Kousek Marsu by se mohl vrátit zpět domů. Vědci z americké laboratoře JPL, kteří chystají „Marsovské vozítko 2020“ totiž plánují na jeho palubu umístit malý kousek meteoritu nazvaného Sayh al Uhaymir 008 (SaU008), který, jak věříme, pochází právě z planety Mars. Samozřejmě, na povrchu robota nebude umístěn z rozmařilosti, nebo proto, aby upoutal pozornost médií. Důvodem je, že poslouží jako kalibrační terčík pro vysoce přesný laser na robotické paži vozítka.
Jak je uvedeno na webu JPL, úkol vozítka pro let k Marsu v roce 2020 je ambiciózní, a sice sesbírat vzorky, které má některá z budoucích misí dopravit zpět na Zemi. Robot bude mimo mnohé z dalších přístrojů vybaven fantasticky přesným laserem, který má ozařovat vzorky s tak velkou přesností, jako je šířka lidského vlasu. Taková přesnost vyžaduje vybavit vozítko kalibračním terčíkem k správnému nastavení laseru.
Je běžné, že vozítka i jiné sondy jsou vybavovány kalibračními terčíky. Právě v závislosti na tom, o jaký přístroj se jedná, může jím být nějaká sada různých kusů hornin, kovů a nebo často vypadají jako malířská paleta. Při přípravě marsovského vozítka si vědci řekli, proč právě při přípravě tak přesného přístroje nevyužít něco tak samozřejmého, jako je kousek Marsu samotného?
Problém je snad jen v tom, že na Zemi je k dispozici velmi omezený vzorek marsovských hornin. Ty se k nám dostaly v podobě meteoritů, jejichž mateřské meteoroidy byly z povrchu Marsu vystřeleny před milióny, nebo i miliardami let. Ačkoli nejde o tak vzácné vzorky, jaké předpokládáme, že může nasbírat „Mars Rover 2020“, ale stále jsou vědecky velmi zajímavé – a perfektní jako kalibrační terč.
„Studujeme věci tak detailně, že jakákoli drobná nepřesnost vlivem změny teploty nebo prachu rozvířeného vozítkem vyžaduje korekci,“ říká Luther Beegle z JPL, hlavní šéf laserového přístroje nazvaného SHERLOC (Scanning Habitable Environments with Raman and Luminescence for Organics and Chemicals – Průzkum prostředí vhodných k životu pomocí Ramanovy a luminiscenční spektroskopie organických látek). „Studiem toho, jak tento přístroj vidí přesně daný cíl v podobě marsovského meteoritu nám umožní lépe pochopit, jak potom uvidí část povrchu Marsu.“
Ramanova a fluorescenční spektroskopie jsou metody běžně užívané forenzními experty. Nyní bude tato metoda poprvé použita přístrojem SHERLOC na Marsu. Princip je asi takový, že když posvítíte ultrafialovým zářením na vybrané uhlíkaté chemikálie, ty pak vydávají ve tmě specifické záření, které nám umožní je přesně detekovat. Vědci chtějí najít chemikálie, které se běžně vytváří tam, kde je přítomen život. Přístroj SHERLOC nejprve kus horniny vyfotí, pak zmapuje její chemické složení a následně bude vše zasazeno do kontextu, v jakých vrstvách se nacházel, pokud by šlo o případný návratový vzorek k Zemi.
Výběr toho pravého kousku meteoritu pro vozítko nebyl jednoduchý. Vzorků, jejichž původ byl ověřen je ve sbírkách malé množství, jen něco kolem dvou set. Pro přístroj SHERLOC si vědci z JPL vybrali meteorit z Přírodopisného muzea v Londýně. Ne každý byl vhodný. Vybraný vzorek musí být dostatečně pevný, aby se nedrolil například během vibrací při startu k Marsu. Navíc musí mít takové chemické složení, aby bylo možné opakovaně spolehlivě detekovat vybrané chemické látky pomocí přístroje.
Nakonec padla volba na meteorit SaU008, nalezený v Ománu v roce 1999 a jeho kousek byl laskavě poskytnut ředitelkou muzea Caroline Smithovou. Ta uvedla, že vědcům každoročně poskytují stovky vzorků meteoritů, ovšem v tomto případě to je poprvé, kdy by se mohl kousek meteoritu vrátit zpět tam, odkud přišel, navíc v zájmu vědeckého zkoumání.
Ačkoli máme v plánu vyslat poprvé meteorit z Marsu na jeho povrch, není to poprvé, kdy letěl kousek Rudé planety tímto směrem. Na palubě marsovské družice Mars Global Surveyor se nacházel kousek meteoritu Zagami, největšího celistvého meteoritu z Marsu. Ačkoli sonda již není funkční, stále se nachází na oběžné dráze planety. Navíc další kousek meteoritu bude využit jako kalibrační terčík kamery SuperCam.
