Minulý týden držela staniční robotická paže testovací rozvinovací panel ROSA (Roll-Out Solar Array), jehož chování sledovala řada senzorů. Na konci týdne přišel čas panel složit a uložit zpět do nákladového prostoru lodi Dragon, ve kterém panel ke stanici přiletěl. Trunk se měl při návratu Dragonu na Zemi odhodit a kompletně shořet. Operátorům se ale ani po několika marně opakovaných pokusech nepodařilo panel ROSA složit a proto přistoupili k náhradnímu řešení – trucující zařízení prostě v rozložené stavu uvolní.
K oddělení došlo v pondělí 26. června a celý manévr byl přesně naplánován, aby panel v budoucnu neohrozil Mezinárodní vesmírnou stanici. Dráha odhození byla zvolena tak, aby se uvolněné zařízení dostalo na dráhu, která nebude kolizní se stanicí. Kde přesně vznikl problém na svinovacím mechanismu zatím není jisté, ale vzhledem k množství senzorů by neměl být problém odhalit původce.
Už nyní známe některé výstupy – solární panel je tenký jen pár milimetrů, změny teploty na něm jsou proto velmi rychlé – jde o změny v řádu desítek stupňů během pár sekund. Stejně tak se ukazuje, že pohyby, kterými robotická paže simulovala manévry případné družice vybavené těmito panely by neměly ohrozit integritu rozvinovacích solárních panelů. Věřme, že aktuální problém se svinutím testovacího exempláře nijak neohrozí tuto velmi slibně vypadající technologii a její další rozvoj.
Zdroje informací:
https://www.youtube.com/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/iss052e004379.jpg
Ak sa to bude pouzivat na druziciach, tak tam by nemoznost zvinutia panelu nemala byt problemom, nie? Skor bude zaujimave zistit, ci problem, ktory zabranil zvinutiu mohol ohrozit aj rozvinutie a je zavisly na tom, ako dlho stravil panel vo vakuu vystaveny slnecnemu ziareniu.
Stejně, jen když si představim jak by různé studentské týmy zajásali kdyby dostali k dispozici materiál z toho panelu.. Tohle ničení raket,lodí a drahého materiálu mne štve.
Prostě zatím to vypadá tak, že dopravit to zpět na Zem by bylo dražší než cena za nový panel.
I kdyby se to podařilo složit, tak původní plán počítal s tím, že by se složený panel uložil do trunku, kde by shořel při návratu. Je to docela velká věc a astronauti by museli udělat výstup do volného prostoru.
Jenže dostat takovou věc v pořádku dolů stojí skoro stejně jako ji dostat nahoru. To je kosmická mechanika.
Diky aerobrakingu to nastesti neni pravda (na Mesici by to platilo na 100%).
Ale porad je potreba tepelny stit a ten tam je potreba vynest, takze to levne neni.
No dobře. Ušetří se palivo, zatíží se tepelným štítem a padáky …
Takze to zustane na obezne draze? Nebylo by lepsi aby shorelo v atm?
Ale zhorí v atmosfére aj tak len o niečo neskôr.
Na svou plochu je docela lehký, dlouho to trvat nebude a shoří.
Panel by sa mal dať pomerne lahko pozorovať aj voľným okom. Musí len na orbite vydržať ešte aspoň 2 týždne, kým sa z našich končín začnú ranné prelety ISS. 😉
Možná měli místo rozvinovacího panelu udělat svinovací. 😀
presne tak, ved to je Roll-Out panel nie Roll-In 😀
Vy ste panecku dva koumaci:-D chechtam se ted na balkone nahlas pres cele sidliste, krasne vysvetleno:-D abych demonstroval svou unavu, ja zase dumal, ze si u videa zesilim zvuk, nez sem se zamyslel a v duchu si jednu strelil:-D Taky sem si u slova odhozeni predstavoval neco impozantnejsiho nez pomale odplouvani a prekvapuje me, ze to staci na pozvolny vstup do atmosfery. Chapu to dobre, ze podobnym stylem se vypousti cubesaty?
Ano, u cubesatů vypouštěných z ISS se vždy vypouštěcí mechanismus otočí tak, aby dráha, na které cubesat skončí nebyla v budoucnu kolizní se stanicí.
Nejsem žádný odborník na orbitální mechaniku, ale, pokud zanedbám tření, tak odhodím-li něco z tělesa na oběžné dráze, tak každá dráha, pokud tedy zůstane drahou oběžnou a žádné z těles nepoužije motor, je kolizní. Jsou to dvě elipsy (jedna může být kružnice), a mají jeden tečný bod nebo dva průsečíky, z toho jeden místě, kde došlo k odhození.
Jde tedy o to, aby při dalších průletech tímto bodem se tělesa minula v čase, a to znamená, že nusí získat různou oběžnou dobu. A protože rychlost odhození není ani desetitisícinou rychlosti ISS, tak k hypotetickému setkání by mohlo dojít až za hodně dlouhou dobu. A do té doby tření vykoná své.
