Dnes oficiálně skončila možnost, že by se z povrchu komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko ozval evropský modul Philae. Řídicí středisko totiž definitivně vypnulo komunikační kanál Electrical Support System Processor Unit na sondě Rosetta, pomocí kterého mohla komunikovat s Philae. Malý modul se z povrchu komety naposledy ozval 9.7.2015, což je více než rok. V době poslední komunikace byla kometa téměř ve fázi maximálního přiblížení ke Slunci a na solární panely dopadalo mnoho světla. Jak se ale jádro od naší hvězdy vzdalovalo, na panely dopadalo stále méně světla a pravděpodobnost opětovného navázání kontaktu pořád klesala.
Modul Philae dosedl 12. listopadu 2014 na povrch jádra komety, ale kvůli závadě v aktivaci přítlačné trysky se k jádru nedokázal ukotvit a odrazil se. Po několika odskocích skončil v temné trhlině mezi skalami, kam Slunce svítilo jen málo. Díky energii z palubních baterií dokázal uskutečnit základní fázi výzkumu a nakonec odeslal na zemi 90% očekávaných vědeckých dat, takže se jeho mise dá považovat za sice komplikovanou, ale ve výsledku úspěšnou. Díky Philae jsme mohli důkladně prozkoumat materiál na kometě – vůbec poprvé v historii přímo z povrchu.
Mise sondy Rosetta se pomalu chýlí ke konci a bude korunována poslední den v září přistáním na povrchu komety. Skončí tak mise, která se zapsala zlatým písmem do historie výzkumu komet.
Zdroj: http://www.dlr.de
Zdroje informací:
http://blogs.esa.int/
http://www.dlr.de/
Zdroje obrázků:
http://www.astro.cz/_data/images/news/2014/11/15/goodnightphilae.jpg
http://www.dlr.de/blogs/en/Portaldata/66/Resources/philae/GoodbyefromLCC_blogpost_630.jpg
I kdyby přítlačná tryska fungovala stejně by se harpuny do tvrdého povrchu nedostaly. Projektanti předpokládali měkký pórovitý povrch. V případě těles s mikrogravitací se nejedná přistávání, ale o setkávání. Proto je potřeba co nejmenší rychlost a nějaké tlumiče, třeba typ voština, aby se co nejméně energie nárazu přeměnila na odraz.
U Philae tyto podmínky splněny nebyly. Lander padal z obrovské výšky, rychlost nárazu se změnila z valné části na odrazovou. Protože vektor přiblížení byl mimo těžiště komety lander činil obrovské skoky bokem , pokud by nedopadl do průrvy v níž se zaklínil, následoval by další skok z hlavy na tělo komety, atd..
Celková koncepce landeru byla mylná, to prostě fungovat, co do přistání, nemohlo.
Každá taková sonda by měla nést nejméně dva landery, aby ze podstatně zvýšila pravděpodobnost úspěchu. Viz Japonci a jejich H-2, ti se z prvého letu opravdu poučili.
Veľmi poučný komentár, škoda že nevznikol pred 20 rokmi, určite by si projektanti dali poradiť.
Kromě harpun měl i šrouby do tvrdého povrchu, ale ty také potřebovaly přítlačnou trysku, aby se zavrtaly. Za houby stál především návrh tlakování té trysky. Tlumiče měl také, ale samotné nestačily. Voština by byla mnohem lepší a brzdící trysky, pokud by je nepostihla stejná závada (pravděpodobné), také. Hydrazinové nešly použít kvůli kontaminaci povrchu. Dva landery by byly taky fajn, ale Philae byl dost velký a po bitvě je každý generál.
Nesouhlasím,
je to PŘÍTLAČNÁ tryska, co nefungovala. Je to stejné, jako když bychom nechali skákací balon,
1. pokusu, volně dopadnou a volně se odrazit (To, co se stalo).
