22. prosince 2022
Poslední dvě z plánované čtyřdružicové sítě Pléiades Neo za 600 milionů Euro určené ke sledování Země neskončily na oběžné dráze, ale v Atlantiku. V noci na 21. prosince se totiž staly obětmi havárie evropské rakety Vega-C. Její provozovatel, firma Arianespace, potvrdil, že raketa nedokázala dopravit dvě optické snímkovací družice Pléiades Neo na oběžnou dráhu. Předběžně se zatím zdá, že se vyšetřování zaměří na druhý stupeň rakety Vega. Ke startu 34,8 metru vysokého nosiče z Francouzské Guyany došlo 21. prosince ve 2:47 SEČ, přičemž družice Pléiades Neo 5 a 6 od firmy Airbus Defense and Space mířily na sun-synchronní dráhu.
První stupeň P120 pracoval téměř dvě a půl minuty, během kterých svým tahem téměř 450 tun dostal raketu do vyšších vrstev atmosféry. Vega-C zamířila z Jižní Ameriky směrem na sever a v oblasti jižního Karibiku mohl být vyhořelý první stupeň odhozen. Dalším krokem měl být zážeh motoru druhého stupně Zefiro 40, který by sestavu dále urychlil vstříc oběžné dráze. Společnost Arianespace však ve svém oficiálním prohlášení uvedla, že se nosič dostal do problémů v čase 2 minuty a 27 sekund po startu, tedy v době, kdy se měl aktivovat motor Zefiro 40.
Raketa Vega-C s dvěma družicemi Pléiades Neo před startem.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
„Po startu a nominálním zážehu P120, tedy prvního stupně Vegy, byla pozorována podlimitní hladina tlaku na Zefiro 40, tedy druhém stupni Vegy,“ uvedl Stéphane Israël, ředitel firmy Arianespace a dodal: „Po tomto snížení tlaku jsme pozorovali odchýlení trajektorie a velmi významnou anomálii. Bohužel můžeme potvrdit, že mise je ztracena.“ Telemetrie z rakety v přímém přenosu ukazovala, že raketa ztrácí rychlost přibližně od času tři a půl minuty od startu, kdy už měl raketu k oběžné dráze tlačit motor Zefiro 40. Podle dostupných údajů se zdá, že sestava dosáhla maximální výšky okolo 110 kilometrů. Data také naznačují, že raketa vstoupila do atmosféry nad Atlantikem, přičemž poslední měření od Vegy-C přišla ze vzdálenosti 917 kilometrů severně od kosmodromu. Poté byla konstrukce nosiče pravděpodobně rozlámána vlivem tepla a aerodynamických sil.
„Chtěl bych se hluboce omluvit našim zákazníkům, Pléiades Neo a Airbus Defense and Space, za dnešní selhání,“ uvedl Israël a dodal: „Budeme teď společně s našimi partnery pracovat na lepším pochopení, proč dnes Zefiro 40 nepracoval správně, což způsobilo selhání mise.“ Druhý stupeň Zefiro 40 (stejně jako ostatní stupně rakety Vega-C na tuhé pohonné látky) vyrábí hlavní dodavatel rakety, italská společnost Avio. Druhý stupeň má k dispozici 36 tun tuhých pohonných látek, které jsou v motoru spáleny během zhruba 90 sekund. Tento start byl pro Vegu-C prvním komerčním nasazením, které přišlo po bezvadné premiéře letos 13. července.
Zefiro-40 – druhý stupeň rakety Vega-C
Zdroj: https://spaceflightnow.com/
Raketa Vega-C nahradila starší raketu Vega, přičemž došlo k výměně motorů na prvním a druhém stupni za větší a širší kusy. Třetí stupeň zůstal beze změny a restartovatelný čtvrtý stupeň má stále stejný motor, ovšem nádrže na pohonné látky jsou větší. Vylepšená Vega-C je vyšší než původní Vega a nabízí i větší objem aerodynamického krytu, který vyvíjí švýcarská firma Beyond Gravity, dříve známá jako RUAG Space. Rozšířený druhý stupeň Zefiro 40 nahradil základní model Zefiro 23 používaný na původní raketě Vega. Nový stupeň nabízí o 50% více pohonných látek a generuje tah 133 tun.
