„5. března se uskutečnil můj první výcvik výstupu do volného prostoru (EVA – Extravehicular Activities) ve skafandru EMU v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Lab) v Houstonu. Ráda bych se s vámi podělila o několik mých dojmů z tohoto speciálního dne. Dny jako tento nenastávají tak často. Dny kdy zažijete něco zcela nového a neznámého. Dny, kdy vás neobvyklé následky donutí přehodnotit vaši reakci v cizím prostředí a váš mozek se učí najít smysl v senzorických informacích. Když se vaše svaly učí nové vzorce pohybů, aby se vyhnuly dříve neznámým překážkám. Dny, kdy se učíte být kyborgem.
Středa 21. března 2012
V takové dny vás dokonce mohou zradit i vaše vlastní oči. Jak mě jeřáb spouštěl do vody v NASA NBL, trvalo mým očím několik sekund, než se přizpůsobily a obraz se zaostřil. Efekt vytvářený hledím přilby skafandru je ten, že se objekty zdají být dále, než ve skutečnosti jsou. Výsledek je takový, že ohromné rozměry obřího, 12 metrů hlubokého bazénu vám připadají ještě větší. Uvnitř bazénu se pak ukrývá kovový obr: věrná kopie Mezinárodní vesmírné stanice přesných vnějších rozměrů. Pláště obytných modulů, segmenty nosníků, antény, kabely… to všechno a mnoho dalších detailů v tomto podvodním světě slouží astronautům jako realistické prostředí, ve kterém mohou cvičit výstupy do volného kosmu (EVA – Extravehicular Activities).
Prošla jsem velice důkladným brífinkem ohledně všech aspektů dnešní práce a stanici pod vodou už jsem si několikrát prohlédla a prozkoumala během několika ponorů s potápěčskou výstrojí. Avšak když se teď na ISS dívám ze skafandru, cítím vše úplně jinak. Všechno se zdá téměř reálné.
Než můj první výcvikový blok EVA skončí, budu důvěrně obeznámená se stanicí, s cestami na jejím povrchu, pracovními pozicemi a některými riziky. Dnešní tříhodinový výcvik je primárně zaměřen na to, abych si zvykla na EMU – skafandr, který astronautům umožňuje provádět výstupy ve vesmíru. Na oběžné dráze má skafandr uzavřený cyklus systémů podpory života, který astronautům poskytuje kyslík, cirkulaci vzduchu, chlazení a odstraňování oxidu uhličitého. V bazénu je však batoh se systémy podpory života neaktivní a naše přežití pod vodou je zajištěno hadicí, která nás propojuje se břehem a zásobuje nás vzduchem pro dýchání. Abychom předešli přehřátí, nosíme na sobě tkaný overal chlazený vodou nazývaný LCVG (Liquid Cooling and Ventilation Garment), ve kterém proudí voda v osmdesáti metrech hadiček. Pokud promluvíme, slyší náš úplně všichni: druhý cvičící astronaut ve skafandru ve vodě, podpůrní potápěči, řídící cvičení, operátor u konzoly řízení environmentálního systému a samozřejmě také instruktor v řídící místnosti. Poslední jmenovaný je také nejčastěji tím, kdo mluví k nám. Sleduje každý náš pohyb na záběrech ze čtyř kamer: dvou na našich přilbách a dvou v rukou potápěčů, kteří jsou ke každému z nás přidělení. „Ke každému z nás“ mimochodem znamená ke mně a k americké astronautce Tracy Caldwell, která je veteránem výstupů do kosmu, a která je odhodlaná učinit pro mě toto cvičení jak zábavným, tak efektivním prvním ponorem ve skafandru v NBL. Nemohla jsem si přát lepšího trenéra.
V následujících třech hodinách je mým hlavním úkolem prozkoumat limity skafandru, identifikovat můj pracovní prostor v něm, zvyknout si na jeho velikost a omezené zorné pole, procvičovat přesuny a změny polohy mého těla, a nakonec určit případné oblasti pro zlepšení. Není možné pohybovat pažemi mimo omezený rozsah pohybů umožněný ramenním klouby skafandru. Nelze otočit hlavou na krku, abyste se podívali nahoru nebo do strany: celé tělo se musí otáčet. Neexistují zde žádné rychlé pohyby: změnit svou polohu vyžaduje soustředěné úsilí a trpělivost. „Nebojuj se skafandrem!“ je nejčastější mantrou. Pokud byste s ním bojovali, jen byste se vyčerpali.
Snažím se si to stále připomínat během toho, co mě potápěči odnášejí z přípravné platformy a všichni společně sestupujeme na dno bazénu. S tím jak tlak vody narůstá, skafandr změny neustále kompenzuje zachováním vnitřního přetlaku okolo 4,3 psi. Gumová pomůcka Valsalva je přilepená uvnitř mé přilby. K ní mohu přitisknout své nosní dírky, abych vyrovnala tlak ve středním uchu během toho, jak tlak ve skafandru stoupá. Jakmile jsme na dně, potápěči začínají pracovat na mém vyvážení. Tím, že rozmístí závaží na různých částech skafandru, získám neutrální vztlak. Poté se ještě snaží neutralizovat tendence skafandru k rotaci. Čím více jsou tyto efekty minimalizovány, tím je výcvik efektivnější a blíže realitě na oběžné dráze. Jde spíše o umění než o vědu a odborné znalosti a zkušenosti potápěčů jsou k nezaplacení.
