2. prosince 2021
Většina čtenářů už pravděpodobně slyšela tu zprávu, kterou nikdo z nás slyšet nechtěl – ve vesmíru došlo k sestřelení další družice. Záměrně jej provedlo Rusko prostřednictvím přímého protidružicového raketového útoku (DA-ASAT) proti jedné z vlastních nefunkčních družic. Autor jednoznačně odsuzuje tento nezodpovědný čin, který v nadcházejících letech ovlivní všechny kosmické velmoci i celou vesmírnou ekonomiku. Tento článek se pokusí dát dohromady předběžná data poskytnutá společností LeoLabs, spolu s poznatky a předpověďmi založenými na desetiletích výzkumu a závěry z minulých, podobných událostí.
V době psaní tohoto článku uplynuly tři dny od sestřelu družice Kosmos-1408. Trosky vzniklé fragmentací 1408 ještě nebyly plně katalogizovány ani charakterizovány a pravděpodobně ještě nějakou dobu ani nebudou. Nicméně z raných měření a znalosti předchozích relevantních událostí rozpadů lze odvodit určité závěry. Je třeba poznamenat, že mnoho informací potřebných k opětovnému vytvoření přesných simulací této události pravděpodobně nebude nikdy k dispozici, takže se veřejnost bude muset spoléhat na empirická pozorování fragmentů a „pravidel“, která byla vyvinuta na základě analýzy minulých, podobných událostí. Jedna věc je jistá: Během několika příštích let až desetiletí bude u většiny družic na LEO existovat určité potenciální riziko kolize z fragmentace Kosmos-1408!
Data LeoLabs shromážděná o nových troskách družice Kosmos-1408 získaných z radaru Costa Rica Space Radar. Zdroj LeoLabs
První otázka, která všechny zajímá je: Kolik nových kusů vesmírného odpadu vzešlo z této události a kde se nacházejí? Můžeme začít tím, že prozkoumáme rozsah předchozích vysoce energetických kolizí na LEO, jmenovitě srážky družic Iridium 33 / Kosmos-2251 v roce 2009 a čínské zničení Fengyunu 1C protidružicovou střelou ASAT v roce 2007. Poté to můžeme porovnat s ranými informacemi o nově detekovaných objektech a pokusit se získat nějaké poznatky.
Kosmos-1408 před testem ASAT
Nejprve několik poznámek o zničené družici a její oběžné dráze. Zatímco jakýkoli test ASAT je hloupý nápad, tento se navíc odehrál na jedné z nejhorších možných oběžných drah vůbec. Tato družice byla totiž na nízké oběžné dráze s vysokým sklonem, ve výšce, kde se nachází řada dalších operačních prostředků. Konkrétně se nacházela méně než 100 km nad Mezinárodní vesmírnou stanicí a méně než 100 km pod několika komerčními konstelacemi včetně flotily Starlink společnosti SpaceX. Kosmos-1408 byla poměrně velká družice s hlášenou hmotností 2 200 kg. Společnost LeoLabs uvedla, že radarový průřez (RCS) byl 8,63 metrů čtverečních. Podle informací Michala Václavíka Ruská federace 15. listopadu mezi 03:00 a 07:00 SEČ vypustila z oblasti okolo kosmodromu Pleseck protidružicovou raketu, pravděpodobně A-235. Systém A-235 PL-19 Nudol kombinuje v jedné raketě jak schopnost ničit hlavice raket, tak i schopnost likvidovat družice na nízké oběžné dráze. Takové protidružicové zbraně se označují jako DA-ASAT (Direct ascent anti-satellite).
