Top 5: Neil Armstrong a vlna zločinnosti

Seismický experiment při misi Apollo 11.

V červenci 1969 se člověk poprvé prošel po Měsíci. Svět se navždy změnil, už nikdy nebude stejný jako dříve. A navždy se proměnila i posádka legendární mise Apollo 11. Sami astronauti to asi ani moc nechtěli a pozornost veřejnosti na každém kroku jim asi nebyla příjemná. Byl to Charles Conrad (mj. velitel Apolla 12), který prohlásil, že nejprve litoval, že na Měsíci nebyl první on. „Ale když jsem viděl, co potkalo Neila Armstronga a jeho posádku, byl jsem nakonec docela rád, že jsem první nebyl.

Je logické, že Neil Armstrong coby velitel Apolla 11 se dostal do hledáčku nejen politiků, novinářů nebo nadšenců do kosmických letů, ale i různých temných živlů.

Vlasy, které mají hodnotu tisíců dolarů

Vlasy, které mají hodnotu tisíců dolarů
Foto NASA

1 – Vlasy za tisíce dolarů

Neil Armstrong žil po svém odchodu z NASA v Lebanonu (stát Ohio), kde pravidelně každý měsíc navštěvoval holičský salón Marx’s Barber Shop. A to až do května 2004, kdy zjistil, že majitel podniku Marx Sizemore prodal jeho odstřižené vlasy za 3000 dolarů. Armstrong holiče osobně navštívil a žádal po něm vysvětlení. „Nezapíral jsem,“ vzpomíná Sizemore. „Prostě jsem mu řekl, že je to pravda.“

Sám přitom vlasy nikde a nikomu nenabízel, ale byl s „nabídkou, která se neodmítá“ opakovaně kontaktován Johnem Reznikoffem z Connecticutu. Reznikoff je mj. uvedený v Guinnessově knize rekordů jako majitel největší sbírky vlasů historických osobností (má mj. vlasy Abrahama Lincolna, Marilyn Monroe, Alberta Einsteina nebo Napoleona). Sám se opakovaně pokoušel Armstronga žádat o osobní příspěvek do své kolekce, ale marně. Tak na to šel oklikou přes holiče. Sizemore ho nejprve odmítl, ale Reznikoff byl neodbytný. Po osobní schůzce mu opakovaně volal a nakonec nabídl právě 3000 dolarů. „Ta částka mě zlákala,“ přiznává holič.

Vlasy Neila Armstronga, sběratelská edice

Vlasy Neila Armstronga, sběratelská edice
Foto Tomáš Přibyl

Po Armstrongově návštěvě kontaktoval Sizemore Reznikoffa, ale ten se o věci odmítl bavit. Informoval o tom následně Armstronga, který s holičem dále komunikoval prostřednictvím právníka. Žádal vrácení vlasů nebo vyplacení 3000 dolarů, které měl Sizemore věnovat na charitu dle astronautova výběru. Plus měl uhradit právní výlohy. Sizemore nechtěl mít další problémy a zaplatil, neb nemohl vlasy získat zpět.

Vlasy Neila Armstronga ovšem nezůstaly jen v držení Johna Reznikoffa: coby protřelý obchodník je uvedl na trh mezi sběratele kuriozit, kde se staly vyhledávanou raritou.

Celní deklarace Neila Armstronga

Celní deklarace Neila Armstronga
Foto Collectspace

2 – Ukradená celní deklarace

Třináctého března 2010 sloužil na Logan International Airport v Bostonu celník Thomas Chapman. Od amerických občanů navrátivších se ze zámoří vybírat celní deklarace, když před něj předstoupil starší prošedivělý muž – a podal mu svoji deklaraci znějící na jméno Neil Armstrong. Astronaut se vracel z cesty za americkými vojáky „Legends of Aerospace Tour“, během níž navštívil Německo, Kuvajt, Katar, Omán, Bahrajn a Velkou Británii.

