Mezinárodní vesmírná stanice zaznamenala v pátek mimořádnou událost, když došlo ke zkratu v jedné z osmi napájecích jednotek. Tato situace neznamená pro stanici žádné bezprostřední ohrožení, avšak dá se předpokládat, že oprava si vyžádá vycházku do vnějšku stanice, kde bude muset být provedena oprava, podobně jako v roce 2014. Momentálně ale na stanici není náhradní díl a nejbližší zásobovací loď již byla zakonzervována a nemůže na ni být naložen. Nejbližší příležitost k dopravení na stanici tak poskytne nejspíš až loď Dragon společnosti SpaceX, jejíž start je v plánu začátkem příštího roku.
Elektrické zásobování stanice má na starost především osm velkých solárních panelů, které jsou dobře viditelné již více zvětšujícím triedrem, pokud stíháme stanici na obloze sledovat. Každý z osmi solárních panelů má vlastní elektrickou jednotku a jedna z nich zaznamenala v pátek zkrat. Z toho lze odhadnout, že stejně jako loni, bude třeba opět provést opravu v rámci některého z výstupů do volného kosmu během příštího roku. O elektrickém systému stanice se loni podrobně rozepsal na našem webu Dušan Majer, jehož článek proto vřele doporučujeme.
Jak bylo řečeno v úvodu, náhradní díl je momentálně k dispozici jen na Zemi a bude muset být na stanici dopraven některou z nákladních lodí. Nejbližší start je v plánu 3. prosince, kdy se na špici rakety Atlas V vydá ke stanici loď Cygnus společnosti Orbital, jenže ta již byla naložena a tak se bude muset náhradní díl naložit až do některé následující. Protože SpaceX se teprve v prosinci vrací k běžnému provozu, není ještě znám přesný start Dragonu s nákladem k ISS. V případě bezproblémového prosincového startu rakety Falcon 9 v1.2 s rojem družic Orbcomm, se však dá předpokládat, že se let uskuteční hned zkraje příštího roku.
Stanici každopádně nebezpečí nehrozí, zásobování elektřinou probíhá ze zbývajících sedmi jednotek. Posádka stanice se mezitím v pondělí připojila minutou ticha ke vzpomínce na oběti útoku v Paříži.
Zdroje informací:
http://phys.org/
Zdroje obrázků:
https://www.flickr.com/photos/nasa2explore/22717452600/in/album-72157638587177174/
https://twitter.com/StationCDRKelly/status/665599470155862016/photo/1?ref_src=twsrc%5Etfw
a to chtějí lítat na Mars proč
ISS slouží kromě jiného také jako testovací prostředí – stanice sama je jedním velkým vědeckým experimentem, který nám pomůže do budoucna navrhovat lepší systémy pro dlouhodobý pobyt ve vesmíru.
To, že stanici provází technické komplikace není překvapující, přecijen už je na oběžné dráze hezkých pár let. Hlavní ale je, že závady neohrožují posádku. A ze závad se můžeme do příště poučit. Nebuďte proto, prosím, tak příkrý ve svém hodnocení. 😉
Souhlasím, kde jinde vychytat chyby než na stanici a poučit se z nich ??? Já cestu na Mars vidím jako krok lidstva uvědomit si jak jsme ve vesmíru nepatrní a že jsme vlastně ještě nic nedokázali .
K tomu nepotřebujete cestu na Mars. Stačí se pokusit vydrápat na Kilimandžáro, nebo se v batyskafu potopit do hloubky 1000 metrů.
Tam těžko nasimulujete vliv kosmického záření, vakua a podobně.
Myslim, ze ‚maro‘ reagoval skor na tu poslednu cast druhej vety o tom aki sme bezvyznamni 🙂
Faktom je, ze oproti velkolepym planom, ktore boli futurologmi predpovedane pred 30 rokmi, je ISS veeelmi pozadu. Vsetci vieme cim je to sposobene, takze mozeme byt vdacni aspon za nu.
