Vozítko Mars rover 2020 má za sebou první pozemskou jízdu a tak nic nebránilo tomu, aby mohl být koncem prosince vystaven na odiv zástupcům médií, kteří přijeli do kalifornské Jet Propulsion Laboratory, aby si nové vozítko prohlédli, než bude složené a zabalené před cestou na druhý konec Spojených států – na Floridu. Dlouho plánovaný přesun by měl proběhnout už v únoru letošního roku a na Floridě pak na rover čekají závěrečné předstartovní zkoušky. Ty jsou nezbytné k tomu, aby mohlo tohle vozítko v červenci vyrazit na raketě Atlas V vstříc k Marsu.
Šestikolové vozítko se na první pohled podobá roveru Curiosity, který prozkoumává Mars od srpna roku 2012, ale jeho nástupce, tedy Mars rover 2020 nese vylepšené vědecké přístroje a navíc disponuje mechanismem pro odběr, hermetické uzavření a uložení odebraných vzorků regolitu a hornin odvrtaných z povrchu Rudé planety. Tyto vzorky budou v budoucnu odebrány jinou robotickou misí, která bude mít za úkol je dopravit na Zemi pro podrobnou analýzu. Asi není potřeba zdůrazňovat, že vědci by rádi touto cestou zjistili bližší informace o důkazech dávného života na Marsu.
Mars rover 2020 s sebou na Mars dopraví i malý technologický demonstrátor létajícího zařízení – vrtulníku, nebo chcete-li dronu. Rover krátce po přistání tento dron vyloží na povrch a později budou obě mise probíhat nezávisle na sobě. Mars helicopter se tak může stát prvním lidským výtvorem, který bude poletovat v atmosféře nezemského světa.
Nové vozítko dostalo, na rozdíl od Curiosity, kola se silnějším hliníkovým pláštěm a upraveným vzorkem, což by mělo zabránit poškozením, která se objevují na pláštích kol roveru Curiosity. „Mars rover 2020 bude v širším měřítku hledat stopy dávného života,“ říká Zach Ousnamer, strojní inženýr a člen týmu specialistů, kteří se starají o sestavení, zkoušky a vypuštění této mise a dodává: „Chystáme se přistát v kráteru Jezero, který býval kdysi dávno říční deltou. Víme, že na Zemi bývají taková místa vhodná pro život, tak proto míříme právě tam – věříme, že bychom zde mohli najít stopy života.“
Jak již bylo uvedeno výše, NASA pozvala na 27. prosince novináře a fotografy do budovy Spacecraft Assembly Facility, která stojí v kalifornské Jet Propulsion Laboratory. Zástupci médií tak oblékli ochranné obleky a poté se mohli k vozítku přiblížit. Mohli fotografovat nejen samotný rover, ale i přeletový stupeň, nebo systém sky-crane. V našem článku najdete fotografie, které zveřejnil Alex Polimeni z webu spaceflightnow.
Samotné vozítko se dá svými rozměry přirovnat k menšímu automobilu – na délku měří zhruba tři metry, je 2,7 metru široké a na výšku bychom naměřili 2,2 metru. Co do velikosti není mezi Curiosity a Mars rover 2020 žádný rozdíl. Nové vozítko je ale těžší než jeho předchůdce – váží 1025 kg, což je o 126 kg více, než kolik bychom naměřili u Curiosity.
Stavba roveru skončila před několika měsíci, načež se inženýři pustili do série zkoušek, které mají ověřit, zda je rover připraven na cestu k Marsu. Zkoušel se třeba separační systém, který oddělí vozítko po přistání od nebeského jeřábu, následně rover putoval do termálně-vakuové komory, kde zažívalo chlad a nízký tlak atmosféry, jaké jej čekají na Marsu.
17. prosince přišla první zkušební jízda v montážní hale JPL. „Rover získal svůj řídičák,“ říkal tehdy v nadsázce Rich Rieber, vedoucí inženýr mobilních systémů pro tuto misi a dodal: „Zkouška bezpochyby prokázala, že se rover zvládne pohybovat i se svou hmotností. Prověřili jsme také vůbec poprvé mnoho funkcí pro autonomní navigaci. Jde o významný milník pro celou misi.“
Rover je vybaven 2,1 metru dlouhým robotickým ramenem, které má na svém konci 45 kg těžkou hlavici s přístroji PIXL a SHERLOC – ty jsou určené k detailnímu průzkumu chemického složení kamenů na Marsu a hledání organických látek. Na hlavici najdeme také kamery, které pořídí velmi detailní snímky a zapomínat nesmíme ani na příklepovou vrtačku s jádrovým vrtákem pro odběr vzorků, které se jednou vrátí na Zemi.
Součástí vozítka je také přístroj SuperCam, což je soustava senzorů, kamery, laseru a spektrometrů. Zařízení vyšle k marsovskému kameni laserový puls, který na vzdálenost 6 metrů odpaří malé množství materiálu, na který dopadne. Rover tento materiál analyzuje a zjistí jeho chemické složení s důrazem na hledání organických látek. SuperCam vyvinuli specialisté z USA, Francie a Španělska – jde v podstatě o vylepšenou verzi přístroje ChemCam, který slouží na roveru Curiosity.