Ilustrace sovětské družice založené na platformě Celina-D. Stejná byla použita pro Kosmos-1408. Zdroj: KB Južnoje
Základní specífikace
Název: Kosmos-1408
Katalogové číslo: L3841
NORAD ID: 13552
Perigeum: 465 km
Apogeum: 490 km
Sklon: 83°
Doba oběhu: 94 min
Země původy: Rusko
V den testu ASAT
„Vzhledem k tomu, že LeoLabs je především společnost zabývající se bezpečností vesmíru, byl pro nás tento rozpad mimořádnou událostí. Po prvním vyslechnutí zpráv o možném ruském testu ASAT ráno 15. listopadu jsme okamžitě začali kontrolovat naše data okolo Kosmos 1408. Viděli jsme, že jsme tuto družici pravidelně sledovali zhruba třikrát denně bez problémů. Za posledních 30 dní před dopadem ASAT jsme shromáždili 1 796 radarových měření a vygenerovali 69 stavových vektorů s nejistotami polohy pravidelně pod 100 metrů. Stručně řečeno – družice Kosmos 1408 byla před touto událostí dobře sledovaná naším systémem. Když jsme ráno kontrolovali naše sledovací data pro Kosmos 1408, všimli jsme si, že našich posledních několik plánovaných sledovacích průchodů nevrátilo očekávaná data. Bylo to znepokojivé znamení, které naznačovalo, že něco není v pořádku, ale potřebovali jsme další informace k potvrzení. Pověřili jsme tedy Kosmos-1408 nejvyšší úrovní priority v naší vesmírné radarové síti a naplánovali jsme prodloužená pozorovací okna na další průlet, abychom shromáždili další informace. K dalšímu průletu došlo v 16:20 UTC na našim stanovištěm Kiwi Space Radar na Novém Zélandu. Náš tým Data Science byl připraven, hned vyhodnocovat, a po kontrole jsme rychle zjistili, že jsme detekovali více jednotlivých objektů, kde bychom nominálně očekávali pouze jeden objekt. Bylo to pro nás jasné potvrzení, že došlo k rozpadu, což bohužel podpořilo zprávy o úspěšném testu ASAT. Následné radarové průlety během dvou dnů výrazně zvýšily počet detekovaných úlomků. V době psaní tohoto článku jsme detekovali téměř 300 jedinečných fragmentů a pokračujeme v analýze dat. Během jednoho dne po ruském testu ASAT oznámila 18. letka (kosmických sil Spojených států amerických) pro sledování kosmického prostoru (v blízkém okolí Země) (18th Space Control Squadron) široké veřejnosti, že původně detekovala asi 1500 možných souvisejících objektů z tohoto dopadu.“
#18SPCS has confirmed the breakup of COSMOS-1408 (INTLDES 1982-092A, SCC 13552), which occurred on NOV 15, 2021. Tracking 1,500 possible associated pieces – analysis is ongoing. #spaceflightsafety #spacedebris @spacetrackorg
— 18th Space Defense Squadron (@18thSDS) November 15, 2021
Počáteční hodnocení dat
Gabbardův diagram sestaveny z dat LeoLabs, na kterém je vidět nových 253 úlomků z rozpadu družice Kosmos-1408. Zdroj: LeoLabs
První pohled na oběžné dráhy některých nových fragmentů ukazuje níže uvedený Gabbardův diagram. Gabbardův diagram vykresluje apogeum a perigeum rozpadových fragmentů proti orbitální periodě každého z fragmentů. Jde o pohodlný způsob, jak získat rychlou vizuální reprezentaci prostoru, ve kterém došlo k fragmentaci, a používá se již po desetiletí ve vesmírném průmyslu k analýze příbuzných událostí. Na obrázku modré tečky označují apogeum, zatímco „partnerské“ oranžové tečky označují perigeum stejného objektu. Body apogea a perigea pro jeden vzorový objekt byly pro usnadnění interpretace zakroužkovány červeně. Tento vytvořený diagram ukazuje 253 objektů, jejichž oběžné dráhy již byly předběžně určeny společností LeoLabs (k 17. listopadu 2021). Tato data se neustále zpřesňují, protože globální síť radarů společnosti poskytuje více podrobností o nových objektech. „Naše počáteční hodnocení je, že těchto 253 objektů pravděpodobně představuje největší fragmenty s nejmenší rychlostí delta-v, která jim byla udělena, protože obíhají nejblíže původní oběžné dráze Kosmu 1408. Pokud je to přesné, orientační pravidla by naznačovala 5–10x více objektů, takže celkový počet teoretických sledovatelných úlomků se pohybuje v rozmezí 1 250–2 500 kusů.“
Vzhledem k nejisté nadmořské výšce, ve které k této události došlo, nám Gabbardův diagram poskytuje dva klíčové poznatky pro tuto událost:
- Objekty vymrštěné do nižších perigeí budou mít své oběžné dráhy relativně rychle kruhové a většina z nich během příštích pěti let znovu vstoupí do atmosféry.
- Objekty vyvržené na vyšší oběžné dráhy budou mít své oběžné dráhy pomalejší a většina z nich znovu vstoupí do atmosféry v mnohem delším časovém rámci – potenciálně desetiletí, v závislosti na výšce.
Riziko kolize z těchto výsledných úlomků v krátkodobém horizontu do značné míry závisí na orientaci oběžné dráhy objektu a rozpínajícím se oblaku trosek. Během týdnů až měsíců po rozpadu se však trosky z velké části rozptýlí po Zemi (tj. globální rozšíření rektascenze úlomků vzestupného uzlu). Statistické riziko kolize s ostatními družicemi na LEO bude tedy nakonec záviset především na výšce.
