V hale Space Station Processing Facility na Kennedyho kosmickém středisku firma Sierra Nevada Corporation (SNC) odhalila jméno nákladního modulu pro miniraketoplán Dream Chaser. Společnost zároveň oznámila i nové informace o stavu příprav na zásobování ISS, které by mohlo začít v roce 2021. Řeč se stočila i na možnost zásobování chystané stanice Gateway, využití konstrukce jako samostatně letící stanice k provádění vědeckého výzkumu, nebo i na možnost pilotované verze.

Miniraketoplán Dream Chaser bez modulu Shooting star.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Firma SNC momentálně pracuje na tom, aby první exemplář vyrazil k ISS na podzim roku 2021, což potvrdil i Steve Lindsey, viceprezident divize Kosmických průzkumných systémů ve firmě SNC. Letový exemplář miniraketoplánu se již staví a probíhá jeho příprava na start na raketě Vulcan od firmy United Launch Alliance. „Zhruba před měsícem a půl jsme doručili primární strukturu Dream Chaseru. Momentálně je v Coloradu v naší výrobní hale. Jsme až po uši v procesu sestavování a integrace. Jakmile budeme mít hotovo, vezmeme vlastní miniraketoplán a také první nákladní modul, který je v San Diegu, a převezeme je do Plum Brook na Glennovo středisko, kde uděláme vakuové zkoušky. Testy provedeme na kompletní sestavě, která zažije podmínky srovnatelné s těmi, jaké ji čekají v ostrém provozu. Pak to všechno pár měsíců před startem pošleme sem,“ popsal Steve Lindsey.

Na Kennedyho středisku pak letový exemplář Dream Chaseru projde závěrečným testováním na Shuttle Landing Facility, načež zamíří do haly Space Station Processing Facility, kde do jeho útrob technici naloží potřebný náklad. Naplněný stroj se převeze do sídla firmy Astrotech v Titusville, kde proběhne jeho tankování. Poslední zastávkou před cestou do vesmíru pak bude startovní komplex 41, kde bude připojen k raketě Vulcan s horním stupněm Centaur.

Nathaniel Koga ukázal, jak to třeba za pár let bude na ISS vypadat – kromě připojených pilotovaných lodí Crew Dragon a Starliner je u stanice připojený i nepilotovaný Dream chaser.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Další průběh bude velmi podobný zásobovacím misím lodí Dragon nebo Cygnus. Pokud nenastane žádný problém během přibližování, nebo zkoušky nouzového zastavení, bude miniraketoplán zachycen staniční paží a připojen k volnému dokovacímu portu „západní“ části ISS. A tady se už pomalu začínáme dostávat k tématu avizovanému v nadpisu článku. Samotný raketoplán totiž nemá žádný dokovací prstenec nutný ke spojení s ISS – ba co víc, nejsou na něm ani žádné fotovoltaické panely generující elektřinu.

Tyto prvky společnost SNC umístila na konstrukci, která se až doposud označovala sterilním univerzálním pojmenováním „nákladní modul“. V rámci nedávné prezentace firma oznámila, že tento objekt dostane jméno Shooting Star. Tento termín se v anglicky mluvících zemích používá pro meteory – a jelikož jde o laický název, pak je nejlepším překladem český ekvivalent „padající hvězda“.

Nákladní modul Shooting star – na modré místo se připojí fotovoltaický panel, šedé bloky symbolizují maximální rozměry externího nákladu.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Název odkazuje na skutečnost, že Shooting star je jedinou částí Dream Chaseru, která se dá odhodit a může shořet v atmosféře a proměnit se v ohnivou kouli – podobně jako „padající hvězdy“. Samotný modul nese již zmíněné fotovoltaické panely, dokovací prstenec, ale i orientační trysky pro manévrování na oběžné dráze. Důležité je, že do tohoto prostoru bude možné před startem naložit zásoby pro ISS. Na vnější stranu Shooting Star bude možné připojit externí náklad určený pro umístění na vnější části stanice. Před odletem od stanice se na něj mohou umístit již nepotřebné přístroje a systémy, které byly uložené na vnější stěně ISS.

Dřívější představa nákladního modulu Dream Chaseru.
Zdroj: http://mediakit.sncorp.com/

Jakmile bude jeho pobyt u ISS u konce, staniční robotická paže oddělí sestavu Dream Chaser + Shooting Star od ISS a začne poslední fáze mise. Shooting star se pomocí svých trysek postará o odlet dostatečně daleko od stanice a zajistí i brzdící zážeh. Po jeho dokončení otočí celou sestavu tak, aby přední část Dream Chaseru mířila ve směru letu. V tuto chvíli může být Shooting Star oddělen – aby se oba objekty od sebe dostatečně vzdálily zajistí malé trysky na Dream Chaseru.

Následovat bude vstup do atmosféry, přičemž Dream Chaser má být orientován s velkým úhlem náběhu a zvednutým čumákem podobně jako tomu bylo u raketoplánů. Jelikož bude mít miniraketoplán křídla generující vztlak, bude schopen manévrovat. Bez pomoci motorů postupně doplachtí na Kennedyho středisko a přiblíží se k ranveji Shuttle Landing Facility.

