24. října 2020
Dva dny poté, co se americká sonda OSIRIS-REx dotkla povrchu planetky Bennu, se pozemní specialisté 22. října dočkali snímků, které ukazují, že sonda odebrala více než dost materiálu. Minimální požadavek na množství materiálu je 60 gramů, v maximálním případě je hlava schopna pojmout dva kilogramy povrchového materiálu. Sonda podle plánu pořídila fotografie odběrné hlavy pomocí kamery SamCam. Hlava byla nafocena v různých pozicích, aby bylo možné dobře zhodnotit množství odebraného materiálu. Když si vědci prohlédli obdržené fotky, tak zjistili, že odběrná hlava je plná materiálu. Některé úlomky dokonce z přeplněného prostoru hlavy TAGSAM (Touch-And-Go Sample Acquisition Mechanism) pomalu odletují. Prvotní teorie hovoří o tom, že tyto kousky prošly skrz malou mezeru pod mylarovou klapkou, kterou si můžeme představit jako pohyblivé víko odběrného zařízení. Tato klapka je zřejmě lehce nadzvednutá nějakým větším zachyceným kamenem.
Snímkovací sekvence kamery SamCam
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Členové týmu se domnívají, že se podařilo odebrat dostatek materiálu a rozhodli se proto změnit postup dalších činností – odběrnou hlavu uloží do návratového pouzdra co nejdříve to půjde. K tomuto rozhodnutí dospěli poté, co porovnali dříve pořízené fotky prázdné odběrné hlavy se snímky pořízenými 22. října po odběru. „Bennu nás i nadále překvapuje úžasnými vědeckými poznatky, ale občas nás trochu zaskočí,“ říká Thomas Zurbuchen, přidružený administrátor NASA pro vědecký výzkum v ředitelství agentury a dodává: „A ačkoliv budeme muset vzorky uklidit co nejdříve, není to žádný velký problém. Jsme nadšeni z toho, že vidíme velké množství odebraného materiálu, které bude inspirací pro vědecký výzkum ještě po několik desítek let.“
Série tří snímků z kamery SamCam pořízených 22. října ukazuje, že odběrná hlava TAGSAM je plná odebraného regolitu a odletují z ní malé úlomky vzorků. Analýza ukazuje, že možná unikají z netěsné mylarové klapky, která je zřejmě otevřena kvůli většímu kameni.
Zdroj: https://www.asteroidmission.org/
Ze snímků je možné vidět, že jakýkoliv pohyb sondy i odběrné hlavy TAGSAM způsobuje další ztrátu materiálu. Aby byla zachováno co možná největší část vzorků, rozhodl se pozemní tým odvolat krok Sample Mass Measurement plánovaný na 24. října. Při tomto kroku se měla sonda roztočit a pomocí momentu setrvačnosti určit, kolik materiálu je v odběrné hlavě. Stejně tak byl zrušen i motorický manévr plánovaný na 23. října, aby se zamezilo jakýmkoliv zbytečným pohybům sondy.
Konstrukce návratového pouzdra
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Překlad: Dušan Majer
Nyní se tedy odborníci zaměří především na uložení odběrné hlavy do návratového pouzdra SRC (Sample Return Capsule). Jakmile dojde k jeho uzavření, tak už nebude vadit, že z hlavy vypadne další materiál – zůstane totiž po celou cestu k Zemi schovaný uvnitř pouzdra, které se otevře až v laboratoři. „Pracujeme na tom, abychom si poradili s vlastním úspěchem a naším úkolem je dopravit na zemi bezpečně co největší vzorek z Bennu,“ říká Dante Lauretta, hlavní vědecký pracovník mise OSIRIS-REx z University of Arizona v Tucsonu, který vede vědecký tým plánující vědecká pozorování a zpracování dat. „Ztráta materiálu mě znepokojila, proto jsem důrazně sdělil týmu, aby tento vzácný vzorek uložil co nejrychleji,“ dodává Lauretta.
Hlava TAGSAM provedla odběr vzorků za ideálních podmínek. Nově dostupné analýzy ukazují, že odběrná hlava se před uvolněním dusíku z lahve, který zvířil materiál, zabořila do povrchu. Pronikla do materiálu zhruba o několik centimetrů. Veškerá dostupná data ukazují, že odběrná hlava momentálně obsahuje mnohem víc než požadovaných 60 gramů regolitu. Sonda OSIRIS-REx je v dobrém technickém stavu a pozemní tým dokončuje plán sekvence pro uložení odběrné hlavy do pouzdra. Zároveň slibuje, že jakmile budou k dispozici bližší údaje o časové ose ukládání vzorku do pouzdra, tak nás bude informovat.
