Příští týden čeká fanoušky filmů s kosmonautickou tematikou svátek. Ve čtvrtek 11. října do českých kin dorazí velmi očekávaný snímek „První člověk“ režiséra Damiena Chazelle. „První člověk“ se věnuje postavě muže, jenž byl hlavním aktérem podle mého soudu nejdůležitější události dějin lidstva – prvního přistání na jiném kosmickém tělese. Toto úterý se v Praze konala projekce pro novinářskou veřejnost, které jsem mohl být účasten a mohu se tak podělit o první dojmy z tohoto filmu, který je na jednu stranu vyzdvihován (režisér, stejně jako představitel hlavního hrdiny je uváděn jako kandidát na Cenu Akademie, tedy Oskara), na straně druhé se zase nevyhnul kontroverzi pro údajné záměrné opomenutí vlasteneckého detailu. I na to v následujících řádcích přijde řeč. Než se do nich pustíme, rád bych předeslal, že nejsem filmový kritik a nejsem schopen hodnotit dílo režiséra v kontextu jeho předchozí tvorby, stejně tak nejsem schopen kvalifikovaně hodnotit, zda herci v tomto snímku podali lepší či horší výkon, než tomu bylo u jiných filmů či herců. Mé dojmy a hodnocení jsou naprosto subjektivní, na druhou stranu však zcela upřímné. Hlavním cílem tohoto pokusu o recenzi je odpovědět na jednoduchou otázku: bude fanoušek kosmonautiky po shlédnutí filmu „První člověk“ zklamán, či nikoliv?

Ty, kteří se chtějí nechat překvapit zápletkami či si nechtějí kazit zážitek z filmu zprostředkovanými dojmy, musím varovat – během psaní článku nebylo možné vyhnout se prozrazení části děje. Doporučuji přeskočit až na poslední odstavec.

Scénář filmové biografie Neila Armstronga si vzal jako základ knihu renomovaného historika kosmonautiky Jamese Hansena „First Man: The Life of Neil Armstrong“. Kniha je neuvěřitelně hutná ohledně detailů, nicméně i přes svůj rozsah je velmi čtivá. Byl jsem velmi zvědav, jak si scénárista s režisérem s touto látkou poradí. Výsledkem jejich snažení je dílo trvající 2 hodiny a 21 minut. Při pohledu na stopáž se může divák ptát, zda není velká část filmu pouze nastavovanou vatou (paní Spáčilová údajně strhla už předem filmu 10 % hodnocení právě kvůli délce). Podle mého názoru tomu tak není, nicméně i tak překvapuje fakt, že film nepojednává o celém Armstrongově životě, ale odehrává se v období jaro 1961-léto 1969.

Hned samotný začátek člověka pohltí – popisuje Armstrongův notoricky známý dramatický let v raketoplánu X-15, během nějž nechtěně překonal rekord v délce jeho trvání. Vzápětí film pokračuje sugestivním popisem zápasu Neilovy malé dcery Karen se zhoubným nádorem mozkového kmene. Bohužel, Karen svůj boj v lednu 1962 prohrála ve věku pouhých dvou let a právě vyrovnávání se s touto příšernou tragédií postavil scénárista Josh Singer jako klíčovou situaci celého filmu, od níž se odvíjí Armstrongovo chování ve vztahu k manželce, dětem, kolegům a v krizových situacích obecně. Nelze se neubránit dojmu, že odkaz na tuto událost občas zbytečně „přiohýbá“ realitu, například ono zmíněné Neilovo šesté svezení na X-15 se odehrálo až po smrti „Muffie“, jak byla Karen láskyplně přezdívána.

Film se právě ve vztahu k realitě ukázal být zvláštním hybridem. Na jednu stranu zmiňuje lapálii se zatuhlým epoxidem v přezce Davea Scotta před startem Gemini VIII, přičemž ona epizoda nemá na běh filmu žádný vliv, na straně druhé občas ulétává do smyšlenek typu oslavy úspěšného spojení s Agenou s kytarou v řídicím středisku. Tyto „minely“ malinko mrzí, o to více, že konzultantem scénáře byl samotný James Hansen. Chápu však, že je občas nutné realitě a historii malinko „domluvit“ jednak proto, že Hollywood si potrpí na hyperboly a dramatické oblouky a také proto, že ten, kdo se o kosmonautiku nezajímá, by čas od času nebyl jinak schopen pochopit děj.

