Už jsme si zvykli na to, že loga tajných družic, které spadají pod americký Národní průzkumný úřad NRO jsou velmi zajímavá, byť někdy třeba kontroverzní. Grafici, kteří vytvářeli symbol pro misi NROL-61, však měli evidentně smysl pro humor, protože jako nosný prvek využili postavičku zelené ještěrky (možná to má být drak) s velkýma očima, která sedí na startující raketě a podle všeho si start velmi užívá. Takové logo sice zaujme na první pohled, ale my se dnes podíváme na zoubek samotné misi schované pod označením NROL-61, jejíž start se už nezadržitelně blíží. Stejně jako v minulých případech, kdy jsme hledali účel tajných družic, budeme i tentokrát vycházet z nepřímých náznaků, které ale mohou prozradit mnoho informací.
Jelikož úřad NRO zodpovídá za získávání tajných informací, jsou všechny jeho družice obestřeny mlčením. Nikdo veřejně neoznamuje jejich oběžné dráhy ani účel, natožpak parametry palubních přístrojů. Přesto se dá z některých věcí, které se tajit nedají, určit, do které kategorie by mohla družice spadat a většinou několik dní po startu amatérští pozorovatelé oblohy objeví novou družici a určí tak její oběžnou dráhu. V některých případech je určení úkolů téměř jasné, jindy se naopak není možné dostat blíže, než jen na několik možnosti, které přichází v úvahu.
NROL-61 bude pro úřad NRO již třetí tajnou družicí, která se do vesmíru vydává v letošním roce. Tento satelit patří v rámci odhalování jeho účelu mezi tvrdší oříšky. Zhodnoťme si nejprve to, co je jisté. Družice bude na oběžnou dráhu vynesena raketou Atlas V v konfiguraci 421. To znamená, že nosič disponuje čtyřmetrovým aerodynamickým krytem, dvojicí urychlovacích bloků na tuhá paliva a jednomotorovým horním stupněm Centaur.
Verze 421 startovala zatím jen pětkrát. V letch 2007 a 2009 vynesla první dva satelity WGS (Wideband Global Satcom), v letech 2008 a 2015 pak startovala s telekomunikačními družicemi a v roce 2015 dopravila na oběžnou dráhu družice MMS, které zkoumají zemskou magnetosféru. A tady narážíme na první problém. Tato verze rakety se ještě nikdy nepoužila pro žádný satelit pod hlavičkou NRO. To může znamenat dvě věci – buďto jde o upravenou družici z již existující série, která jen využívá jinou raketu, nebo jde o zástupce úplně nového typu družic.
Další zajímavost aktuálního startu najdeme na aerodynamickém krytu. U raket Atlas V většinou rozlišujeme pouze to, zda se jedná o pětimetrový nebo čtyřmetrový průměr krytu. Málo se ví, že tento nosič disponuje i různými délkami těchto krytů. NROL-61 využívá verzi označovanou jako XEPF (Extra Extended Payload Fairing), která měří na výšku 13,8 metru a nabízí tak větší vnitřní prostor pro opravdu vysoké družice.
Hodně nám může napovědět směr, kterým rakety startují z toho kterého kosmodromu. Tyto tzv. střelecké prostory jsou neměnné a proto se třeba z Vandenbergovy základny létá prakticky jen na polární dráhy, zatímco floridský kosmodrom vyvádí rakety Atlas V na dráhu s azimutem 99°, tedy na východo-jihovýchod. Tato dráha se používá jak pro lety na dráhu přechodovou ke geostacionární, tak i pro přímé usazení na geostacionární dráze. V úvahu nepřichází vysoce protáhlá dráha Molnija skloněná 57 – 63° vůči rovníku ani jakkoliv skloněná nízká dráha.
Podle odborníků z webu spaceflight101.com je NROL-61 prvním zástupcem čtvrté generace projektu Satellite Data System. Jedná se o flotilu přenosových satelitů, které pracují na vysokých drahách a zachycují data vysílaná z průzkumných družic na nižších oběžných drahách. Mezi družice, která využívají tento typ přenosu jsou i vyhlášené KeyHole-11, tedy dvojčata Hubbleova teleskopu, hledící k Zemi. Soustava přenosových satelitů pak snímky přepošle na pozemní středisko, které tak má k dispozici téměř aktuální snímky konkrétní oblasti.