Chapman si od Armstronga převzal deklaraci a dokonce mu pomohl se zavazadlem až k přistavenému autobusu. Pak ale deklaraci nedal k prohlášením ostatních pasažérů, nýbrž si ji ponechal. Druhý den ji donesl ke svému známému Paulu Brickmanovi a oba výtečníci se radili, jak s podepsaným dokumentem naloží. Nakonec ji nabídli aukčnímu domu RRAuction, který ji 22. května 2010 skutečně zařadil do aukce. Vyvolávací cena byla 200 dolarů a postupně se vyšplhala na 1026 dolarů: pak byla dražba předčasně ukončena, protože jeden z klientů aukčního domu vznesl otázku legálnosti nabytí formuláře.

Následovalo vyšetřování a obvinění Chapmana a Brickmana. Hrozilo jim až deset let za mřížemi a pokuta 250 tisíc dolarů. Oba nakonec vyvázli jen s podmínkou: soudce seznal, že pro Chapmana byla dostatečným trestem ztráta zaměstnání a Brickmanův prohřešek nebyl zase tak významný.

Thomas Chapman odchází od soudu

Thomas Chapman odchází od soudu
Foto Boston Herald

3 – Zlatý lunární modul

Zrcátka, korálky, medaile, klíče od měst – a taky jeden lunární modul z ryzího zlata

Zrcátka, korálky, medaile, klíče od měst – a taky jeden lunární modul z ryzího zlata
Foto Tomáš Přibyl

V minulém díle seriálu Top 5 jsme navštívili Armstrong Air & Space Museum ve Wapakonetě (Ohio) https://www.kosmonautix.cz/2019/08/top-5-blizka-setkani-s-apollem-11/. V něm najdeme i velkou prosklenou skříň s medailemi, řády, klíči od měst a drobnými upomínkovými předměty z celého světa, které Neil Armstrong dostal během svého turné po návratu z Měsíce (o něm jsme pro změnu informovali v seriálu Týden s Jedenáctkou). Jedním z vystavovaných předmětů byl i 12,7 cm vysoký lunární modul z ryzího zlata o hmotnosti zhruba 0,8 kg. Francouzská zlatnická firma Cartier vyrobila celkem tři identické kusy (peníze na ně se vybraly v rámci veřejné sbírky zorganizované deníkem Le Figaro; jména dárců jsou uvedena na mikrofilmu uloženém uvnitř modelu), které věnovala členům posádky Apolla 11.

Minulý čas je ovšem použitý správně: zlatý model někdo v listopadu 2017 z muzea ukradl. Těžko říct, jaká je jeho cena: Aldrin svůj exemplář před několika lety prodal v aukci za 149861 USD. Historická hodnota je ale nepochybně vyšší.

Zlatý lunární modul, který „zmizel“ z muzea v listopadu 2017

Zlatý lunární modul, který „zmizel“ z muzea v listopadu 2017
Foto Tomáš Přibyl

4 – V zajetí padělatelů

Podpis Neila Armstronga přes vlajku? Fejk jak bejk.

Podpis Neila Armstronga přes vlajku? Fejk jak bejk.
Foto archiv autora

Podpis Neila Armstronga je jedním z nejžádanějších ve své kategorii. A díky ceně běžně dosahující řádu tisíců dolarů také nejfalšovanějším. FBI svého času uvedla, že 80 procent podpisů nabízených na serveru eBay je falešných – a pro Armstronga to platí beze zbytku. Mnoho podpisů je přitom vyvedeno rukou opravdu neumělou a prodává se za doslova za pár korun. Evidentně si svoji cílovou skupinu ale najdou: kupují je lidé věci neznalí, kteří chtějí „mít Armstronga na památku“ a padesát až sto tisíc korun za podpis jim přijde příliš, takže se spokojí se „zaručeně pravou Monou Lisou“ za pět stovek. (Vím, o čem mluvím, sám s tím mám nejednu osobní zkušenost. Kolikrát jsem se setkal s překvapením, že za pětistovku se na celosvětově sledovaném portále opravdu nedá koupit věc mající hodnotu stonásobně vyšší.)

Neil Armstrong prohlašoval, že za svůj život rozdal zhruba 100 tisíc podpisů. Vždy byl ke sběratelům/žadatelům poměrně velkorysý, na žádosti přestal reagovat někdy v roce 1994, kdy se ceny za jeho podpis začaly šplhat do astronomické výše. (A to neviděl ty aktuální…) Občas se sice podepsal, ale už ne ve velkém stylu.

