Zatmění Slunce nebo Měsíce jsou jistě nádherným přírodním divadlem. Stejně tak jasné planety, jako Venuše, Jupiter, Saturn, nebo nyní i Mars umí zaujmout. Co však dokáže zaujmout nejvíce, jsou jiné jasné objekty, nejlépe, když jsou v pohybu. A nemáme na mysli blikající letadla, byť pohled na jejich rozsvícená okénka v dalekohledu je úchvatný. Lidé je potřebují ke svému životu, k výzkumu, komunikaci i obraně. Ano, máme na mysli umělé družice i stanice, kde pracují lidé. S jejich pozorováním se dá užít spoustu zábavy a poučený laik může toho nepoučeného nachytat i na pěkné pozorování UFO, pokud je na to náležitě připraven. Pojďme se proto podívat, jaké objekty určitě stojí za to vidět.

Obvykle jsou naše články pojaty tak, aby v nich pokud možno nebylo zahrnuto naše osobní hledisko. Těžko se mu však vyhneme v seriálu TOP5, který je pro nás samotné subjektivním pohledem na určité téma. A už vůbec se tomuto pohledu nemohu vyhnout, když hovořím o pozorování toho, co nám létá v noci nad hlavou. Je to něco, s čím je spjat můj druhý život, totiž pokud zrovna se nezabývám prací a rodinnými radostmi, potom nejspíš hledím na nebe, nebo o tom pohledu vyprávím slovy a obrazem. Budiž, článek bude tedy i jakýmsi osobním pohledem a výzvou pro mě i pro vás, čtenáře, co můžeme pozorovat a co je nejzajímavější?

Pokud dovolíte, rád bych ještě připomněl, že tentokrát nás budou zajímat rychleji se pohybující objekty nad našimi hlavami, než jsou hvězdy či planety, které se neznatelně šinou oblohou. Letadla jistě často vídáme a snadno poznáme, ta sem tam bliknou bíle a krom toho jsou u nich dobře patrná barevná poziční světla po stranách, ba dokonce i rozsvícená okénka cestujících při pohledu dalekohledem. Pozor jen na záměnu letadla startujícího nebo přistávajícího směrem k pozorovateli. Takové letadlo svítí jako jasná hvězda a často se ona zdánlivá hvězda jakoby nehýbe a dokonce může náhle zmizet, když letadlo zatočí. Tak to bývá vidět třeba od nás ze severu Čech při pohledu na Prahu.

Letadla máme tedy ujasněna a meteory, tedy padající hvězdy, můžeme až na výjimky také vyřadit. Ty se sice mohou dost podobat družicím svým vzhledem zdánlivě hvězdným, ale zásadně se liší rychlostí. I když, takový meteoroid, který někdy jen škrtá zemskou atmosféru, může přelétat oblohou i desítky sekund a naopak družice před zánikem i třeba jen jednu nebo dvě minuty, takže tady je ta hrana celkem blízko. Nicméně my se nyní zaměříme na klasické bloudivé hvězdy oblohou umělého původu. Pojďme už konečně na to.

5) Záblesky Iridií

Tak doufejme, že pokud číslo pět v našem přehledu dostává něco tak úžasného, jako jsou klasické záblesky Iridií, bude jistě ctěný čtenář zvědav, co že to ještě máme připraveno na pomyslných stupních vítězů níže. Budiž. Byla to těžká volba, ale nakonec proč ne. Iridia už jsou přece všeobecně známý úkaz, tak jaképak dohady. Navíc kdoví, jak dlouho tady s námi budou ty staré dobré družice, když nám teď SpaceX klidně vypouští novou generaci po desítkách.

Účelem předchozího odstavce nebylo dehonestovat záblesky Iridií. Byla to opravdu těžká volba, kam je zařadit. Vždyť co najdeme nad našimi hlavami úžasnějšího, než když můžete říct „Miláčku (dosaďte si dle libosti), podívej se támhle, za chvíli tam zazáří hvězda (pokud jste si dosadili jinou osobu, lze použít třeba, že se tam objeví UFO).“ No a jste za hvězdu. Tedy pardon ne vy, ale to Iridium. Ale kdo to někdy nezažil? Věřím, že už mnoho z vás.

