Na kosmodrom v Kourou dorazil transportní letoun s kontejnerem, v jehož útrobách se ukrývala druhá družice evropského systém EDRS (European Data Relay System), kterému se někdy přezdívá „kosmická datová dálnice“. Tyto družice provozované firmou Airbus v partnerství s ESA, jsou vybaveny inovativní laserovou technologií, která výrazně zkracuje čas, který družice sledující Zemi potřebují k odeslání dat do pozemního střediska. Přes laser se dá ve stejném čase poslat mnohem větší objem informací než přes klasické radiové vlny. Díky systému EDRS mohou pozemní operátoři sledovacích družic prakticky v reálném čase reagovat na mimořádné situace. Díky tomu se otevírá trh pro nové služby, či produkty, díky kterým ve výsledku vzniknou nová pracovní místa.
Zdroj: http://www.esa.int/
Ve vesmíru už je od ledna 2016 první zástupce systému EDRS, konkrétně EDRS-A. Nejde však o samostatnou družici. Jde o systém nacházející se na komerční komunikační geostacionární družici Eutelsat 9B, kterou vynesla raketa Proton-M a nyní se nachází na pozici devět stupňů východně. Druhý zástupce, EDRS-C, který právě dorazil do Jižní Ameriky bude také na geostacionární dráze, což je mnohem výš, než kde se nachází družice sledující Zemi, ze kterých bude odesílat data na Zemi.
Zdroj: http://www.esa.int/
Jde o systém velice podobný americkému TDRS a vychází z orbitální mechaniky. Družice sledující Zemi létají na nízké oběžné dráze a jeden oběh jim tak trvá kolem 90 minut. Pokud by posílaly naměřené údaje na pozemní stanici přímo, bylo by komunikační okno hodně krátké – pozemnímu pozorovateli přeletí družice z jednoho konce oblohy na druhý za pár minut. Během dne navíc nebývá takových přeletů mnoho. Když však družice nevyšle signál dolů, ale nahoru, tedy na geostacionární dráhu, má mnohem delší komunikační okno, protože geostacionární družice má teoreticky výhled na polovinu zemského povrchu (v reálu trochu méně). Geostacionární družice pak velmi snadno pošle data do pozemního centra, vůči kterému nemění na obloze svou pozici.
Družice EDRS-C úspěšně prošla kompletní sérií environmentálních zkoušek, které simulují kosmické podmínky, ale i podmínky při startu. Dokončila i závěrečné funkční zkoušky, které prokázaly, že i po všech výše provedených „mučeních“ stále všechny systémy pracují správně. Start je momentálně naplánován na 24. července a jako nosná raketa poslouží nejsilnější evropská raketa Ariane 5. Družice EDRS-C má být umístěna nad 31. východním poledníkem a v dalších letech by měl být celý systém dokončen dalšími dvěma družicemi.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/EDRS-C_satellite_enters_Antonov_cargo_plane.jpg
http://www.esa.int/…/EDRS-C_in_Airbus_s_Compact_Antenna_Test_Range_facility.jpg
http://www.esa.int/…/16902766-1-eng-GB/EDRS-C_being_tested.jpg
Kolik takových družic tvoří TDRS?
Momentálně je v provozu osm družic TDRS – dvě z první (starty 1993, 1995), tři z druhé (2000, 2002 a 2002) a tři ze třetí generace (2013, 2014, 2017).
Jak může družice EDRS využívat laserové spojení v případě oblačnosti u pozemního střediska ?
EDRS nedisponuje jen laserem. Kromě laseru (přenosová rychlost až 1,8 Gbit/s) je tam i komunikační prostředek v pásmu Ka (až 300 Mbit/s). Ten se dá také použít pro komunikaci s družicemi na nízké oběžné dráze, ale hlavně slouží k posílání dat z EDRS na Zemi.
Takže k jaké komunikaci je tam laser ?
Ke komunikaci mezi družicemi na nízké oběžné dráze a EDRS. Ale ne všechny družice na LEO mají vybavení pro laserovou komunikaci, která má obecně vždy přednost.
Docela hezky zpracované pdf je na http://www.berndfriedrichs.de/downloads_paper/2013_10_ICSSC_Paper_Friedrichs.pdf (asi šestý odkaz v hledání „edrs symbol satellite msps“), 14 stránek technických detailů.
Mimochodem je tam zmíněno i následující …