Psal se 9. červenec roku 2024. Evropané se konečně dočkali inauguračního startu své nejsilnější rakety, který byl leta odkládán. Pohled na majestátní kosmický nosič stojící na nově postavené odpalovací rampě ve Francouzské Guyaně, byl emotivní. Po dlouhých letech to bylo konečně tu. Očekávání byla opravdu veliká. Let označený jako VA262 měl ukázat schopnosti Ariane-6, protože laťka byla předchůdcem, tedy Ariane-5 nastavena vysoko. Navíc trh s kosmickými nosiči se v posledních letech výrazně proměnil, a tak byla i široká veřejnost zvědavá, jak si v tomto novém prostředí Ariane-6 povede a jaké místo v něm nakonec zaujme. První zkouškou byl právě premiérový start, jenže radost netrvala dlouho. Vzletová fáze rakety ve verzi 62 proběhla podle očekávání. Dva pomocné motory na tuhé pohonné látky, centrální stupeň a následně i horní stupeň pracovaly hladce a náklad dosáhl oběžné dráhy. Tím bylo zakončeno první důležité stadium letu. 56 minut po startu se pak raketový motor Vinci aktivoval podruhé a upravil oběžnou dráhu. Následovalo vypuštění družic, které mělo tři fáze přicházející v několikasekundových rozestupech. Ariane 6 demonstrovala, že je schopna dosáhnout oběžné dráhy. Po splnění těchto úkolu bylo v plánu ještě ověřit chování systémů horního stupně v podmínkách mikrogravitace, které se nedají na Zemi v plné míře nasimulovat. Cílem bylo horní stupeň znovu po vypnutí probudit a stupeň tzv. deorbitovat, tedy řízeně navést zpět do atmosféry. Nedlouho po druhém restartu energetické jednotky APU (Auxiliary Power Unit) však došlo ke ztrátě výkonu a nakonec k úplnému vypnutí. Byl zaznamenán neočekávaný nárůst teploty. Jelikož horní stupeň Vinci nemůže fungovat bez APU, bylo rozhodnuto o vynechání původně plánovaného deorbitačního zážehu. Start byl ale záhy společností Arianespace označen za úspěšný. Navzdory této anomálii generální ředitel Arianespace Stéphane Israel na tiskové konferenci po letu potvrdil, že anomálie nebude mít „žádný dopad“ na budoucí starty a že společnost je: „dokonale na dobré cestě k uskutečnění druhého startu v tomto roce…“
To už však bohužel neplatí, protože společnost Arianespace oznámila, že posouvá druhý let Ariane-6 minimálně na únor roku 2025. Nákladem je špionážní družice CSO-3 (Composante Spatiale Optique) z programu MUSIS, který má nahradit vojenské pozorovací družice Helios-2. Francouzská agentura pro nákup zbraní DGA, udělila společnosti Astrium kontrakt v hodnotě 795 milionů eur na dva satelity pro program CSO s obcí pro třetí kus. V dubnu 2015 bylo dosaženo dohody mezi Francií a Německem, podle níž Německo přispívá částkou 210 milionů eur na stavbu třetí družice a výměnou získává přístupová práva ke snímkům. Dvě družice z tohoto kontraktu už vynesly rakety Sojuz ST-A Fregat-M a třetí má obstarat právě Ariane-6 v konfiguraci 62, tedy vybavena dvojicí pomocných raketových motorů na tuhé pohonné látky P120C. V tiskové zprávě z 8. listopadu 2024 Arianespace oznámila, že několik faktorů přispělo k tomu, že další let Ariane-6 bude odložen z konce roku 2024 na první čtvrtletí roku 2025. Kontrolní komise, navzdory údajům shromážděným během prvního letu, které potvrzují vynikající chování i výkon nové rakety, uvádí, že došlo k „malému počtu odchylek.“ Nejvýraznější pak byla byla právě nefunkční jednotka APU, která byla označena za hlavní příčinu anomálie inauguračního letu.
