Evropská kosmická observatoř INTEGRAL byla 17. října 2002 vynesena z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu raketou Proton-K, aby studovala neustále se měnící, energetický vesmír kolem nás. „Po více než dvě desetiletí nám INTEGRAL znovu a znovu ukazoval, jak důležité je hledět na oblohu v oblasti gama záření,“ poznamenal Jan-Uwe Ness, vědec z ESA zapojený do mise INTEGRAL a dodal: „Některé záblesky spojené s extrémními kosmickými událostmi mohou být plně pochopeny, pokud zachytíme záření, které pochází přímo z jádra těchto záblesků, tedy gama záření.“
Zdroj: https://www.esa.int/
Na rozdíl od viditelného světla a rádiových vln, které přichází z vesmíru a můžeme je na zemi zachytávat, kosmické gama záření může být zachyceno pouze v kosmickém prostoru. Je to proto, že zemská atmosféra slouží jako štít, který nás chrání před škodlivými paprsky. „INTEGRAL proměnil naše chápání dynamiky vysokoenergetického vesmíru a fyziky v extrémních podmínkách,“ upozorňuje Carole Mundell, ředitelka vědeckého oddělení Evropské kosmické agentury a dodala: „Observatoř INTEGRAL a její přístrojové vybavení fungovaly tak skvěle po tolik let, svědčí o kvalitě technologií vyvinutých evropskou vědeckou komunitou a kosmickým průmyslem na přelomu tisíciletí a o vědeckých a technických týmech ESA, které tuto misi od té doby provozují. Gratulujeme všem našim komunitám k jejich odhodlání a úspěchům.“
Pozorování observatoře INTEGRAL byla klíčem k vyřešení záhadných gama záblesků (GRB – Gama-Ray Bursts), mocných záblesků vysokoenergetického záření, které se objevují na obloze přibližně jednou denně. Tyto záblesky často svítí jasněji, než všechny zdroje gama záření dohromady. Dnes již vědci dokáží vysvětlit původ delších GRB, které trvají desítky sekund, jako zrychlený kolaps masivních hvězd, které se stanou supernovami, zatímco kratší záblesky jsou způsobeny vzájemnou kolizí černých děr a neutronových hvězd.
Zdroj: https://www.ligo.org/
„Jestli je na INTEGRALu něco působivého, pak jsou to jeho nečekané objevy,“ říká Jan-Uwe Ness a dodává: „Ukázalo se, že INTEGRAL byl ideální pro úkoly, s nimiž se při plánování mise vůbec nepočítalo. Příkladem je jeho schopnost vystopovat na obloze zdroje, které generovaly některé gravitační vlny a neutrina o ultravysokých energiích zachycené specializovanými pozemními přístroji.“ V době startu mise INTEGRAL si vědci nebyli vůbec jistí, zda by se gravitační vlny vůbec daly přímo pozorovat. První pozorování těchto neuchopitelných vln časoprostoru přišlo až 13 let po startu observatoře INTEGRAL. V roce 2015 jej provedla americká observatoř gravitačních vln LIGO.
„Jen v posledních zhruba dvou letech mě ohromily nové vzrušující výsledky. INTEGRAL zachytil nejsilnější záblesk gama, jaký byl kdy pozorován, a výbuch zasáhl ochrannou ozónovou vrstvu atmosféry,“ říká Jan-Uwe Ness a doplňuje: „K tomuto GRB došlo v galaxii vzdálené zhruba dvě miliardy světelných let. Je ohromující, že Zemi může ovlivnit událost, která se odehrála v odlehlém koutě vesmíru před dvěma miliardami let.“ Další dva nedávné objevy se zaměřují na extrémně vzácné desetinosekundové výbuchy magnetarů, které uvolňují tolik energie jako Slunce uvolní za půl milionu let a na objev, že termonukleární exploze pohánějí výtrysky v neutronových hvězdách.