Zatímco Gabbardův diagram dobře ukazuje rozsah výšek obecně ovlivněných touto událostí, tak prostorová hustota trosek a dalších obíhajících umělých těles (RSO Resident Space Object) poskytuje lepší způsob, jak zobrazit a kvantifikovat statistické riziko kolize. Statistické riziko kolize je úměrné prostorové hustotě populace RSO v dané nadmořské výšce. Níže uvedený graf ukazuje nejlepší odhad současného rozložení trosek. Černá křivka prostorové hustoty poskytuje počet RSO před rozpadem Cosmos 1408. Červená čára znázorňuje pravděpodobné nové hodnoty prostorové hustoty bezprostředně po události.
Posouzení LeoLabs nové hustoty trosek z rozpadu družice Kosmos-1408. Zdroj LeoLabs
Červená čára se vypočítá tak, že se vezmou předběžná pozorovací data LeoLabs na 253 objektech a extrapolují se na odpovídající úrovně za předpokladu pomyslného scénáře 1 500 nových fragmentů. Toto zobrazení bude aktualizováno, jakmile budou objekty katalogizovány a budou určeny přesné orbitální dráhy a přesný počet fragmentů. Důležité je, že tato nová distribuce trosek se bude během několika příštích let vyvíjet v souladu s výše uvedenými pozorováními. Levá polovina červené čáry se tedy bude zmenšovat rychleji, zatímco pravá polovina červené čáry bude ubývat mnohem pomaleji.
Faktory ovlivňující životnost na oběžné dráze
Přesná životnost každého nového objektu bude velmi záviset na vlastnostech plochy a hmoty (obvykle kombinovány do poměru plochy k hmotnosti), nadmořské výšce objektu a dokonce i na konstrukčních materiálech objektů. Například srážka družice Kosmos-2251 s Iridium-33 ve výšce 788 km v roce 2009 nám dobře ukázala, jak jsou tyto faktory důležité.
Většina fragmentů vytvořených z družice Kosmos-2251 je stále na oběžné dráze, z velké části kvůli jejich konstrukci z dob studené války – velmi podobná konstrukci Kosmos-1408, která se stavěla v minulém století.
Většina úlomků vytvořených z družice Iridium 33 se za posledních 12 let rozpadla, především kvůli nižší hustotě materiálu z družice, která byla vyrobena poměrně nedávno.
Když Číňané v roce 2007 při svém testu ASAT zničili svou družici Fengyun-1C o hmotnosti 950 kg, vytvořilo se přes 3 000 sledovatelných úlomků trosek. To se rovná více než třem úlomkům na kilogram hmoty. Na druhou stranu, Kosmos-1408 byla družice o hmotnosti 2 200 kg, ale současný počet fragmentů předběžně hlášený 18. letkou (kosmických sil Spojených států amerických) pro sledování kosmického prostoru (v blízkém okolí Země) je přibližně 1 500. Pokud se toto číslo skutečně potvrdí, tak je to celkem pozitivní zpráva, protože při použití stejného poměru úlomků generovaných na hmotnost jako z události sestřelení Fengyun-1C, měli bychom teď na oběžné dráze asi 8 000 nových úlomků z Kosmos-1408. (Doufejme, že tomu tak není.)
Pokud je to ovšem zmíněných 1500 sledovatelných fragmentů, událost by se podobala spíše srážce Kosmos a Iridium-33. Tehdy se velmi spekulovalo, že nešlo o úplnou destrukci (tj. existovaly významné části kosmické družice, které zůstaly nedotčené po srážce s Kosmem-2251). Počet katalogizovaných trosek se rovnal zhruba hmotnosti družice (tj. jeden katalogizovaný fragment na kilogram cíle). Bohužel nevýhodou je pak naopak fakt, že pravděpodobně existují relativně hmotné, až desítky kilogramů těžké fragmenty. Takové trosky zůstávají na oběžné dráze bohužel déle, než menší fragmenty. Některé z nových trosek družice Kosmos-1408 mohou být klidně stejně velké, nebo dokonce větší, než mnoho cubesatů pracujících na LEO. Vzhledem k tomu, že úlomky ze srážky budou v nadcházejících týdnech katalogizovány a charakterizovány 18. letkou (kosmických sil Spojených států amerických) pro sledování kosmického prostoru (v blízkém okolí Země) (18th Space Control Squadron) a společností LeoLabs, budou výše uvedená čísla upřesněna a doplněna skutečnými údaji pro větší, úplný soubor dat. Započne také rutinně sledování nových objektů trosek a s tím spojené informování o riziku pro zákazníky. Nicméně vzhledem k počáteční analýze fragmentů trosek, které byly provedeny LeoLabs, a našim zkušenostem s analýzou dalších relevantních rozpadů vyvolaných kolizemi, se hodnocení celkových důsledků této události pravděpodobně již drasticky nezmění. Na další rozbor se podíváme v dalším článku…
Zdroje obrázků:
https://vestnikkavkaza.net/upload.jpg
https://miro.medium.com/max.jpeg
https://img.olhardigitalTselina-D.jpg
https://miro.medium.com/max.png
https://miro.medium.com/max.png
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Pane Majere, díky, že jste se tak odhodlaně pustil do házení hráchu na zeď v podobě toho uživatele, který se sveřepě snaží bagatelizovat nebo přímo obhajovat tady tu ruskou akci, která má jen jediný účel. Zatrašit a ukázat, že Rusko má moc a když bude chtít, použije ji neomezeně a bez ohledu na cokoliv. Stejným způsobem by onen uživatel obhajoval agresivní ruské kroky na Zemi. A že jich za poslední dejme tomu dekádu bylo a kdo ví, co se chystá. Diktátoři rozumí jen síle, sami ji používají s chutí, ale bohužel nemusí stejné síle čelit. Jen bych rád ještě požádal onoho uživatele, ať na toto nereaguje, umím si představit, co by napsal a diskutovat s ním rozhodně nehodlám.