Tento podpis neviděl Neila Armstronga ani z rychlíku

Tento podpis neviděl Neila Armstronga ani z rychlíku
Foto Chris Span

V roce 2001 se Neilu Armstrongovi povedl husarský kousek: zveřejnil informaci, že se na známých litografiích NASA NIKDY nepodepsal ani nepsal přes americkou vlajku. Tisíce falešných podpisů tehdy skončily v koši. Ovšem ne každý toto pravidlo (mezi sběrateli se mu říká „flag test“) zná, takže mnozí pokoutní napodobovatelé podpisů ještě dnes vesele čmárají více či méně povedené pokusy o autogram nebo věnování právě přes vlajku.

Nejúděsnější příklady zfalšovaných podpisů shromažďuje sběratel Chris Span na své stránce „Hall of Shame“ (Dvorana hanby).

5 – Krádež na lunární orbitě?

Fotografie „McDivittovy kabelky“ a jejího obsahu pořízená Carol Armstrongovou

Fotografie „McDivittovy kabelky“ a jejího obsahu pořízená Carol Armstrongovou
Foto Smithsonian Institution

Carol Armstrongová otevřela po smrti svého manžela Neila (25. srpna 2012) skříň, v níž uchovával různé památky na svoji kariéru letce a astronauta. Jedna věc ji zaujala: šlo o menší tašku, v níž se nacházely různé drobné předměty, karabiny, síťka, kamera, propojovací kabely… Předměty sice nebyly popsané, ale Carol vytušila, že drží v ruce něco zvláštního. Předměty vyfotografovala a snímky poslala Allanu Needellovi, kurátorovi sbírky programu Apollo při Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C. Když se na ně podíval, zatajil se mu dech – a srovnání sériových čísel jeho podezření jen potvrdilo. Šlo o drobné součástky z lunárního modulu Eagle, s nímž Armstrong (společně s Edwinem Aldrinem) přistál v červenci 1969 na Měsíci a o jejichž existenci do té doby nikdo neměl tušení.

Jen malá odbočka: pozůstalost po Neilu Armstrongovi jeho dědicové prodávají přes aukční dům Heritage Auctions. Tři už proběhly, čtvrtá se chystá na 14. a 15. listopadu 2019. Cena prodaných předmětů zatím byla 12,1 mil. USD. A šlo věru o pěkné a unikátní kousky: osobní i historické dokumenty apod. Nejvýše se vyšplhala cena zlaté mince, kterou měl s sebou na Měsíci – neznámý kupec za ni dal přes 2 milióny dolarů. Kousek plátna prvního letounu bří Wrightů, který měl Armstrong s sebou na Měsíci, se prodal za 275 tisíc USD.

Ale zpátky k tašce, která se objevila v Armstrongově skříni. Šlo o speciální kontejner oficiálně zvaný TSB (Temporary Stowage Bag), neoficiálně pak McDivittova kabelka (McDivitt Purse). A to podle Jamese McDivitta, který jej vymyslel. Jak sám uvedl v roce 2005: „Bylo mnoho drobností, které jsme právě nepotřebovali, ale na jejichž uložení a opětovné hledání jsme neměli čas. Takže než jsme je znovu potřebovali, odkládali jsme je do této tašky.“

Edwin Aldrin a „McDivittova kabelka“ během v lunárním modulu Eagle během letu k Měsíci

Edwin Aldrin a „McDivittova kabelka“ během v lunárním modulu Eagle během letu k Měsíci
Foto NASA

Tašku bylo možné připevnit v lunárním modulu vedle hlavního počítače na stranu velitele. Neil Armstrong ji pak použil k uschování některých drobností z lunárního modulu. Přitom v přepisu letové konverzace o tašce Armstrong třikrát hovoří. Třeba k Michaelu Collinsovi, kdy ho informuje o tom, co v tašce je. Nebo pak k řídicímu středisku, kdy informuje o „drobnostech“ a o tom, že jde o „deset liber vybavení LM“. To kvůli výpočtu přesné hmotnosti a těžiště návratové kabiny.