Protože se jedná o mé první vyvážení, neexistuje žádný známý základ z předchozích ponorů a tak celý proces trvá trochu déle. Vůbec mi to nevadí. Právě teď jsem štěstím bez sebe a jsem vděčná za čas k odpočinku ve skafandru a vychutnání si tohoto radostného momentu!
Do dnešního úvodního výcviku je zahrnuto několik jednoduchých úkolů. Po ručkování po madlech podél nosníků a amerického modulu Destiny jsem dostala možnost vyzkoušet si práci s motorizovaným šroubovákem, abych uvolnila několik šroubů na anténách GPS. Dále mě potápěči přesunuli do přechodové komory a já jsem vyzkoušela přesunout se na přední část nosníku, kde jsem provedla výměnu bezpečnostního ukotvení. Kromě toho jsem také získala první zkušenosti s nastupováním na přenosný nastavitelný držák nohou – docela náročný úkol! – a také jsem procvičovala vyndávání nářadí z externích boxů. Ke konci jsem začala chápat náročnost používání bezpečnostního lanka, ale to už je hodno svého samostatného vyprávění.
Úplně nakonec, když jsem byla těsně pod hladinou, byl přetlak ve skafandru z bezpečnostních důvodů snížen a potápěči sundali jednu z mých rukavic. Tak jsem tedy zažila, jaké to je být vystavena náhlému poklesu tlaku.
Po třech hodinách cvičení jsem dosáhla sotva poloviční délky standardního šestihodinového výstupu, který astronauti provádějí při výcviku. Této délky je poprvé dosáhnuto až při čtvrtém cvičení, které je posledním z úvodní série. I tak jsem ale vyčerpaná. I ty nejbanálnější úkoly ve skafandru vyžadují fyzické úsilí a mentální koncentraci. Omezené zorné pole, rozsah pohybů a špatný hmatový cit navíc ztěžuje udržení povědomí o sobě samém a o svém okolí.
Dobře vím, že velké výzvy teprve leží přede mnou. Mám ale obrovskou radost, že jsem učinila první krok na této cestě. Toto je den, na který jsem se dlouhou dobu těšila. Byl to můj první den jako kyborg. A kyborg ve vnějším vesmíru dokáže přežít.
Sobota 31. března 2012
Výcvik EVA v NBL je těžká práce. Zvláště pokud jste nezkušení (jako já!) a stále se potřebujete naučit jak nebojovat se skafandrem, jak optimalizovat své pohyby a jak pro sebe udělat vše snadnější.
„Pokud pracuješ těžce, pracuješ až příliš těžce,“ ráda říká veteránka výstupů do volného kosmu Suni Williams. Byla to jedna z mnoha dobrých rad, které mi dala v úterý, kdy si našla čas, aby se oblékla do skafandru a dělala mi trenéra při mém druhém výcviku EVA v bazénu NBL.
Avšak některé z těchto věcí se snadněji řeknou, než udělají. Během celého mého výstupu pracovalo mé chlazení na maximum – 75 galonů vody (284 litrů, pozn. redakce) proudilo mým chladícím spodním prádlem za hodinu, aby odstranilo teplo z mého těla.
Vše je naštěstí zařízeno tak, aby astronauti mohli ve skafandru i pít. Musíme nosit vak s vodou připevněný suchým zipem uvnitř horní části trupu skafandru přímo před hrudníkem. Skrze krční obruč je natažena hadička s modrým ventilkem, kterou můžete vidět na fotografii níže. Je to velice podobné komerčním produktům, které používají cyklisté nebo jiní sportovci až na to, že náš vak je uzavřen v nehořlavém obalu.
Kolik máme k dispozici vody? Do vaku se vejde 32 oz, což je téměř jeden litr. No, není to moc, takže jsem to během mého úterního výcviku vypila všechno! Přeci jen jsem ta, která pracuje s maximálním chlazením.
S postupem času budu pracovat efektivněji a budu schopná šetřit energií. Mé třetí cvičení v příštím týdnu už bude trvat pět hodin. Uvidíme, jestli si dokážu ušetřit trochu vody na další hodinu, která mi momentálně chybí!“
Na závěr bychom Vám k tomuto článku rádi nabídli video, ve kterém uvidíte bazén v NBL v celé jeho kráse. Video je součástí dokumentárního cyklu Blue World, které se zaměřuje na atraktivní lokality pro potápěče. V tomto díle však budete mít možnost vidět všechno, co Samantha popisovala – od oblékání skafandru, spouštění do bazénu, vyvažování na dně, nácvik přesunů nebo například sundání rukavice skafandru za účelem vyvolání náhlého poklesu tlaku. Co je však na celém videu nejlepší, jsou úchvatné záběry, na kterých uvidíte monstrózní rozměry tohoto unikátního bazénu a velikost ISS v porovnání s lidmi.
Zdroje informací:
http://blogs.esa.int/
http://blogs.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://blogs.esa.int/
http://blogs.esa.int/
https://plus.google.com/
Zaujímavý článok!
Aspoň, že si EVA užila v bazéne, keď sa jej nedostalo na ISS.