Nejbližší start rakety Delta IV Heavy od United Launch Alliance je momentálně plánován na 26. srpna a představuje další krok vstříc odchodu těchto majestátních nosičů do výslužby. Zbývá pouhých pět startů této rakety a Tory Bruno, šéf firmy ULA, uvedl, že nejsou žádné plány na výrobu dalších kusů – ULA se totiž chystá o postupný přechod na nosiče nové generace z rodiny Vulcan. Start Delty IV Heavy má proběhnout mezi 7:50 a 12:25 SELČ z rampy 37 na Cape Canaveral Air Force Station. Těžký nosič firmy ULA má na oběžnou dráhu dopravit utajený náklad pro Národní úřad vojenského kosmického zpravodajství NRO. Tato organizace spravuje celou řadu amerických družic s utajenými úkoly. Mise označovaná jako NROL-44 bude představovat 12. start nejsilnější rakety v portfoliu ULA, která debutovala v roce 2004.
Z jedenácti dosavadních startů Delty IV Heavy se sedmkrát startovalo s nákladem pro NRO. Mezi zbývajícími starty najdeme třeba testovací let EFT-1 lodi Orion v roce 2014, nebo Parker Solar Probe vypuštěná v roce 2018 za účelem studia Slunce. Všech pět zbývajících startů raket Delta IV Heavy bude s utajenými náklady pro NRO.
Zástupci armády říkají, že mise, pro které si úřad NRO objednal Deltu IV Heavy, nemohou kvůli požadované oběžné dráze startovat na žádné jiné raketě, která je momentálně k dispozici. Je veřejným tajemstvím, že mnoho družic pro NRO jsou těžké a velké kousky, které snesou srovnání s americkým školním autobusem. Už od počátku jejich vývoje se navíc počítá s tím, že budou na raketu integrovány vertikálně a nikoliv horizontálně.
Raketa Delta IV Heavy je tvořena třemi prvními stupni klasických raket Delta IV (které již dolétaly), které jsou spojené dohromady. Každý z těchto „prvních stupňů“ pohání motor RS-68A na kapalný kyslík a kapalný vodík. Vůbec poslední start jednotrupové Delty IV v konfiguraci medium proběhl téměř přesně před rokem – 12. srpna 2019. ULA následně podle očekávání tuto verzi přesunula mezi vysloužilé. Důvod je prostý – jednotrupová Delta IV byla pro vynášení utajených nákladů nahrazena levnějším Atlasem V od stejného poskytovatele. Atlas V dokázal pokrýt všechny typy armádních nákladů kromě těch nejtěžších.
Po představení a certifikaci rakety Vulcan-Centaur nové generace (první start je plánován na rok 2021) bude ULA moci přesunout do výslužby jak Deltu IV Heavy, tak i Atlas V. Nastává zajímavá situace. Falcon Heavy od SpaceX, který americké letectvo vloni certifikovalo pro vynášení misí národní bezpečnosti USA, je schopen vynést těžší náklady než Delta IV Heavy od ULA a navíc za zlomek ceny. Letectvo v roce 2018 přidělilo Falconu Heavy kontrakt za 130 milionů dolarů, což je zhruba polovina ceny za start Delty IV Heavy.
Výhodou Delty IV Heavy je větší aerodynamický kryt oproti Falconu Heavy, do kterého se vejdou i velké družice pro NRO. Navíc pozemní vybavení ULA umožňuje vertikální integraci nákladu s nosnými raketami. Systém Vulcan-Centaur bude využívat stejných možností vertikální integrace, který SpaceX připravuje do budoucna pro Falcon Heavy včetně odpovídajícího prodlouženého aerodynamického krytu. 7. srpna Pentagon oznámil, že ULA získá 60 % armádních zakázek do roku 2027 a SpaceX dostane zbylých 40 %.
Ministerstvo obrany již dříve zadalo ULA smlouvy pouze na jediný nosič z hlediska zbývajících pěti startů Delta IV Heavy. Všechny mise jsou považovány za užitečná zatížení kategorie C v nomenklatuře Pentagonu. Budoucí mise z kategorie C budou rozdělovány mezi ULA a SpaceX, což souvisí s nedávno oznámeným kontraktem na starty, který již nebude využívat jediného poskytovatele.
