Mise NEOWISE provozovaná pod taktovkou agentury NASA zveřejnila data z desátého roku svých infračervených pozorování. Nejnovější balík dlouhodobých pozorování zachycuje, jak se kosmické objekty mění v průběhu delších časových úseků. Astronomové, kteří se specializují na tento typ výzkumu, sledují, jak se u vzdálených proměnných hvězd mění jejich jas, ale mohou také sledovat záblesky vzdálených černých děr, které vznikají, když díra požírá okolní hmotu. Jenže NEOWISE se speciálně zaměřuje na naše kosmické okolí. Vytváří totiž dlouhodobá infračervené pozorování využitelná při výzkumu hmoty ve Sluneční soustavě s hlavním důrazem na komety a planetky.

Pohled shora na Sluneční soustavu zobrazuje polohu všech planetek a komet detekovaných teleskopem NEOWISE během prvních deseti let nadstavbové mise, kterou tyto objekty měly 22. prosince 2023. Tmavě modré kruhy a body označují dráhy a polohu Merkuru, Venuše a Marsu. Země a její dráha jsou znázorněny světlemodře. Šedé tečky jsou planetky hlavního pásu, zelené tečky jsou blízkozemní planetky a žluté čtverce jsou komety. Bílé body označují objekty zjištěné v posledním týdnu devátého roku průzkumu. Značky na osách X a Y udávají počet astronomických jednotek od Slunce.
Zdroj: https://wise2.ipac.caltech.edu/

NEOWISE (Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer) je klíčovým článkem strategie NASA pro planetární obranu. Data z této mise pomáhají expertům z agentury zpřesňovat údaje o oběžných drahách planetek a komet a zároveň i o jejich rozměrech. Jedním z příkladů pozorovaných objektů je třeba planetka Apophis, která se v roce 2029 natěsno přiblíží k Zemi.

Při opakovaných pozorováních oblohy z nízké oběžné dráhy Země provedla mise NEOWISE více než 1,45 milionu infračervených měření více než 44 000 objektů Sluneční soustavy. Do tohoto čísla patří i více než 3 000 takzvaných blízkozemních objektů NEO (Near-Earth Object), z nichž 315 tento kosmický teleskop dokonce objevil. 25 z nich jsou komety, mezi kterými je i známá kometa NEOWISE. „Tento kosmický teleskop byl tažným koněm procesu charakteristiky blízkozemních objektů, které mohou v budoucnu pro Zemi představovat riziko,“ uvedla Amy Mainzer, hlavní řešitelka projektu NEOWISE z University of Arizona a University of California a dodává: „Data, která NEOWISE vytvořila pro volné využívání vědeckou komunitou budou přínosné i pro další generace.“

Správu mise má na starosti kalifornská JPL, přičemž teleskop třikrát denně posílá nasbíraná data přes síť TDRSS (Tracking and Data Relay Satellite System). Údaje poté dorazí do střediska IPAC na Caltechu v Pasadeně, které se zaměřuje na zpracování astronomických dat a jejich výzkum. IPAC zajistí zpracování surových dat do formy plně zkalibrovaných snímků, které jsou přístupné online. Vytváří také záznamy o blízkozemních objektech, které předává Středisku pro planetky, což je mezinárodně uznávané centrum pro sledování poloh těles Sluneční soustavy. Vyhledáním mnoha snímků stejné části oblohy pořízených v různých časech a jejich následným porovnáním, mohou vědci zaznamenat pohyby jednotlivých planetek a komet.

Teleskop WISE během předstartovní přípravy.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

„Vědecké produkty, které vytváříme, identifikují specifické objekty na obloze s přesně určenými pozicemi a jasností, což umožňuje snazší výzkum,“ vysvětluje Roc Cutri, hlavní vědecký pracovník vědeckých datových systémů mise NEOWISE ze střediska IPAC a dodává: „Nejzábavnější je, když se na data podívám úplně poprvé, tedy když vím, že to ještě nikdo neviděl. To vás staví do jedinečné pozice, kdy můžete provádět skutečný průzkum.“ IPAC kromě toho vytváří také datové produkty pro misi NASA NEO Surveyor, jejíž start je zatím plánován nejdříve na rok 2027. I tato mise vzniká v JPL a Amy Mainzer je její hlavní řešitelkou. Kosmický teleskop nové generace určený pro průzkumy bude pátrat po těch nejhůře objevitelných blízkozemních objektech jako jsou tmavé planetky a komety, které neodrážejí mnoho viditelného světla, ale jasněji září v infraspektru.

Ale zpět k aktuální misi NEOWISE. Ta byla vypuštěna v roce 2009, ale pod jiným jménem. Tehdy se teleskop označoval jako Wide-field Infrared Survey Explorer, tedy zkráceně WISE. Jeho úkolem bylo sledovat celou oblohu jakožto infračervený teleskop studoval vzdálené galaxie, relativně chladné červené trpaslíky, vybuchující bílé trpaslíky, k životu se probouzející komety, ale i blízkozemní objekty.

Schéma teleskopu WISE / NEOWISE.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/

Jenže infračervené teleskopy vyžadují kryogenní chladicí médium, které brání tomu, aby teplo ze samotného teleskopu narušovalo jeho pozorování. Poté, co teleskop WISE přišel o své chladicí médium, nebyl už schopen pozorovat velmi chladné kosmické objekty a NASA jej proto v roce 2011 uvedla do stavu hibernace. Jenže teleskop mohl stále zaznamenávat infračervené záření z komet a planetek, které ohřívá sluneční svit. Amy Mainzer proto navrhla, aby je malý teleskop sledoval. Jeho provoz tak byl v roce 2014 opětovně obnoven a došlo i k přejmenování na dodnes používanou verzi NEOWISE. Teleskop si díky tomu významně prodloužil svou aktivní službu, která byla původně odhadována na méně než rok.

„Z naší sedmiměsíční mise už máme za sebou 14 let,“ říká v nadsázce Joseph Masiero, zástupce hlavní řešitelky a vědec z IPAC. Svou kariéru začal v JPL jako postdoktorand a k projektu WISE se dostal pouhé dva měsíce před startem teleskopu 14. prosince 2009. „Tahle malá mise tu se mnou byla po celou kariéru. Běží stále dál, přináší nové objevy a pomáhá nám lépe porozumět vesmíru,“ vysvětluje Masiero a dodává: „A kdyby nebylo kruté nadvlády orbitální dynamiky, jsem si jistý, že by tenhle teleskop dokázal fungovat ještě mnoho let.“ Aktivita Slunce způsobuje, že oběžná dráha NEOWISE postupně klesá. Teleskop tak čeká nevyhnutelný osud – jednou klesne tak hluboko do zemské atmosféry, že už jej nebude možné používat. „Mise NEOWISE trvala mnohem déle, než byl původní odhad životnosti teleskopu,“ říká Joseph Hunt, projektový manažer NEOWISE z JPL a dodává: „Ale jelikož jsme jej nevybavili žádnou metodou pro dosažení vyšší dráhy, teleskop přirozeně klesne tak nízko do atmosféry, že se stane nepoužitelným a nakonec po několika měsících shoří v atmosféře. Kdy přesně k tomu dojde, záleží na aktivitě Slunce.“

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/04/1-neowise-illustration-1600.jpg
https://wise2.ipac.caltech.edu/docs/release/neowise/figures/sec1_1af1.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a8/WISE_2009-4760.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/Wide-field_Infrared_Survey_Explorer_Optics.jpg