Po přistání pak Armstrong tašku… No, čmajzl, no. Nikdo si na ni a na přivezené části lunárního modulu už nevzpomněl, o to měl situaci jednodušší. Možná to někomu přijde jako příliš silné konstatování, ale čistě formálně loď a veškeré její vybavení (i nepotřebného lunárního modulu) byly federálním majetkem. Ostatně, když se v roce 2011 pokusil Edgar Mitchell prodat kameru DAC (Data Acquisition Camera), co měl na Měsíci, NASA jej obratem žalovala. Nakonec se případ vyřešil smírně: Mitchell kameru daroval Smithsonian Institution a Kongres USA přijal v následujícím roce zákon, že si astronauti z programu Mercury, Gemini a Apollo mohou „suvenýry“ z té doby ponechat. Zákon vysloveně hovoří o spotřebních předmětech, které byly určené k jednorázovému použití. Jde o letové plány, manuály, předměty osobní hygieny, vybavení určené k odhození v lunárních modulech… Mimochodem, v Armstrongově skříni byla kamera DAC z mise Apollo 11: tedy kamera stejného typu, kvůli které měl opletačky se soudem Mitchell.

Čistě formálně tak do podpisu zákona americkým prezidentem Barackem Obamou (25. září 2012) skrývala Armstrongova skříň odcizený federální majetek. Ovšem tento „zločin“ lze prvnímu člověku na Měsíci velkoryse odpustit, že?

A doufáme, že i nám velkorysí čtenáři odpustí, neb pro tuto chvíli seriál „Top 5“, letos symbolicky věnovaný Apollu 11, končí. Pokračování čekejte na svých monitorech již brzy, hned po skončení školního roku.

Top 5: Neil Armstrong a vlna zločinnosti, 5.0 out of 5 based on 21 ratings
Pin It
(Visited 3 081 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (21 votes cast)
(Visited 3 081 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


29 komentářů ke článku “Top 5: Neil Armstrong a vlna zločinnosti”

  1. Jaroslav Šmíd napsal:

    Moc hezký a zajímavý článek 🙂

  2. Keba napsal:

    Díky za skvělý seriál věnovaný Apollu 11! Ze všchech těch TOP5 si člověk znovu uvědomí jak obrovský “podnik” to byl a jak pravdivá byla slova o malém kroku a velkém skoku.

  3. Jiri napsal:

    Diky za skvely clanek a za cely serial. Pekna prace

  4. Michal napsal:

    Zajímavé, včetně porovnání přístupů k různým lidem. Holič dostal trest v podstatě za to, že prodal odpad (ostřižené vlasy jinak určitě nikdo nechtěl, a sám Armstrong by za ně holiči nejspíš 3000 USD nezaplatil, dokud by se neobjevil právě ten zájemce), jen proto že “se to nedělá”. Naopak Armstrong si ponechal něco co bylo i dle smlouvy cizím majetkem, ale jinak je to hrdina, takže se nad tím jen pousmějeme, a přejde se to jako pochopitelné lidské pochybení.

    Rozhodně zajímavé čtení, ale to je vlastně všechno na tomhle webu :), takže těžko vyzdvihnout konkrétní článek, když se vzápětí objeví zase nějaký nový, ještě lepší.

    • Vojta napsal:

      Nevím, jaká jsou pravidla pro nakládání s takovýmto “biologickým odpadem” v USA. Minimálně mi to přijde profesně neetické podobně jako kdyby lékař prodával jeho moč určenou pro testy (řekl bych že i tady by se zájemce našel). Prostě zákazník má v poskytovatele služby nějakou důvěru, a ten ji tímto zradil.
      Ohledně rabování lunárního modulu se mi to taky nezdá úplně fér, ale v podstatě to byl taky odpad (kdyby to neodmontoval, zahodí se to i s LM). Asi to bral jako když si zaměstnanec v kanceláři vezme domů starou propisku, sešívačku, počítačovou myš etc., která byla vyměněná za novou a určená do šrotu. Kdo z těch, co měli možnost, si nějakou podobnou drobnost nepřivlastnil?

      • gg napsal:

        “Nevím, jaká jsou pravidla pro nakládání s takovýmto “biologickým odpadem” v USA.”

        Jelikož se z toho běžně dělají paruky, tak asi docela volná.

    • TP napsal:

      Ono je to trochu složitější. Jednak holič žádný trest nedostal. Naopak, Armstrong se vše snažil řešit velmi smírně.