Raketa Vega-C se dvěma družicemi Pléiades Neo před startem.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Evropské rakety z rodiny Vega tak mají na svém kontě 22 startů, které třikrát skončily havárií. Více znepokojivá je ale skutečnost, že všechna tři selhání proběhla při posledních osmi misích! Rakety Vega se mohly od svého zavedení do služby v roce 2012 pyšnit sérii 14 startů bez selhání. Vyšetřování nehody z roku 2019 označilo za viníka termálně-strukturální poškození druhého stupně Zefiro 23. Selhání z roku 2020 zase podle vyšetřovatelů souviselo se špatně zapojenými kabely v horním stupni AVUM na kapalné pohonné látky. Před aktuálním selháním měla Vega čtyři bezproblémové starty v řadě včetně premiéry Vegy-C.
Rodina evropských raket Vega je určena k vynášení malých a středních družic na oběžnou dráhu a byla vyvinuta v rámci spolupráce mezi agenturou ESA a firmou Avio. Vylepšená verze Vega-C dokáže dopravit až 2,3 tuny těžký náklad na 700 kilometrů vysokou polární oběžnou dráhu, přičemž původní verze Vega sem dopravila pouze 1,5 tuny. ESA a Evropská komise nedávno dosáhly dohody se společností Arianespace, v rámci které mají rakety Vega-C vynést rovnou pět družic z programu Copernicus pro sledování Země. Celkově tak má Arianespace nasmlouváno 15 zatím nerealizovaných startů raket z rodiny Vega – ve 13 případech jde o vylepšenou verzi Vega C a ve dvou o původní variantu Vega.
Raketa Vega-C se dvěma družicemi Pléiades Neo před startem.
Zdroj: https://spaceflightnow.com/
Při aktuální nehodě byla zničena třetí a čtvrtá družice z chystané čtyřdružicové sítě. Jednotlivé družice určené k pozorování Země postavila a vlastní firma Airbus. První dvě družice Pléiades Neo byly vypuštěny v roce 2021 na raketě Vega, ale Airbus se rozhodl, že třetí a čtvrtou družici usadí na těžší verzi Vega-C. Družice Pléiades Neo přináší mnoho vylepšení oproti svým předchůdcům, kterými byly dvě družice Pléiades první generace vypuštěné v letech 2011 a 2012. Firma Airbus tvrdí, že vývoj systému Pléiades Neo kompletně zafinancovala se záměrem komerčně poskytovat (prodávat) pořízené snímky soukromým firmám i vládním institucím. Firma oznámila program Pléiades Neo v roce 2016 a výrobě družic zanedlouho začala ve výrobním závodě ve francouzském Toulouse.
Náklady firmy Airbus spojené se stavbou čtyř družic se odhadují na přibližně 600 milionů Euro. Tyto družice umí snímkovat zemský povrch s rozlišením až 30 centimetrů, což už stačí na rozlišení útvarů jako jsou vozidla nebo značky nakreslené na silnici. První dvě družice Pléiades vypuštěné před více než deseti lety nabízely rozlišení 50 centimetrů. Firma Airbus se také pochlubila snímky, které pořídily první dvě družice Pléiades Neo – byly na nich k vidění lávové toky po sopečných erupcích, ale i velké hudební a sportovní události. Mezi snímky nechyběly ani pohledy na letadla a rakety na letištích a kosmodromech.
Ukládání dvou družic Pléiades Neo do aerodynamického krytu rakety Vega-C
Zdroj: https://spaceflightnow.com/
Prostorové rozlišení poskytované družicemi Pléiades Neo od Airbusu je porovnatelné s tím, jaké nabídne síť WorldView Legion od firmy Maxar, jejíž vypuštění má začít v příštím roce. Obě firmy si navzájem konkurují ve snaze poskytnout co možná nejvyšší rozlišení snímků Země pro klienty na globálním komerčním trhu. Díky laserovým mezidružicovým komunikačním spojením jsou družice Pléiades Neo schopné pružně a velmi rychle reagovat na aktuální požadavek ke snímkování, přičemž firma Airbus uvádí reakční dobu do půl hodiny. Jediná družice z řady Pléiades Neo je díky inovativnímu zaměřovacímu systému, který využívá silové setrvačníky, schopná takového úhlu otáčení a naklánění, že zvládne každé místo nafotit jednou za dva dny. Až budou na oběžné dráze všechny čtyři družice, bude možné nafotit požadované místo dvakrát denně.
Družice Pléiades Neo jsou navrženy na nejméně desetiletý provoz. Každá družice tohoto systému dokáže za den nasnímat oblast s rozlohou 500 000 kilometrů čtverečních, což téměř přesně odpovídá rozloze Španělska. Data z družic Pléiades Neo najdou uplatnění v širokém spektru oborů – od plánování rozvoje měst, přes studium klimatických změn až po sledování dopadů znečištění. Družice samozřejmě mohou také nafotit škody po přírodních katastrofách, ale jejich snímky se uplatní i v oblasti vojenského zpravodajství. Vega-C měla dvě družice dopravit na polární oběžnou dráhu ve výšce 620 kilometrů nad Zemí.
Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/12/20221220vv22zefiro40art.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FkdtpylX0AMYWXd?format=jpg&name=900×900
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/12/20221220z40stacking.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FkdtpsIXoAAXeSV?format=jpg&name=900×900
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/12/20221220vegac.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2022/12/20221219pleiadesneo56.jpeg
Rubrika 
Nahrávání ...
Druhý stupeň Zefiro 40 mají používat rakety Vega-C a Vega-E.
Takže problémy s motorem na 2.stupni bude muset ESA rozhodně vyřešit.
Těch družic bylo opravdu škoda.
Sám Elon se k tomu vyjádřil, že z pohledu na starty Falconu9 vypadá doprava družic na oběžnou dráhu snadně, ale tak jednoduché to vůbec není.
Já si můžu dovolit spekulovat…Kdyby evropské firmy a část amerických fungovaly na principech nastavených Muskem v SpaceX, tak by k podobným problémům docházelo daleko méně. Je to o lidech, pečlivosti, odzkoušení všech kritických prvků, nešetřit několika tisíci eury na nesprávném místě, atd. Pan Majer je dle mého názoru velice korektní.
Škoda, v r. 2020 to odnesli evropské sondy, mimo jiné i na sledování blesků, také za ne málo peněz.
Panu Majerovi hodně leží evropské rakety v žaludku… no… teď má zase munici útočit.
Pardon, ale tohle je dost zaujaté „informování“.
Prosím? Jak jste došel k názoru, že mi jakékoliv rakety leží v žaludku? Já měřím ze zásady všem stejně, ať se to někomu líbí, nebo ne. Co se vám na článku zdá jako zaujaté?
Titulek „Selhání rakety Vega-C zničilo dvě družice“ je hodně sugestivní. Stejně jako další obraty v článku. A už v minulosti jste u Vegy například zpochybnil schopnost nést náklad na rovníkovou LEO. Ano, z Kourou 🙂
1) Ne, to se vám opravdu jen zdá. Hledáte problémy tam, kde nejsou.
2) Chyby dělá každý, nikdo není neomylný, ale je hloupé si myslet, že je v tom záměr.
To je nesmysl. Vega skutečně selhala a družice byly skutečně zničeny. Nevidím v tom žádnou sugesci ani nic zaujatého. Naopak, pan Majer si IMHO dává dobrý pozor aby uváděl fakta bez předsudků. Ty si ale zase můžeme dovolit my v komentářích :-).
Milý pane Radku, tento článek včetně titulku je překlad ze spaceflightnow.
Za mě to napsal Dušan Majer naprosto objektivně. Bohužel to není to první problém Vegy. A evropským raketám fandím.
Článek je překladem anglického článku z webu Spaceflight Now, jehož autorem je Stephen Clark. Doufám, že stejné obvinění napíšete i jemu 🙂
Vega není nejspolehlivější raketa, jsem zvědav jestli ji bude ESA držet dál při životě.
Je to spíše impuls k urychlení dalšího vývoje. Vega je v současnosti nezastupitelná raketa.
Proč by měla být nezastupitelná? Z praktického hlediska jde náklady vynášet na raketě Falcon 9, která je výrazně spolehlivější a má výrazně vyšší nosnost, přitom cena není zas tak výrazně vyšší, případě menší náklady na raketě Electron, která je výrazně levnější a na co se týká spolehlivosti minimálně srovnatelná. Jako záloha těchto nosičů případně mohou posloužit rakety od ULA.
Takže to vidím spíše jako politický problém, zda-li přikládáme velkou důležitost tomu, aby měla Evropa lehký nosič a v tom případě je ho ale nutné subvencovat. Já osobně bych uvítal, aby byly evropské nosiče úspěšné, ale nejde zavírat oči před tím, že dosavadní výsledky provozu raketry Vega moc povzbudivé nejsou.
Z „praktického hlediska“ si každý vzpomene hned na Falcon 9 a nepočítá s omezeným počtem nosičů i ramp. Pro konkurence-schopnost a potlačení stagnace za monopolu je naopak diverzifikace velmi zdravá.
Moc jsme si zvykli na šňůru úspěchů a možná polevila kontrola u některých dodavatelů. Ale to předbíhám šetření, třeba se pohybujeme ve statistickém rozmezí pro nové a testované stroje.
