženýrský kurz a kondiční cvičení. Indové se učili ovládání kosmické lodi Sojuz, což jim má výrazně usnadnit pilotování vlastní kosmické lodi Gaganyaan (Nebeské plavidlo). K tomu se musela posádka také učit rusky, protože všechny palubní nápisy a dokumentace uvnitř Sojuzu jsou samozřejmě v ruštině. V první řadě si museli navyknout na ruskou kuchyni. Indičtí kosmonauti, ale i jejich doprovodný personál, stoloval v kantýně spolu se svými ruskými kolegy a jídlo se dost lišilo od toho, na jaké jsou zvyklí z domova. Kuchaři z Hvězdného městečka ovšem dbali na potřeby svých hostů, včetně nabídky vegetariánských jídel a odstranění některých pokrmů z nabídky – například hovězího masa, které je pro Indy, jak známo, nepřijatelné. Jednou z nejzajímavějších částí výcviku byl kurz přežití, jehož cílem bylo naučit budoucí kosmonauty, co mají dělat, když jejich návratový modul přistane mimo plánovanou zónu, například někde v divočině. Čtveřice strávila nějaký čas v zimě v lesích a bažinách moskevského regionu a jejich jedinou společností byla místní divoká, příroda a zvířata.

Čtveřice prošla nejprve nutným školením v učebnách, poté praxí a až pak byly vysláni po dvoučlenných skupinách s instruktorem na třídenní (2 noci) maratón přežití v reálných podmínkách, kde si museli vystačit pouze s nouzovým vybavením pro přežití, které je součástí každé lodě Sojuz. Nablízku jim však byl po celou dobu zkušený tým lékařů, kteří pečlivě sledovali jejich zdravotní stav. Nácvik přežití byl pro Indy těžký, protože nejsou zvyklí na ruské zimy. Štěstí pro ně bylo, že v roce 2020 byla zima celkem mírná. Po kurzu přežití dostala čtveřice týden volna na zotavení. Ovšem zasněžené ruské lesy a bažiny byly pouze první výzvou. Indové absolvovali pobyt ve stepi a dokonce i nácvik na moři, ale namísto bezútěšného mrazu Severního ledového oceánu během zimy, se kandidáti v létě přesunuli do letoviska Soči v Černém moři, kde spolu se specialisty podstoupili simulaci přistání kosmické lodi ve vodě. Čtveřice se ale prolétla také v upraveném letounu Iljušin Il-76 simulující krátkodobý stav beztíže. Rusko pomáhalo Indii už i v minulosti. Například tehdy ještě Sovětský svaz vynesl na oběžnou dráhu první indickou družici Aryabhata, která tento rok oslavila 50 let od startu a my si tento milník připomněli v létě v rámci seriálu Top 5. V programu Gaganyaan pomáhají v současnosti nejen s posádkou, ale také vývojem kosmické lodi. Konkrétně se systémem podpory života a podílejí se také na skafandru a pravděpodobně také s vybavením lodě, kam patří například sedadla.

Vraťme se ale k výcviku astronautů, který ve Hvězdném městečku skončil v březnu roku 2021. Indie sbírala důležité zkušenosti a vyzkoušela si, jak takový trénink posádek vypadá. Mezitím v nově vybudované výcvikovém středisku pro kosmonauty, které se nachází poblíž mezinárodního letiště Kempegowda ve státě Karnátaka, výcvik posádky pokračoval a pokračuje do dnešních dní. Toto středisko bylo otevřeno teprve koncem května v roce 2022 a není ještě plně dokončeno. Nachází se zde učebny pro teoretické kurzy a různé simulátory, které neustále přibývají. Je tu maketa kosmické lodi se systémem podpory života (ECLS) se simulací ovládání a dalších scénářů, a také i simulátor virtuální reality. Ve výcvikovém zařízení jsou k dispozici zkušební moduly pro posádku pro výuku různých subsystémů, včetně toalet, navigačních systémů a seznámení s provozem kosmické lodi. K dispozici je také zázemí pro jógu, fitness, psychologický a lékařský výcvik. Pro procedurální instruktáž pro různé činnosti je k dispozici samostatný výcvikový simulátor, který obsahuje ovládací tlačítka, zobrazovací systémy a varování srovnatelné s těmi v modulu lodě Gaganyaan. Virtuální výcvikové simulace seznamují astronauty s interiérem kosmické lodě, elektronickými součástkami a umístěním různých komponent pomocí headsetu pro virtuální realitu, softwaru a ručního ovladače. Astronauti si mohou prohlížet data v reálném čase, která jsou v tomto simulátoru zobrazena, a realisticky ovládat spínače a ovládací panely v kosmické lodi. Simulátor kosmické lodě obsahuje několik prvků, které se nacházejí i ve skutečném modulu, včetně avioniky, ovládání prostředí a podpory života. Účelem je poskytnout představu o interiéru, jeho vybavení a ovládání s osvojením odhadů vzdálenosti a přiblížení k různým ovládacím prvkům. Dynamický výcvikový simulátor umožňuje zažít pohyby a pocity, se kterými se astronauti setkají během skutečné mise. Probíhá zde trénink, jak zvládat trhnutí, vibrace, zrychlení a otřesy během oddělování stupňů, vzletu a nebo fáze během odpálení a rozvinutí padáků, přistání nebo aktivace záchranného systému.

