NASA již dříve projevila zájem o návrh teleskopu, který by měl za úkol chránit zemi před potenciálně nebezpečnými planetkami. Agentura v pondělí 23. září zveřejnila plány na stavbu a vypuštění teleskopu, který by měl tyto objekty hledat. Zařízení, které má být vypuštěno nejdříve v roce 2024 se stane součástí nového přístupu k planetární obraně. Dalekohled, který zatím nemá jméno, má používat infračervené snímače, které budou zaznamenávat teplotní stopy malých blízkozemních objektů, které se svým nepatrným teplem prozradí proti chladné kosmické prázdnotě.
Zdroj: Vědátor
Podle prezentace NASA by tento teleskop měl odhalit 90 % planetek s průměrem nad 140 metrů, které mají potenciál zasáhnout Zemi během 10 let. Celá mise má být reakcí na výzvu od Kongresu z roku 2005. V současné době máme katalogizovanou pouhou třetinu těchto planetek, přičemž žádná z nich nepředstavuje pro Zemi v dohledné době žádné riziko. Pokud by však ke kolizi s dosud neobjeveným objektem došlo, jednalo by se o událost spojenou s destrukcí celého kontinentu. Tato událost by přinesla více obětí než jakákoliv katastrofa v zaznamenané historii lidstva. Dokonce i padesátimetrová planetka by dokázala v případě nepravděpodobné přímé kolize zlikvidovat metropolitní město. Nový teleskop by měl pomoci vypočítat riziko kolize těchto objektů se Zemí v horizontu 100 let.
„Tohle může být ta nejdůležitější investice, jakou kdy NASA udělala,“ říká v tiskové zprávě Bill Nye, šéf organizace Planetary Society a dodává: „Včasná detekce a případný odklon planetky na kolizním kurzu se Zemí může zachránit nesčetně životů. Kosmický teleskop hledající planetky zajistí, že lidstvo bude na potenciální hrozby lépe připraveno.“
Zdroj: http://www.esa.int
Očekává se, že náklady na teleskop včetně použité nosné rakety budou kolem 600 milionů dolarů. Projekt má být společně s misí DART zařazen do nově vzniklého Programu planetární obrany, který má rozpočet oddělený od ostatních misí na výzkum planet. NASA chce mít v budoucnu více misí zaměřených na planetární obranu – ať už jde o výzkum blízkozemních objektů nebo zlepšování technik jejich odklonění z kolizního kursu se Zemí.
„Tohle je zbrusu nový přístup k planetární obraně. Už to není jen sledovací program pozemních teleskopů, ale vývojový program, který aktivně vyhledává a připravuje nás na potenciálně nebezpečné objekty,“ říká Casey Dreier z Planetary Society a dodává: „Příliš dlouho tyto snahy pokulhávaly se svým rozpočtem i ve srovnání s PR oddělením NASA. Po letech postupného růstu nyní NASA přistoupila na nadcházející investice do teleskopu a na další vývoj, který pomůže zajistit dlouhodobou bezpečnost lidské rasy.“
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Je ale fér říct, že tento teleskop nebude prvním projektem NASA pro hledání planetek. Agentura již jedním kosmickým hledačem blízkozemních objektů disponuje – projekt NEOWISE provedl více než 800 000 infračervených pozorování zhruba 34 000 různých objektů ve Sluneční soustavě. Původně byl tento teleskop vypuštěný v roce 2009 pod jménem WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer) určen k astrofyzikálnímu výzkumu. Jeho úkolem bylo skenovat oblohu a hledat jak zářící galaxie, tak i chladné, ale blízké hvězdy. Poté, co WISE v roce vypotřeboval zásoby chladicího média – tuhého vodíku – přišel o chlazení dvou infračervených detektorů citlivých na nejdelší vlnové délky.
NASA se tedy rozhodla jinak funkční teleskop neodepisovat a místo toho jej nechala hibernovat. V roce 2013 se dočkal oživení a nového úkolu – již pod jménem NEOWISE měl se z něj díky zbývajícím dvěma detektorům na kratších vlnových délkách (které nepotřebují chlazení) stát lovec planetek. Mise NEOWISE je nyní již téměř u konce. Příští rok v létě se teleskop na oběžné dráze Země dostane do bodu, kde nebude schopen hledat planetky, aniž by do jeho optické soustavy nevstoupilo světlo přímo ze Slunce nebo alespoň odražené od Země.
Zdroj: https://planetary.s3.amazonaws.com
Nový teleskop hledající planetky má být založen na nástupci projektu NEOWISE, který dostal jméno NEOCam. Pozorní čtenáři našeho webu si možná na tento název vzpomenou. V roce 2017 jej NASA sice nevybrala k realizaci (přednost dostaly mise Lucy a Psyche), ale návrh agenturu zaujal a ta jej ještě rok dodatečně financovala. Teleskop by měl mít půlmetrový průměr a jeho pracovištěm by mělo být librační centrum L1 soustavy Slunce – Země, tedy gravitačně stabilní bod mezi Sluncem a Zemí. Odsud by měl teleskop hledět směrem od Slunce, tedy k naší planetě a hledat planetky prolétávající před Zemí i za ní. Tato část kosmického prostoru se pozemními teleskopy vzhledem k záři Slunce monitoruje jen složitě.