V době startu byl INTEGRAL nejpokročilejší observatoří gama záření. Byl také jednou z prvních kosmických observatoří, které jsou schopné pozorovat objekty souběžně v gama, rentgenovém i viditelném záření. Pokud bychom hledali tři vlastnosti, které misi INTEGRAL umožnily provést tolik objevů, pak bychom měli zmínit jednak rozsáhlé zorné pole pokrývající zhruba 900 čtverečních stupňů oblohy, druhak schopnost simultánně získávat podrobné snímky a spektra nejvyšších energií, ale i schopnost monitorování rentgenovými a optickými kamerami, které pomohou zaměřit zdroje gama záření.
Zdroj: https://www.esa.int/
„Po 2886 obězích a 22 letech hledění do hlubin vesmíru, dnes citlivé vědecké přístroje observatoře INTEGRAL přestanou sbírat vědecká data. Ovšem odkaz gama observatoře Evropské kosmické agentury bude sloužit vědcům ještě po mnoho let,“ uzavírá Matthias Ehle, manažer mise INTEGRAL z agentury ESA a dodává: „Množství dat nashromážděných za dvě desetiletí bude uloženo v archivu INTEGRAL Science Legacy Archive. Bude mít zásadní význam pro budoucí výzkum a bude inspirovat novou generaci astronomů a inženýrů k vývoji nových vzrušujících misí.“ Po ukončení svých vědeckých pozorování bude observatoř kroužit kolem Země ještě další čtyři roky. Inženýři ESA budou monitorovat její pohyb, dokud začátkem roku 2029 nezanikne v atmosféře. Díky speciálnímu manévru z roku 2015 bude zánik v atmosféře v souladu se snahou ESA o minimalizaci kosmické tříště.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/9687309-4-eng-GB/Integral_gamma-ray_observatory.jpg
https://www.esa.int/…/9206223-5-eng-GB/Integral_instruments.jpg
https://www.ligo.org/science/Publication-GW170817GRB/Images/figure1.png
https://www.esa.int/…/25181307-1-eng-GB/Gamma-ray_burst_strikes_Earth_from_distant_exploding_star.jpg
Trochu obecnější připomínka. U každé vědecké družice je fajn, že data jsou někde archivována. Ale laicky se domnívám, že ve zdůvodnění výroby a vypuštění musí být tým, který IHNED data potřebuje a zpracuje a prezentuje. Jinak je to výzkum pro výzkum, čili na nic.
Černobílý náhled. Data se sbírají komplexně a vyhodnocují podle zkušeností v daném období, ale s vývojem a novými poznatky se užitek dál rozšiřuje. A také s novými objevy mohou archivovaná data dát další smysl.
To jste vystihl dobře. Třeba nedávno jsme vydali článek, který byl o novém zpracování dat starých desítky let. Do mnoha starých datových sad se nyní třeba zakousává umělá inteligence, která v nich dokáže vyčíst souvislosti, které lidem dříve unikaly.
S oběma diskutujícími výše zcela souhlasím. Ale snad žádná mise není vypouštěna s tím, že její data budou za 10 let možná užitečná.
Takto doslova ne, ale ten výzkum probíhá prakticky neustále – od uvedení mise do služby až po období desítky let po ukončení její činnosti. A čím je daná mise unikátnější, tím menší má konkurenci a je v podstatě jisté, že každý vědec, který bude v budoucnu tvořit studii na dané téma, bude tato data využívat.
Řekl bych, že je to přesně naopak. Každá vážněji míněná vědecká práce si dává za úkol, aby její výsledky byly užitečné i dlouho po jejím ukončení. Pokud možno i s možností přezkoumat naměřená data pomocí novějších poznatků a v době návrhu neexistujících analytických postupů.
Například z misí Apollo nechali nemalou část regolitu zakonzervovanou pro možný průzkum pokročilejšími metodami v budoucnu. Stará data z družice Kepler jsou proháněna novými algoritmy, které nacházejí další a další stopy po exoplanetách.