Podle oznámení agentury NASA vydaného 21. dubna začala společnost Orbital ATK jednat o možnostech využívání části obří montážní haly VAB. Pokud jednání dopadnou dobře, neměla by zde být skládána raketa Antarers, kterou tato společnost provozuje a která vynáší na oběžnou dráhu lodě Cygnus. Podle všeho to vypadá, že Orbital ATK připravuje zbrusu novou raketu. O tématu již ve včerejším Kosmotýdeníku psal kolega Lukáš Houška, ale jedná se o natolik zajímavý projekt, že si zaslouží podrobnější rozpracování v podobě velkého článku.
NASA už dříve oznámila, že pro sestavování superrakety SLS využije pouze část této montážní haly. Konkrétně se bude jednat o severovýchodní kvadrant označovaný jako High Bay 3. Ostatní části by tak nebyly využité a proto mají firmy možnost sáhnout po již existující infrastruktuře. Konkrétně Orbital ATK projevila zájem o západní kvadrant High Bay 2. Důležité je poznamenat, že i v případě dohody bude NASA stále hlavním nájemcem montážní haly a pokud by mělo dojít k nějakým časovým či prostorovým kolizím, dostane vždy přednost hardware pro SLS.
Zájem firmy Orbital ATK přesně odpovídá plánům, které byly představeny už před několika lety. „V minulých letech všichni tvrdě pracovali na transformaci Kennedyho střediska. Nyní se stáváme branou do vesmíru pro mnoho uživatelů,“ popisuje Bob Cabana, ředitel střediska. Ve 160 metrů vysoké hale by firma Orbital ATK našla veškeré zázemí, které potřebuje pro sestavení i velkých raket. Na stropě hangáru jsou jeřáby schopné přenést až 325 tunová břemena, celá sekce se dá uzavřít obřími dveřmi, která se při vývozu rakety na rampu otevřou.
Nová raketa, která by měla ve firmě Orbital ATK vzniknout bude mít pravděpodobně první stupeň na tuhé pohonné látky a horní stupeň využije kapalného paliva. Společnost Orbital není v budoucích plánech příliš skromná – nový nosič by podle jejích odhadů mohl být konkurentem pro společnosti ULA a SpaceX na poli vynášení nákladů pro americkou armádu, ale i pro ostatní zákazníky.
Společnost ULA v roce 2018 ukončí provoz svých raket Delta IV a na začátku 20. let bude tento osud následovat i raketa Atlas V. O jejich náhradu se má postarat nosič Vulcan, který by si mohl svou premiéru odbýt už v roce 2019. Firma SpaceX zase v loňském roce získala důležitou certifikaci, která jí umožnila vynášet prostřednictvím rakety Falcon 9 satelity určené pro národní bezpečnost. Falcon 9 ale nedokáže vynést těžší družice, které tvoří v armádních zakázkách podstatnou část. Sice se počítá s tím, že by je měla vynášet raketa Falcon Heavy, ale ta ještě neletěla.
Podle odhadů by Falcon Heavy mohl získat certifikaci pro armádní družice někdy na konci roku 2017. Do té doby bude jedinou raketou s dostatečnou nosností a potřebnou certifikací Delta IV Heavy. „Naším cílem je postavit modulární nosný systém schopný vynášet náklady určené k národní bezpečnosti, ale i vědecké a komerční satelity,“ popisuje David Thompson, ředitel Orbital ATK. Raketa by měla být založena na na principu EELV (Evolved Expendable Launch Vehicle), na kterém jsou postaveny rakety Delta IV, nebo Atlas V.
Stávající raketa Antares by se na Floridu stěhovat neměla – i nadále bude startovat z kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport) na ostrově Wallops ve Virginii. Na Floridě by se měla připravovat silnější raketa, jejíž první kroky můžeme vysledovat v lednu letošního roku. Tehdy získala firma Orbital ATK kontrakt od amerického letectva ve výši 47 milionů dolarů. Tento kontrakt se týkal výzkumu a vývoje technologie označované jako Common Booster Segment. Tento výkonný motor na tuhá paliva by měl podle dostupných informací posloužit jako první stupeň nově připravované rakety, u které ale zatím neznáme její jméno.
„Naše společnost a letectvo je zatím v první fázi potenciálně čtyřletého, společně financovaného programu, který je zaměřen na výrobu nové rodiny středně silných a silných kosmických raket,“ uvedl Thompson. Celý kontrakt za zhruba 180 milionů dolarů pokrývá i vývoj rozšířené trysky pro motor BE-3U, který by se mohl použít na horním stupni. Tento motor spalující kapalný vodík, vyvíjí firma Blue Origin a najdeme jej na testovacím zařízení New Shepard. Ve hře o motor horního stupně nové rakety jsou tři kandidáti, ale zatím se zdá, že nejpravděpodobnějším vítězem bude právě BE-3U.