Samozřejmě že zareaguju, abych vás trošku dostal do reálného obrazu světa ve snaze trošku redukovat vaše radostné používaní dvojího metru.
Víte, ono je to jednoduché. Pokud nějaká armáda provede nějaký „husarský kousek“, tak samozřejmě ostatní armády, které jí chtějí konkurovat, prostě musí umět předvést stejný „husarský kousek“ taky. Přes to nejede vlak. Jen tak prokážou, že to dokážou taky.
Pokud tedy Američani v roce 1985 otevřeli pandořinu skříňku sestřelem družice ve výšce 525 kilometrů, museli očekávat, že další země budou následovat. A to si pište že i tehdy zněly zrovna takové rozhořčené hlasy z celého světa o zvyšování napětí a hlavně ohrožování ostatních družic a lidí na oběžné dráze. O „hloupých nadutých imperialistech“ honících své ego a přesouvajících válku do kosmického prostoru. I tehdy byli na oběžné dráze pod sestřelem lidé. Saljut 7 s posádkou na palubě.
A vzhledem k tomu, že orbitální stanice jsou už na oběžné dráze s lidmi prakticky pořád, tak by to mělo podle vás efektivně zabránit už jakémukoliv dalšímu testu sestřelu ve výšce nad nimi. Jenže to je nesmysl. Ty ostatní státy samozřejmě mají právo provést ten test zrovna tak jako ti, kteří tu pandořinu skříňku otevřeli. A tak to zatím Rusko a Čína taky provedly, aby vyrovnaly skóre. A jak píšu výše, nebude to pokus poslední. Vsaďte se, že i Indie logicky taky jednou ten „husarský kousek“ v hladině 500 kilometrů či výš provede. Taky na to „má právo“.
Nazývejme věci pravými jmény. Husarský kousek = nezodpovědné a bezdůvodné ohrožení ostatních objektů na oběžné dráze
Když už zmiňujete Saljut 7, tak ten byl na dráze ve výšce okolo 250 kilometrů, což je výrazně méně než 420 km, kde obíhá ISS. Stejně tak výška aktuálně sestřelené družice byla oproti zmíněné situaci nižší. Když se tyto dva parametry sečtou, vyjde nám,že aktuálně sestřelená družice byla výrazně blíže oběžné dráze obydlené kosmické stanice. Takže ne, opravdu to nejde srovnávat, byť se o to za každou cenu snažíte. Já opravdu nevím, jestli ty rozdíly nevidíte nebo jen vidět nechcete.
P.S. To, že je mezinárodní právo v těchto otázkách bezzubé, neznamená, že je daný krok v pořádku.
Píši o tom, že když to „nezodpovědné a bezdůvodné ohrožení ostatních objektů na oběžné dráze“ udělá ze svých zcela jasných pohnutek jedna armáda, udělají to i další, protože v něm prostě je velký signál pro ostatní armády. A ta ISS nebo jiná orbitální stanice už tam prostě bude viset pořád. V prostoru hladiny 500 km bude 30 tsíc satelitů Starlinku. Časem přibudou další desítky tisíc satelitů konkurenčních sítí. Ty armády opravdu nemají důvod čekat až to všechno z oblohy zmizí. Ony vidí své „právo“ opakovat to co už udělal jiný „padouch“, aby ukázaly svaly stejně jako to udělal on.
A je opravdu podivné, že vy tady obhajujete americký sestřel z roku 1985 a najednou bagatelizujete nebezpečí z něj vyplývající pro posádku Saljutu 7.