Satellite Data System byl založen pod kódovým označením Quasar a první start přišel v roce 1976 na raketě Titan-3. První generace systému disponovala minimálně sedmi družicemi, které byly postupně vypouštěny až do roku 1987. Podle dostupných informací vážily tyto satelity méně než jednu tunu a kolem Země obíhaly po oběžné dráze typu Molnija, přičemž jejich apogeum (nejvyšší bod dráhy) bylo nad severní polokoulí, nad kterou tedy družice trávily nejvíce času a mohly přenášet data i z polárních oblastí. Systém SDS totiž nezajišťoval pouze spojení mezi satelity, ale pomáhal i přenášet data z pozemních stanic a základen amerického letectva v polárních oblastech.
V roce 1989 byla představena druhá generace družic Quasar. Tři z nich byly vyneseny raketoplánem, poslední z nich, vypuštěný roku 1996 využil rakety Titan IV. Předpokládá se, že tato druhá generace obsahovala i infračervený systém určený k včasnému varování před nepřátelskou balistickou střelou. Tyto družice vážily s velkou pravděpodobností okolo tří tun. Tři satelity SDS-2 kroužily po oběžné dráze Molnija s apogeem ve výšce 39 700 kilometrů, zatímco čtvrtý nastoupil na geostacionární dráhu.
Třetí generace SDS se skládala ze dvou typů družic – část využívala drah Molnija pro pokrytí polárních oblastí, druhá část seděla na geostacionární dráze a zajišťovala kontinuální pokrytí Zeměkoule nad rovníkem. V roce 2007 se přestaly družice na dráze Molnija používat a přešlo se pouze na geostacionární družice. Technický pokrok totiž umožnil i z této dráhy zachytit signály i z oblastí blízko pólů. SDS-3 obsahovala osm družic, které byly vypouštěny v letech 1998 až 2014 s frekvencí jednou za dva až tři roky. Družice využívaly raket Atlas-IIAS, Atlas-V 401 a Delta IV M+(4,2).
Ale zpět k NROL-61. Úvaha, že jde pravděpodobně o prvního zástupce čtvrté generace systému SDS, je založena na použité raketě, ale i na tom, že od vypuštění posledního Quasaru uplynuly dva roky a dva měsíce, což by odpovídalo časovému rámci nasazování nových družic do služby. To, že se použije silnější raketa ve verzi 421 naznačuje, že družice oproti třetí generaci trochu přibrala.
Atlas bez urychlovacích bloků (který vynášel SDS-3) totiž na dráhu přechodovou ke geostacionární dopraví 4 750 kilogramů, stačí ale přidat dva urychlovací bloky a nosnost na tuto dráhu se zvýší na 6 890 kg. To by znamenalo, že satelity nabraly okolo dvou tun váhy, nebo je má raketa umístit blíže k jejich operační geostacionární dráze.
Zajímavé je, že minulé starty družic systému SDS využívaly dvanáct metrů dlouhého aerodynamického krytu Long Payload Fairing. To, že nová generace potřebuje vyšší kryt může znamenat, že používá například větší antény. A na závěr se ještě vrátíme k logu. U symbolů družic spadajících pod NRO je zvykem, že někdy neznamenají vůbec nic, jindy z nich ale můžeme něco vyčíst. Teď není řeč o ještěrce, raketě, ani sloupu dýmu, který vychází z Floridy. Jde o hvězdy, konkrétně o jejich počet. Na logu najdeme čtyři hvězdy, přičemž jedna z nich je větší. To by mohlo symbolizovat čtvrtou generaci systému, což odpovídá minulým spekulacím ohledně programu SDS.
Stejně jako u všech minulých článků, které jsme vydali na téma tajných družic, je i zde potřeba připomenout, že stále existuje možnost, že tyto odhady nejsou správné. Může jít o úplně nový typ družice, která nemá návaznost na žádný dřívější projekt a není tak možné jej vystopovat. Spolehnout se ale můžeme na to, že sledovači satelitů po celém světě již brzy po startu objeví NROL-61 a pomohou poodhalit jeho tajemství.
Start je zatím naplánován na zítřek, tedy na čtvrtek 28. července ve 14:37 našeho času. Meteorologové zatím dávají startu 80% pravděpodobnost dobrých podmínek. Dá se očekávat, že start bude živě vysílat United Launch Alliance, která provozuje rakety Atlas V. Z minulých zkušeností ale již víme, že při každém startu s tajným satelitem je živý přenos realizován pouze do chvíle, kdy dojde k odhození aerodynamického krytu.V tu chvíli se vysílání ukončuje. Dá se předpokládat, že podobný scénář bude platit i v tomto konkrétním případě.
Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/…/uploads/sites/99/2016/07/NROL-61-Patch-489×512.png
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/…51f4fa0ebba33ebeb8ed513d31e4d6f0&oe=5815CCB0
http://spaceflight101.com/…/uploads/sites/99/2016/07/5277884_orig-512×430.png
http://spaceflight101.com/…/uploads/sites/99/2016/07/2938505_orig.png
http://spaceflight101.com/…/uploads/sites/99/2016/07/NROL-61-Poster.jpg
Zajímalo by mě, jak probíhá příprava ke startu tajných satelitů. Jestli s nimi manipulují a uzavírají je pod kryt titíž technici, kteří připravují ostatní starty. Nebo jestli je při utajovaných satelitech jiný režim za účasti jiných lidí, co mají přístup k utajovaným skutečnostem. S tím souvisí i fakt, že dneska už drtivá většina lidí nosí u sebe neustále foťák jako téměř organickou součást těla.
Integrace satelitu probíhá za účasti běžného personálu, jen s dohledem specialistů od zákazníka. Vynesení nějakých tajných informací bych se nebál. Zaměstnanci určitě mají ve smlouvách jasně uvedeno, jaké informace mohou šířit (většinou žádné konkrétní).
To podepsal Snowden taky…. (nadsázka 🙂
Ale jinak asi ano. Představuji si to tak, že informace budou vynášeny výhradně přes mluvčí nebo vyšší management. Režim jako na vojenské základně.
Nebo před domem zastaví neoznačená černá dodávka… 🙂
Lehká nadsázka. Snad.
NRO je organizácia, ktorá si svoje tajomstvá stráži lepšie, ako ktorákoľvek iná v USA (určite lepšie ako CIA, ktorá mala už plno únikov, a po Snowdenovi možno povedať, že aj lepšie ako NSA). Asi je to kombináciou naozaj prísnych konzekvencii v prípade porušenia zmluvy, rovnako prísnym výberom zamestnancov a v neposlednej rade určite aj veľmi dobrým platovým ohodnotením. K menším únikom v súvislosti s NRO došlo len dvakrát, v oboch prípadoch ale nešlo o priamych zamestnancov NRO, ale pridružených agentúr, ktorý sa dostali k čiastkovým veciam z NRO. V roku 1978 agent CIA William Kampiles predal Sovietom technický manual k prvej generácii KH-11 (dostal za to 40 rokov) a v 1984 analytik námorníctva Samuel Morison dal novinárom niekoľko fotiek z KH-11 („len“ 2 roky).
Foťák necháte na vrátnici nebo v autě na parkovišti. S foťákem vás k tajným věcem nepustí. To platí i o telefonu s foťákem, chceteli telefonovat tak si pořídíte telefon bez foťáku (zaměstnanci to tak dělají). Navíc musíte mít nejspíše nějakou základní prověrku.
To platí i v soukromých firmách, které chtějí něco skrýt před konkurencí. Návštěva telefon buď odevzdá nebo na něj dostane návlek znemožňující focení a jehož sundání by při odchodu bylo poznat.
U Terryho Pratchetta v knize STRÁŽE! STRÁŽE! Je velmi neobyčejný dráček jménem Erol (taky umí využívat raketový pohon) , takže možná zde se vzala inspirace k logu Nrol.
http://www.john-howe.com/portfolio/gallery/data/media/24/Errol-Goodbody-of-Flynn.jpg
Zajímavý postřeh. Trochu nesedí vzhled té ještěrky (Erol má mít obrovské nozdry a malá křídla), ale možná by to v případě větší podobnosti mohlo skončit u soudu kvůli autorským právům. Nevím, jestli by Rhianna Pratchett dala souhlas ke spojení díla svého otce s tajným armádním satelitem.
Laická otázka, šlo by zaostřit některý z těch opravdu velkých dalekohledů (jako odkaz níže) na družici na geostacionární dráze? Jakého zvětšení by se dalo dosáhnout?
https://en.wikipedia.org/wiki/Gran_Telescopio_Canarias
Teoreticky jde všechno 🙂 určitě bychom rozeznali třeba solární panely a podobné konstrukční prvky.
Rozlišení satelitů je minimálně stejné, ale spíše o něco horší (menší zrcadlo) než u pozemních, takže viditelných detailů by bylo podstatně více. Trochu komplikace je ale dostatečně přesné navádění a asi i pomalejší kamera. Jinak by neměl být problém, neboť adaptivní optika je u obou systémů.
Já jsem při prvním zběžném pohledu na to logo měl dojem, že onen dráček sedí na nějaké staré botě. Ale to by si zřejmě ani tajné služby USA nemohli dovolit. Jinak dobrý.