Naprostou lahůdkou jsou vizuály. Dokonalé kopie Gemini, LLRV, lunárního modulu, trenažéru MASTIF, to vše je doslova pastvou pro oči. Samozřejmě i zde by se našla občas drobnost typu ošoupané spínače ve zbrusu nové Gemini nebo v dosud nepoužitém lunárním modulu, na úchvatné podívané to však nic nemění. Velmi šikovně jsou ve filmu použity dobové záběry, jichž si laik ani nepovšimne. Prostřihy mezi CGI a reálnými záběry jsou nenásilné a nepůsobí nijak rušivě. Naopak, spíše umocňují atmosféru.

Co mě ovšem trochu nemile překvapilo, byl zvuk během některých dramatických okamžiků. Ohlušující rachot během scény, kdy se Gemini ocitá v nekontrolovatelné rotaci mi nepřijde jako dobrý nápad. Na druhou stranu start Titanu z kabiny Gemini, totéž z kabiny Apolla nebo rachot po zážehu motoru X-15 jsou mnohem více uvěřitelné a dobře dokreslují situaci, která je zrovna popisována. Krásným zvukovým kontrapunktem je scéna, během níž Neil sestupuje z lunárního modulu na povrch Měsíce. Naprosté ticho dotváří lehce tísnivou atmosféru a připomíná, že se celá záležitost odehrává ve vakuu.

Zajímavou kapitolou je výběr herců. Ryanu Goslingovi, představiteli hlavního hrdiny, jsem věřil naprosto vše. Možná byl občas malinko melodramatický (ale skutečně jen velmi málo), podle mého názoru se mu však podařilo věrně vystihnout Neilovu povahu člověka, který je spíše introvert, moc toho nenamluví a v sociálních kontaktech si není úplně jistý v kramflecích. Claire Foy, jež představuje Armstrongovu tehdejší manželku Janet, odvedla také vynikající práci. V jejím podání jsou shrnuty všechny ty tuny stresu, hrůzy a nekonečného čekání na manžela, který se už nemusí vrátit domů. Už mnohokrát jsem pomyslně smeknul před manželkami astronautů na obou stranách kosmických závodů. Jejich role dosud nebyla dostatečně doceněna a Claire Foy jejich pocity vyjádřila velmi věrně.

Co se týče dalších rolí, byla znát zajímavá snaha o alespoň základní podobnost herce s fyziognomií postavy, kterou ztvárňuje. I tady se najdou výjimky, jako například Jason Clarke v roli Eda Whitea. Nemohu si pomoci, ale filmový Ed White na mě působil svou vizáží jako muž v relativně pokročilém stádiu zralosti (Clarkovi je v současnosti 49 let a je to znát). Na druhou stranu například šéf rampy Guenter Wendt je téměř k nerozeznání od své předlohy. Herecké výkony jsou pro mě osobně na vysoké úrovni. Když se například na plátně poprvé objevil Buzz Aldrin, říkal jsem si, kde se tam hernajs vzal Peter Russo (výrazná postava z první série seriálu House of Cards)? Corey Stoll se však své role zhostil perfektně a dokázal předvést autentický mix inteligence, neomalenosti, ega a současně nejistoty přesně v duchu skutečného Buzze.

Zajímavým prvkem filmu je hudba. Často se v ní objevuje nástroj theremin. Je to první elektronický nástroj v dějinách, který vynalezl ve dvacátých letech minulého století ruský inženýr a vědec Léon Theremin (původně Lev Termen). Armstrong si hudbu s tímto nástrojem velmi oblíbil a kazetu s albem „Music Out of the Moon“ měl s sebou i při misi Apollo 11. Melodie právě z tohoto alba jsou součástí hudebního doprovodu. Originální soundtrack byl pro mě poměrně příjemnou záležitostí s důrazem na rytmus. Jediný moment, kdy mi hudba „neseděla“ vzhledem k ději, nastal ve scéně, kdy LM sestupuje k Měsíci, ale to může být čistě subjektivní dojem.

Musím se ještě malinko pozastavit u českého překladu. Film bude distribuován v původním znění s titulky. Je jasné, že otitulkovat tak obří porci dialogů, jakou skýtá více než dvouhodinový film, nebyla žádná legrace. Přesto mě zamrzelo, že se v titulcích občas objevily chybičky jak češtinářské, tak ohledně technikálií. Doufám však, že na novinářské projekci byly promítány provizorní titulky a do distribuce se dostane verze s opravenými chybami. I kdyby tomu tak nebylo, nejedná se o nic vysloveně do očí bijícího, byť zkušený kosmonautický fanoušek těch pár chyb pravděpodobně zaznamená.

