sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Arianespace zvažuje možnosti zvýšení počtu startů rakety Ariane 6 nad 10 ročně, pokud to podpoří poptávka ze strany vlády a komerčních subjektů.
Společnost GHGSat plánuje rozšířit svou konstelaci monitorovacích a analytických služeb skleníkových plynů o 47 milionů kanadských dolarů formou vlastního kapitálu a půjčky.
Společnosti Axiom Space a Spacebilt 16. září oznámily plány na dodání datového centra s optickým komunikačním spojením k Mezinárodní vesmírné stanici v roce 2027.
Společnost Anduril, která se zabývá obrannými technologiemi, a startup pro vesmírnou dopravu Impulse Space se připravují na demonstraci autonomního setkání a přiblížení na geostacionární oběžné dráze Země. Test je plánován na rok 2026.
Společnost Amazon se letos chystá zdvojnásobit velikost své konstelace družic Kuiper na více než 200.
SpaceX očekává, že začne testovat služby přímého přenosu dat do zařízení s využitím nově získaného spektra od společnosti EchoStar již koncem příštího roku.
Společnost Swissto12 dokončila předběžné posouzení návrhu své první družice Neastar-1 s přímým připojením k zařízení. Švýcarský výrobce malých geostacionárních družic to oznámil 15. září.
Kanadská společnost Telesat nabízí družice Lightspeed jako most k IRIS², jelikož její konstelace širokopásmového připojení na nízké oběžné dráze Země (LEO) má být spuštěna v roce 2027, nejméně tři roky předtím, než má být v provozu evropská suverénní síť.
Generální ředitel společnosti Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, uvedl, že podporuje revidovaný přístup NASA k podpoře vývoje komerčních stanic a označil jej za nejlepší způsob, jak se vyhnout mezeře v lidské přítomnosti USA na oběžné dráze.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
SpaceX požádalo FCC o frekvence pro dalších 30 000 satelitů konstelace Starlink na orbitách ve výškách mezi 328 až 580 kilometry.
15. října 21:55
Rubrika:
Štítky:
Sdílejte tento článek:
Další podobné články:
Komentáře:
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
To je masakr, těžko představitelná čísla a velikost projektu a když si představím že při prvních pár satelitech již mají za sebou „aféru“ s vzájemným neochotným uhýbáním satelitů tak s povolením si to budou možná době rozmýšlet…
Ta aféra byla z velké části způsobena tím, že první šedesátka družic ještě nemá všechny systémy, se kterými se počítá pro skutečný provoz. Jde spíše o testovací exempláře.
Ten úhybný manévr, který je zmiňován, přece nesouvisí s prvními prototypy. Ty manévrovat umějí.
Jak se to vezme. Manévrovat umějí, ale zatím nejsou vybaveny systémem, který by měl autonomně vyhodnocovat jejich dráhu, porovnávat ji s parametry drah ostatních známých objektů a podle toho dělat manévry.
Jako jsem umírněný fanoušek SpaceX, ale tohle jim prostě nemohou povolit. To je ekologický, kulturní (ještě že se toho nedožil Kant) a kosmicko-bezpečnostní masakr (i kdyby ztráta řízení postihla jediné promile satelitů, tak to dělá nejmíň 40 zdivočelých satelitů ročně)…
A zároveň to pravděpodobně dokazuje jak je snaha o masový satelitní internet z inženýrského hlediska NEEFEKTIVNÍ (ve smyslu propustnosti sítě Země-LEO-Země)
Jaká je řádově obvyklá doba samovolného deorbitu z 580 km? Už mi to přijde poměrně vysoko a tedy ji odhaduju na nepříjemně dlouhou, ale vlastně neznám čísla a třeba se mýlím. Troufnete si někdo na informovaný odhad?
Cca 7,5 roku, ale samozřejmě záleží na konkrétních podmínkách.
Díky. To je lepší, než jsem čekal, i když je to víc, než by se mi líbilo. Ale zase je šance, že vzhledem k tomu, jako jsou družice Starlink placaté, budou případné neovladatelné kusy mít větší poměr odporu vzduchu ku hmotnosti a tak klesat o trochu rychleji.
30 000 družic s životností 5 let, 6000 satelitů ročně. Kdyby 1 % mělo poruchu a přestalo odpovídat, tak při době pádu 7,5 roku tak po ustanovení rovnováhy bude 450 neovladatelných satelitů. To je dost, ale nepřijde mi to tak strašlivé, jak jsem si zprvu myslel. A 1 % neovladatelných satelitů je snad nadsazené.
Ta životnost 5 – 7 let bude klíčová. Dnes se družice staví na 15 let. Některé to zvládnou,jiné fungují třeba 17 let, jiné selžou po 13. Ale když tam budou Starlinky jen 7 let, tak se maximalizuje pravděpodobnost, že v době, kdy nastane čas jejich stažení do atmosféry, budou stále v drtivé většině aktivní a schopné vykonat příkazy. Tím se riziko zombie družic minimalizuje.