Přečtěte si, co jsem psal níže. Jsme proti každému sestřelu družice, ať už jej udělá kdokoliv. Ale sestřel Kosmosu 1408 je ještě horší než všechny předešlé, jelikož k němu došlo v těsné blízkosti ISS. Teď už si snad rozumíme, že nikoho neobhajuju! Jediný, kdo se snaží v téhle diskusi o bagatelizaci jste po celou dobu vy.
Armáda mohla klidně sestřelit objekt na velmi nízké dráze, tehdy by velká část úlomků rychle zanikla v atmosféře. Ale pan generál si chtěl pohonit ego a ve své omezenosti nedomyslel, že ohrozí největší vědeckou stanici mimo zemský povrch.
Armáda ho mohla sestřelit níž, tedy na nějakých 300 kilometrech, tak jako to udělala Indie, ale to by samozřejmě nebylo potvrzením schopnosti sestřelovat satelity ve velkých výškách, takže by se tím jaksi nedostali „do klubu“ s USA a Čínou. A navíc by při tom poklesu do nižších výšek ten satelit samozřejmě „křížil“ dráhu ISS, což by neuniklo pozornosti médií, nestále sbírajících vše „správně negativní“ o Rusku a Číně, takže bysme tady měli určitě nějaký měsíc příjemného mediálního seriálu o „ruském šrotu“ ohrožujícícm ISS. Tedy mediální efekt by byl úplně stejně negativní, možná i víc a ještě bez toho potvrzení schopností sestřelit sateli v 500 kilometrech. Takhle to Rusové zařídili s relativně malým ohrožením ISS, tedy sestřelením „zezadu“, aby zabránili „hypersonické“ tříšti, kterou předvedli Číňani, což je mediálně samozřejmě pozitivnější. Ego tam tedy samozřejmě je. Ale ne jednoho člověka. Jde o ego celé armády.
V tomhle komentáři jste předvedl hned několik argumentačních faulů (například strawman), tudíž pro mne diskuse s vámi končí. Nevěřím totiž, že by zdravě uvažující člověk byl schopen říct, že oblak trosek s mnoha objekty neznámých orbitálních parametrů představuje pro obydlenou kosmickou stanici menší riziko než jedna nefunkční družice se známou oběžnou dráhou, která je dost velká na to, aby se dala velmi snadno sledovat ze Země a predikovat další vývoj situace. Tímto jste u mne ztratil i poslední zbytky dojmu, že jste jen neinformovaný. Bohužel mám pocit, že se zde aktivně snažíte šířit dezinformace a v takovém případě vás musím varovat, že na takové cílené lži není náš web určen. V diskusi dále nepokračujte, protože jste už své názory projevil dostatečně. na našem webu ctíme právo na vyjádření se, kterého jste využil. Nebudeme však poskytovat prostor pro šíření dezinformací, o které se tu snažíte. Pokračování v diskusi z vaší strany budu považovat za porušení pravidel s odpovídajícími následky.
Vkládáte mi do úst to co jsem neřekl. Samozřejmě že oblak trosek je mnohem horší než jeden sledovatelný objekt, který stále klesá níž a níž velice dobře predikovatelně. Já jen popisuji, co s těmito situacemi udělají média pro obyčejné smrtelníky, pro které je s dovolením vesmír prostor nedefinovatelně vysoko nad hlavou a nedokážou ani pořádně rozlišit LEO od geostacionární dráhy. Tam si dovolím říct, že to vidí přesně opačně. Napíšou kolik tun ten krám váží a jak dramaticky by vypadala srážka s ním a je vymalováno.
Klíčem k nějaké analýze dopadu tohoto ASAT testu je graf Spatial density úlomků na LEO.
Nejvyšší narůst Spatial density (Počet úlomků na kilometr kubický) je na draze cca 440 km se sklonem 82 stupňů. Zde Spatial density vzrostla z 1,4 * 10-3 na 2,9 * 10-3 úlomků na km3.
Jaká je tedy pravděpodobnost ze družice na draze s jiným sklonem ve stejně vysoké kruhové dráze (jejíž dráha se tedy protíná s torusem úlomků) narazí do úlomku?
Závisí to na
Spatial density of debris (je potřeba ji přepočítat na m3, bude tedy 2,9 * 10-12 (km kubický má 10-9 m kubických)
Relativní rychlosti družice vůči úlomkům Vr (ta vychází v závislosti na cosinu rozdílu sklonu drah úlomků a družice okolo 10 000 m/s)
Sirce torusu ulomku W(pro úvahu dejme 200 000 m)
Průřezu družice At (budu předpokládat obri družici ISS s průřezem 100 m2)
Pravděpodobnost srážky N = SpatialDensity x W/Vr x At = 5,8 x 10-9 při každém oběhu.
