19. srpna 2020
Testovací prototyp Starship SN6 dorazil na testovací stanoviště 11. srpna. Následovala kryogenní tlaková zkouška 17. srpna a nyní jsme se dočkali dalšího důležitého kroku. Na základnu Boca Chica totiž dorazil motor Raptor s pořadovým číslem 29. Připomeňme jen, že Starship SN5 provedla svůj skok s Raptorem číslo 25 a na základně McGregor je Raptor s číslem 40. To jen dokládá rychlé tempo výroby těchto motorů, které jsou stále ve fázi ladění a drobných úprav. Ale zpět ke Starship SN6. Možná už 24. srpna (opět v tradičním obrobí 15:00 – 3:00 SELČ) bychom se mohli dočkat statického zážehu – SpaceX má pro jistotu rezervované i uzavírky na další dva dny, kdy by mohl zážeh proběhnout, pokud by to v prvním termínu nevyšlo. Jakmile proběhne statický zážeh, bude otevřená cesta ke skoku. Starship SN6 je vyrobena ze staršího druhu nerezové oceli, který používá i Starship SN5. Čeká na ni tedy také skok do 150 metrů. Elon Musk se již dříve vyjádřil, že jeho firma provede několik menších skoků, aby se odladil celý proces, než přijdou na řadu skoky vyšší.
Pozorní diváci si při sledování videa jistě všimli, že Starship SN6 nemá na svém vrcholu kvádr s dvacetitunovým závažím. Podle neověřených informací se zdá, že tam ani nebude. Dodatečnou hmotnost pro skok by měla zajistit plně natankovaná horní nádrž, díky které se posune těžiště vzhůru, takže jeden motor Raptor bude moci snáze manévrovat.
Uživatel Twitteru s nickem Brendan vytvořil 15. srpna tento diagram, který ukazuje stav rozpracovanosti Starship SN8.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Na Boca Chica již vzniká prototyp Starship SN8, který je již vytvořen z nově využívané slitiny 304L. Tento prototyp by již měl být určen k vyšším skokům – možná až do 20 kilometrů. Za tímto účelem má být vybaven trojicí motorů Raptor a od předchozích prototypů se bude lišit i přítomností špičky a také dostane křídla. Ta budou nezbytná ke zkouškám manévrování a přechodu z pozice parašutisty ve volném pádu do svislé orientace.
Zatím se však absolutně nedá odhadnout, kdy bude dokončen, kdy bude převezen na rampu, kdy začnou jeho zkoušky ani kdy k tomuto skoku dojde. Vždyť zatím ani nevíme, kolik nižších skoků nás před tímto vyšším čeká. Skoky do 150 metrů má zajišťovat Starship SN6 a SN5, která je nyní v montážní sekci, kde probíhají její opravy. Čekání na skok do 20 kilometrů v podání SN8 si můžete zkrátit sledováním povedené neoficiální počítačové animace na toto téma.
https://twitter.com/C_Bass3d/status/1295459409154498565?
Zdroje informací:
http://forum.kosmonautix.cz/
https://www.elonx.cz/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/EftxJI0X0AQrPam?format=jpg&name=medium
https://pbs.twimg.com/media/Eff1TwoUwAALX3d?format=jpg&name=4096×4096
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Uplne nerozumim proc az na dalsich verzich Starship bude pouzita ocel Aisi 304L. Jedna se o jednu z nejbezneji pouzivanych nerezovych oceli, s dobrou svaritelnosti. Bez zadnych „super“ vlastnosti, ktere bych pri stavbe kosmicke lodi ocekaval. Bez zadnych zaludnosti pri svarovani, cimz jsem si dosud vysvetloval neuspesne tlakove zkousky nekterych predchudcu Starship. Vlastne by me zajimalo jakou ocel pouzivali dosud, takto to skoro vypada, jako spis ustup nez vylepseni konstrukcniho materialu. Nejsem sice materialovy inzenyr, ale takto obycejny material neni bezne pouzivan ani na funkcni dily letadel, natoz v raketove technice.
Starhopper byl z oceli 304, první prototypy Starship až po Starship SN6 jsou z oceli 301. Počínaje SN7 se začala používat 304L a do konce roku chce SpaceX přejít na nějakou vlastní slitinu. Ale je potřeba říct, že Musk o té aktuální 304L hovoří jako o 304L-ish. To se dá do češtiny přeložit jako „něco podobného 304L, ale ne tak docela“.
jediny zasadnejsi konstruktersky hlavolam na superheavy je motorova sekcia s 27 motormi (alebo kolko je to teraz aktualne), vratane rozvodov potrubi apod.