Úkolem jednotky APU je natlakovat nádrže horního stupně rakety, což umožňuje zapálení motoru Vinci horního stupně. To vše se odehrává už v kosmickém prostoru. Jednotka tedy slouží hlavně k: Natlakování pohonné látky a pomocnému generování tahu. Srdcem systému je tepelný výměník, který ohřívá kapalný vodík a kapalný kyslík z hlavních palivových nádrží, čímž je nutí odpařovat se. Část tohoto plynu je pak přiváděna zpět do nádrží a tím je tlakuje. To umožnilo zbavit se těžkých nádrží s heliem, což je další způsob dosažení tlakování. Zatímco pro Ariane-5 bylo helium přijatelným řešením, flexibilita požadovaná od Ariane-6 učinila toto řešení nepraktickým. Proto vznikla jednotka APU.
Podle Arianespace byla implementována softwarová korekce, aby bylo zajištěno, že jednotka APU bude příště fungovat podle očekávání. Kromě úprav horního stupně společnost jako primární důvody zpoždění uvedla výrobu nosných raket a transport na kosmodrom. Jak konkrétně však tyto dva faktory přispěly, nebylo podrobně popsáno ani vysvětleno. Jen pro zajímavost uvedu, že společnost neustále pracuje na zlepšování horního stupně. Nedávno došlo na akustické testy pro kvalifikaci na let se čtyřmi pomocnými motory. Palivové nádrže, které jsou za letu naplněny kapalným vodíkem a kyslíkem, byly pro zvýšení přesnosti testu naplněny vodou a glycerinem. 200 senzorů zaznamenalo reakci konstrukce na silné akustické vlny a potvrdilo, že konstrukce vydrží. Nicméně s nadcházejícím startem to nemá mnoho společného.
Podle Arianespace byl centrální stupeň a horní stupeň pro nadcházející let sestaven a oba kusy budou brzy přesunuty z výrobních závodů ArianeGroup v Les Mureaux a Brémách na místo startu ve Francouzské Guyaně. Zatímco přeprava, vykládka, příprava, přesun, vertikalizace a integrace různých součástí rakety nepochybně zabere více než měsíc a půl, není jasné, co se od července konkrétně změnilo a zpozdilo výrobu těchto součástí. To platí zejména pro hlavní stupeň rakety, který vypadal, že fungoval bezchybně a nevyžadoval žádné aktualizace od prvního do druhého letu. Těžko tedy soudit kde přesně je zakopaný pes. Dobrou zprávou zatím zůstává fakt, že společnost potvrdila, že zpoždění nenaruší harmonogram dalších plánovaných startů roku 2025, ale osobně z předešlých zkušeností i zde zůstávám spíše skeptický a moc těmto prohlášením nevěřím. A hned uvedu proč.
Tak například Josef Aschbacher, generální ředitel ESA ve svém projevu 24. října 2024 řekl: „Mohu vás ujistit, že jsme na dobré cestě pro další starty.“ Steven Rutgers ředitel komunikace s veřejností v Arianespace v září uvedl, že Arianespace očekává, že v roce 2025 uskuteční šest startů s Ariane-6. Čemuž osobně nevěřím a mám velké pochybnosti, které umocňuje také fakt, že napříč všem prohlášením doposud nebyl zveřejněn oficiální plánovaný harmonogram startů na rok 2025.
Komunikace ohledně rakety Ariane-6 směrem ven není úplně dobrá a spíše otevírá více otázek než na kolik jich reálně kompetentní osoby odpovídají. Zklamání z nového nosiče v očích veřejnosti se neustále prohlubuje a v podstatě se jen doufá v lepší zítřky. Evropa vlastní silný nosič potřebuje, aby mohla čelit novým výzvám v budoucnu. Otázkou je zda není na čase celé odvětví restrukturalizovat a výrazně proměnit, alespoň do té míry, aby šly některé věci rychleji a levněji.
Zdroje informací:
https://europeanspaceflight.com/ariane-6
https://europeanspaceflight.com/investigation
https://spacenews.com/next-ariane-6
Zdroje obrázků:
https://ariane.group.png
https://cdn.defence24.pl
https://ariane.group.jpg
https://www.aviaspace-bremen.de.jpg