Nová raketa, nebo spíše rodina raket, by měla posílit loňské spojení firem Orbital Sciences a ATK, ze kterých vznikla aktuální Orbital ATK. Zatím všechno probíhá pouze ve fázi plánování a návrhů. Podle Thompsonových slov by se už v polovině příštího roku mělo rozhodnout, zda společnost přistoupí k vývoji dílů nové rakety v životní velikosti, které už poslouží k ostrému testování.
Použití motoru na tuhá paliva na prvním stupni není zrovna obvyklé, ale společnost ATK má s výrobou tohoto typu motorů bohaté zkušenosti. Právě od ATK pochází urychlovací bloky pro raketoplány a nově i pro SLS. Firma ATK stála i u návrhu rakety Liberty, která měla čerpat z designu rakety Ares I od NASA. Ares I měl vynášet v rámci zrušeného programu Constellation pilotované lodě Orion, ale nakonec absolvoval pouze jeden zkušení let. Raketa Liberty, která mu byla velmi podobná, zůstala jen v rámci několika vizualizací a nikdy se nezačalo se stavbou skutečného hardwaru.
Aktuální plán na novou raketu Orbital ATK ale velmi silně připomíná návrh rakety Liberty. I ona měla mít na prvním stupni motor na tuhá paliva a horní stupeň měly pohánět kapalné látky. Zdá se, že koncept této rakety, jehož kořeny sahají až k Aresu I se opět dere na světlo světa. Nechme se překvapit, jak bude tentokrát úspěšný.
Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2016/04/25943310101_0ea5a239c0_k.jpg
https://petermcrow.files.wordpress.com/2011/05/vab-diagram.jpg
https://upload.wikimedia.org/…launches_with_LRO_and_LCROSS_cropped.jpg
http://www.newspacejournal.com/wp-content/uploads/2013/12/be3-test.jpg
http://www.universetoday.com/…/2011/09/a17f6__51153970_liberty_rocket_464.gif
A já už před nějakou dobou tipoval, že Orbital si s BE-3U a konceptem Liberty něco začne. 🙂 No ať jim to vyjde. (Ale pro Ukrajince to asi nevěští nic dobrého…)
Jak to souvisí s Ukrajinou???
První stupeň Antaresu se vyrábí v Južmašu v Dněpropetrovsku na Ukrajině.
„Urychlovací mloky“ v předposledním odstavci.
A pak že počítače – konkrétně automatický korektor – nemají smysl pro humor 🙂
Děkujeme za upozornění, někdy se prostě překlep povede. 😉
Dobrý den. Asi mi něco uniká. Jaké výhody může mít koncept 1.stupně na tuhá paliva v době kdy „špici vývoje“ představuje znovupoužitelnost nosiče? Myslím, že SRB u raketoplánů dostatečně prokázaly ne úplnou vhodnost pro znovupoužití především z důvodu vysokých nákladů a relativně dlouhé doby „revitalizace“ nosiče.
Pochopitelně, že je otázkou zda se v tomto případě se znovupoužitelností počítá. Řekl bych že nikoliv :-).
V podstatě jste to již vystihl. při konstrukci nosiče je potřeba zvážit, co je naší prioritou a tomu pak podřídíme konstrukci. Motory na tuhá paliva mají výhodu v relativně levné stavba bez pohyblivých částí jako jsou turbočerpadla a podobně, na druhou stranu s nimi nemůžeme čekat nějakou velkou znovupoužitelnost.
Docela by mě zajímalo o kolik % může výroba ekvivalentního motoru na tuhá paliva levnější 🙂
To sice nevím, ale celý segment prvního stupně na tuhá paliva je dle mě aspoň o třetinu levnější než první stupeň s motory na tekutá paliva, takže ekonomicky by to smysl mohlo dávat, i když levnější než znovupoužitelný první stupeň to asi těžko bude. Na druhou stranu by mohla hrát do karet velké spolehlivost.
I kdyby nebyla celkově levnější, stejně do toho půjdou, protože mají nezaplněné výrobní kapacity, které beztak potřebují držet (kvůli vojenským střelám, například), a u téhle „výroby navíc“ stačí pokrýt aspoň variabilní náklady, aby to mělo smysl, pokud se nepletu.
„Jaké výhody může mít koncept 1.stupně na tuhá paliva v době kdy „špici vývoje“ představuje znovupoužitelnost nosiče?“
V tomto případě asi to, že vaše firma (rozumějte ATK) má obrovské zkušenosti s výrobou velkých motorů na TPH, plus nechcete sám sobě utrhovat jídlo od huby, abych tak řekl.