Už nyní se však připravuje další středisko Human Space Flight Centre (HSFC) ve městě Challakere poblíž silnice NH4 Bengalúru-Pune. Zařízení vyroste na rozloze 400 akrů a jeho součástí bude další výcvikové středisko astronautů. Objekt však bude sloužit také jako vzdělávací a informační centrum v oblasti. Na budovy, střediska a infrastrukturu se určitě podíváme ještě někdy v budoucnu. Pojďme si ale představit naší čtveřici astronautů. Kdo vlastně jsou?

Fantastická čtyřka

Jména Indických astronautů jsme se dozvěděli až 27. února 2024. Oznámil je premiér Modi ve vesmírném středisku Vikrama Sarabhaie. Slavnostního odhalení se zúčastnil guvernér Kéraly Arif Mohammad Khan, hlavní ministryně Pinarayi Vijayan (Pinarají Vidžajan), ministr zahraničních věcí V. Muraleedharan, tehdejší předseda ISRO S. Somanath a další vysoce postavení představitelé kosmické agentury ISRO. Symbolicky vybraná čtveřice – Prasanth Balakrishnan Nair (Prasanth Balakrišnan Nair), Ajit Krishnan (Ajit Krišnan), Angad Pratap a Shubhanshu Shukla (Šubhanšu Šukla) dostali křídla indických astronautů a bylo představeno logo a motto programu Gaganyaan (Gaganján). Čtveřice byla na slavnosti oděná do nových kombinéz, které vyvinuli zaměstnanci a studenti Národního institutu módních technologií (NIFT) v Bengalúru pod vedením bývalé ředitelky NIFT Susan Thomasové. Tým – studentky Lamia Anees, Samarpan Pradhan a Tuliya D – a profesoři Jonalee Bajpai a Mohan Kumar  zdůraznil důležitost toho, aby kapsy astronautů perfektně padly a uniforma podporovala jejich pohyby. Před výběrem finálního návrhu bylo zváženo sedmdesát různých variant. Tým NIFT zkoumal uniformy různých vesmírných agentur, například ty od SpaceX a NASA . Tým NIFT zkoumal asymetrii jako téma a nakonec se rozhodl pro dvoubarevnou asymetrickou stylovou linii. Návrh byl zadán týmem NIFT v roce 2021 a v roce 2022 jej předali ISRO.

Delší dobu se také spekulovalo, že by se jeden z vybrané čtyřky mohl podívat na ISS v rámci služeb Axiom a skutečně bylo v srpnu oznámeno, že oním šťastlivcem bude Shubhanshu Shukla, který zúčastní mise na ISS v rámci letu Axiom-4 a jako jeho náhradník byl vybrán Prasanth Nair. Oba následně odletěli do USA, kde podstoupili výcvik v zařízeních NASA. O letu se delší dobu proslýchalo a pravdou je, že měl v Indii i dost odpůrců a nebyl přijímán úplně lehko. O detailech této mise připravuji samostatný článek a tak nemá cenu zde vypisovat detaily. Místo toho si představíme naší čtveřici a začneme v pořadí jako je na obrázku, až k misi Axiom-4.