Jak ULA tak SpaceX plánují buďto nové rakety nebo vylepšení těch stávajících – v obou případech jsou řešení levnější než stávající Delta IV Heavy. Pentagon tak již nepotřebuje využívat tuto stárnoucí konfiguraci. Sám šéf ULA, Tory Bruno v nedávném rozhovoru uvedl, že jeho firma nemá žádné plány, které by souvisely s výrobou dalších dílů pro rakety Delta IV Heavy. „Už to opravdu není užitečné,“ uvedl Bruno v rozhovoru pro Spaceflight Now a dodal: „Zbývá nám těch zmíněných pět. Dva z nich mají startovat letos a my pak jsme dovolili dodavatelům, kteří se podílí na vývoji Delta 4-Heavy, začít ukončovat produkci po kusech, které již byly dodány.“
Po srpnovém startu plánuje ULA do konce roku 2020 ještě jeden start Delty IV Heavy. Proběhnout má z Vandenbergovy základny v Kalifornii. Mise označovaná jako NROL-82 by mohla v rámci mise NROL-82 na oběžnou dráhu doručit další průzkumnou družici pro NRO. Na roky 2022 a 2023 jsou plánované další tři starty raket Delta IV Heavy – dva z Floridy a jeden z kalifornské základny Vandenberg.
Ale zpět k nejbližšímu startu Delty IV Heavy. Díly pro raketu dorazily na rampu 37B vloni v prosinci. Zaměstnanci ULA následně spojili tři první stupně s horním stupněm a sestava byla připravena ke zkouškám. V lednu letošního roku byla sestava prověřena natankováním 1,8 milionu litrů kapalného vodíku a kyslíku během zkoušky, která měla ověřit připravenost na startovní odpočet. Po úspěšném ověření byly pohonné látky z nádrží zase odčerpány.
Samotná mise NROL-44 (zřejmě družice z vylepšené řady Mentor) je na první pohled podobná dřívějším misím rakety Delta IV Heavy, které mířily přímo na kruhovou dráhu ve výšce 36 000 kilometrů. „Za označením NROL-44 se s největší pravděpodobností, na základě různých indicií, volby termínu startu, nosné rakety a oběžné dráhy, skrývá geostacionární družice pro dálkový elektronický průzkumu. Mělo by se jednat o vylepšenou družici typu Mentor čtvrté generace amerických družic SIGINT. Družice o hmotnosti mezi 4500 a 5000 kg je vybavena velkou síťovou anténou o průměru až 100 m pro příjem elektronických signálů ze stacionárních i pohyblivých pozemních, námořních a leteckých cílů včetně družic na nižších oběžných drahách,“ říká Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
Pokud má být náklad z mise NROL-44 opravdu doručen na geosynchronní dráhu, bude to od horního stupně vyžadovat tři zážehy horního stupně s motorem RL-10. „Družice NROL-44 bude velmi pravděpodobně zavěšena někde nad východní polokoulí. Provozovatelem družice je Národní úřad vojenského kosmického zpravodajství NRO. Obdobný sytém geostacionárních družic SIGINT začala v roce 2014 budovat také Ruská federace vypuštěním první družice Olimp-K provozované Federální službou bezpečnosti FSB,“ doplňuje Václavík.
Samotná raketa Delta IV vznikla pod hlavičkou firmy Boeing v poslední dekádě minulého století. Rakety Atlas V naopak vyvíjela společnost Lockheed Martin. V roce 2006 se však Boeing a Lockheed Martin dohodly na spojení divizí svých nosičů a tím vznikla společnost United Launch Alliance alias ULA. V ní mají oba kontraktoři zajištěný férový podíl 50 : 50.
Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://live.staticflickr.com/65535/49399558332_87077d819e_k.jpg
https://www.ulalaunch.com/…/wdr5f3adf639ef7421e8b7bd9a29a8eaf0c.jpg?sfvrsn=e10309c9_0
https://pbs.twimg.com/media/EfVjfUAXsAIjSvn?format=jpg&name=4096×4096
https://c1.staticflickr.com/5/4875/32925501148_9d6d18c8f0_k.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/49070210971_ea7894f1f0_o_d.jpg
http://reseau.echelon.free.fr/reseau.echelon/images/GIF/Aorion2.gif
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/22/USA202_Thuraya2.jpg
Myslím si, že toho je jedna z ikonických raket, které se budou pamatovat a zároveň je to krásná ukázka toho, že používat jen LH/LOX palivo na první stupni vede k obrovským rozměrům nosiče.
Nádrž STS (Raketoplánu) je také ohromná, u SLS ani nemluvě, ale tam jsou ještě boostery na TPH, takže start není jen na LH/KOX motorech…