Přeloženo z:
https://www.asteroidmission.org/
Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/osiris-rex/wp-content/uploads/sites/103/2016/08/osirisrex-34.jpg
http://spaceflight101.com/osiris-rex/wp-content/uploads/sites/103/2016/08/osirisrex-35.jpg
https://www.asteroidmission.org/…/2020/10/5_deg_fast_cropped-3-frame-slowed86.gif
https://spaceflight101.com/osiris-rex/wp-content/uploads/sites/103/2016/08/osirisrex-14.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Pocity při sledování toho manévru nebudu ani popisovat. Úžasný zážitek, díky.
Zajimalo by me, jaky ma vliv povrchovy elektricky naboj sondy na ulpivani prachovych zrnek na jejim povrchu. Take zda se nejak zmenil pri dotyku s planetkou. Bud ze se sonda vyrovnala s nabojem planetky, nebo naopak ji letici prach nabil trenim. A zda ho vubec mohlo byt na takove kejkle dost.
S otázkou nábojů dvou těles při dotyku se vypořádala již Gemini 8. Spojení se proto provádělo ve stínu a žádný náboj tam nebyl. V tomto případě tomu bude si stejně. Tady se navíc jedná o prostor zcela bez atmosféry, na rozdíl od Gemini.
Aby cokoli odlétlo musí dostat nějaký impuls. Pokud sonda po vložení hlavice uhne stranou kolmo na vkládací pohyb, vše co z hlavice odletělo se dostane mimo uzavíraný prostor.
Super zpráva. Teď jen mám strach, aby se odlétávající regolit náhodou nedostal při uzavírání tam, kde nemá, a nezapříčinil netěsnost přistávací kapsle.
Proces ukládání hlavice do pouzdra i zavírání víka bude snímkovat kamera. Pozemní středisko tak bude mít o všem dobrý přehled.
Asi se dá předpokládat, že když se SRC za pár dní otevře (před odběrem byl plán 30.10.) a pak zavře, mohlo by se v případě potřeby otevřít znovu a že jsou tam nějaké kontrolní mechanismy, které hlídají správnost uzavření. Ale jak by se případný nevhodně ložený materiál odstraňoval, to by se teprve vidělo. Otočení vzhůru nohama tady nepomůže 🙂
Zásobníky jsou na obvodu hlavice. Prostory blíže středu jsou pracovní, jimiž materiál měl jen proudit do zásobníků. Tam zřejmě uvízl větší fragment a uzávěr se nedovřel. Rozhodují množství materiálu odtud již uniklo při odletu kdy působila maximální síla na “ vysypání“.
Materiál povrchu byl načechraný a křehký, hlavice se nejen zabořila, ale překážející kámen rozdrtila. Zaboření bylo zdrojem úspěchu – zvířený materiál neměl kudy uniknout, byl nucen zamířit jen dovnitř hlavice.
Maximální kapacita hlavice sahá údajně až někam ke 2 kg ! Uvidíme zda Američané nevymyslí náhradní způsob zvážení.
Přesně tak – pokud je toho tolik, tak by možná šlo změřit i jen zrychlení při definovaném impulzu motoru. Ale fakticky už to bude jedno – jakmile bude hlava v pouzdru, tak patrně není cesta, jak ji znovu vyjmout. Takže by to jen pomohlo zkrátit čekání na návrat :-).
No vida. Takže odběrná metoda dokonalá a nakonec ani ten povrch Bennu nebyl tak nepříznivý. Sice rizikový pokud jde o sestup k němu, protože členitý a plný velkých kamenů a malých skal, ale při samotném kontaktu se ukázalo, že vrstva regolitu je dostatečná. Tak rychle uložit do SRC a kapsli pořádně uzavřít.
Když by se dělal druhý odběr, tak by to bylo se stejnou hlavou nebo těch hlav mají víc?
Mají jen jednu hlavu. Víc měli jen lahví s plynem.
Rýchlo to zavrieť, kým sa všetko nevysype! Roztočiť to teraz by asi naozaj nebol dobrý nápad.
Pači sa mi formulácia „Musime si poradiť s vlastným úspechom.“
Ak to naozaj úspešne priletí na Zem, zaujímalo by ma, kde ten materiál skončí – či v NASA alebo na arizonskej univerzite.
Tak je konečná spekulacím o možném dalším odběru. Plná hlava, pokud tomu tak skutečně je, je ale fantastická zpráva. Horší je, že na potvrzení bude nutno čekat 3 roky. Stejně bude určitě nějaký odborný odhad odebraného množství, u Japonců to bude známo přesně zanedlouho, přiletí na den za šest týdnů.