Prasanth Balakrishnan Nair

Je nejstarší z celé čtyřky a díky tomu si vysloužil přezdívku Papa. Narodil se 26. srpna 1976 ve městě Thiruvazhiyad (Tiruvažijad), ale část dětství strávil v Kuvajtu. Prasanth má dva bratry – Praveena Naira (Spojené království) a Pradeepa Naira (USA) a jednu sestru Prathibhu (Thrissur). Je nejstarší a nejzkušenější z vybrané čtyřky. Po irácké invazi do Kuvajtu v roce 1990 se musel vrátit do Indie. Po návratu navštěvoval školu Chinmaya Vidyalaya (Činmaja Vidjálajá) v Pallavuru. A v roce 1992 ukončil střední školu. Po absolvování se přihlásil do kurzu inženýrství, ale nedokončil ho. Dobrovolně ho totiž opustil, protože byl vybrán a přijat do Národní obranné akademie (NDA), které dal přednost. V NDA se kadeti armády, indického námořnictva a indického letectva společně připravují, než pokračují v úzce zaměřeném výcviku. Nair základní výcvik dokončil v roce 1998 a přešel do letecké akademie, kde postupně nalétal přes 3000 hodin na nejrůznějších strojích jako: An-32, MiG-21, Su-30 MKI, MiG-29 a další. Nakonec se z něho stal zkušební pilot a instruktor kategorie A poté, co dokončil Vysokou školu obranných služeb ve Wellingtonu a školu leteckých instruktorů v Tambaramu. Velel prvnímu leteckému pluku Su-30. Absolvoval také školu v Alabamě, kterou zakončil jako nejlepší ve své třídě. Nair se stal součástí iniciativy pro výběr astronautů, kterou v roce 2019 spustil Institut letecké medicíny (IAM), instituce působící pod indickým letectvem v rámci Indického programu pilotovaných vesmírných letů. Po důkladném hodnocení IAM ve spolupráci s ISRO byl nakonec vybrán mezi čtyři nejlepší kandidáty. Ještě během svého výcviku Nair také získal titul Master of Technology v leteckém inženýrství na IISc v Bengalúru. ISRO ho pak vybralo jako zálohu pro let Axiom-4.

Nairova role záložního pilota vyžadovala náročný výcvik po boku hlavní posádky v Johnsonově vesmírném středisku NASA, kde se podílel na všech klíčových přípravách před misí. Přestože nebyl Nair členem hlavní posádky při startu, byla jeho přítomnost klíčová pro zajištění bezpečnosti a úspěchu mise. Jako ten druhý se samozřejmě potýká s otázkami, zda jako nejstarší neměl být pro misi Axiom-4 vybrán spíše on. V jednom z rozhovorů na podobnou otázku odpověděl: „Jsem stíhací pilot indického letectva. Takže se jako stíhací piloti něčemu naučíme. Není důležité jen vést. Je velmi důležité být dobrým parťákem… Ještě důležitější je, že jste významně přispěl k tomu, aby to, co udělal on, bylo součástí i vašeho úsilí“. O svém výcviku v USA řekl, že to bylo zábavné i náročné najednou. „Člověk si zvykal na vybavení, kde nám byly znovu představeny i ty nejzákladnější věci, ale v kontextu vesmírných letů,“ vysvětlil. „Člověk je stejně důležitý jako stroj a to, jak to vyvažujeme, fyzicky i psychologicky, je klíčové.“ Jindy zase připomněl tři zásady, kterými se během náročných dnů řídil. Trénovat jako sportovec, studovat jako vědec a chovat se jako diplomat. Podle něj vesmírné mise nejsou jen o technickém zvládnutí, ale také o přizpůsobivosti, mentální disciplíně a schopnosti bezproblémově pracovat v rozmanitých mezinárodních týmech.

