Pátý start rakety Proton v letošním roce se uskutečnil 24. prosince a byl úspěšný. Nákladem byla meteorologická družice Elektro-L3, která bude pracovat na geostacionární dráze. Anatolij Zak s odvoláním na Vladimira Babyškina, vedoucího projektu v NPO Lavočkina, uvádí, že Elektro-L3 je těžší než dvě předchozí družice tohoto systému, jelikož se přešlo z nosné rakety Zenit na silnější Proton. Nádrže servisního modulu Navigator tak mohly být kompletně naplněny. Samotný vývoj družice začal v roce 2012 a původně měla také letět na Zenitu. V únoru 2015 ale kvůli ukrajinsko-ruskému konfliktu bylo rozhodnuto o přesunu na raketu Proton.
Když v prosinci 2015 startovala družice Elektro-L2, očekával se start třetího exempláře na přelomu let 2016 a 2017. V únoru 2016 přišla potěšující zpráva, že výrobní závod RPK dokončil kalibraci vícespektrálních přístrojů, které mají na palubě družice snímkovat Zemi. Nečekaně však za pár měsíců přišla informace o odkladu startu na konec roku 2017. Posun o rok měl být vynucen nezbytným vylepšením důležitých palubních přístrojů na základě poznatků získaných z předchozích misí.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/
V polovině roku 2017 byl start opět odložen – tentokrát na podzim 2018 – dokonce bylo stanoveno i přesné datum – 22. října 2018. V té době se už pracovalo na nosné raketě Proton-M i na horním stupni Block DM-03, jejichž sestavování bylo dokončeno v září 2018. Jenže už v dubnu 2018 došlo k posunutí startu na druhý kvartál roku 2019. V září pak přišel posun na říjen 2019. Důvody musíme hledat u samotné družice. Její stavba sice pokračovala, ale podle zdroje obeznámeného se situací, jak uvádí Anatolij Zak, stále zůstávalo několik technických problémů, ačkoliv už měly být vyřešeny.
Proton-M nakonec z bajkonurské rampy 81/24 odstartoval 24. prosince ve 13:03 SEČ. Raketa samotná pracovala skvěle a ani horní stupeň Block DM-03 nezlobil. Jeho tři zážehy dovedly sestavu na správnou dráhu, takže 6 hodin a 37 minut po vzletu mohlo dojít k oddělení Elektro-L3 od horního stupně. Družice se následně usadí nad rovníkem na 165,8° východní délky.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com/
Přeloženo z:
http://www.russianspaceweb.com/
Zdroje obrázků.
https://pbs.twimg.com/media/EMkFzdNWkAAsuf2?format=jpg&name=large
http://www.russianspaceweb.com/…/elektro/l3/block_dm03_integration_1.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/weather/elektro/l3/elektro_l3_scenario_1.jpg
Ta vizualizace Anatola Zaka neni moc povedena, nedovoluje to ani zacit chapat nebeskou mechaniku. Vysledkem je, ze takto to nemohlo na 100% probihat 🙁
Vizualizace jsou vždy na hraně mezi věcnou správností a srozumitelností. Většinou je potřeba nebrat je doslova a pokud tomu člověk rozumí, tak je mu jasné, co kde chybí a co si musí domyslet.
Je ku podivu, že Čeloměj jako autor moderní konstrukce Protonu nedostal zelenou pro UR-700 jako moderní nosič pro ruský Měsíční program a byl upřednostněn Koroljov jehož N-1 byla vlastně improvizací neb neměl vhodné motory.
Malá nápověda: že by to jedovaté hypergolické palivo a tedy specializace na „náklaďáky“ a military? Ovšem nic pro osobní dopravu. Na to měl se svými nejedovatými nosiči monopol právě Koroljov.
No, UR 700 byla velmi ambiciozní konstrukce, ovšem také vemi složitá a řada prvků byla asi nad síly tehdejší úrovně techniky a přidělených financí SSSR. Navíc motory RD 700 byly jen na papíře. Také horizont vývoje byl navrhován hluboko do let 70 desátých. Vhodné motory s nejedovatým palivem Gluško odmítl dodat. Ne, sověti tehdy rozhodli správně. Nicméně, N1 chybělo zase cca 30 tun nosnosti, aby bylo možno zvolit dostatečně bezpečnou koncepci letu. A navíc, z přípravě sověti stratili 1 rok diskusemi a financování bylo vysoce podhodnocené, neumožňující provést pozemní zkoušky. C_ož je dostečně známo. K letu na měsíc i s touto riskantní technikou jim chybělo min. 5 dalších let vývoje. A na to SSSR už neměl.
Nemám důkazy pro tento konkrétní příklad, ale ve SSSR nemusely objektivní argumenty nutně hrát hlavní roly.
Zarazilo mne jak po oddělení druhého stupně hořel první stupeň ještě několik vteřin. Při pohledu zespodu jakoby doháněl druhý stupeň. Tohle dělá Proton běžně nebo to byl jenom optický klam? U žádného jiného startu jsem nic podobného neviděla.
Rád bych se zeptal, zda Falcon někdy vynesl náklad přímo na GEO (tedy nejen na GTO). Prohlížel jsem si tabulky startů Falconů na ElonX-SpaceX, ale vždy je tam jen GTO. Z toho mi vyplývá, že všechny druhé stupně Falconů se nakonec vrátily do atmosféry a žádný neskončil na hřbitově nad GEO. Je to tak?
Je to tak, Falcony zatím na GEO nedoručují, ale to by se mohlo změnit příští rok u startu FH, který by mohl náklad doručit na GEO.
Díky
Není zač.