Poté, co gigant Northrop Grumman vzal pod svá křídla firmu Orbital ATK, vznikla nová divize Northrop Grumman Innovation Systems. Ta bude zodpovědná za všechny lety lodí Cygnus k ISS – ať už z aktuální várky CRS1, tak i z blížící se CRS2. Nově vzniklá divize by se ale měla snažit i o různé další věci. Mezi ně patří i pokračování nabízení lodi Cygnus jakožto testovací platformy pro demonstrace nových technologií, jako to lodě Cygnus dělaly už při minulých misích. Při nich se ukázalo, že Cygnus dokáže udělat mnohem více, než jen dopravit někam náklad a pak shořet s odpadky v atmosféře.

Asi nejviditelnějším projektem, který se na lodích Cygnus testoval, byly tři experimenty SAFFIRE (Spacecraft Fire Experiment), které byly realizovány na lodích OA-6, OA-5 a OA-7. během těchto experimentů se v uzavřeném kontejneru v útrobách lodi plánovaně založil požár. Sledovalo se, jak budou plameny ve stavu mikrogravitace reagovat s materiály, které se běžně používají na ISS a které NASA chce použít v kabině lodi Orion.

Před experimentem SAFFIRE bylo studium ohně ve vesmíru velmi omezené kvůli život ohrožujícímu riziku, které s sebou takové pokusy při pilotovaných misích nesou. Jenže Cygnus to dokázal změnit. Nabídl možnost bezpečného testování, při kterém mohli inženýři sledovat chování plamenů na velkých vzorcích materiálu v reálném prostředí. Odborníci z NASA tak získali reálné údaje nutné k pochopení toho, jak ve vesmíru oheň funguje, jak se šíří a jak zaniká na různých materiálech. Tento experiment pomůže určit limity zápalnosti, NASA díky tomu bude moci schvalovat různé látky z hlediska požární bezpečnosti a vědci zase ocení znalosti spojené s tím, jak mikrogravitace a omezené množství kyslíku ovlivňují velikost a chování plamenů.

Cygnus, který se ukázal jako velmi užitečná testovací platforma, byl v době zapálení již odpojený od ISS a mířil ke konci své mise, takže nehrozilo žádné nebezpečí. Další ukázku toho, jak užitečné mohou být tyto lodě, nabídla mise OA-8E vypuštěná v listopadu 2017. NASA totiž do jejích útrob umístila experiment TangoLab-1. Ten měl ověřit možnosti využívání lodi Cygnus jakožto laboratorního modulu během doby, kdy je připojena ke stanici. V útrobách byly třeba radiační senzory, které sledovaly úroveň záření v útrobách lodi během 21 dní dlouhého pobytu na stanici.

TangoLab-1 měl za úkol vyšlapat cestu k mnohem širšímu spektru úkolů pro lodi Cygnus. „Bylo to vůbec poprvé, kdy jsme Cygnus se zařízením TangoLab-1 použili jako skutečné rozšíření laboratorních možností ISS,“ uvedl Frank DeMauro, když Cygnus 8. prosince 2017 opouštěl stanici a dodal: „Celý experiment proběhl velmi dobře. NASA je z jeho výsledků šťastná a my máme pochopitelně také radost.“

To, že Orbital ATK spadla pod hlavičku Northrop Grumman neznamená, že by skončily plány na širší využívání lodi Cygnus. Odborníci počítají s oběma možnostmi, které zatím článek nastínil – ať už s tím, že by Cygnus připojený k ISS fungoval jako dočasný laboratorní modul, nebo s tím, že by Cygnus prováděl experimenty během volné fáze letu.

Minulý měsíc poskytl Frank DeMauro, nyní viceprezident a generální manažer divize pokročilých programů v Northrop Grumman Innovation Systems, rozhovor webu NASASpaceflight, ve kterém uvedl: „V oblasti provádění technologických demonstrací máme ohromné možnosti. Myslíme si, že SAFFIRE to celé začal. Ukázali jsme naši flexibilitu – odletěli jsme od ISS a několik týdnů mohli letět volně. Dokázali jsme třeba i vypustit cubesaty pro NASA.“

Firma ale má zajímavé plány i do budoucna. „Příští lodě Cygnus v nepříliš vzdálené budoucnosti, budou schopné zůstat na oběžné dráze mnohem delší dobu. Možná až jeden rok a více. To si myslíme, že bude zajímavá nabídka pro komerční komunitu stejně jako pro NASA a další vládní agentury, kterým se otevře možnost dát do lodi nejrůznější sdílené náklady.“

Prodloužení orbitální životnosti na celý rok (či více) je výrazným navýšením dosavadních požadavků na zásobovací lodě od NASA. Současný Cygnus má totiž limity na zhruba 90 dnech. Pokud se opravdu dočkáme takto dlouhých misí, mohly by na palubě lodi Cygnus probíhat experimenty, které se z nejrůznějších důvodů nedají dělat na ISS, daly by se tam ověřovat nové technologie, přičemž všechna data by se jako v případě SAFFIRE odesílala na Zemi. „Zejména se domníváme, že NASA má opravdu velkou příležitost testovat technologie, které chtějí využívat jako součást svých aktivit v cislunárním prostoru. Můžeme buď tyto experimenty přivést k ISS a vyzkoušet je tam, nebo je můžeme vyzkoušet poté, až odletíme,“ vysvětluje Frank DeMauro a dodává: „Kombinací rakety Antares a Lodi Cygnus vzniká systém, který bude schopen dopravit do vesmíru více nákladu pro NASA, více možností pro vědecký výzkum až se dostaneme do CRS2 a to vše při ještě výhodnějších cenách. Myslíme si, že máme našim zákazníkům co nabídnout.“

Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/…/uploads/2018/04/OA-4-Cygnus-e1524247299506.jpg
http://spaceflight101.com/cygnus-oa6/wp-content/uploads/sites/75/2016/03/Saffire2.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/06/TangoLab1.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/05/2018-05-24-100917.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/06/2018-06-08-205533.jpg