Celkově film působí jako sugestivní sled dramatických situací, jež se střídají v rychlém sledu s pomalejšími pasážemi. Jediné, co bych filmu vyčetl i coby prostý divák, je konec, který se mně osobně zdá být příliš „useknutý“. Možná je tomu tak proto, že tempo, které Damien Chazelle nasadil, je skutečně velmi vysoké a diváka naprosto pohltí. Osobně jsem po více než dvou hodinách zíral na závěrečné titulky a vzpomínal jsem, kdy jsem se to vlastně naposledy nadechnul. Toto rychlé tempo si však vyžádalo občasné osekání, urychlení nebo úpravu reality. Někdy se tak děje na úkor srozumitelnosti, v laikovi neznalém historie dobývání vesmíru mohou některé scény vyvolat zmatek, nicméně není to úplně na škodu. Pokud máte ve své rodině či okolí osoby „nepolíbené“, stačí, aby se prostě pohodlně usadily do křesla a nechaly se unášet úžasnou podívanou. Můžete si být jisti, že film je, stejně jako vás, na konci „vyplivne“ a s údivem všichni zjistíte, že dvě a čtvrt hodiny uběhly nečekaně rychle.

Na samotné Apollo 11 překvapivě zbylo poměrně málo času, není to však nutně na závadu. Film je obrazem jednoho období v životě Neila Armstronga, které sice Apollem 11 vyvrcholilo, ale je přesto mnohem pestřejší, než aby se soustředilo na oněch několik dní v červenci 1969. Není to film o Apollu, ani o NASA, ani o kosmických závodech. Je to film o člověku, jenž překonává spoustu objektivních i subjektivních překážek a jehož rodina je nucena žít život, který se ani náhodou nedá nazvat normálním.

A právě vzhledem k výše uvedenému mi není jasné, z jakého důvodu propukl virtuální skandál s absencí vztyčování americké vlajky na Měsíci. Ve filmu se americká vlajka objevuje v různých kontextech několikrát, režisér ani scénárista se nesnaží skrývat, že projekty Gemini a Apollo jsou americké, je zmiňována i rivalita se Sověty. Osobně mi scéna s vlajkou na lunárním povrchu nijak nechybí, navíc část filmu, jež se odehrává na Měsíci, má značně emocionální osobní podtext a jakýkoli patos by působil rušivě.

Pro ty, kteří jsou tímto pokusem o recenzi zmateni (a upřímně se vůbec nedivím, moje neználkovství ohledně filmů a filmového umění je evidentní), se pokusím shrnout své dojmy pomocí několika odpovědí na možné otázky, z nichž některé padly po novinářské projekci „Prvního člověka“.

Je film naprosto věrným popisem historických skutečností? Není, stejně jako u 99,9 % jiných filmů. Odchylky či vynechané okolnosti však nejsou nijak zvláště rušivé.
Jsou ve filmu zcela smyšlené události? Ano, pár se jich najde, až na kytaru v řídicím středisku však platí totéž co u předchozí odpovědi.
Jsou ve filmu chyby? Ano, jsou. Od ne zcela reálného počasí během letu X-15 až po absenci fotoaparátu na Armstrongově hrudi během scén na lunárním povrchu. Jsou to však maličkosti a zaznamená je pouze skalní fanoušek kosmonautiky.
Je První člověk lepší než Apollo 13? Nelze tyto filmy srovnávat. Apollo 13 je zaměřeno hlavně na misi, První člověk zase na osobu Neila Armstronga a do jisté míry i na jeho rodinu.
Vyplatí se na tento film jít do kina? Ano, ano, ano a ještě jednou ano. Jak jsem již napsal, pro neznalé film obsahuje akci, napětí, výbornou práci s kamerou, střihem a skvělé herecké výkony. Pro ty zasvěcené pak možnost alespoň přeneseně pocítit, jak vypadá let v X-15, start z kokpitu Gemini nebo prostý lidský úžas nad panenskou krajinou Mare Tranquilitatis. Své si najde opravdu každý a věřím, že u mnoha z nás nezůstane pouze u jednoho shlédnutí.
   

   
První člověk
(v originále First Man)
UIP – Universal, USA, 2018
Režie: Damien Chazelle
Scénář: Josh Singer, James R. Hansen (předloha)
Kamera: Linus Sandgren
Hudba: Justin Hurwitz
Hrají: Ryan Gosling, Claire Foy, Jason Clarke, Ciarán Hinds, Pablo Schreiber a další
Přístupnost: nevhodné pro děti do 12 let
Žánr: drama
Verze: anglicky s českými titulky
Stopáž: 141 min
Formát: 2D

Rád bych poděkoval společnosti Cinemart a zvláště Pavlu Novákovi, díky němuž jsem mohl být přítomen na novinářské projekci.

Zdroje obrázků:

Universal/Cinemart, kredit: Daniel McFadden