„Prvním krokem k ochraně lidstva je nalezení nebezpečných planetek,“ říká Bruce Betts, hlavní vědecký pracovník Planetary Society a dodává: „Pro snazší dosažení tohoto cíle se komunita planetární obrany dočká dlouho očekávaného vyhrazeného kosmického infračerveného průzkumného teleskopu, který má hledat, charakterizovat a sledovat blízkozemní objekty. Je skvělé vidět, že se NASA zavazuje, že to zrealizuje.“
Přeloženo z:
http://planetary.org/
Zdroje obrázků:
https://planetary.s3.amazonaws.com/assets/background/hero/hero-neo-art-2x.jpg
http://www.esa.int/…/06/dart_mission_profile/17534515-1-eng-GB/DART_mission_profile.png
https://upload.wikimedia.org/…artist_concept_%28PIA17254%2C_crop%29.jpg
https://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/spacecraft/2019/20190924_neocam.jpg
Mám z toho všeho špatný pocit. Jedni straší planetkami, druzí CO2, třetí migrací, čtvrtý přelidněním apod., všichni chtějí pro své projekty přednostně co nejvíce financí. Nakonec to dopadne tak, že každý dostane něco, ale to nebude stačit k tomu, aby se projekty úspěšně dokončily, zůstanou nedokončené, peníze v podstatě promrhané a akorát zůstane rozdělená, nespojená veřejnost se spoustou frustrovaných lidí. V klidu a s rozumem by to šlo sice vyřešit, ale toho se v dnešní době nedostává.
Z toho, co jste jmenoval, je nebezpečí kolize s nějakou planetkou nebo dokonce zcela nečekanou hyperrychlostní kometou z mezihvězdného prostoru, věcí, se kterou v současnosti nejsme schopni dělat vůbec nic. Je fakt zvláštní, že se tato hrozba řeší tak hrozně pomalu a klopýtavě. Na stole už nějaké nápady byly, ale realizace zcela nulová. Vždy převládnou úvahy o minimální pravděpodobnosti. Maximálně jsme schopni odhalit těleso, které se se Zemí srazí a kdy. Netroufám si ale odhadovat, s jakým předstihem by to bylo v současnosti potřeba, aby byla nějaká šance toto těleso odklonit/rozbít/přemluvit. Spíše bych to viděl na evakuaci nejohroženějších oblastí, tedy za předpokladu, že by se nečekala celoplanetární apokalypsa.
Souhlas, ale zapomněl jsem na jednu globální hrozbu, která může nastat kdykoliv, třeba i za malou chvíli a to jsou tisíce jaderných hlavic a bomb a granátů. Zajímavé, je že proti tomu nikdo aktivně nebojuje.
Aktivně bojovat proti jaderným zbraním nejde. Možná by stálo za to vyčíslit, kolik doposud stálo peněz, energie a zničeného životního prostředí tisíce jaderných hlavic, které slouží iracionálně jen jako prostředek zastrašení. Když je hlavic víc než pár desítek, tak už je to stejně jen číslo.
Ale k tématu bych jako cennější viděl opatření proti následkům sluneční bouře, která by měla na rozdíl od nárazu menší planetky globální efekt.
Jaderné zbraně slouží jako prostředek odstrašení velice racionálně. Kolik bychom bez nich měli válek? Třeba i světových? Řekl bych, že naopak ušetřily obrovské prostředky na náhradu válečných škod. Pouhé desítky hlavic by těžko někoho odstrašily.
Moje řeč.
Bohužel asi s tím bojem proti jaderným zbraním máte pravdu. A tu sluneční bouři jsem zapomněl. Ta by sice na rozdíl od planetky lidi přímo nezabila, ale její následky na rozvinuté země by byly katastrofické. Naštěstí se pro výzkum Slunce dělá v kosmonautice hodně, ale pro předcházení jejím následkům na Zemi a v její blízkosti nic moc (elektrorozvody a zejména vesmírné komunikace, GPA apod. nezbytné služby). Mám velké obavy, zda právě brzký boom kosmických komunikací s tím počítá.
Následky větších slunečních erupcí by byly nepříjemné, ale myslím si, že se taky dost přehání. Přepětí v řádech statisíců voltů na dálkových vedení není nic, s čím by si síť neporadila. Jsou instalovány přepěťové ochrany, které ochrání transformátory i před těmi nejsilnějšími atmosférickými bouřemi. Síť je možné rozpojit na úseky, pokud by se o erupci vědělo dopředu. Výpadky by byly, škody také, ale nahodit životně důležité součásti elektrické sítě by nemělo trvat moc dlouho. Komunikace už většinou není řešená metalickými ale optickými kabely a radiovými vlnami. Největší škody by nejspíš byly na satelitech. Jde o to, jak dobrou mají radiační odolnost. Vojenské satelity jako GPS by to měly přežít. Internet zatím přes satelity moc neběhá (GEO je moc daleko, aby byla zajištěna běžně požadovaná odezva, takže jde spíš o zálohu, a sítě na nízkých drahách se teprve budují). Bez satelitní televize snad lidstvo přežije. Příběhy o tom, že by přestaly fungovat malé elektrické přístroje nebo automobily, patří do říše pohádek.