      A rozhodně to nebylo proto, že “se to nedělá: známé osobnosti jsou v Ohiu přímo chráněné zákonem. (Ono není moc příjemné, když se Vám různí lovci senzací hrabou třeba v popelnici, a pak to na webu prodávají jako “obnošené tričko té a té osobnosti.” Taky je to “odpad”.) Sazba za daný skutek je čtyři roky.

      Pokud Armstrong požadoval jen vydání obohacení a úhradu právních výdajů, tak bych opravdu nemluvil o trestu.

      A u federálního majetku: to, že něco “čmajzl” (proto jsem to dal do uvozovek) je nejtvrdší až absurdní výklad práva. Ono spíš šlo o to, že někdo chtěl být papežštější než papež. Prostě někdo byl moc iniciativní nebo závistivý a začal dělat problémy v oblasti, která byla z obou stran tolerována jako jakási šedá zóna. (Opět čistě formálně: ty spotřební věci z Apolla prostě nikde nechyběly.)

      Desítky let nikomu to, že si astronauti nechávali “suvenýry”, nevadilo. Ani federálním institucím. Třeba muzea různé unikátní předměty od astronautů brala jako úžasné dary. Sám Armstrong postupně věnoval muzeálním institucím předměty za cca 2 mil. dolarů.

      Za sebe se nad tím klidně pousměju: prostě proto, že nebýt tohoto “zločinu”, tak by se ty věci válely někde v troskách lunárního modulu Eagle na Měsíci. A nebyly by k vidění tady na Zemi jako dokument úžasného lidského dobrodružství.

      • frank napsal:

        pokud by se to bralo jen čistě materialisticky, tak svým způsobem bylo to ” nechávání si suvenýrů” i určitým druhem/určitou formou důchodového zabezpečení 🙂

        Jsem hodně zvědavý, co se ” stane s etikou”, až dojde k avizovanému zkoumání místa přistání Apolla 11 a dalších výprav.
        Nedávno jsem, nejenom zde, četl, že NASA připravuje biologický výzkum odpadu, ale bude tam okolo spousta dalších, určitě úplně neevidovaných věcí, drobností, odmontovatelných součástí, pouzder, obalů, přístrojů atd atd…

        Tak si počkáme, co se pak objeví ” na sekundárním trhu” 🙂

      • Jiný Honza napsal:

        Tak omlouvat to můžete jak chcete, ale ty věci prostě Armstrong a ostatní “přemístili”. 🙂 A to předměty už v té době slušně ceněné, to nebyl žádný anonymní bezcenný šrot.

        Já bych také neměl problém jim to odpustit. Ale že se vlastně nic nestalo, to si nalhávat nebudu.

        • TP napsal:

          Znovu: je to složitější.

          Armstrong i další astronauti mnoho “suvenýrů” dostali přímo od NASA. Jenomže se nevedla žádná evidence a nebyla na to ani legislativa (překvapuje to někoho, že v šedesátých letech nebyla?) – proto nebylo jasné, co dostali astronauti oficiálně, co si mohou ponechat, jak s tím mohou nakládat apod.

          Pro osobní balíčky (na Apollu 11 jich bylo pět, každý měl tuším čtvrt kila – tři v mateřské lodi, dva v lunárním modulu) taky nejprve nebyla pravidla. Ta se začala formovat až později (nejde o to, komu obsah osobního balíčku patří – ale co se může brát a jak s tím následně nakládat). Prostě pravidla zformujete, až když řešíte reálné situace.

          Ne každé staré pravidlo je v novém prostředí použitelné.

          • Jiný Honza napsal:

            Naopak je to křišťálově jednoduché. Buď jim ty věci NASA prostřednictvím nějaké zodpovědné osoby dala a byly tudíž jejich. Nebo byly cizí a oni je počórovali. Myslím že ten rozdíl chápe už dítě v mateřské školce.