Miniraketoplán Dream Chaser při zkouškách na Edwardsově základně.
Zdroj: https://pbs.twimg.com

Nejprve vysune svůj zadní podvozek s koly i přední konstrukci s lyží. Jako první se ranveje dotknou zadní kola a o chvíli později dosedne i přední lyže. „Tato lyže bude opakovaně použitelná,“ poznamenal Lindsey a dodal: „Je vyrobena z velmi odolného materiálu. Jedinou částí lyže, která bude pro každou misi nová, je vrstva tepelné ochrany.“ Destičky tepelné ochrany kryjí celé břicho miniraketoplánu a nachází se tedy i na spodní části lyže. „To znamená, že po vyklopení předního podvozku s lyží se systém tepelné ochrany dostane do kontaktu s ranvejí a bude na povrchu lyže zničen,“ vysvětlil Lindsey.

NASA zatím přislíbila šest misí Dream Chaseru k Mezinárodní kosmické stanici – všechny proběhnou do roku 2024 v rámci programu Commercial Resupply Services 2. „Předpokládáme, že se rychle připravíme na další mise. Upřímně řečeno, tým se momentálně zaměřuje na první misi. To je pro nás nyní nejdůležitější,“ doplnil Lindsey.

Vnitřní uspořádání zásobovacího miniraketoplánu Dream Chaser. Ve spodní části je dobře vidět starší vizualizace modulu Shooting star.
Zdroj: https://c.slashgear.com

Jak již bylo napsáno v úvodu článku, řeč se během prezentace stočila i na další možnosti využití Dream Chaseru. U některých možných využití se nešlo příliš do hloubky – byla však zmíněna možnost využít konstrukci jako základ pro systém servisování družic, firma uvažuje i o tom, že by Dream Chaser fungoval jako samostatně letící stanice, která by se po určité době vrátila i se vzorky na Zemi. Krátce zmíněna byla i možnost připojení nafukovacího modulu na zadní část, nebo často se objevující pilotovaná verze.

Ohledně dvou návrhů jsme se však dozvěděli o něco více – zásobování stanice Gateway a vědecké výzkumné mise pro Spojené národy. Ohledně stanice Gateway uvedl Steve Lindsey, že Shooting star je vyvíjen pro mise na ISS, ale zároveň splňuje všechny požadavky pro hermetizovaný i nehermetizovaný prostor, které NASA stanovila pro komerční zásobovací služby. To by znamenalo, že celý návrh by se dal použít jak pro mise na nízké oběžné dráze, tak i u Měsíce.

Útroby testovacího exempláře modulu Shooting Star
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Dream Chaser má velmi dobře nakročeno k tomu, aby spojil svůj budoucí osud se Spojenými národy. Již dříve se hovořilo o tom, že UN začaly jednat s firmou SNC o potenciálním využití Dream Chaseru pro členské státy, které nedisponují prostředky pro přístup do kosmického prostoru. Jejich experimenty by mohl nést právě tento malý okřídlený stroj. „Pro mise Spojených národů vycházíme z předpokladu, že existuje mnoho států, které nemají možnost létat do kosmu,“ říká Lindsey a dodává: „Na ISS se podílí jen některé státy, ale zdaleka ne všechny. Objevil se tedy nápad poskytnout těmto národům, které nikdy nebyly v kosmu, příležitost navrhnout náklad ve spolupráci se státy, které s tím již mají zkušenosti a tento náklad pak posadit do Dream Chaseru.“

Takto si Dream Chaser u ISS představuje Mack Crawford.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

S tím souvisí také informace, že Dream Chaser je schopen pojmout 30 – 35 vědeckých experimentů, které následně dopraví na Zemi a může přistát na libovolné komerční ranveji, která je dost dlouhá na to, aby přijala Boeing 737. Z toho vyplývá, že mise pro Spojené národy by nemusela přistávat v USA, ale třeba v Jižní Americe, Austrálii, nebo Evropě. jak Lindsey poznamenal, na začátku jednání se Spojenými národy nebylo jisté, jaký bude o tuto možnost zájem.

Nakonec se však sešlo dost návrhů – zájem projevilo něco mezi 65 a 70 členskými státy. „Program tedy pokrčuje,“ řekl Lindsey a dodal: „Projekt zastřešují Spojené národy a je tu velký zájem na realizaci v časovém období let 2023 a 2024.“ Jak již bylo napsáno výše, tyto mise by mohly přistávat na libovolném letišti, ale také by mohly startovat na libovolné (dostatečně silné) nosné raketě. Dream Chaser tedy pro tyto mise nebude striktně vázán na využívání sestavy Vulcan-Centaur od ULA. Díky tomu bychom se jednou mohli dočkat toho, že Dream Chaser jednou poletí na ruském Sojuzu, pak na Ariane 5 či 6 a nakonec na nějaké japonské raketě.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://spacenews.com/…/2019/08/Dream-Chaser-in-flight1-web879-879×485.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/11/D3l6I2XWwAYgdsl.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/11/cargo-module-wcredit.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/07/2018-07-10-204500.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DE9qze4VwAEGPnW.jpg:large
https://c.slashgear.com/wp-content/uploads/2015/03/03-23-15-1-Dream-Chaser-7.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/11/IMG_3318.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/dream-chaser-cargo-ISS-july-2019-17-final.png

Další podobné články

Kosmotýdeník 105. díl (15.9. – 21.9.2014) Kosmotýdeník 361 (12.8. – 18.8.) Kosmotýdeník 370 (14.10. – 20.10.) Kosmotýdeník 397 (20.4. – 26.4.)