Tak si člověk do batyskafu vezme nějaký ten kousek kobaltu 60 a je to. 😀
Myšleno jako lidstvo. Člověk si svůj vlastní malý/velký krok může udělat na Kilinandžáru, na mořském dně nebo na jižním pólu, ale pro celé lidstvo je to už celkem nuda. Minimálně na to Kilimandžáro se dostanete i s cestovkou, na Mars těžko.
Potom tu je ešte jedna vec ak sa nevyhubíme(verím že nám to naša inteligengia nedovolí) vlastnou rukou tak nás za cca. 4 mld rokov sa nás bude snažiť upražiť meniace sa slnko. Tak sa nám zíde akýkolvek postup skúmania slnečnej sústavy, dobývania povrchov planét a mesiacov plynných obrov 🙂
I pokud by člověk nevyhynul vlastním nebo cizím přičiněním, těžko si představit, jak bude vypadat za 4 miliardy let. Řekl bych, že v tom tvoru bude naše současná forma k nepoznání. Vždyť první primitivní primáti se na Zemi objevili před asi 60 miliony let. A dnes už vypadáme podstatně jinak. Takže za 4 miliardy let? Kdo ví, jestli se tělesně postupně nepřízpůsobíme rozpínajícímu se Slunci. Na druhou stranu tou dobou už by technický pokrok měl být pro nás dnes zcela nepředstavitelný, takže kdo ví, jestli nebudou samozřejmostí umělé planety postupně se posouvající dál od sílícího Slunce.
Ale to už těžce fantazíruji a jsem si vědom, že na tomto webu je spíše tendence držet se v úzkých mantinelech reality a nemást čtenáře 🙂
Trošku uberte. 😉 Problémy určitě budeme mít už za čtyři sta milionů let, kdy solární konstanta bude asi o čtyři nebo pět procent větší než dnes.
Ale pokud nám naše inteligence nedovolí nevyhubit se, jak píšete, tak to bude stejně jedno… 😀
Obavam sa, ze treba ubrat este ovela viac. Ludstvo bude mat velke problemy pri nasledujucom vybuchu jedneho zo supervulkanov. A taky Yellowstone meska s vybuchom uz vlastne celu historiu ludskej rasy. Ked vybuchne, tak severna amerika nadlho skoncila, a zvysok sveta bude mat obrovske problemy s prezitim.
Ale aj taky Vezuv, co vybuchuje kazdych cca 2000 rokov uz je na rade, a to tiez nebude sranda pre celu Europu. Pre Taliansko to moze byt dokonca likvidacne z ekonomickej stranky. A myslim, ze je toho este ovela viac a nielen vulkanov.
Z tohoto pohladu mi rozmyslanie o tom, co bude za mnoho desiatok milionov a miliard rokov pripada strasne smiesne, je to riesenie uplne nepodstatnych veci, aj ked vyzeraju dolezito. Ano, nakoniec bude Zem neobyvatelna a potom znicena, cize ak budu chciet jej obyvatelia prezit, budu musiet presidlit inam, ale tento problem sa bude riesit ovela neskor.
Nu ano, to by nás asi nepotěšilo. 🙂 Ale z dlouhodobého hlediska by i taková megaexploze byla přechodnějšího charakteru než o deset stupňů větší průměrná teplota planety.
Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že to je víceméně akademická otázka.
Jsem docela zvědavý, kdy pokročí vesmírný výzkum tak daleko, že bude možné vyrobit náhradu přímo na místě (např. pomocí 3D tisku). Asi budou rozhodující náklady dopravy ze Země vs. dostupná technologie.
Na druhou stranu jsou podobné závady možná daní přílišné miniaturizace. Občas je ve vesmíru důležitá možnost opravovat na místě a v tom má výhodu ruská technologie (ať už daná konzervativním přístupem nebo menší inovací).