Od konce mimořádně úspěšné evropské mise Rosetta už uplynul více než rok, ale data, která tento průzkumník nasbíral během několik let dlouhého obíhání kolem komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko, budou vědci analyzovat ještě mnoho let. Nejnovější publikovaná zpráva se věnuje situaci z loňského roku, kdy evropská sonda sledovala doslova prachovou fontánu. Vědci si už delší dobu kladou otázku, co vyvolalo a pohánělo tento jev? Aktuálně se odborníci přiklání k tomu, že mechanismus byl poháněn v nitra jádra – možná došlo k uvolnění dávných dutin s plynem nebo podpovrchovým ledem. Bylo 3. července roku 2016 a do konce mise Rosetty zbývalo ještě několik měsíců a kometa se již vzdalovala od Slunce, od kterého byla půl miliardy kilometrů daleko.
„Na snímcích jsme spatřili jasný výtrysk prachu odfukovaného z povrchu, vypadalo to skoro jako prachová fontána,“ vzpomíná Jessica Agarwal z Institutu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy v německém Göttingenu, která je hlavní autorkou nové studie a dodává: „Celý jev trval zhruba hodinu, přičemž každou sekundu došlo k vyvržení zhruba 18 kilogramů prachu.“
Zdroj: http://www.esa.int
Společně s výrazným zvýšením množství prachových částic, které plynuly od jádra, zaznamenala Rosetta i malé krystalky vodního ledu. Pozemní týmy pak mohly na snímcích sledovat i místo, odkud fontána vytryskla – šlo o zhruba deset metrů vysokou stěnu kolem díry s kruhovým půdorysem. V minulosti už jsme viděli výtrysky, destrukci útesů a podobných útvarů na kometě, ale tento konkrétní jev byl mimořádný i z hlediska načasování a dráhy sondy. Kromě toho, že Rosetta mohla pořídit detailní snímky daného místa a navíc mohla provést i analýzu vyvrženého materiálu.
„Šlo o výjimečný výtrysk. Získali jsme o něm informace z pěti různých přístrojů, díky kterým jsme mohli sledovat, jak se změnil povrch komety i jaký byl samotný materiál. Rosetta totiž díky své dráze proletěla skrz oblak vyvržené hmoty a dívala se na to správné místo,“ připomíná Jessica Agarwal a dodává: „Rosetta ještě nikdy dříve nepřinesla takto detailní a obsáhlé pokrytí podobné události.“
Na začátku si vědci mysleli, že výtrysk mohl být způsoben odpařováním povrchového ledu vlivem slunečního záření. Ovšem měření z přístrojů na sondě ukázalo, že původcem jevu muselo být něco mnohem energetičtějšího, aby se do prostoru dostalo takové množství prachu. „Energie, která tuto událost poháněla, musela být uvolněna z oblasti pod povrchem,“ říká Jessica Agarwal a pokračuje: „Určitě je v nitru jádra nějaký proces, který jsme zatím úplně nepochopili.“
Zdroj: http://www.esa.int/
Jak přesně mělo dojít k uvolnění takového množství energie však stále není jisté. Nabízí se myšlenka dutiny naplněné natlakovaným plynem, který se skrz praskliny v jádru dostal k povrchu, kde způsobil výtrysk. Stejně tak je možné, že šlo o dávné ledové kapsy, které začaly prudce reagovat poté, co byly vystaveny slunečním paprskům.
„Jedním z hlavních úkolů mise Rosetta bylo pochopení toho, jak kometa funguje, jak se na ní chovají plyny a jak se jejich chování mění v průběhu času,“ uvádí Matt Taylor, který je mediálně asi nejznámější osobností, která se podílí na misi Rosetta a dodává: „Výtrysky jsou velmi zajímavé, protože u nich nedokážeme předem odhadnout, kdy a kde k nim dojde. Pro jejich zachycení musíte mít velké štěstí. Když jsme dostali pokrytí této události a jejích efektů hned z několika přístrojů, je to mimořádně cenné pro pochopení procesů, které výtrysky pohání.“ Odborníci momentálně kombinují nasbírané údaje z palubních přístrojů s počítačovými simulačními modely a s výsledky laboratorních měření. Očekávají, že díky tomu budou schopni lépe pochopit principy, které na kometách způsobují tyto efektní výtrysky.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/comet_plume/17220100-1-eng-GB/Comet_plume.png
http://www.esa.int/…/comet_plume_in_context/17220192-1-eng-GB/Comet_plume_in_context.jpg
http://www.esa.int/…/Water_ice_in_Imhotep_region.png
Výtrysk na kometě mohl být mimo jiné způsoben roztáním ledu a následnou reakcí hydridu.