Když se o jeho úspěchu dozvěděli lidé z okolí, pojmenovali dům v malé vesnici poblíž města Nenmar, kde vyrůstal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠„Prathibha“ (talent) a u nádvoří usedlosti se shromažďovali, aby oslavili jeho jmenování do oddílu astronautů. Stal se místním hrdinou a nutno dodat, že si to za svou píli zasloužil. Už od ranného věku dělal čest své rodině i škole Chinmaya Vidyalaya v Pallavuru, která má zeď excelence. Kam se zapisují nejlepší žáci daného ročníku a právě za rok 1991-1992 byl nejlepším studentem se skóre 428 z 500 bodů připsán. V kategorii Plus Two z roku 1994 se na seznam dostal také jako nejlepší se 455 body. Jeho učitelka angličtiny v deváté a desáté třídě, Giribala Menon, říká, že Prasanth byl vždycky nejlepším žákem ve třídě. A šel mu také sport. Byl vynikajícím basketbalistou a během svého pobytu v Kuvajtu založil vlastní tým. Nair také vynikal ve vědeckých předmětech a měl vášeň pro debaty, která mu zůstala do dnešních dnů. Podle sousedů se do vesnice pravidelně vrací a udržuje blízké vztahy se svými přáteli, které zná už od školních let. Další pozornost si získal, když se v lednu 2024 oženil s malajálamskou filmovou herečkou Lenou Kumar, ale sňatek udržovali v tajnosti do doby, dokud nebyl oficiálně představen jako člen první čtyřky. Ve stejný den herečka veřejně sňatek oznámila a vysvětlila, že to oba drželi v tajnosti, protože její manžel je součástí vysoce důvěrné národní mise.

Jeho motto je: „Sportovec-vědec-diplomat“.

Ajit Krishnan

Další koho si představíme je Ajit. Krish, jak mu říkají kolegové, se narodil ve městě Chennai (Čennaí) 19. dubna 1982. Krishnan studoval na různých školách zřízených indickou vládou – po celé Indii a v roce 1999 dokončil středoškolské vzdělání na letecké základně KV Yelahanka v Bengalúru. Nejvíce ho lákalo létání a svůj sen si splnil v roce 2002, když dokončil akademii DNA a poté nastoupil na Leteckou akademii v Dundigalu, kde dostal ocenění zlatou medaili a vyznamenání Sword of Honour od prezidenta za skvělou službu a vynikající výkon. Podobně jako jeho kolega absolvoval vysokou školu ve Wellingtonu a stal se leteckým intruktorem. Nalétal okolo 2900 hodin na nejrůznějších strojích jako Su-30 MKI, MiG -21, MiG-29, SEPECAT Jaguar a další. Dne 21. června 2016 se stal velitelem letky a 2. prosince 2020 kapitánem skupiny. Sám však mířil nad mraky. Podporoval pilotované kosmické lety a absolvoval magisterské studium na Indickém vědeckém institutu v Bengalúru, kde se zabýval studiem metod ručního ovládání používaných kosmickými loděmi při návratu do zemské atmosféry, když se dozvěděl, že ISRO hledá pro svůj pilotovaný kosmický program astronauty, tak neváhal ani minutu a v roce 2019 se přihlásil. Konkurence byla veliká, ale dotáhl to až do poslední čtveřice. Zajímavostí je, že v květnu 2025, uprostřed napětí na indicko-pákistánské hranici, byl Krishnan dočasně povolán zpět do aktivní služby v indickém letectvu. Navzdory svému přeřazení však potvrdil, že je stále součástí programu Gaganyaan. Během svého výcviku ještě studoval a ve spolupráci s ISRO vypracoval vědeckou práci: O studii porovnávající různé metody pozorování pro manuální vyřazení kosmické lodi z oběžné dráhy pomocí VR simulace. Výzkum kapitána Krishnana zkoumal metodu „pohledu zespodu“ používanou v ruských a čínských kosmických lodích oproti „pohledu zepředu“, který upřednostňuje NASA. V pohledu zespodu mohou astronauti vidět celý kruhový horizont Země, zatímco pohled zepředu poskytuje perspektivu čelního skla podobnou letadlové s částečným obloukem horizontu. Tato práce byla prezentována na konferenci IEEE SPACE 2024. Studie využila na zakázku vyrobený simulátor kosmické lodi Unity pro virtuální realitu (VR). Do experimentu se zapojilo šest vojenských zkušebních pilotů a šest civilistů se zkušenostmi s hraním her. Účastníci měli za úkol ručně dosáhnout správné polohy pro vstup do atmosféry a sestup kosmické lodě z oběžné dráhy 400 km nad Zemí. Výzkumníci shromáždili data o době dokončení úkolu, spotřebě paliva a chybách polohy, spolu s daty sledování očí a EEG (elektroencefalogramu), které zaznamenávaly mozkovou aktivitu, za účelem posouzení kognitivní zátěže.