Není to tedy vlastně žádná věda, jak by se možná zdálo. Vždy je lepší házet odpad za sebe než před sebe (analogie čurání po větru a proti). Odpad pak rychleji klesá a dřív shoří. A pro puntičkáře – odhozením za sebe stanice navýší vlastní rychlost bez spotřeby paliva.
Trefil jste to naprosto skvěle.
Další efekt, který zde hraje roli (samozřejmě kromě výše zmíněného, což je efekt nejvýraznější) je stáčení dráhy vlivem nesféričnosti Země (uzlová precese). To je pro ISS zhruba 5° za den, a ta rychlost závisí na velké poloose dráhy a sklonu. Pokud panel odlétl rychlostí 1 m/s (jen příklad, netuším, jak rychle to bylo doopravdy) ve směru/nebo proti směru letu, pak příslušné zvětšení velké poloosy dráhy panelu způsobí změnu rychlosti stáčení dráhy panelu oproti rychlosti stáčení dráhy ISS o cca 0.01°/den, což převedeno do lineárních jednotek dělá zhruba 1 km/den. Tohle případnou kolizi prakticky vylučuje, protože i pokud by panel časem opět ISS na dráze „dohonil“, její dráha bude už o mnoho km jinde.
O uzlove precesi jsem nevedel.
Da se to nejak ruzumne spocitat, nebo to je mix empirickych dat, interpolaci a numerickych vypoctu beroucich zemi jako velke mnozstvi ruzne hustych voxelu?
Jinak me prekvapuje, ze se (alespon kovovy) odpad uz davno nestrili proti smeru letu nejakym massdriverem. To by melo byt levnejsi, nez tam vozit palivo, pokud ma stanice dost solarnich panelu.
Veľmi pekne a zrozumiteľne vysvetlené. 🙂
„A pro puntičkáře – odhozením za sebe stanice navýší vlastní rychlost bez spotřeby paliva.“
Tak čistě technicky se stanice urychlí bez spotřeby paliva i odhozením odpadu pod sebe.
Tak ono to nesvinutí už snad není až takový problém. Podstatné je, že se panel na oběžné dráze rozvine a drží tvar. Podstatné je to, jak úžasně lehký a skladný je při letu na oběžnou dráhu ve složeném stavu. Vlastně by mohl být při úplně stejných rozměrech a hmotnosti ještě robustnější, kdyby se ta funkce zpětného svinutí úplně vyřadila jako nepotřebná. To by se totiž i na tom konci, po rozvinutí na doraz, mohly ty nosné pásy prohnout stejně jako jsou prohnuté v celé délce (kromě toho konce). Vše by pak bylo ještě odolnější v krutu a v ohybu. A nebo naopak, při stejné odolnosti v krutu a ohybu by mohly být ty pásy ještě užší a tedy i lehčí. Nakonec ani u dnešních standardních panelů se s nějakým opětovným skládáním nepočítá.
Pokud je mi známo, se skládáním zatím počítá jen SpaceX u ITS kvůli návratu do atmosféry. A to je ještě hodně daleko.
Osobně si myslím, že panely typu UltraFlex/MegaFlex jsou ale pro jednorázový deployment pořád ještě praktičtější.
Proč ho vyhodili když ho nechtěli?! Mi ho mohli dát, teď budu muset čekat na zbytky :/
Tento způsob zbavování se kosmického odpadu se mi vůbec nelíbí.Doufám že se v blízké budoucnosti nedožiju nějaké fatální příhody , která by mohla mít tragické následky pro kosmickou loď s posádkou , při srážce s takovým odpadem , kroužícím po oběžné dráze . Toho odpadu který léta kolem Země přibývá a nikdo to neřeší, ikdyž když navrhy na nějakou technologii na “ vyčištění “ kosmického prostoru tady už jsou . Bohužel zatím to nikdo neřeší nebo resp. řeší po “ politicku “ = pokud se nic nestane tak … nic ,že ? A až bude malér tak najednou budou 5 minut po 12té všechni chytří … už to slyším .. nebyl čas , nebyly peníze , byly důležitější věci , nebyla vůle atd.,atd., ale teď pánové to budeme muset řešit..
….přesně jak tady dole na Zemi .. Lub.
Ono to zase tak hrozné není. Takto velké kusy se na oběžné dráze monitorují přímo skvěle. Problém je jen u malých kousků v řádu centimetrů a menších. Navíc panel je na nízké dráze a během pár měsíců zanikne. Jak jinak se měla současná situace řešit? Panel nešel složit, do trunku by se složený nevešel a na paži také zůstat nemohl.
Problém s odpadem je hlavně s malými kusy – jsou skoro nesledovatelné a tedy nebezpečné – a není šance je fyzicky posbírat, musely by se odpařit laserem. To je technicky možné, ale naráží to na ten problém, že nikdo nechce předvádět světu své vojenské lasery a zdarma tak dávat nepříteli tajné informace o jejich výkonu a přesnosti. Další problém je, že když někdo umístí takový laser do vesmíru, těžko bude dokazovat, že není určen i pro vojenské použití. To by musel být mezinárobní projekt typu ISS, kde by to bylo pod kontrolou všech stran.