V úvahách nad osídlením Měsíce se pochopitelně nejvíce skloňuje obyvatelnost vybraných míst. Povrch je bombardován kosmickým zářením i slunečními erupcemi. Voda se v lepším případě vyskytuje vázaná v horninách, s výjimkou trvale zastíněných kráterů v polárních oblastech, kde je i ve formě ledu, nebo ledu s regolitem. Proto se pro budoucí základny uvažují především místa, kde je pokud možno dlouhodobý sluneční svit pro získávání energie a výskyt vody. Jak ukázal průzkum snímků sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), jedna z míst, kde je překvapivě příznivá teplota, jsou jámy, které možná pokračují i jeskyněmi. Teplota zde průměrně dosahuje 17 °C.

Vědci objevili na základě snímků ze sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) a počítačového modelování zastíněná místa v jámách na Měsíci, kde se teplota pohybuje vždy kolem příjemné teploty asi 17 °C. Tyto jámy a jeskyně, ke kterým mohou vést, by představovaly teplotně stabilní místa vhodná pro výzkum Měsíce ve srovnání s oblastmi na jeho povrchu, která se přes den zahřívají na teploty kolem 125 °C a v noci se ochlazují na minus 175 °C.

Jámy byly na Měsíci poprvé objeveny v roce 2009 a od té doby se vědci zajímají o to, zda vedou k jeskyním, které by se daly prozkoumat nebo využít jako úkryty. Jámy nebo jeskyně by také poskytovaly určitou ochranu před kosmickým zářením, slunečním zářením a mikrometeority.

„Asi 16 z více než 200 jam pravděpodobně představují zhroucený strop lávového tunelu,“ řekl Tyler Horvath, doktorand planetárních věd na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, který vedl nový výzkum, nedávno publikovaný v časopise Geophysical Research Letters.

Jáma na Měsíci fotografovaná za různého osvětlení sondou Lunar Reconnaissance Orbiter. Objekt na snímku se jmenuje Marius Hills pit. Na snímku uprostřed si za poledního Slunce mohli vědci prohlédnout dno jámy. Zjistilo se, že je 34 metrů hluboká a 65 krát 90 m široká. Zdroj: NASA/GSFC/Arizona State University, https://www.nasa.gov/

„Měsíční jámy jsou fascinujícím prvkem na měsíčním povrchu,“ řekl projektový vědec LRO Noah Petro z Goddardova střediska vesmírných letů NASA v Greenbeltu ve státě Maryland. „Poznatek, že se zde vyskytuje teplotně stabilní prostředí, nám dává naději, že je jednoho dne prozkoumáme.“

Lávové tunely se nacházejí i na Zemi. Vznikají, když roztavená láva proudí pod polem ochlazené lávy nebo se nad řekou lávy vytvoří kůra a vznikne dlouhý dutý tunel. Pokud se strop ztuhlého lávového tunelu propadne, otevře se jáma, která může být ustím zbytku lávového tunelu.

Dvě z nejvýraznějších pozorovaných jam mají viditelné převisy, které zjevně vedou do jeskyní nebo dutin, a existují přesvědčivé důkazy, že převis další jámy může také vést do velké jeskyně. Právě tyto převisy zřejmě regulují teplotu, která pod převisem během 14 dní dlouhého měsíčního dne tolik nestoupá a potom se tak rychle teplo nevyzařuje během stejně dlouhých měsíčních nocí.

„Lidská civilizace se vyvíjela v jeskyních, a do jeskyní se možná vrátíme, až budeme žít na Měsíci,“ řekl David Paige, spoluautor článku, který vede experiment Diviner Lunar Radiometer na palubě sondy LRO, která provedla měření teploty použité ve studii.

Zdroj informací:
NASA / Goddard Space Flight Center

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/m126710873re_map_thumb_0.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/482310main_20100914_3b.jpg