Klíčová zjištění ukázala, že pohled zespodu vedl k rychlejšímu dokončení úkolu jak u pilotů, tak u civilistů. Data sledování očí ukázala nižší rychlosti při pohledu zespodu, což naznačuje snížené vizuální vyhledávání. Skóre indexu zatížení úloh NASA byly pro pohled zespodu výrazně nižší, což naznačuje sníženou kognitivní zátěž. Zajímavé je, že piloti v průzkumech použitelnosti projevovali preferenci pohledu zespodu. Tým poznamenal, že ačkoli obě metody umožňovaly efektivní sestup z oběžné dráhy, pohled zespodu byl celkově snadněji ovladatelný pro manuální sestup. Navrhli, aby tato zjištění mohla ovlivnit návrh manuálního ovládání pro budoucí kosmické lodě. Studie také zdůraznila potenciál VR simulátorů a nástrojů pro analýzu lidských faktorů pro zkoumání rozhraní kosmických lodí. Tento výzkum poskytl cenné poznatky o provozu pilotovaných kosmických letů.

Angad Pratap

Když se naskytla příležitost, byl nadšený, že byl zvažován pro práci, kterou považoval za nejlepší na světě. Pro zkušebního pilota indického letectva Angada Pratapa bylo jmenování jedním ze čtyř astronautů pro program Gaganyaan více než jen milníkem v kariéře, byl to okamžik, kdy se stal symbolem nadějí a snů více než miliardy lidí. V oddílu mu nikdo neřekne jinak než Max. Narozený 17. července 1982 v Allahabadu v indickém státě Uttar Pradesh. Pratap navštěvoval školu Springdales School v Dhaula Kuan v Novém Dillí, kde v roce 2000 dokončil střední vzdělání. Jako absolvent Národní obranné akademie (NDA) z roku 2003 byl Pratap 18. prosince 2004 zařazen do stíhacího letectva indických vzdušných sil (IAF). Dnes je zkušebním pilotem indického letectva (IAF) v hodnosti skupinového kapitána a vybraný astronaut v programu Gaganyaan. Má velmi podobný kariérní profil jako jeho kolegové, včetně vzdělání. Pratap je letecký instruktor a zkušební pilot indického letectva (IAF) a má nalétáno přibližně 2 000 hodin na celé řadě letadel, jako jsou Sukhoi Su-30 MKI, MiG-21, MiG-29, SEPECAT Jaguar, BAE Systems Hawk, Dornier a Antonov An-32. 18. prosince 2017 byl povýšen do hodnosti velitele letky a později do hodnosti kapitána skupiny. V jednom z rozhovorů dostal otázku, co člověk musí udělat proto, aby se stal astronautem a Angad odpověděl: „Aby se člověk stal astronautem, stačí milovat vědu, věnovat se vědě a stát se vědcem.“ A dodal: „Stát se astronautem v podstatě znamená zasvětit svůj život vesmíru, výzkumu a vědě. Nejde o to, stát se slavným, absolvovat vesmírný let nebo vidět Zemi z vesmíru, což si všichni můžeme dovolit, když sedíme tady na Zemi a sledujeme videa. Takže si pečlivě vybírejte.“ Max byl v roce 2019 zařazen do výběrového řízení astronautů Institutem letecké medicíny (IAM), organizací spadající pod indické letectvo. Později byl IAM a ISRO nominován mezi čtyři finalisty. V roce 2020 odjel spolu s dalšími třemi vybranými astronauty na základní výcvik do Ruska. Základní výcvik byl dokončen v roce 2021. Po návratu do Indie absolvoval výcvik ve Výcvikovém středisku astronautů v Bengalúru. Jako součást výcviku v roce 2024 podstoupil dvacet osm dní trvající kurz, jehož součástí byl výstup a zdolání vrcholu BC Roy Peak, který se nachází v nadmořské výšce 18 500 stop (5 500 metrů) v Sikkimu. Vrchol je pojmenován po uznávaném lékaři a bývalém hlavním ministrovi Bengálska a najdeme ho v Himalájích. Jako zajímavost uvedu, že právě v Sikkimu kdysi raketový průkopník Smith v Indii zkoušel své poštovní rakety.