Připomnělo mě to výtrysky když přistává první stupeň Falkonu 9, takové ty regulační trysky a říkám si, jestli tyto výtrysky na kometách nemůžou taky měnit dráhu těch komet.
Dráhy komet o kterých víme se nekříží se Zemí, ale proběhne tam nějaký výtrysk a ….. 🙂
Je potřeba si uvědomit, že podobné výtrysky probíhají na různých místech komety a jejich tah je drobný. Dalo by se tedy říct, že se jejich malé vlivy vyruší.
No jestli je to způsobeno dopadajícími slunečními paprsky, tak ty dopadají stále v jednom směru, tak i výtrysky budu mít gradient v této ose. Hypoteticky 🙂
Nesmíme zapomenout, že jádro naší komety rotuje. Vzhledem k omezenému prostupu tepla se ten výtrysk může uvolnit kdykoli. Některé komety však skutečně mívají třetí ohon, který směřuje ke slunci.
U komety bych pro korekci dráhy uvažoval spíš daleko významnější Jarkovského efekt.
Taký výtrysk bude mať vplyv na ďalšiu dráhu kométy. Bolo by zaujímavé vedieť akou asi rýchlosťou plyn a prach tryskal, určite dosť veľkou zopár km/s.Bolo to 18kg/s teda za hodinu cca 64 ton. To muselo pohnúť kométou aspoň o zopár mm/s. Jarkovského efekt bude určite omnoho slabší, trvá však nepretržite a tak po dlhej dobe sa prejaví aj ten.
Napísal som blbosť, strieľal som len tak od boku. Sadol som si a spočítal pri odhadovaných údajoch o hmotnostiach 1.10^13 kg a 6,4.10^4 kg a rýchlosti prachu 1.10^3 zo zákona o zachovaní hybnosti m1.v1=m2.v2 to že kométa zmeni svoju rýchlosť o cca 6,4 µm/s !!!
pb 🙁
P.S. Trván však na tom že za tú hodinu to bude viac ako Jarkovského efekt.
Správne by sa to malo počítať z Ciolkovského rovnice, ale keˇže hmotnosť prachu je nezrovnateľne menšia ako hmostnosť kométy dá sa to spočítať aj takto, jednoduchšie.
Pri tých odhadoch hmotností a rýchlosti je to vlastne jedno.
Odchylka od Ciolkovského rovnic je v daném případě na podobné úrovni, jako odchylka od Einsteinových rovnic 🙂
Myslím si však, že rychlost výtrysku bude mnohem menší, spíše podzvuková.
Kometarni aktivita (vytrysky) tak vyznamne ovlivňuje jejich dráhy, ze je nutne s ni pri vypoctech drah pocitat. Az na vyjimky samozrejme u komet nevidime jednotlive vytrysky, proto se tento vliv urcuje pouze empiricky – k beznym orbitalnim parametrum se pridavaji dalsi (obvykle dva) tzv. negravitacni parametry, ktere tento vliv popisuji. Jsou definovany na zaklade zjednoduseneho modelu, jak vytrysky ovlivnuji drahu, a urcuji se z pozorovani pozic komety. Bez techto negravitacnich parametru by dráhy komet nebylo mozne pouze zapoctenim gravitace znamych teles popsat.
Ale zábery sú nádherné, škoda že nie sú s vyšším rozlíšením.
Ale nádherný je aj článok D.M.
Dík !
Díky za pochvalu.
Podívej, Karle, padá nám sem další lednička, vodfoukni to pryč ….