.
Mne by spíš zajímalo, jestli k zákazníkům mimo omluvu směřuje i odškodnění?
Náklady jsou běžně pojištěné, cena nákladu typicky značně převyšuje cenu nosiče (ano, jsou výjimky, jako třeba poslat Roadster na FH :-)), takže podobně jako přepravce v kamionové dopravě nepoveze nepojištěný náklad, tak ani náklady na raketách nebývají nepojištěné.
V kosmonautice je mnoho vynášených umělých kosmických objektů nepojištěných a některé jsou dokonce z podstaty nepojistitelné.
Určitě máte mnohem lepší informace, než já, takže polemizovat nebudu. Ale co to tedy v praxi znamená? To jako někdo postaví družici za miliardu $, zaplatí řádově malé stovky milionů dolarů za start a v případě selhání nosiče má prostě smůlu? To mi jako obchodní model pro komerční náklad moc nedává smysl. Chápu, že třeba JWST by zase nedával moc smysl pojišťovnám 🙂 popř. by pojistné bylo tak obrovské, že by se to nevyplatilo NASA/ESA zaplatit.
V praxi to znamená, že vám pojišťovna vaší družici nebude chtít vůbec pojistit, protože nebude schopná zhodnotit míru rizika. Nebo nabídne pojištění za sumu, které se blíží či paradoxně i může přesáhnout hodnotu samotné družice. Vliv má třeba i to, zda družic letí více, zda jsou stejného typu, zda jsou od stejného výrobce atp. Je třeba také rozlišovat pojištění startu a pojištění nákladu, těch proměnných je tam mnoho, stejně jako u našeho pozemního pojištění čehokoli 🙂 Může se také stát, že na pojištění mise nevyjdou peníze.
Díky za vysvětlení, zejména ten poslední důvod je tedy super :-). Při pozemní dopravě obecně dopravce přebírá zodpovědnost za náklad, a také se samozřejmě může rozhodnout jej nepojistit. Nicméně to jej nezbaví povinnosti zákazníkovi nahradit škodu, ke které např. při dopravní nehodě může dojít, leda by se tak oba smluvně předem dohodli. Je to u startů raket podobné? Tj. při nepojištěném nákladu zaplatí škodu provozovatel rakety nebo nikoliv, protože bývá zvykem, že pojištění nákladu si zajišťuje zákazník a ve smlouvě s „dopravcem“ tedy bývá klauzule, že v případě selhání škodu na nákladu nehradí?
Koncepcia motorov na pevne palivo v inom stupni ako prvom je podla mna velmi nestastna. Po zapaleni je to ako v CZ hovoria „Poruceno bohu“. Ak niekde v tryske vznikne usadenina/sadza tak to zacne tlacit tu raketu trochu niekam inam ako chce riadiace stredisko – teda ziadny naklon motorov a pod. a maler je na svete. Tento koncept je nestastny, lebo hned tri stupne su na tuhe palivo. Je to asi ovela lacnejsi koncept, ale ako vidno pri spolahlivosti a niceni nakladu ani moc nie.
Na par startov maju velmi vela neuspechov a myslim si, ze sa to ani v buducnosti moc nezmeni….
Takhle zobecnit se to nedá. Technologie motor na tuhé pohonné látky jsou za ty desítky let vyladěné dost dobře. Použití motorů na tuhé pohonné látky na vyšších stupních bych za riskantní určitě neoznačil. Ano, nejdou sice vypnout, ale pokud by závada potkala motor na kapalné pohonné látky, tak nám jeho vypnutí misi nezachrání. Na vyšších stupních raket se totiž většinou používá pouze jeden raketový motor.
Netvrdim, ze to takto plati obecne, ale empiricky sa ukazuje, ze to tak je. Vega, ak sa dobre pamatam, mala 20 startov a 2 zlyhania cize 10% !!! to je obrovske cislo na dnesne pomery a asi ani vyrobca nebol spokojny, ked prisiel upgrade na Vega-C. Ta mala zatial dva starty a 1x zlyhala co dava v sucasnosti velmy zlych 50%. To sa ale poctom startov urcite zlepsi a uvidime ci moja teoria bude mat potvdenie po asi 10 dalsich startoch ak ku nim pride (naplanovane su)….
Pod dvou startech určitě nebude ESA nic rušit (předchozí selhání byla stará Vega). Ale asi je ve výrobním závodě něco špatně, když se velmi podobné výrobky začnou kazit častěji než dřív.