sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Devět měsíců poté, co evropské země vyčlenily finanční prostředky na program European Launcher Challenge pro vynášení družic, udělila Evropská kosmická agentura (ESA) své první kontrakty.
Společnost LeoLabs získala od amerických Vesmírných sil kontrakt v hodnotě 20,68 milionu dolarů na dodání upravené verze svého přenosného radaru Scout a předvedení této technologie pro obrannou misi, která jde nad rámec jejího dosavadního využití pro sledování družic a kosmického odpadu na oběžné dráze.
Výrobce malých družic a poskytovatel služeb pro kosmické mise Blue Canyon Technologies, který je součástí divize Raytheon společnosti RTX (NYSE: RTX), představil svůj nejnovější subsystém pro kosmická zařízení s názvem FleXbus. Jedná se o připravenou a letově ověřenou sadu komponentů, včetně špičkového subsystému FleXcore.
Japonský startup Sarmony zaměřený na radarové snímkování podepsal dohodu o vynesení své první demonstrační družice na raketě Kairos společnosti Space One.
Společnost Spire Global získala od NOAA kontrakt v hodnotě 28 milionů dolarů na vývoj a letovou kvalifikaci družice a hyperspektrálního mikrovlnného sondovacího přístroje pro operativní předpověď počasí.
Pentagon rozšiřuje využívání družicové sítě Starshield společnosti SpaceX na palubě vojenských letounů. Firmě přidělil novou smlouvu na poskytování služeb pro celou flotilu, která ukazuje, jak je tento systém postupně integrován napříč americkými leteckými flotilami.
Společnosti Phi Earth Technologies a australská firma zaměřená na zpravodajství o Zemi, LatConnect 60 (LC60), oznámily strategické partnerství, jehož cílem je překlenout mezeru v propojení družicového pozorování Země s ověřenými informacemi přímo z terénu pro projekty zaměřené na přírodě blízká řešení.
Tým NASA a průmyslových partnerů připravuje pokračování mise cubesatu k Měsíci. Vyvíjí dvojici malých družic, které budou na Měsíci testovat přiblížení a operace v těsné blízkosti jiného kosmického tělesa.
Společnost Redwire bude na základě licenční smlouvy s lucemburskou společností Edge Aerospace vyrábět jednotky pro zpracování dat a síťové přepínače. Firmy to oznámily 25. srpna na konferenci Small Satellite Conference.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
SpaceX požádalo FCC o frekvence pro dalších 30 000 satelitů konstelace Starlink na orbitách ve výškách mezi 328 až 580 kilometry.
15. října 21:55
Rubrika:
Štítky:
Sdílejte tento článek:
Další podobné články:
Komentáře:
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
To je masakr, těžko představitelná čísla a velikost projektu a když si představím že při prvních pár satelitech již mají za sebou „aféru“ s vzájemným neochotným uhýbáním satelitů tak s povolením si to budou možná době rozmýšlet…
Ta aféra byla z velké části způsobena tím, že první šedesátka družic ještě nemá všechny systémy, se kterými se počítá pro skutečný provoz. Jde spíše o testovací exempláře.
Ten úhybný manévr, který je zmiňován, přece nesouvisí s prvními prototypy. Ty manévrovat umějí.
Jak se to vezme. Manévrovat umějí, ale zatím nejsou vybaveny systémem, který by měl autonomně vyhodnocovat jejich dráhu, porovnávat ji s parametry drah ostatních známých objektů a podle toho dělat manévry.
Jako jsem umírněný fanoušek SpaceX, ale tohle jim prostě nemohou povolit. To je ekologický, kulturní (ještě že se toho nedožil Kant) a kosmicko-bezpečnostní masakr (i kdyby ztráta řízení postihla jediné promile satelitů, tak to dělá nejmíň 40 zdivočelých satelitů ročně)…
A zároveň to pravděpodobně dokazuje jak je snaha o masový satelitní internet z inženýrského hlediska NEEFEKTIVNÍ (ve smyslu propustnosti sítě Země-LEO-Země)
Jaká je řádově obvyklá doba samovolného deorbitu z 580 km? Už mi to přijde poměrně vysoko a tedy ji odhaduju na nepříjemně dlouhou, ale vlastně neznám čísla a třeba se mýlím. Troufnete si někdo na informovaný odhad?
Cca 7,5 roku, ale samozřejmě záleží na konkrétních podmínkách.
Díky. To je lepší, než jsem čekal, i když je to víc, než by se mi líbilo. Ale zase je šance, že vzhledem k tomu, jako jsou družice Starlink placaté, budou případné neovladatelné kusy mít větší poměr odporu vzduchu ku hmotnosti a tak klesat o trochu rychleji.
30 000 družic s životností 5 let, 6000 satelitů ročně. Kdyby 1 % mělo poruchu a přestalo odpovídat, tak při době pádu 7,5 roku tak po ustanovení rovnováhy bude 450 neovladatelných satelitů. To je dost, ale nepřijde mi to tak strašlivé, jak jsem si zprvu myslel. A 1 % neovladatelných satelitů je snad nadsazené.
Ta životnost 5 – 7 let bude klíčová. Dnes se družice staví na 15 let. Některé to zvládnou,jiné fungují třeba 17 let, jiné selžou po 13. Ale když tam budou Starlinky jen 7 let, tak se maximalizuje pravděpodobnost, že v době, kdy nastane čas jejich stažení do atmosféry, budou stále v drtivé většině aktivní a schopné vykonat příkazy. Tím se riziko zombie družic minimalizuje.