Pozorování záblesků těchto družic mám tu čest se věnovat už hodně let, téměř až od začátků, kdy jsme je s úžasem spatřili poprvé. Naštěstí, kupodivu, už tehdy jsme měli dostupný internet, byť leckdy v takových podivných restauracích s počítači (rozuměj internetové kavárny) nebo v knihovnách a školách, ale jo, šlo to si to vypsat, kdy se co zableskne. Dokonce už tehdy se používal server Heavens-Above.com. Takže pro začátek se porozhlédněte tam. Pardon, vlastně jsem chtěl říct, stáhněte si aplikaci. To je ale staromódní přístup, hledat to někde přes počítač, že?

Když už jsme u těch záblesků Iridií, doporučuji se trochu více na ně zaměřit. Existuje totiž i varianta zkoušet, při jaké výšce Slunce pod / nad obzorem ještě záblesk na modrém nebi spatříme. Ve dne je to téměř nemožné, ale už krátce po západu Slunce je to často hračka. Pro ještě podrobnější předpovědi záblesků se vám může hodit i stránka Calsky.com. Zde si dokonce můžete vybrat i vaši pozorovatelskou úroveň – hobík až astronom. Jako astronom pak dostanete k dispozici i předpovědi záblesků od svitu Měsíce v úplňku, nebo záblesky od jiných družic. Pěkně se blýská třeba meteorologická družice MetOp.

Nezbývá, než popřát jasnou oblohu a brzy nějaký jasný záblesk. A že se za ním někdy vyplatí cestovat, na to vemte jed. Takové úlovky, jako záblesk u M 31, nebo několik Iridií na fotografii jedinou několik desítek sekund dlouhou expozicí, to se taky nevidí často. Za hvězdu sice v práci nebo třeba i doma asi nebudete, ale ten zážitek, že jste byli při tom…

4) Zjasnění a zatmění geostacionárních družic

Dostali jsme se k číslu čtyři a máme tu drzost předřadit geostacionární družice úžasným Iridiím. Družice, které jsou od nás třeba i více než 36 tisíc km a kvůli tomu jsou kolikrát vidět jen 40cm dalekohledem. Přitom Iridium je i mimo svůj záblesk vidět slabě na velmi tmavé obloze s jasem, jako mají nejslabší hvězdy viditelné pouhým okem. Pozorný čtenář, však už ví, že v tom je nějaká bouda a prozrazuje ji už titulek.

Družice na geostacionární dráze jsou totiž konstruovány s opravdu obřími solárními panely a díky nim jsou mimořádně dobrým reflektorem slunečních paprsků. Stačí tedy, aby Slunce stálo pod obzorem jakoby za našimi zády a družice naopak byly před námi ve směru, kterým Slunce svítí a kterým tedy směřuje i zemský stín. A pak se začnou dít věci. Družice, která má obvykle velmi malý jas, náhle začne zjasňovat. Někdy stokrát, jindy i víc. Výsledkem je, že družice se zjeví jako různě jasné hvězdičky poblíž nebeského rovníku, jakoby nebeská víla navlékla korálky na šňůrku obepínající Zemi. Takový snímek už je opravdu unikát, ale není nemožné si jej na památku pořídit. Je třeba jen zabrat část oblohy běžným fotoaparátem, s alespoň několik desítek sekund trvající expozicí.

V předchozím odstavci jsme si popsali, že družice se ideálně musí nacházet poblíž zemského stínu, ale to nejlepší je, když do něj navíc vstoupí. Jak už víme, ona nejenom, že zjasní, ale ona zase náhle pohasne s tím, jak do stínu vstoupí. Už okem v triedru je to úchvatná podívaná a když k tomu vybereme vhodnou skupinku, třeba družic Astra a podíváme se na ni velkým dalekohledem, zjistíme, že se tyto jinak zdánlivě nehybné družice dokonce lehce pohybují v řádu desítek minut.

Geostacionární družice, jak název napovídá, by měly jakoby stát nad určitým místem zemského povrchu. Ve skutečnosti ale kolem určité pozice oscilují. Mohou si tedy různě měnit pozice s jinými v okolí. Jejich pozorování usnadňuje ale právě fakt, že se prakticky nehnou. Je to pro astronoma velice nezvyklé pozorování, neboť dalekohled, který obvykle za hvězdami postrkujeme, nebo musíme hodinovým strojem pohánět, náhle musíme nechat být, strojek musíme vypnout a po zamíření na správné místo už jen sledujeme, jak skutečné hvězdy putují kolem jedné, či několika umělých hvězdiček.