Pratap je sportovně nadaný a v minulosti se například jako absolvent Národní obranné akademie (NDA) umístil na stupních vítězů v maratonech na 75 km a 100 km. Sám přiznal, že příprava na astronauta není jednoduchá a jako příklad uvedl, že si musel nechat vytrhnout zub moudrosti, kvůli plánovaným kosmickým letům. „Ve vesmíru si nemůžete dovolit bolest zubů. Nemůžete riskovat,“ řekl Pratap a vysvětlil, že pro vesmírnou misi není žádný detail příliš malý nebo nevýznamný. Angad Pratap je jeden z mediálně nejaktivnějších členů a to jak na sociálních sítích, tak například ve vystupování v televizi a dávání rozhovorů. V jednom z nich řekl: „Život v armádě je sám o sobě těžký. Během vojenské služby si člověk osvojí určité vlastnosti, které byly neocenitelné na naší cestě k tomu, stát se astronauty. Jako stíhací piloti se hodně učíme o strojích, se kterými létáme, a o tom, jak je ovládat v boji. Jdeme mnohem hlouběji – tato zkušenost nám jistě dává výhodu při přechodu k astronautice… Připomínám si, že zastupuji všechny vědce, techniky, inženýry a bezpočet jednotlivců v ISRO, akademických ústavech a podpůrných průmyslových odvětvích. Když cestujeme do vesmíru, neseme jejich naděje. Myslím, že část tíhy snů ponese i Shuks (kapitán skupiny Šubhanšu Šukla) na svém nadcházejícím letu (Axiom Mission-4). Jsem na tuto misi opravdu hrdý a nadšený. Trénovali jsme společně a je mi opravdu ctí být na této cestě s ním, s kapitánem Nairem a kapitánem Krišnanem…V únoru 2024 jsme oficiálně dokončili výcvik a premiér nám udělil kosmická křídla. Nezáleží na tom, kdo z nás nakonec poletí do vesmíru – důležité je, že se konečně vznese Ind. Tohle pro Indii skutečně znamená zlom. Je to cesta vpřed.

Shubhanshu Shukla 

Prozatím nejviditelnější a také nejznámější astronaut prvního oddílu indických astronautů je bezesporu Shux. (Mimochodem astronauti z první čtyřky, mají uvedené své přezdívky na modrých kombinézách). Což je pochopitelné, protože má za sebou první úspěšný let, ale ten je v Indii stále vnímán trochu kontroverzně, ale  na to se zaměřím v samostatném článku, který se bude věnovat přímo misi Axiom-4. Zde se zaměříme spíše na rychlý přehled. Shux se narodil  10. října 1985 v prastaré metropoli Lucknow (Lakhnaú) jako nejmladší ze tří sourozenců. Jeho otec, Shambhu Dayal Shukla, je vládní úředník ve výslužbě a jeho matka, Asha Shukla, je žena v domácnosti. Vzdělání dokončil na City Montessori School v Lucknow. V roce 1999 ho motivovala válka v Kargilu a tak se dostavil ke zkouškám Národní obranné akademie a Námořní akademie, které úspěšně složil. V roce 2005 absolvoval Národní obrannou akademii s bakalářským titulem v oboru informatiky a následně byl vybrán k leteckému výcviku na Indické letecké akademii. Jeho cesta astronauta začala, když byl v červnu 2006 převelen k stíhací peruti IAF. Jako velitel bojových letů a zkušený zkušební pilot se pyšní působivými 2 000 hodinami letových zkušeností na různých letadlech, včetně Su-30 MKI, MiG-21, MiG-29, Jaguaru, Hawku, Dornieru 228 a An-32. Jeho postup do hodnosti kapitána skupiny v březnu 2024 odráží jeho mimořádný um. V roce 2019 obdržel Shukla zásadní výzvu od ISRO stát se astronautem. Sám zůstal skromný a svou příležitost bere s velkou pokorou. S vybranou trojicí absolvoval výcvik v Rusku a v srpnu 2024 Indická kosmická agentura (ISRO) oznámila, že Shukla bude pilotem mise Ax-4 k ISS. Toto oznámení přišlo poté, co byla podepsána dohoda mezi Centrem pro pilotované vesmírné lety ISRO a soukromou leteckou společností Axiom Space. Jeho stále dobrá nálada je doslova nakažlivá