            Ano, nikdo si o někom koho si váží (natož o sobě) nechce myslet, že je zloděj. A tak se vymlouváme a omlouváme, že to vlastně byl šrot o který nikdo nestál, nikdo se po něm nesháněl a stejně by se to vyhodilo, bylo to vlastně tak napůl jejich a vůbec nic se přeci nestalo. A navíc kdo nekrade, okrádá přece rodinu…

            Prostě to ukradli a prezident jim to odpustil. Jednoduché. 🙂

        • frank napsal:

          No nevím rozhodně ne u všeho , třeba lunární modul po startu z Měsíce a přestupu astronatů nebyl zaparkován někde na federálním parkovišti, ale odhozen a zničen nárazem na Měsíc 🙂
          Pamatuji si třeba osobně z ČSLA, že se při nařízeném ničení ” starých zásob a materiálu ” také ledacos vzalo 😀

          • TP napsal:

            Domnívám se, že jsou i další varianty, než “zodpovědná osoba dala” vs. “byly cizí”. Osobní útoky komentovat nebudu a snižovat se k nim nemám zapotřebí.

            Jinak prezident nikomu nic neodpustil (to jste si právě vymyslel), jen zavedl do té doby chybějící pravidla (mj. zavedl i tu možnost “něco dát”, která do té doby nebyla).

          • TP napsal:

            Ano, ano, hodilo mě to o příspěvek níž…

        • Vojta napsal:

          Však taky Mitchella klepli přes prsty, když s tím začal kšeftovat. Do té doby nikomu nic nechybělo (mělo se za to, že to leží rozflákané na Měsíci). NASA, pokud vím, nemá moc šancí artefakty zpeněžit. Může je věnovat muzeu, ale nic moc z toho mít nebude (kromě prestiže). Nakonec to stejně legalizovali, tak o nic nejde.

          • TP napsal:

            Mitchell nebyl první, kdo “kšeftoval”. Ale byl první, kdo to “schytal” (můžeme se domnívat, že to bylo kvůli kameře, která už byla dost velkým artefaktem).

            Co se týká té “legalizace”: zajímavé je, že pravidla pro astronauty létající na ISS byla přijata dříve, než pro astronauty z programu Mercury, Gemini a Apollo. A naopak: dosud neexistují pravidla pro americké pilotované mise v rozmezí let 1981 až 98.

          • Vítek napsal:

            TP: Omyl, první, kdo to schytal za kšeftování, byla posádka Apolla 15 za ty obálky a to už krátce po letu, tuším na jaře 1972.

          • TP napsal:

            Schytali = myslel jsem to tak, že to došlo k soudu. Apollo 15 u soudu neskončilo.

            Jinak před Apollem 15 byl i Jack Swigert z Apolla 13, který to za obálky “schytal” taky. (A možná bychom našli i další.)

          • TP napsal:

            Jinak Apollo 15 je moc hezký příklad, že prostě mohou nastat situace, na které je stávající legislativa krátká a nevystačíme si s pouhým ano/ne. Obálky měly vliv na kariéru astronautů, leč čistě formálně se nenašel zákon, který by posádka porušila – takže ty obálky nakonec NASA stejně musela vydat.

          • Vítek napsal:

            TP: Ano, Kraft uváděl, že všichni byli na Scottovu posádku pěkně nakrknutí ale prostě nenašli konkrétní zákon nebo interní předpis NASA, který by oni porušili (vyhazovu se ale tedy nakonec nevyhnuli). Kraftovi lidé mu říkali: “Chrisi, kašli na to nebo vyhrabeš víc špíny, než bys sám chtěl.” A taky že jo, zjistili, že s tím sběratelem spolupracovalo snad 15 astronautů, mezi nimi i třeba Tom Stafford, ten ale doložil, že jeho zisky od sběratele šly rovnou na nějakou americkou charitu a Staffordovi se v podstatě vůbec nedostaly do ruky, takže z toho vyšel bez ztráty kytičky.

        • HM napsal:

          Proboha, co to tady řešíte?
          Kšeftoval s těmi věcmi Neil Armstrong? Nekšeftoval! Měl je doma jako vzpomínku. Předpokládám, že občas, když žena ani nikdo další, nebyli doma, otevřel tu skříň a ten balíček a pár těch věcí, které nikde nechyběly, prostě vzal do ruky….
          Měl k tomu citový vztah. Taky bych ho měl. Zažít to, co on, tak tu karabinu, která mě k LEMu poutala, než jsem se odvážil projít po Měsíci, čmajznu taky.

          Čas je zlý a někdy jsou lidé rádi, když si mohou osahat věc z dávné doby, kdy byli mladší, tím více, bylo-li to spojeno s něčím opravdu výjímečným, že si člověk říká: “je to tak dávno, že už to snad ani není pravda..”