Kdy je vlastně nejlepší pozorovat tyto záblesky a zatmění družic? Jak bylo řečeno, musí se poblíž nacházet zemský stín. A protože geostacionární družice visí přibližně nad zemským rovníkem, musíme se dívat v okolí rovnodennosti. Ještě důležitá poznámka. Vlivem paralaxy není jedno, kam se dívat. Na 50. rovnoběžce se například dráha geostacionárních družic promítá asi 7 stupňů níže, než je nebeský rovník. Pro představu je to v zimě třeba kousek pod M 42 a rovník je v pásu Oriona.

Když bude tedy Slunce na stejné deklinaci, jako se nám promítají družice, není naše šance vůbec malá. Třeba na podzim to tedy bude až v první polovině října. Na jaře je to tedy už před březnovou rovnodenností. Tak jednoduché to ale s předpovědí, kdy se dívat není. Stejně jako jsme se v článku dopustili zjednodušení na pojem geostacionární, místo třeba geosynchronní dráhy. Hlavně nesmí do pozorování pražit Měsíc kolem úplňku, potom už by to mohlo být snadné. A tip na závěr, některé záblesky jdou vidět nejen triedrem, ale i pouhým okem. To je pádný důvod, proč nakonec tyto družice dostaly v našem přehledu číslici čtyři.

3) Záhadné družice ve formaci

Ta vzpomínka je už více, než desetiletí stará. Při pozorování souhvězdí Lyry jsem zaznamenal trojici družic letící ve formaci. Jedna předcházela zbylé dvě a tyto ne příliš jasné družice se pomalu pohybovaly oblohou. Jistě se nelze divit, že při takovém pozorování zůstane nejen astronom, amatér, v úžasu.

Toto pozorování se právem zařadilo mezi záhady. Nebylo tehdy lehké se dopátrat informací a identifikovat je, ale snad se to povedlo a můžeme dnes zpětně říci, že šlo o tajné družice NOSS (Naval Ocean Surveillance System, tedy jakýsi dohled nad děním v oceánech pod hlavičkou námořnictva USA). Tyto družice, létající po dvou nebo po třech jsou zaměřeny na sledování elektronických signálů v oblastech oceánů. V současnosti už jsou vynášeny družice třetí generace této sítě. Vesměs po dvojicích a pomocí rakety Atlas V, viz třeba start NROL-79.

Pokud bychom chtěli uvést příklady z nedávné doby, pak jimi mohou být pozorování čínských družic Yaogan, které také létají ve formaci po třech poměrně blízko u sebe. Družice Yaogan tvoří síť budovanou od roku 2006. Jedním typem těchto družic jsou optické, které mají velmi vysoké rozlišení zřejmě lepší, než jeden metr. Dále Yaogany zahrnují radarové družice, které mohou snímat povrch ve dne i v noci, za jakéhokoli počasí. No a pak tu máme právě ony trojice Yaoganů, které se zaměřují na zachycování elektronické komunikace od cizích lodí apod. Poslední sérií těchto trojic, které nyní Čína vypouštěla, jsou Yaogany 30.

Budiž, záhada byla odtajněna, ale to nic neubírá na zajímavosti těchto družic a snad jim právem můžeme v našem přehledu přiřadit číslo tři, byť svojí jasností se předchozím nemohou vůbec rovnat.

2) ISS

Mezinárodní vesmírná stanice jako číslo dva? No tak tomu se říká slušný kalibr. Co může být z objektů létajících nad našimi hlavami krásnějšího, než přelet ISS? No dobrá, nemá cenu zapírat, že původně jsem ji měl také jako číslo jedna, ale pak jsem přeci jen podlehl. Ale popořadě.

ISS nás zaujme při svých přeletech nejen jasem. Rád bych zde poznamenal některé zajímavosti, které nejednou potěšily při jejím pozorování. Začal bych tím, když se poblíž stanice vyskytuje nějaké další umělé těleso. Dnes je to nejčastěji zásobovací loď, ale nezapomenutelné jsou pro nás její přelety ve formaci s raketoplány. Neurazí ani přelet se Sojuzem, Progressem nebo Dragonem, ale ruku na srdce, kdo z nás vůbec některou z těchto lodí viděl? Nebo třeba s ATV, HTV? Nu pochlubte se v diskuzi.

Další, co u této úžasné stanice stojí za zmínku, jsou pozorování přes dalekohled. Mám velmi hezkou vzpomínku, kdy se mi stanici podařilo vidět triedrem 10×50 a posléze 15×70 na modré obloze těsně po západu Slunce. Umožnil to tehdy trik, že letěla poblíž hvězdy snad z Velkého vozu, nebo kolem Polárky. V obou triedrech jsem viděl ono typické písmeno H, jak jej často zaznamenáme, když se zadíváme na stanici s jejími solárními panely po stranách.