Oběžná doba v této výšce je cca 16 oběhů denně
Za 5 let je tedy pravděpodobnost srážky 5 x 365 x 16 x 5,8 x 10-9 = 1,69 x 10-4, tj. ~ 1:6000
Před timto testem byla cca 1:12000
S tím se myslím dá žit a není důvod se nějak přehnaně vzrušovat. I když náhoda je blbec….a průser se samozřejmě stát může
Statistika je sice důležitá a významná část matematiky, ale v reálné situaci Vám příliš nepomůže.
Pokud budete mít šanci na výhru v ruletě 1:10, tak to neznamená, že když 10x prohrajete tak po 11 máte první. Klidně můžete prohrávat celý život.
Pokud budete mít šanci 1 k miliónu, že Vás trefí meteorit a on Vás trefí, tak Vás ty stamilióny, kterým to „podle statistiky“ vyšlo moc neutěší.
Řeči o „přehnaném vzrušování“ atp. tak opravdu nejsou na místě. Že si to alespoň někde v koutku duše uvědomujete svědčí Vaše poslední věta. Ta je z Vašeho příspěvku nejdůležitější.
„V době psaní tohoto článku uplynuly tři dny od sestřelu družice Kosmos-1408.“
Je škoda, že byl článek tak dlouho v šuplíku.
Dále je škoda, že neobsahuje prohlášení Ruské strany o tom, že tyto úlomky jsou naprosto bezpečné a nikomu ani ničemu se nic stát nemůže. Jsou to přece Ruské úlomky a to jsou úlomky, které jsou naprosto neškodné, takže pokud by čirou náhodou měly něco trefit, tak uvědoměle samy změní směr letu, aby se s ničím nesrazily.
Díky za komentář. Článek je zaměřen jiným směrem a podobná prohlášení v něm by nepůsobila dobře. Osobně jsem nad tím přemýšlel a nakonec jsem se rozhodl podobné věci v článku vynechat, už jen proto, že budí zbytečné negativní emoce.
Prípadne ich americký agent odkloní, aby sa s niečím zrazili.
Výborný, protože věčný, rozbor.
Škoda, že nevidíme do hlavy lidem, kteří rozhodli o tom, že to bude právě tato družice. Byla za tím hloupost nebo snaha co nejvíc škodit (i na vlastní úkor)?
Těžko říct. Navíc následné prohlášení z Ruska o kapacitě sestřelení všech družic GPS v případě překročení linie, nebo hlášení vzdálených průletů kosmického smetí, je podivné.
To tvrzení o kapacitě bych už zařadil do kategorie propaganda. Bohužel jak vidno i jedna střela stačí na velké komplikace.
Tak evidentně dokončili nový systém pro sestřel družic a potřebovali ho otestovat. V tomhle se armáda nějaké civilní agentury určitě neptá na postup. A právě s ohledem na to, že ten systém bude fungovat do nějaké výšky, řekněme 700 kilometrů, tak si v tomhle pásmu zvolili asi nejvhodnější cíl. V pásmu pod těch 480 km by už víc ohrozili ISS a čínskou orbitální stanici. V pásmu 500 až 650 by zase ještě víc hrozili ty stovky starlinků a navíc by ty kousky padaly dolů mnohem, mnohem déle. Takže celkem logicky ukázali právě na satelit ve výšce 480 km, protože tady opravdu způsobí nejmenší škody. Navíc další a další Starlinky jsou vynášeny nahoru. Je jich už tolik, že představují samostatné rozsáhlé kosmické smetí pro zisk jedné komerční společnosti. To Číňani sundali svůj satelit ve skoro dvakrát větší výšce, 860 km. A americký první sestřel z roku 1985 šel ještě o 60 kilometrů výš, než ten současný ruský. Do hladiny 540 kilometrů. Tam, kde se dnes motají ta kvanta Starlinků.
Bohužel armáda je dost drzá na to, aby si dělala co chce bez ohledu na to, že tím riskuje životy vlastních lidí. To ale ze všeho nejvíce vypovídá o povaze lidí, kteří jsou schopni něco takového udělat.
Vybrat cíl na dráze jen několik desítek km nad oběžnou dráhou obydlené kosmické stanice je velmi, velmi nerozumné řešení. Stanici už několik hodin po sestřelu ohrožoval oblak trosek s neznámými orbitálními parametry. Kdyby sestřelili družici o několik set km výše, trosky by se stihly rozptýlit a ty velké by byly katalogizovány než by se k ISS dostaly. Případně bylo možné sestřelit družici na výrazně nižší dráze, která vstoupí brzy do atmosféry.
Takže opravdu ne. Tento sestřel byl mimořádně nezodpovědný, zbytečný a potenciálně nebezpečný hazard.
