Vědci, kteří analyzují data z evropské družice Sentinel-5P si všimli výrazného úbytku koncentrací ozonu nad Arktidou. Nezvyklé atmosférické podmínky včetně nezvykle nízkých teplot ve stratosféře vedly k poklesu úrovně ozonu, takže vznikla „ozonová minidíra“. Ozonosféra je přirozená ochranná vrstva tohoto plynu, která se nachází ve stratosféře. Stará se o ochranu života na Zemi před škodlivým ultrafialovým zářením ze Slunce, které by jinak způsobovalo rakovinu či šedý zákal, ale přinášelo by i další negativní vlivy na přírodu.

Když se řekne ozonová díra, lidé si většinou vzpomenou na zeslabení ozonosféry nad Antarktidou, které se objevuje každý rok na podzim. V uplynulých týdnech si ale vědci z Německého aerokosmického střediska DLR všimli silného úbytku ozonu nad severními polárními oblastmi. S využitím dat, která produkuje přístroj Tropomi na družici Sentinel-5P, mohli průběžně sledovat, jak se v atmosféře nad Arktidou tvoří ozonová díra.

Je potřeba říct, že už v minulosti byly občas spatřeny ozonové minidíry v okolí severního pólu, ale letošní pokles ozonu je ve srovnání s jinými roky mnohem výraznější. Diego Loyola z DLR k tomu říká: „Ozonová díra, kterou letos pozorujeme nad Arktidou má maximální rozsah méně než 1 milion kilometrů čtverečních. Je tedy menší než antarktická ozonová díra, která může dosáhnout velikosti 20 – 25 milionů čtverečních kilometrů při běžné době trvání 3 – 4 měsíce.“

Ačkoliv oba póly zažívají během zimy úbytek ozonu, v Arktidě bývá výrazně pozvolnější než v Antarktidě. Vznik ozonové díry podporují extrémně nízké teploty (pod -80 °C), sluneční záření, vítr a látky jako jsou chloro- a fluoroderiváty uhlovodíků, tedy freony. Teploty nad Arktidou většinou nebývají tak nízké jako nad Antarktidou, ale letos silný vítr proudící kolem severního pólu zachytil studený vzduch z takzvaného polárního víru (vortexu), což jsou proudy stratosférického větru, které obkružují pól.

Na konci polární zimy se první sluneční paprsky nad severním pólem postaraly o spuštění neobvykle silného úbytku ozonu, v jehož důsledku vznikla i ozonová díra. „Od 14. března se sloupec ozonu nad Arktidou dostal pod hodnoty, které jsou běžně považovány za úroveň ozonové díry, tedy méně než 220 Dobsonových jednotek. Očekáváme, že by se díra mohla znovu zavřít kolem poloviny dubna.“ K tématu se vyjádřil i Claus Zehner, manažer mise Sentinel-5P: „Celková měření ozonu pomocí Tropomi rozšiřují naše možnosti kontinuálního globálního monitorování ozonu, které začaly v roce 1995. Za celou tu dobu jsme nezažili vznik ozonové díry takových rozměrů nad Arktidou.“

Podle vědeckých výstupů z roku 2018 se od roku 2000 vrstva ozonu ve stratosféře vzpamatovává tempem 1 – 3 % za desetiletí. Tímto tempem by se mohla ozonosféra nad severní polokoulí vrátit do normálu kolem roku 2030. Jižní polokoule, která je zasažena více, by mohla být v pořádku kolem roku 2050 a obě polární oblasti pak kolem roku 2060.

Samotný přístroj Tropomi je jediným vědeckým vybavením sondy Sentinel-5P. Jeho úkolem je měřit koncentrace mnoha různých plynů v atmosféře, dále pak vlastnosti aerosolů a oblaků. Sentinel-5P má globální pokrytí a může sledovat změny v průběhu jednotlivých dnů. Jelikož je sledování kvality ovzduší a ozonosféry důležité, budou se na tuto oblast zaměřovat další chystané sondy z řad Sentinel 4 a Sentinel 5. Jejich úkolem bude monitorování kvality ovzduší s důrazem na málo zastoupené plyny, stratosférický ozon a aerosoly. Dále poskytnou informace o kvalitě ovzduší, slunečním záření a mají monitorovat i klima.

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/Unusual_ozone_hole_opens_over_the_Arctic.jpg
https://www.esa.int/…/17071212-1-eng-GB/Working_on_Tropomi.jpg
https://www.esa.int/…/14552874-1-eng-GB/Sentinel-5P_in_the_cleanroom.jpg
https://www.esa.int/…/Air_quality_monitoring_for_Copernicus.jpg