Nezabudajme ze pre efektivne znovupouzitie musi byt lahka udrzba – motory sa zrejme budu dat po blokoch vybrat von, resp. sa budu vymienat cele bloky motorov. Podobne dnes sa na F9 da vytiahnut kazdy motor a rychlo vymenit.
Zvysok boostra je len predlzena nadrz Starshipu, plus asi tam navaria nejake nosniky (superheavy musi uniest Starship nad sebou, to Starship nemusi :))
Nie je to zvláštne, skrýva sa za tým logika. Nádrže Starship budú takmer identické so Superheavy len dlhšie s ďalšími, nie tak výraznými úpravami. Raptor rovnako ostáva ten istý, no zato Starship je ako celok daleko komplexnejšia, aktívne nohy, TPS, krídla, medzistupeň, nákladový priestor a kopec dalších drobností ktoré Superheavy nepotrebuje no potrebujú ich otestovať na Starship. Prvý stupeň, Superheavy bude podľa logiky „big dumb booster“ Nádrže avionika kopec raptorov možno roštové kormidlá alebo a pasívne nohy ktoré netreba testovať proste tam budú. Bez existence fungujúcej Starship nemá Superheavy žiaden význam.
N-1 mala niekoľko zásadných problémov. To neexistencia CFD, hovorí sa že bol testovaný len každý druhý motor, nemali schopnosti otestovať celú zostavu na zemi a slabá elektronika neschoplá sa vysporiadať s takým počtom motorov.
Myslím si že pri aktuálnom stave a vývoju v Boca Chica máme do konca roku prvý prototyp Superheavy istý. Vysoká montážna hala je stavaná a chýbajú len posledné metre konštrukcie, stavba stolca pre testy Superheavy je rovnako v plnom prúde.
Připadá mi zvláštní, že se Musk věnuje výhradně druhému stupni sestavy. Bez prvního který má být násobně rozměrnější a těžší / 70 m a 2.500 tun / se nedostane ani na LEO. Kvalitní první stupeň přitom rozhoduje o bytí a nebytí celého nosiče, příkladem je ruská superraketa N-1, která padla právě díky neletuschopnému prvnímu stupni.
Na Starship se dají vyladit všechny konstrukční procesy využitelné na Super Heavy.
Vyrobit první stupeň je prý jednodušší, tvrdil Elon, tak začali druhým. Odladí tam proces svařování a tvorby vrchlíků a pak to 3x zvětší
Zkusme si tuto problematiku rozebrat.
1. stupeň (Super Heavy) – „válcová nádrž s motory“, trajektorije letu suborbitální. Buďme trochu drzí a řekněme že je to jako 1. stupeň Falconu 9 na steroidech. Tam „není moc co řešit“, to je celkem zvládnuté.
2. stupeň (Starship)- plně znovupoužitelný, tepelný štít, vyklápěcí nohy, přístávací nádrže separátně od hlavních… Trajektorie – orbita i meziplanetární. Nutnost přežít kryogenní teploty i žár při vstupu do atmosféry z obrovských rychlostí, nutnost aerobrakingu a naučení se manévrů pro přistání. Dva typy motorů atd.
Tedy druhý stupeň je mnohonásobně komplikovanější a složitější úkol, který navíc řeší v procesu výroby (práce s nerezem, rozměry…) i mnohé problémy stupně prvního. Bez funkčního druhého stupně nemá první stupeň smysl.
100% souhlas, ale zajímalo by mne, jak vysoko se může Starship dostat bez prvního stupně (a bez zátěže) a jaké rychlosti může sama dosáhnout. Víme, že druhý stupeň obecně uděluje lodi většinu konečné rychlosti. Takže bez zátěže by se to mohlo i blížit dosažení LEO.
Je to poměrně důležité, protože v takovém případě se dá velmi mnoho z potřebných manévrů nacvičit bez 1. stupně.
Dosažení LEO pak znamená, že po 16ti obletech Země lze přistávat v blízkosti místa srartu. Nedosažení LEO naopak znamená přistání tisíce km od místa startu. A to je komplikace.
plne natankovana Starship sa na troch SL raptoroch neodlepi od zeme. Musela by ich mat viac.
Problém je, že druhý stupeň sice uděluje většinu rychlosti, ale číní tak prakticky ve vzduchoprázdnu a také tak nečiní přímo proti zemské gravitaci. Jedná se tedy v konečném efektu o zlomek celkového potřebného výkonu prvního stupně.
Někde na to odpovídal, že hlavní limitací je počet vyrobených motorů a rychlost jejich výroby. Starship jich i ve finální podobě má mít méně, tj. běží výroba motorů, testuje se Starship a až bude dost motorů, bude snad Starship (téměř) otestovaný a přejde se k prvnímu stupni.