Ten pravý zážitek pochopitelně nastává při pohledu ve velkém dalekohledu. Opět se vyplatí koukat ještě ne za úplné tmy, kdy moduly stanice nebo její radiátory kolikrát přezáří detaily. Stanici si vyhledejte na vhodném místě ještě nízko na obloze, kdy neletí tak rychle a zkuste se za ní pohybovat s okem u okuláru. Případně, a to je teprve něco, poproste kolegu, zda by se obětoval a chvíli vám ji postrkoval dívaje se pomocí hledáčku. Vysoko na obloze to často ani jinak nejde, ale když se to podaří, často si všimnete jednotlivých modulů i toho, že panelů jsou dvě dvojice, případně, že z nosníku trčí jasné radiátory.

Kdo to zvládá, může se pokusit i o fotografii. Zaostří se dalekohled a pak se snažíme stanici nahánět a přitom náhodně cvakat nebo točit video. Moderní montáže astronomických dalekohledů už vám dokonce stanici stíhají sledovat automaticky. Pak není problém vyfotit astronauta na kosmické vycházce. Tedy není problém. Jak pro koho.

Nejjednodušší disciplínou, jak stanici detailně vyfotografovat, je počkat si na její přelet přes Slunce. Při takovém pozorování nám stačí jen vybavení pro pozorování Slunce. Expoziční časy jsou pak krátké, stanice se tedy nerozmaže svým pohybem. Stačí být jen v pravý čas na pravém místě.

A ještě jeden tip a zároveň vzácnost na závěr. Když bude nebe nakloněno a Slunce budeme mít zhruba v zádech, může na nás i Mezinárodní vesmírná stanice vrhnout prasátko, jako to dělají Iridia. Mohu potvrdit, že úžas, když jsme takový záblesk pozorovali na hradě v Liticích, byl nefalšovaný, ať už se dral z hrdel pozorovatelů, nebo jen nevěřícně mlčeli. Osud tomu chtěl, že jsem tehdy zrovna použil celooblohové zrcadlo k fotografování stopy ISS a dlouhou expozici. Zjasnění se promítlo zrovna, když stanice protínala Mléčnou dráhu.

1) Zánik družic

Tak tu máme tu jedničku. Snad vás nezklamala. Ale přiznejme si, kdo by nechtěl zažít na vlastní oči zánik stanice Mir? Kdo z nás už někdy viděl pomalu se šinoucí jasně zeleně zářící meteor, který se ukázal být zánikem umělé družice? To je panečku vzácnost. Osobně jsem tuto možnost ještě neměl.

Nicméně pokud budeme skromní, pak nám v této kategorii snad udělá radost alespoň pozorování družice zanikající ve smyslu, že už to má nahnuté. Taková družice bývá často velmi nízko a letí tedy po obloze velmi rychle, často alespoň dvakrát rychleji, než jsme zvyklí. A co mě u těchto pozorování baví nejvíce, není předem zcela jasné, zda vůbec předpověď přeletu vyjde. Pro předpovědi lze využít například tabulky „decaying satellites“ na Calsky.com (pozor na dost dlouhý časový interval, aby to vůbec něco našlo).

Takže je toto ta pravá jednička na našem seznamu. Snad ano, vždyť co může být hezčího, než spatřit něco, co jen tak někdo neviděl? Chce to prostě zkoušet a mít i trochu štěstí. A třeba jednou zazáří i nějaká ta pěkná hořící družice v atmosféře.

Zdroje informací:
https://www.heavens-above.com/
http://calsky.com/
http://spaceflight101.com/yaogan-30-04-launch/
http://astrofotky.cz/
http://udalosti.astronomy.cz/

Zdroje obrázků:
http://astrofotky.cz/gallery.php?show=MaG/1237497594.jpg
http://udalosti.astronomy.cz/wp-content/dve-iridia.jpg
http://astrofotky.cz/gallery.php?show=MaG/1235084962.jpg
http://astrofotky.cz/gallery.php?show=MaG/1235084140.jpg
http://udalosti.astronomy.cz/backup/obraz/foto/iss/20070419_iss-venuse.jpg
http://udalosti.astronomy.cz/wp-content/iss-pres-venusi-20120428.jpg
http://udalosti.astronomy.cz/wp-content/iss-20150612-anim1.gif