          Vy moralisti…

  5. frank napsal:

    tuším, že nereagujete na mě 🙂

  6. xxl napsal:

    “Ovšem tento „zločin“ lze prvnímu člověku na Měsíci velkoryse odpustit, že?”

    system rovny a rovnejsi a ja som bol v tom, ze pred zakonom sme si vsetci rovni 🙂

    a pri tom holicovi sa da pouzit prislovie “zlodej krici chytte zlodeja”
    v zhladom na to, ze sam bol podla zakona zlodej mal prejavit trochu zlodejskej solidarity a neziadat od neho peniaza za pravne zastupovanie, este tych 3k na charitu sa pochopit da, ale aby zlodej od ineho zlodeja chcel peniaze za pravnikov? to je uz trochu moc pokrytecke

    a nie, neda sa mu to odpustit, kde by sme prisli ak by sme selektovali kto kradnut moze a kto nie? pista lakatos co ukradne kilo zemiakov je zlodej, ale celebrita co ukradne zariadenie za desattisice tak jej to odpustime, lebo predsa je to celebrita a nepatri sa jej pripominat, ze je zlodej? 🙂

    a argumenty, ze neexistovali pravidla ako zaznelo v diskusii, su smiesne, lebo pravidla existovali a to zakony o kradezi a predpokladam, ze usa ma este specialne zakony o federalnom majetku a ak tam neboli ziadne vynimky pre astronautou tak to co spravil bola jednoducho kradez ako kazda ina

    ako by sa autor clanku pozeral na colnika ktory by mal dohliadat na spalenie pasovanych cigariet a namiesto spalenia by si ich par premiestnil do svojho vlastnictva? ved komu by chybali, ved ich chceli spalit 🙂
    tu by autor asi velkoryso neodpustal

    • Dušan Majer napsal:

      Snažíte se dělat z komára velblouda, zbytečně přeháníte a dáváte nesouvisející příklady. Je potřeba si uvědomit, jak už Tomáš psal v diskusi, že se jednalo o něco, co by nemělo další využití a jen by to leželo kdesi ve vesmíru. To se nedá srovnat ani s cigaretami ani s brambory, protože o obě komodity by měl někdo zájem. Je vidět, že se na celou věc díváte značně zjednodušujícím pohledem. Ve skutečnosti byla však realita mnohem komplexnější. Proto mi takové hrubé odsouzení přijde velmi nefér. Všechno musíme chápat v souvislostech a v podmínkách doby, kdy k tomu docházelo. nemůžeme se na to dívat dnešní optikou, která nemůže stoprocentně zachytit vše tak, jak to bylo.

      • pave69 napsal:

        Jsem si celkem jistý, že xxl má “legislativně” pravdu a také s ním souhlasím. Nicméně já velmi subjektivně vidím rozdíl v účelu – Armstrong si to nechal jako suvenýry, holič to zpeněžil. Pokud by v pozůstalosti holiče našli Armstrongovy vlasy, byl by rozdíl prakticky nulový.
        A čistě soukromě – já na jejich místě bych bral oboje (pokud by mě to tedy napadlo, jsem ta tyhle věci blbec a spíš nenapadlo), pak bych si to nechal na důchod a zjistil si, kdy je to promlčené (tuším, že v US nikdy 🙁

      • xxl napsal:

        ano pan majer na vsetko sa da pozriet tak aby sa urcite konanie dalo obhajit tak ako to chcete, ale ide o princip, privlastnili si nieco co im nepatrilo a len preto, ze su to celebrity a vasi hrdinovia im to velkoryso odpustate

        • Dušan Majer napsal:

          Myslím si, že za podobných okolností bych to odpustil i někomu jinému. Berou si něco, co nikdo nepotřebuje – je to podobné jako sběr hub nebo jahod v lese.

          • xxl napsal:

            a preco potom 80 rocneho astronauta po desiatkach rokoch nasa zalovala?

            preco im zrazu po desiatkach rokoch zacalo prekazat, ze niekto chce predat haraburdu ktora mala skoncit rozbita niekde na mesiaci pripadne na nejakej skladke na zemi?

          • Dušan Majer napsal:

            Úřední šiml? Jako byste to neznal z ČR.

Zanechte komentář