2. pokus: balon bude padat, my za ním budeme pokračovat s rukou (zatím nedochází k působení žádné síly – tryska vypnuta), při dopadu, ale naše ruka zůstane na místě a zůstane fixovaná (aktivní tryska) a tak jakékoliv zpětné síly, přenesené od odrazu skrz balon se začnou vracet do povrchu. Odrazné sily jsou brzy menší, než g, takže už by se sonda(balon) neodlepila. Sonda je navíc nepružné těleso. Samozřejmě to musíte dělat s pomalou přibližovací rychlosti 😀 😀
Pokud tryska nefungovala, tak harpuny, pokud by se aktivovali, by vše jen zhoršily. Pokud je teda nechtěli použít i jako zpomalení – při přiblížení.
Nepravděpodobné, protože aktivace by musela být přesná, nějakým senzorem (výškoměrem). A zde by byla pravděpodobnost selhání dost velká. Podmínka aktivace = kontakt + běžící přítlačné trysky, je reálnější.
Doufejme, že tohle jádro vydrží vcelku ještě mnoho oběhů. Hned tak se nějakém jiném lidský výtvor neusadí. Jo a taky ať se oběma vyhnou výtrysky při budoucích průletech perihéliem.
Někdy v zimě (mimochodem, konec letošního ledna byl označován za přibližnou hranici smrtících podmínek pro Philae, jak se kometa vzdalovala od Slunce) jsem četl článek na blogu ESA o Philae a dole v komentářích se objevil dotaz, zda není možné, že nějaký výtrysk při průchodu 67P periheliem loni v srpnu „odpálil“ Philae do prostoru a ono se neozývá proto, že vlastně už není na kometě. Autor článku to označil za dosti nepravděpodobné ale přiznal, že úplně vyloučit se to nedá.
To je samozřejmě možné. I když by to byla velká náhoda. Ale potvrdit ani vyvrátit to nelze.
Výtrysky ve stylu Sci-Fi, které hravě odpalují únikovou rychlostí do prostoru astronauta o hmotě přes 200 kg jsou nesmysl. Zahřátí povrchu komety se realizuje v nepatrné hloubce v poměrně dlouhé časovém horizontu a množství uvolněného plynu se podobá mlze či mračnu o nepatrné hustotě, které se rozptyluje do vakua. Pevné částice případně uvolněné z povrchu mají rozměry ve zlomcích mm a většina z nich se dostane jen na balistickou dráhu a opět na kometu dopadnou, dosvědčují to závěje prachu. “ Vystřelení “ landeru do prostoru vskutku nehrozí.
Kometární výtrysky způsobují i změnu dráhy komety, mohou ji urychlit nebo naopak zpomalit. Nepodceňoval bych jejich možnou sílu. Navíc úniková rychlost z 67P je necelého půl metru za sekundu. Philae při prvním odrazu nabral 80% této únikové rychlosti.
Pokud by to bylo pravděpodobné, tak by z komet běžně odletovaly metrákové balvany uvolněné erozí, což (pokud se nepletu) pozorováno nebylo. Moc se mi takové teorie nelíbí – muselo by jít o extrémně nepravděpodobnou událost
Neříkám, že je to pravděpodobné, jen možné, tudíž to nemůžeme vyloučit. Kometární jádra se dokáží i rozpadnout (což není neobvyklé), takže nějaké síly tam pracují. A že výtrysky fungují jako raketové trysky a mírně mění dráhy komet, je fakt. Nejedná se samozřejmě obvykle o žádné mohutné impulsy, nicméně se to děje. Ale souhlasím, že nějaké vystřelení Philae je velmi nepravděpodobné, také pracuji s variantou, že stále leží kdesi v oblasti Abydos zapasován mezi skalami. Což se mi tedy líbí rozhodně více, než představa, že se potácí kdesi volně na heliocentrické dráze 🙂
Vytrysky v style sci-fi su len dovtedy, kym sa nepozoruju. A ze tie kometky, ktore prisli do tesnej blizkosti Slnka by vedeli rozpravat pravy opak, co pises, je jasne.