Nová kapitola indického výzkumu kosmu se jmenuje Axiom-4 

Ax-4 byla čtvrtá komerční mise s lidskou posádkou do vesmíru, kterou uskutečnila společnost Axiom Space. Společnost na misi spolupracovala s Indií, Polskem a Maďarskem. Členy posádky, krom Shukli, byli velitelka Peggy Whitsonová (USA), specialista mise Sławosz Uznański-Wiśniewski (astronaut Evropské kosmické agentury z Polska) a specialista mise Tibor Kapu (Maďarsko). Posádka během svého pobytu na Mezinárodní kosmické stanici provedla přibližně 60 vědeckých experimentů, což bylo nejvíce v rámci jedné mise Axiom. Tyto experimenty sahaly od studia růstu rakoviny ve vesmíru, až po zkoumání vlivu kosmických letů na vývoj semen plodin. Představovaly příspěvky nebo investice z 31 zemí, včetně Saúdské Arábie, Nigérie a domovských zemí členů posádky. Shux, je vděčný za to, že byl vybrán, aby reprezentoval 1,4 miliardy krajanů a stal se tak teprve druhým Indem, který obletěl Zemi. Stalo se tak 41 let po letu Sharmi (Rákeš Šarma), který se odehrál v dubnu 1984. Sharma letěl prostřednictvím programu Interkosmos a podíval se na kosmickou stanici Saljut 7.  Shukla si však vytvořil vlastní rekord – stal se prvním indickým astronautem, který žil a pracoval na palubě ISS, kde strávil 18 dní. Indii stál tento výlet vice než 500 milionů dolarů a ne každý takové náklady chápal. Zkušenosti, které však astronaut během těchto tří týdnů získal, se pravděpodobně ukážou jako neocenitelné pro indickou vesmírnou vizi. Tato vize zahrnuje vlastní lety na nízkou oběžnou dráhu a vybudování vlastní kosmické stanice BAS Bharatiya Antariksh Station (Bháratíja Antarikš) do roku 2035. Sám Shukla k tomu poznamenal: „Spousta věcí je k dispozici na internetu, ale když jste součástí nějaké aktivity, naučíte se věci, které v knihách nenajdete. Tyto zkušenosti jsem si s sebou přivezl a již jsme formalizovali proces jejich opětovného zařazení do systému.“

Přes počáteční skepsi se i tak stal Shukla indickým hrdinou. Na jeho let se může zpětně koukat jako na jakýsi milník pilotovaného programu země. Po 18 dnech pobytu na stanici došlo 14. července 2025 k odpojení kosmické lodi Crew Dragon Grace a poté s posádkou a asi 260 kg nákladu včetně výsledků více než 60 provedených experimentů zamířila k přistání do vod Tichého oceánu u pobřeží Kalifornie. Na hladinu dosedla loď 15. července 2025 nedaleko San Diega. Všichni čtyři dále pokračují ve výcviku na indický let, kterému budou předcházet testovací bezpilotní starty. Na další detaily a pokrok v pilotovaném programu Indie se zase určitě podíváme příští rok v dalším dílu a koho by zajímalo více informací o pozadí a průběhu mise Axiom-4, tak se může těšit na samostatný článek, který tomuto letu věnuji. Celá čtyřka se k výcviku vrátí v roce 2026. Už teď však jasně zaznívá, že všechny doposud nasbírané zkušenosti budou přímo aplikovány do programu Gaganyaan.  (Pokračování příště).

Poznámka autora: Rozhodl jsem se dát přednost používání anglické transkripce u většiny názvů čistě z praktických důvodů. Původní název se snadněji hledá v dostupných informacích a má tedy i slovníkový význam. Český přepis je hlavně uváděn kvůli správné výslovnosti názvu. To platí i o většině indických jmen použitých v textu. Pokud je uváděn pouze český přepis, je to opět pouze z praktických důvodů kvůli lepší čtivosti celku.

Zdroje informací:
https://kosmonautix.cz
https://swarajyamag.com
https://www.etvbharat.com
https://www.axiomspace.com
https://www.khaleejtimes.com
https://www.youtube.com
https://cs.wikipedia.org
https://www.moneycontrol.com
https://timesofindia.indiatimes.com
https://en.wikipedia.org
Space: The India Story – Dinesh C. Sharma, ISBN: 978-93-61315-45-9

Zdroje obrázků:
AI
https://cdn.britannica.com
https://c.files.bbci.co.uk
https://www.hindustantimes.com
https://x.com/ssaratht
https://www.hsfc.gov.in
https://upload.wikimedia.org
https://img.onmanorama.com/
https://pbs.twimg.com/media
https://imgs.etvbharat.com
https://i.guim.co.uk
Archív autora