Srovnání se Starlinky je totálně mimo, jelikož jde o aktivní družice schopné manévrovat, které jsou navíc dost velké, aby se daly dobře sledovat a jejich oběžné dráhy jsou velmi dobře známy. Sestřelem kromě objektů, které jsme schopni katalogizovat, vzniklo i velké množství malých úlomků, které ze Země nevidíme a kterých je mnohem víc než těch větších. tohle se se Starlinky nedá srovnat.
Vaše argumenty tedy jednoznačně pohořely a snaha obhajovat aktuální sestřel se zcela minula účinkem. Opakuju znovu – byla to zcela zbytečná demonstrace síly za účelem propagandistických řečí v ruských médiích, která naprosto bezdůvodně zvýšila riziko kolize objektů na nízké oběžné dráze Země. Každý sestřel družice je špatný, ale pokud k tomu dojde v blízkosti obydlené kosmické stanice, tak je to krok, pro který neexistuje žádná omluva.
Ano. Každá armáda je dost drzá. Ruská, čínská i americká. A svoje postupy obhajují tou „největší hodnotou“, tedy přípravou obrany vlastní země. To je důvod proč se ani americká armáda nikoho neptala, když v roce 1985 sestřelila satelit ve výšce 540 km nad povrchem Země. A taky když dala ostatním návod, kde ještě pořád je možné testovat, tedy když v roce 2008 sestřelila satelit v už dost neškodné výšce 260 kilometrů. A tak si i Indové sestřelili družici ve výšce 280 km v roce 2019. Ale je jen otázka času, kdy si i ti Indové pořádně otestují svůj systém sestřelu právě v té „správné výšce“, tedy 500 kilometrů. Tedy tam, kde už byli se svými zbraněnmi Američani, Rusové a Číňani.
Ale tady je přece zásadní rozdíl v tom, že ty předchozí sestřely neohrožovaly oblakem trosek bezprostředně po sestřelu bezpečí lidí na kosmické stanici. Každý sestřel je špatný, ale tenhle je ještě horší právě tím, že ohrozil bezpečnost posádky ISS. V tom nemá absolutně žádnou konkurenci. Ty sestřely v nízké výšce jsou velmi výhodné, protože velká část trosek rychle shoří. Sestřely na vyšší dráze zase mají výhodu ve větším rozptylu než se trosky dostanou k ISS. Ale Kosmos 1408 byl jen pár desítek kilometrů nad dráhou ISS a to je problém. Je úplně jedno, že se to ruská armáda a někteří diskutující na internetu snaží bagatelizovat. Fakta jsou fakta. Tohle byl nejnebezpečnější test protidružicové zbraně v historii. A odehrál se jen proto, aby si mohli páni generálové poměřovat, kdo má větší … ego.
Dušan Majer. Ty excentrické trosky, které „ohrožují“ bezprostředně po sestřelu by by byly vytvořeny úplně stejně i kdyby ten sestřel proběhl o stovku kilometrů výš. Nic by si nepomohli. Jen by ty trosky ohrožovaly ISS déle. A jestli jde o ego nebo rovnou o židli nějakého generála, se asi u konkrétního případu nedovíme. Ale v každém případě si ti generálové celého světa můžou ve svých tabulkách odškrtnout, že „tam už to umí“. A to má silnější politickou hodnotu než nějaké ego.
A mimochodem, ty trosky, které „ohrožovaly“ stanici „už pár hodin“ po sestřelu byly samozřejmě ty, které skončí v atmosféře velice rychle, protože se jejich dráha hodně vertikálně vychýlila vůči původní dráze sestřeleného satelitu. A takové trosky neodvrátí to, že by sestřel proběhl těch padesát nebo dokonce sto kilometrů výš. Zase by letěly hodně excentricky, takže zase by je nikdo nestihl zkatalogizovat. Zase by vznikly a zase by „ohrozily“ ISS. Ale k tomu navíc byste na všech serverech světa četl palcové titulky, že Rusové přímo „zaútočili“ na síť Starlink, protože si dovolili sestřelit satelit v její hladině. A nebo dokonce nad její hladinou, čímž těmto manévrovacím satelitům „schválně“ sníží životnost, když se rychleji spotřebuje krypton hnaný jejich iontovými motory.
Nemáte pravdu. Na žádný předešlý sestřel se na ISS nemuselo reagovat tím, že se posádka na dvě hodiny schovala do svých kosmických lodí a musela uzavřít průlezy mezi moduly.
