Komety, jejichž oběh kolem Slunce trvá déle, než 200 let se studují mimořádně obtížně. Většinu času totiž stráví ve vzdálených částech sluneční soustavy, takže mnoho dlouhoperiodických komet se k naší hvězdě během lidského života nikdy nepřiblíží. Pak jsou tu komety, které ke Slunci cestují z Oortova oblaku, skupiny ledových těles, která začíná zhruba 300 miliard kilometrů od Země. Jejich oběžná doba se může počítat na tisíce, nebo i miliony let. Pochází totiž z oblasti, kterou nazýváme Oortův oblak a která leží na tom nejvzdálenějším okraji sluneční soustavy.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Vědci ale mají k ruce šikovné pomocníky. Jedním z nich je malý teleskop WISE, který skenuje celou „oblohu“ v infračervené části spektra. Z jeho dat nyní vědci vyčetli, že existuje zhruba sedmkrát více dlouhoperiodických komet s rozměrem nad jeden kilometr, než se dříve čekalo. Stejně tak se jim podařilo zjistit, že dlouhoperiodické komety jsou v průměru zhruba dvakrát větší než ty z Jupiterovy rodiny. Největší planeta naší soustavy totiž svou gravitací ovlivňuje dráhu některých komet a jejich oběžná doba bývá méně než dvacet let.
Vědci během osmiměsíční pozorovací kampaně zjistili, že kolem Slunce prolétlo 3 – 5× více dlouhoperiodických komet, než se čekalo. „Počet komet vypovídá o množství materiálu, který zbyl po formování sluneční soustavy,“ vysvětluje James Bauer, vedoucí autor nové studie a profesor z University of Maryland, který dodává: „Teď už víme, že je tu více relativně velkých kusů dávného materiálu, který k nám přichází z Oortova oblaku, než jsme si mysleli.“
Zdroj: http://space-facts.com
Samotný Oortův oblak je moc daleko na to, abychom jeho objekty mohli pozorovat současnými teleskopy. Předpokládá se však, že jde o sférickou oblast v nejvzdálenější části naší soustavy, ve které jsou rozptýlena malá ledová tělesa. Jelikož jde o ohromný prostor, je „hustota“ zaplnění poměrně malá, takže šance na kolizi jsou jen nízké. Dlouhoperiodické komety, které WISE sledoval, byly pravděpodobně vyšťouchnuté z Oortova oblaku před miliony let.
Malý teleskop tato data nasbíral v době své primární mise, tedy předtím, než začala jeho nadstavbová část, projekt se přejmenoval na NEOWISE a dalekohled začal hledat blízkozemní asteroidy. „Naše studie nabízí mimořádný pohled na objekty vyvržené z Oortova oblaku,“ popisuje Amy Mainzer, spoluautorka studie z kalifornské Jet Propulsion Laboratory, která je hlavní výzkumnicí projektu NEOWISE a dodává: „Jde o maximálně nedotčené vzorky materiálu, ze kterého se formovala sluneční soustava.“
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Astronomové už měli k dispozici odhady množství dlouhoperiodických komet i těch z jupiterovy rodiny, ale zatím jim chyběla možnost, jak změřit velikost jader dlouhoperiodických komet. Důvodem je to, že komety mají kolem sebe koma – jakousi velmi řídkou atmosféru, oblak plynů a prachu, který na fotkách vytváří mlhavý obal, který ukrývá jádro komety. Díky tomu, že WISE sledovala v infraspektru, mohli vědci odečíst zář, který produkuje koma od zbytku. Výsledkem je pak velmi přesný odhad velikosti jádra. V roce 2010 takto WISE prozkoumal 95 komet z jupiterovy rodiny a 56 dlouhoperiodických.
Aktuální objev posílil myšlenku, že komety, které prolétávají kolem Slunce častěji, bývají menší než ty, které stráví více času dále od Slunce. Komety z jupiterovy rodiny jsou častěji vystaveny tepelnému namáhání, které způsobuje vypařování a sublimaci látek na povrchu. To se týká třeba vody, která přitom s sebou odnáší i další materiál z povrchu komety – například prachové částice.
Zdroj: http://global.jaxa.jp
„Náš výsledek ukazuje, že existuje evoluční rozdíl mezi kometami dlouhoperiodickými a těmi z jupiterovy rodiny,“ říká James Bauer. Existence tolika velkých dlouhoperiodických komet vede k mnoha úvahám. Kupříkladu můžeme spekulovat o tom, že mohly mít větší vliv na planety, než se čekalo. Jestli jich bylo více, než jsme čekali, mohly na planety dopravovat led z vnějších částí sluneční soustavy ve velkém množství.
Výzkumníci také odhalili „shlukování“ oběžných drah dlouhoperiodických komet, které zkoumali. Z toho se dá vyvozovat, že tyto komety jsou pozůstatkem po několika větších tělesech, která se rozpadla. Současné objevy najdou uplatnění třeba při vyhodnocování pravděpodobnosti, s jakou mohou komety zasáhnout planety včetně Země. „Komety letí mnohem rychleji než asteroidy a některá jádra jsou opravdu hodně velká,“ vysvětluje Amy Mainzer a dodává: „Studie jako je tato, nám pomohou určit, jaké riziko pro nás mohu dlouhoperiodické komety představovat.“
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://3.bp.blogspot.com/…/AAAAAAAABc0/ReHJBOQ4cvw/s1600/Wise.jpg
http://upload.wikimedia.org/…/960px-WISE_artist_concept_%28PIA17254%2C_crop%29.jpg
http://space-facts.com/wp-content/uploads/oort-cloud.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/cometcallout-nasa.jpg
http://global.jaxa.jp/article/interview/2013/vol81/img/img_03_l.jpg
Nejsem si zcela jist, ale mám ten dojem, že jsem někde jsem četl o dlouhoperiodické kometě nedávné doby, která měla dvě jádra po cca 70 km.
To byla nejspíše Hale–Bopp C/1995 O1. Tam byly odhady binárního jádra cca 70 a 30km.
Dík za osvěžení paměti, to byla určitě ona. V každém případě to bylo obrovské. Vzpomeneme-li zánik dinosaurů, které způsobil objekt 10 km v průměru, děsivé.
Tahle Hale-Bopp byla v roce 1997 opravdu úchvatná. V době kolem velikonoc jsem se právě pohyboval poblíž vojenského prostoru u Vyškova, tma jako v pytli, žádné přezáření odnikud. A na nebi opravdu mohutný ohon komety. Samozřejmě viditelný pouhým okem. Myslím, že něco takového se hodně dlouho nebude opakovat.
Tak Hale-Bopp má periodu tuším přes 2000 let, tu už nestihneme, ale takových macků tam musí být spousta. Zase nějaký přiletí. A doufejme že mine, na tohle by ani Bruce Willis nestačil :).
Já sem úplně skromný, mě by bohatě stačila k životu McNaught 2006. Víc bych nepotřeboval. 🙂