Přístroj SHERLOC nebude ve svém kalibračním terči obsahovat pouze kousek marsovského meteoritu. Jeho součástí budou i vzorky materiálů, které máme v plánu použít pro budoucí mise s lidskou posádkou, jako jsou tkaniny, rukavice nebo hledí přileb. Budeme tak moci sledovat, jak na ně dlouhodobě působí marsovké počasí, radiace a podobně.
Jak vidíme, vybavení chystaného marsovského vozítka je opravdu různorodé a nezbývá než si přát, aby se celá mise podařila až po úspěšné posazení vozítka na povrch Rudé planety. Teprve potom by mohlo dojít k naplnění snů nejen mnoha vědců, kteří robota dlouhé roky připravují a testují.
Zdroj informací:
https://www.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA22245.jpg
https://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/images/largesize/PIA22247_hires.jpg
https://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/images/largesize/PIA22246_hires.jpg
Bezva nápad. Díky za článek.
Super článek, díky.
Zajímavé, trošku mi vrtá hlavou, jak takový vzorkovník vyčistí od “ kontaminace zemským životem“ a co se vlastně říká těmi vzorky výstroje 🙂
Popravdě lidstvo se musí konečně rozhodnout, pokud opravdu na Mars poletí lidská výprava, pak jsou všechny současné snahy o zamezení kontaminace Marsu pozemskými mikroorganismy zbytečné a marné plýtvání.
Ale stačí si vzpomenout na cca 2 roky starou hysterii okolo Curiosity a kontaminace možné vody v prostoru Aeolis Mons.
Speciálně čistit ho nemusí, stačí ta procedura, která má chemicky vyčistit povrch a „standartní“ sterilizace (předpokládám Gamma zářením).
Meteorický vzorkovník má být povrchově-optickým vzorkem minerálů (slída, vápenec, pyrit atd.) které budou předem změřeny (tak jako u barevného terčíku víte přesně jaké barvy jste nanesl před odletem).
Panel s výstrojovými vzorky bude podle všeho sloužit k vyhodnocení „povětrnostní“ degadace (dostanou zabrat – od změn teplot, radiaci až po různě agresivní prach).
tomu testu rozumím, ale vzhledem k tomu, že tam časem poletí lidi, je to stejně jedno jestli to sterilizují nebo ne 🙂 Je vidět ten pokrok, před 50 lety jsme letěli na Měsíc a po návratu probíhaly celkem primitivní procedury ve snaze aby jsme něco jiného nezavlekli sem.
Dneska se zcela vážně hovoří o přivezení vzorků z Marsu na Zem a přitom se zdá, že největší obava panuje z toho, že my zamoříme Mars a rozporuje se trasa sterilizovaného automatu 🙂 A to se za mého mládí uvažovalo, že se pokusíme osít sluneční soustavu životem nebo případně změníme podmínky na některých tělesech.
Podle mě to už přes Greenspace neprojde 🙂
To jsou jen takové počáteční tanečky. Samozřejmě taky proto, že se ještě stále snažíme na tom Marsu nějaké stopy života najít a tedy si chceme být jistí, že to co tam objevíme, nepochází ve skutečnosti ze Země zavlečené neopatrností při „balení“ výbavy pro výpravu na Mars. A přesně jak soudíte to i dopadne. Až tam poletí lidé, nebude už možné dělat nějaké sterilizace a ty naše bakterie tam prostě dovezeme. A slova nějaké Greenpeace nebudou mít žádnou váhu. Aspoň tedy pro ty Číňany, co tam taky poletí, určitě ne.
Že ten šutr se pomocí nějaké sondy dostane na Mars tomu se dá věřit,ale původ toho kamene ? , proč je zrovna z Marsu , proč ne z Venuše nebo Merkura atd ? a nebo úplně odjinud .Pravděpodobnost tvrzeni že jeho původ je na Marsu je asi taková , že Praze napadne v červenci metr sněhu .
Nejsem geolog, abych ti to vysvětlil, ale obecně co se ví z minulých misí na Mars a na Venuši je určité typické složení hornin a taky složení atmosféry. Taky půjde nejen o procentuální zastoupení prvků, ale i o poměry izotopů stejného prvku, co pomáhají určit, zda jde o kámen z Cerery, Vesty, Marsu… V tom meteoritu mohla zůstat uvězněna mikroskopická množství Marsovské atmosféry, což lze přesně analyzovatan definitivně tak na Mars určit.