Když je nějaká mise průkopnická, znamená to, že ať udělá prakticky cokoliv, vždy půjde o první událost svého druhu v historii. Dvě malé sondy MarCO jsou prvními cubesaty, které se vydaly do meziplanetárního prostoru. Jejich první korekce dráhy je tak první událostí tohoto typu v dějinách. Nosná raketa při startu sice zamíří +/- k cíli, ale korekce dráhy umožňují sondám zpřesnit tuto dráhu a lépe definovat, jak bude průlet vypadat. V případě obou cubesatů MarCO došlo k historické korekci 22. května.
Zdroj: http://spaceflight101.com
Nejprve oba cubesaty několik dní testovaly své komunikační vybavení a když bylo jasné, že posílají informace bez problémů, mohlo dojít k samotné korekci. Zatímco MarCO-A tento úkol zvládl prakticky hladce, jeho dvojče MarCO-B muselo bojovat s nečekanou výzvou. Jeho korekce byla menší, jelikož v posledních týdnech inženýři sledují netěsnost na ventilu trysky. Tato netěsnost způsobuje neustále drobnou změnu rychlosti. Svým způsobem jde o malou trysku, která vyfukuje materiál ven, což podle zákonu akce a reakce ovlivňuje i dráhu samotného cubesatu.
Pozemní týmy nejprve analyzovaly, zda je zážeh možný a po důkladném prozkoumání daly zelenou. Nyní budou několik týdnů sledovat vývoj změn dráhy. Jakmile budou mít tato data k dispozici, budou moci přesně určit parametry příštích zážehů, které jsou zatím v plánu. „Jsme opatrně optimističtí a věříme, že MarCO-B může následovat MarCO-A na cestě k Marsu,“ uvedl Joel Krajewski, projektový manažer z JPL. Celkem mají cubesaty udělat pět korekcí, aby ve finále prolétly 3500 km nad povrchem Marsu.
Zdroje informací:
https://www.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.jpl.nasa.gov/images/marco/20180601/marco-home.jpg
http://spaceflight101.com/…/jpl-marco-micro-propulsion-system-schematic-382×282.png
Napadají mě dva výklady následků netěsné trysky a s tím spojené menší korekce. Buď tato netěsnost sama korigovala náhodou příznivě dráhu a tak stačilo dát pokyn k menší korekci a nebo byla provedená korekce menší nechtěně právě z důvodu malé účinnosti té trysky.
Jak se píše v článku – o netěsnosti se ví už delší dobu, proto byl záměrně proveden kratší manévr.
Pravda. Ono to z toho vyplývá. Věřím, že když se o problému ví (a nebude se moc zhoršovat), tak pomocí korekcí bude možno kompenzovat tyto úniky a průlet kolem Marsu proběhne podle plánu.
Pravděpodobnější mi připadá ta první možnost.
Dalsi moznost je natocit satelit tak, aby samotny unik provadel korekci pozadovanym smerem.
Otazka je, jak je ten unik velky. Jestli jim palivo utece za mesic, tak to je problem, jestli jim utece az u Marsu, nebo pozdeji, tak se to da zapocitat jako negravitacni vliv. Pokud je ovsem unik porad stejny, coz samozrejme nevim.
Korekce ovšem znamená též předchozí přesné sledování dráhy, poté vhodnou stabilizaci v prostoru, aby vektor tahu působil správným směrem a poté přesné změření výsledku. Je neuvěřitelné, že i minisondy tuto operaci mají zvládnout několikrát.
Američané korekce při současné misi musí dělat prakticky současně u tří samostatných těles.
To je úžasné.
No ty korekce rozhodně nemusí probíhat ve stejném okamžiku.
Kazdopadne to nic meneni na fakte, ze je uzasne ze dokazeme zamerat objekt cca velkosti videa s antenou velkosti plagatu z casopisu na vzdialenost niekolko milionov km, spocitat mu drahu a urobit korekciu tak, aby sa cca o pol roka neskor trafil do bodu v priestore o velkosti niekolko tisic km v kazdom smere.
Pre mna osobne je uzasne aj to, ze do toho objektu o rozmeroch cca videa dokazeme natrieskat antenu, ktorou sa s tym objektom sa komunikovat a manevrovaci system, ktory mu umoznuje vo volnom vesmire manevrovat. A ze to cele nespalila radiacia.
Přesně. V „nanno“sondách je asi budoucnost sond. V podstatě se dá říci, že dnes dokážeme nacpat do několika set, nebo několika desítek kilogramové sondy totéž jak před lety do několika tunové. Samozřejmě, neplatí to absolutně, viz třeba dalekohledy. A jak jsem přesvědčen, za nějakou dobu bude úloha lidské přímé účasti téměř zbytečným luxusem. Samozřejmě, do doby než se zavedou principiálně nové, řádově účinnější pohony a tím i dostatek zajímavých cílů letu. Bylo opravdu škoda, v této souvislosti, že se na více jak 20 let zmrazil vývoj jaderných energetických zdrojů a pohonů.
Doufejme, ze v souvislosti s chystanym dopravnim systemem na Mars and beyond, vladni agentury jako NASA obnovi vyvoj stepnych reaktoru pro pohon kosmickych lodi a bude se pak letat po vzoru sci-fi TV show Expanse – kterou mimochodem velice doporucuji vsem ke shlednuti: akcelerace pohonem do pulky cesty k cili a decelerace pulku druhou. Vyborny vedlejsi efekt tohodle zpusobu je vytvoreni umele gravitace na palube vesmirne lodi. Samozrejme s dnes dostupnymy vykony bude relativne mala, ale preci jen alespon urci, kde je „nahore“ a kde „dole“. Cesta na Mars by pak jiste byla privetivejsi…