Dušan Majer. To je otázka pro daleko hlubší analýzu toho jak méně byla posádka ISS ohrožena excentrickými troskami ze srážky Iridium-Kosmos v roce 2009 ve výšce 800 kilometrů, či čínským sestřelem v podobné výšce. A tedy jestli by taky měla tehdy správně vlézt do svých kosmických lodí. Možná pan Václavík by dokázal tyhle pravděpodobnosti nějak kvantifikovat.
Fakta jsou fakta, spekulace jsou spekulace. A fakta hovoří v tomto případě zcela jasně.
S Michalem chystám na toto téma rozhovor předběžně na příští týden.
Právě že ta fakta, tedy reálné pravděpodobnosti ohrožení ze všech uvedených případů nemáme žádná. Máme jen zprávu o tom, že při posledním sestřelu se schovali v lodích. To je na porovnání s ostatními případy hodně málo informací.
Tak jestli vám to přijde málo … U ostatních případů totiž nic takového dělat nemuseli.
Na několik dní byla velmi výrazně omezena hlavní funkce ISS, tedy vědecký výzkum, který z velké části probíhá právě v těch modulech, do kterých byl omezen přístup. Ne, tohle se prostě bagatelizovat či dokonce srovnávat s ostatními případy rozhodně nedá.
Dušan Majer. Ale to právě nevíme, jestli to třeba dřív neudělali jen proto, že tu malou pravděpodobnost jednoduše zbagatelizovali. Ale hlavně chci říct, že vždycky tu budou další a další testy a ty budou vždycky ještě nebezpečnější než ty předchozí, protože armády prostě testovat nepřestanou a s houstnoucím provozem na orbitách pravděpodobnost srážky samozřejmě stále poroste. Proto byly v roce 1985 největším padouchem USA, protože i ta jejich tehdejší malá pravděpodobnost srážky byla větší, než cokoliv předtím. Pak byli zase největším padouchem Číňani a teď jsou aktuálně Rusové. Přesně do doby, než je zase někdo překoná. A k tomu samozřejmě dojde, protože jak říkám, každá armáda, která na to má si ten test v těch 500 kilometrech nakonec udělá a v houstnoucím provozu pravděpodobnost srážky stále poroste. A nejbližším adeptem bude stoprocentně Indie. Těch aktuálních 280 kilometrů jim dlouho nebude stačit. Vedle rostoucí Číny ta ramena nakonec ukážou.
Ne, pozemní personál riziko ohrožení posádky ISS skutečně nikdy nebagatelizuje.
A k závěru: je mi absolutně jedno, že ten test udělali Rusové. Je mi jedno, kdo je čím nepřítelem. Kdyby takový sestřel udělal kdokoliv jiný, budu úplně stejně ostrý. Měříme všem stejně, ale pro tento čin neexistuje omluva, byť se o to usilovně snažíte, ať jej provede kdokoliv.
Dušan Majer. Ano, já ten test prostě nepřeceňuju stejně jako jsem nepřeceňoval předchozí testy ostatních armád. Beru ho třeba jako mnohem menší zlo než to, co nám momentálně nad hlavou instaluje Elon Musk. Z těch 30 tisíc plánovaných Starlinků se mi opravdu zvedá žaludek a to právě proto, že si automaticky násobím ty šílené počty satelitů, že někdo další udělá totéž.
Porovnáváte neporovnatelné – oblak trosek, z nichž mnohé se nedají ze Země zaměřit srovnáváte s aktivními objekty schopnými manévrovat na známých drahách, které jsou dost velké na to, aby se daly bez problémů sledovat ze Země.
Díky za hezký článek k cestě do práce. Chybí mi však odkaz na použité zdroje. Nelze tak jasně určit, kde začínají úvahy autora a kde jde o převzetí informace. V textu mě zarazil pojem „rychlost delta“. Co to je?
A pro odlehčení. Pobavil mě překlad 18 SPCS jako 18. letky řízení vesmíru. Pokud to opravdu dělají, tak tam chci pracovat 😉
Odkaz na zdroje a další důležité informace jsou až v druhém článku, který vyjde zítra. Na překlad se podívám. Podobných podskupin je obrovské množství a neexistuje nic, jako jejich přesný český název. Je to tedy překlad názvu letky. Pokud tedy víš přesně jak se letka česky jmenuje napiš mi to prosím zde, nebo do mailu, a rád to opravím. Samozřejmě moc děkuji za pochvalu, které si moc vážím. Rychlostí delta je myšlena delta-v. Nahradím to, ať to dává smysl. Díky za zpětnou vazbu.
Jasný český přepis neexistuje, ale rozhodně 18 SPCS „neřídí vesmír“ 🙂 Použít lze např. některou kombinaci vycházející z následujícího „18. letka (kosmických sil Spojených států amerických) pro sledování kosmického prostoru (v blízkém okolí Země)“.
Opraveno. Díky.