V těle roveru zase najdeme přístroj MOXIE, který vyzkouší možnosti výroby kyslíku z oxidu uhličitého v atmosféře Marsu, což je schopnost, která se bude jednou astronautům na rudé planetě hodit. Norsko se zase může chlubit radarem, jehož vlny proniknou pod povrch a jejich odrazy prozradí informace o geologických strukturách. Na vozítku je ještě malá meteorologická stanice a celkem 23 kamer včetně vůbec první marsovské kamery schopné zoomovat. Na vozítku najdeme ještě dva mikrofony, které mají zaznamenávat třeba zvuky výše zmíněných laserových pulsů.
Dalším krokem vstříc startu bude odeslání vozítka, sestupové sestavy a přeletového modulu na Floridu do Kennedyho kosmického střediska. Veškerý hardware bude z Kalifornie na Floridu přesunut ve dvou etapách, přičemž o přesun vozítka se v únoru postará armádní nákladní letoun. Další velký kus techniky – tepelný štít – už na Floridu dorazil. Tento kus o průměru 4,5 metru byl společně se zadním krytem doručen 11. prosince z výrobního závodu firmy Lockheed Martin u Denveru.
Společně s vozítkem se na Floridu vydá i tým inženýrů z JPL, kteří budou mít na starost složit ze všech samostatných dílů finální sestavu určenou ke startu na raketě Atlas V. Rover a sky-crane budou uloženy do dutiny mezi tepelným štítem a zadním krytem, které společně ochrání cenný náklad při průchodu marsovskou atmosférou. Následně bude k sestavě připojen přeletový modul a následně bude dokončený celek uložen do aerodynamického krytu Atlasu V. K tomu dojde v budově Payload Hazardous Servicing Facility, odkud bude celá sestava po silnici převezena na nedalekou rampu 41, kde bude kryt i se svým obsahem vyzdvižen jeřábem, aby mohl být usazen na špičku nosné rakety.
Teprve až když bude aerodynamický kryt připojen k nosné raketě, bude do těla roveru vložen radioizotopový termoelektrický generátor – za tímto účelem budou v příslušných strukturách otevíratelná dvířka. Startovní okno se otevírá 17. července a zavírá 5. srpna – v tomto období jsou Země a Mars v optimálním postavení, které umožňuje přímý meziplanetární let. Přistání samotné je zatím plánováno na 18. února 2021 v již zmíněném kráteru Jezero. Rover by měl dostat nějaké lépe zapamatovatelné jméno již brzy. NASA vloni vyzvala americké studenty, aby posílali eseje se svými návrhy na jméno vozítka. Agentura by měla ještě do konce měsíce oznámit finalisty a výběr jména by měl následovat v únoru.
Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2020/01/mars_2020-9.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2020/01/mars_2020-3.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2019/12/mars_2020-17.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2020/01/mars_2020-4.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2020/01/mars_2020-12.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2020/01/mars_2020-7.jpg
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…4f3094ee7af20e90313132e95b4e3c0b&oe=5E6A8AFE
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2020/01/mars_2020-6.jpg
Tak obrovský nervák sa neodvolateľne blíži , ale bude stáť skutočne za to. Toľko vedeckých zariadení, ramena, kamier, lseru, vrtáku, dron … To teda bude niečo až nepochopiteľne úžasné. Budeme musieť veľmi, veľmi silne držať prsty.
Šťastný let , hoci zatiaľ iba na Zemi. Ale čoskoro aj vo vesmíre, pristátie na Marse, odber vzoriek, dron … !
🙂 😮
Doufejme, že minimálně ve stejné fázi, tj. konečná montáž, jsou i ostatní tři sondy, které se též připravují na cestu k Marsu. Na nějaký vývoj již čas uplynul, tím narážím na problémy Evropy s padákem, pokud trvají tak se asi nepoletí.
O padácích a zlepšující situaci jsme psali před pár dny.
Jsem zvědav na podrobnosti o nutnosti použití autonomní navigace. Jde o další komplikaci do systému, která má pomoci přistát i v nepřehlednějším terénu než předchozí mise, ale stejně tak se může zbláznit a vše zhatit.
Nemluvě o tom, že pokud takový navigační systém selže, budete mít strašně omezené informace, než aby šlo rozumně zjistit příčinu.
Hezké, díky.
U tohoto komentáře jsem z pozice administrátora změnil nick – použil jste nick používaný jiným uživatelem.
Viete mi vysvetliť, prečo keď zmeškajú štartovacie okno, tak sa nepoletí? Čo by sa stalo ak by vypustili sondu po tomto termíne?
Zjednodušeně řečeno by se nedostala k cíli – Mars by jí už utekl.
Nestačí sa iba dostať na obežnú dráhu Marsu ale práve vtedy tam musí byť aj Mars, a nie na inom mieste svojej obežnej dráhy !
🙂
Mars a Zem majú rozdielne obežné dráhy ale približne každé dva roky sa dostanú takpovediac do zákrytu, pri tejto polohe planét potom cesta trvá (nie som si predné istý) približne 6 až 7 mesiacov, keby sa nestihol štart v tomto termíne preletová dráha by už bola úplne iná a väčšia na akú je preletový modul stavaný nehovoriac o tom že by mars za pár týždňov doslova ušiel
Pokud by se opozdili, tak by samozřejmě museli změnit letový profil, aby se s Marsem potkali. Jenže každá jiná dráha než Hohmanova je energeticky náročnější tedy potřebuje větší delta v (spálit více paliva), což však příslušná raketa není schopna poskytnout. Musela by se tedy snížit hmotnost sondy, a to rovněž nelze.Navíc by sonda přiletěla k Marsu vyšší rychlostí a pod jiným úhlem, což by asi sonda nezvládla.
Na domovské stránce NASA běží odpočet : T-195 d.