30 října, 2018 
Sonda OSIRIS-REx včera provedla brzdící manévr AAM-3. Trysky TCM určené ke korekcím dráhy provedly tento manévr rozdělený plánovanou pauzou. Ta byla vynucená jednoduchou fyzikou – vzhledem k orientaci sondy v prostoru při zážehu bylo potřeba eliminovat situaci, kdy by vědecké přístroje mířily ke Slunci. Manévr se tedy rozdělil na dva zážehy, které snížily rychlost přibližování z 5,2 m/s jen na 11 cm/s! Oba zážehy byly co do intenzity téměř identické – každý z nich změnil rychlost o 2,6 m/s. Pozemní týmy již provedly základní analýzu telemetrie a zdá se, že manévr proběhl podle plánu. Definitivní jistotu ale budeme mít až za několik dní po dokončení důkladných rozborů.
Manévr AAM-3 zároveň nasměroval sondu do příletového koridoru, ve kterém se počítá s pořízením snímků s vysokým rozlišením. Právě podle nich budou vědci určovat tvar asteroidu Bennu. Šestitýdenní fáze postupného zpomalování je ve své polovině. Dřívější manévry AAM-1 a AAM-2 provedené 1. a 15. října snížily rychlost přibližování celkově o 486 m/s. Nyní zbývá již poslední zážeh – AAM-4. Ten je naplánován na 12. listopadu a jeho úkolem bude kromě zpomalení přibližování i nasměrování sondy vstříc příletu do vzdálenosti 20 kilometrů od asteroidu Bennu, který je plánován na 3. prosince.
Zdroje informací:
https://www.asteroidmission.org/
Zdroje obrázků:
https://cdn.inquisitr.com/wp-content/uploads/2018/10/OSIRIS-REx-asteroid-approach-maneuver.jpg
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Sonda byla dnes v 0.00hod 244 km od cíle, denní přiblížení činí cca 9,5 km.
To myslíte po dnešních manévrech? V článku se uvádí výsledná rychlost 11cm/s. To mi vychází za hodinu téměř 400km. Asi někde dělám chybu?
Už jsem se našel, beru s ostudou zpět a omlouvám se.
NASA zveřejnila první portrét , jako by z oka vypadl japonskému asteroidu.
Ano, vydali jsme to jako krátkou zprávu. 😉
Přesně, chtěl jsem k tomu napsat, kdo najde 10 rozdílů…?
Třeba spletli file 🙂
Omlouvám se, tu zprávu jsem přehlédl.
Stane se. 😉
Ta podobnost s Ryugu je neskutečná. Relativně zblízka jsme navštívíli a nafotili asi nějakých 14 planetek a ty tvary jsou velice rozmanité, obvykle nesouměrné šišoidy. A tady máme dvakrát za sebou planetky, které spolu s Itokawou jsou jediné z nich s rozměry pod kilometr a tyto dvě poslední jsou na první pohled jako dvojčata a dokonce jakoby jevily i snahu se zakulatit, což je další u takhle malých těles neobvyklá věc. Tak co Ultima Thule? Bude taky podobná? To už by bylo opravdu podivné a alarmujícící a konspirujícící 🙂
MU69 má rozměry v desítkách km, nikoli stovkách metrů, to je jiná třída.
To nelze popřít, ale co to znamená v kontextu toho, co jsem napsal výše?
Tyto tvary známe u více těles a abych se zbytečně neopakoval, tak odkážu na svůj obrázek a komentář k němu přímo v článku zde:
http://www.kosmonautix.cz/2018/06/sledujeme-hayabusa-2-prileta-k-asteroidu-ryugu/
Jak tam píšu, souvisí to se (současnou nebo minulou) rychlou rotací. Už nepíšu, že tato rychlá rotace je s největší pravděpodobností vyvolána YORP efektem. To pak omezuje podobné tvary pouze na asteroidy dostatečně malé (časové škály, na nichž YORP působí, jsou úměrné velikosti tělesa) a pouze na vnitřní části Sluneční soustavy – blízkozemní planetky a hlavní pás (intenzita YORPu klesá se čtvercem vzdálenosti od Slunce).
Jo tak. Na tento váš příspěvek jsem úplně zapomněl. Tím se to tedy vysvětluje. A že je Steins z podobného soudku, ale zamaskovala to ztrátou polární oblasti, toho bych si bez návodu nevšiml 🙂 Ale i tak je pravděpodobnost, že se současně podaří náhodně navštívit dvě planetky, vytvarované tímto procesem, asi hodně malá.